Kočkovíkend

    Po dlouhé době jsem se opět vydala do zapadlých končin Krkonoš, abych navštívila svoje rodné městečko a rodinu. Tak nějak jsem doufala, že se mi konečně poštěstí, že prožiji alespoň jeden víkend v klidu. V plánu jsem měla jen rutinní návštěvy příbuzenstva a pořízení pár fotek koťátek. Co všechno se z toho nakonec vyklubalo, se dozvíte v následujícím článku. Pozor, bude obsahovat hromadu fotek! :)

Kvůli čtvrtečnímu sezení u WoD jsem domů vyrazila až v pátek ráno a mohla si tak užít naprosto úchvatný průjezd podzimní krajinou zahalenou v oblacích husté mlhy. Do toho mi samozřejmě mp3jka vyhrávala mé oblíbené ambienty a já se vznášela na vlnách příjemné melancholie. Opravdu krásný začátek odpočinkového víkendu! Absolvovala jsem první návštěvu u babičky, kde jsem dostala vynikající oběd a pak se hezky vyškrábala do našeho kopce. Doma už na mě čekal plápolající krb a Sviník. Po pár hodinách bezúčelného internetování jsem se přesunula do Maršova, abych zkontrolovala babiččina nová koťátka - bohužel jí v září umřela poslední kočička a tak se rozhodla, že si do domu pořídí nové ratolesti. A dobře udělala, protože bez nich by tu bylo opravdu smutno :)

Two cats one cup :D

Cestou jsem jim ještě nakoupila nějaké ty pamlsky, abych nepřišla s prázdnou a zábava mohla začít. Ač jsem se u nich zastavila po celých třech týdnech, příliš nevyrostli. Pořád to jsou taková malinkatá ňuňátka. Po nějakém tom debatování a sledovaní tenisu se strýčkem, jsem opět vyrazila domů, abych svůj čas zabíjela u Neverwinter online (mimochodem dneska jsme ale totálně failnuli jeden dungeon a myslim, že mi to vysálo energii na celý příští týden). 

Večer se mi ještě ozval přítel, že prý pojedeme do Polska. Podrobnější instrukce jsem dostala někdy po půlnoci a mimo jiné zahrnovali i čas odjezdu - 9:00. No, byla jsem štěstím bez sebe, že se zase vyspím do růžova. Vidina zapékánků a dalších typicky polských dobrot to ale bohatě vynahrazovala. Takže jsem se ráno pořádně teple ustrojila a vyrazila.

Nejprve se skočilo právě na již zmíněné zapékánky, následně do pekárny pro další dobroti a pak jsme si se Standou řekli, že bychom se mohli podívat i na nějaké to oblečení. Tak vážení, tímhle to všecko začíná! Místo Cropp Townu byla v ulici prodejna značky House a plakáty ve výloze slibovaly obrovské výprodeje. Nu, nakoukli jsme dovnitř. Nikde nic moc zajímavého - tedy přítelova maminka si koupila opravdu pěknou bundu, dokud jsem se nevypravila ke stojánku s doplňky, kde se na mne usmívaly zvířecí čepice. Na svých 25 let jsem tvor nadmíru infantilní a stále mám pocit, že si něco podobného ještě mohu dovolit. Ač jsem zapřísáhlým milovníkem koček, nepohrdnu ani medvědy - kor, když mají čepice s nimi ve velikosti S, jež akorát padne na mou miniaturní kebuli. Spokojeně jsem odcházela s prvním úlovkem.

Naprosto cute medvědí čepice :)

To ale nebylo zdaleka všecko. Pobočka Cropp Townu byla totiž jen přesunuta o několik ulic dál, a tak neunikla našemu průzkumu. Zvlášť, když měli na místě akci, že každá druhá věc bude jen za polovinu ceny. Navíc byla kupa věcí už teď zlevněných - trička obvykle za 20 zlotých, což už je docela přijatelná cena. Pochopitelně jsem nejprve pátrali po tričkách pro přítele, protože to byla také jeho kreditka, co všechny nákupy hradila. Samotné se mi ale ve chvilce čekání podařilo objevit skvost v podobě kafetrika. Po Akiworkshopu jsem to tam prostě nemohla nechat :D

Kafetriko, ještě v příjemně šedé barvě :)

Poté jsem samozřejmě musela jít kontrolovat muže a schvalovat mu jeho výběr triček. Při zdlouhavém čekání před kabinkou jsem letmo procházela předem vytvořené sety oblečení, přičemž na mě zpod jedné mikiny vykoukla no hádejte kdo?! PUSHEEN!!! Jakmile jsem v dosahu této nanejvýš ňuňaté košišty nápadně připomínající pana Maxmiliána Činčila, klesá můj věk i IQ na polovinu. Standa se mě snažil přesvědčit o tom, že jde o starou kolekci, ale cenovka s částkou 45 zlotých hovořila o opaku. Znovu jsem prolezla každičký kout obchodu, dokud jsem na ně nenatrefila. Na trička a mikinu s Pusheen! Awawawaw!!! Když jsem ale viděla tu cenu, nezbylo mi nic jiného, než smutně koukat. Standa naznačoval, že tohle prostě ani se slevou neprojde. Řekla jsem si, že si to tedy alespoň zkusím. Jenže Pusheen a já, to je prostě neodolatelné kombo. Vypadala jsem v mikině i tričku tak úchvatně, že by byl hřích to tam nechat. Muž, po zásahu mého cuteness spellu zjihl a řekl si, že jsou přeci za chvilku Vánoce, takže se smí utrácet. Awawawaw, mám Pusheen!!!

aaah, nejsem schopná slova :D

Co se dělo v Polsku dál, vlastně ani není důležité. Měla jsem svou Pusheen a na světě nebylo nikdy krásněji. V samoškách se pak dokoupil zbytek věcí, pro které se vlastně původně na tento nákup jelo a já byla pak ještě odvezena domů. Samozřejmě jsem ihned znovu oběhala celé příbuzenstvo, abych se se svými úlovky pochlubila. Nechápu, jak z toho nemohli být nadšení stejně jako já! :D

U babičky jsem se pak konečně dostala i k focení kočkounů. Ti dva - kocourci José a Bruno (doufám, že také dovedete řádně ocenit výběr jmen) jsou neuvěřitelná zlatíčka. Dostat ze mě nějakou rozumnou větu byl zřejmě nadlidský úkon. Stále jsem byla pod vlivem přítomnosti mých Pusheen věci a v kombinaci s dvěma plyšovými kožíšky to byla prostě konečná. Vážně doufám, že s tímto problémem nejsem sama :D Každopádně dopadl tento víkend nadmíru úspěšně (tedy až na nwn, aby se to asi nějak vykompenzovalo) - a to takovým způsobem, že o tom píšu ještě na blogísek. Tak se tu aspoň pokochejte snímky našich nových přírůstků do rodiny :)

José :)

Bruno:)

Takhle roztomile spinkají! :)