Akicon 2016 - report

Po více než týdnu se konečně dostávám k sepsání dojmů z letošního Akiconu pořádaném tradičně v KC Zahrada na pražském Chodově, tentokrát na téma WTF. To by už od samo o sobě mohlo předjímat pořádnou porci zábavy, jak tomu ale bylo ve skutečnosti, se dozvíte níže!

Předconové patálie

Pro hromady účastníků začínají přípravy na con už několik dnů/týdnů před jeho začátkem; v mém případě to často platilo taky, ale letos jsem na to neměla popravdě moc energii. Nejdřív mi odešla stará trouba, takže jsem se děsila z toho, že nebude tradiční várka muffinů a cookies, nakonec jsem ale naznala, že je to dost zbytečná práce  - navíc, když bych ani neměla moc možností si při jejich konzumaci s někým popovídat, tak jsem se na to jednoduše vykašlala.

Opět jsme si k sobě pozvali kamarádku Peťu ze Slovenska a místo celodenního pečení jsme s Mrožem šli na matfyzáckou přednášku o kognitivních vědách. Zde jsem zjistila, že na studium už jsem asi moc stará, měla jsem problém vydržet bdělá celou hodinu a půl, a to se jednalo pouze o první část. Po přestávce jsme to teda s Peťou zabalily :D Možná to ale bylo taky jen tím, že jsem danou látku měla kdysi na VŠE a všecko jsem si ještě pamatovala.

Hitona na matfyzu s kelímkem od Starbucks!

I ke kostýmům jsem přistupovala dost laxně, jak jsem se vrátila pochroumaná z Indie, neměla jsem moc náladu na vymýšlení nových věcí a vlastně jsem se i bála, že kvůli bolavé noze nevydržím v botách na podpatku. Málem jsem tak šla v civilu! Moc tomu nenapomáhal ani fakt, že měl Mrož nějaké náročnější období a sešlo se mu hodně úkolů do školy i práce, takže jsem celý víkend poslouchala jeho protivné brblání a řeči o tom, jaky tyhle akce nemá rád a jsou hrozně hloupý. Sama jsem nebyla extra namotivovaná a tohle mi skutečně nepřidalo :D A Hůrka mi nestačila doručit závěs na šavli, takže jsem ani nemohla vzít svoji novou superepickou zbraň!

Pátek

Byla jsem opravdu vděčná, že na letošní pátek vyšel státní svátek. Jelikož jsem krom toho všeho ještě končila v práci, cítila jsem se docela vysátě a příjemné dopoledne u Fate/Zero a kávičky bylo takovým příjemným balzámem na duši. K obědu jsme si ještě připravili stylové sushi a kdyby Mrož nepřipálil první dávku rýže, možná jsme stihli i zahájení!

Musela jsem otestovat hlavně nové paruky, tahle měla být původně tmavě hnědá :D

Takhle jsme dorazili akorát na Greka s jeho Architekturou japonského školství. Někde jsem četla, že by Grek dokázal poutavě odpřednášet i telefonní seznam a má opravdu vzácný dar udržet si pozornost publika, ale možná právě proto mi ho přijde na podobný typ přednášek dost škoda. Jistě, o tématu, které mi nepřišlo nějak zvlášť atraktivní, jsem se dozvěděla zase něco nového, bylo to prokládané typickým humorem a v porovnání s ostatními přednáškami bych to zařadila na takovou průměrně lepší Grekovinu. Bohužel se musím přiznat, že mi po těch letech přijdou Grekovy přednášky svým způsobem nudné, člověk vždycky nějak dostane (až na pár nečestných výjimek) to, co očekává, dozví se nějaké to info, ale v podstatě mu jsou tyto nabyté vědomosti dost k ničemu. Chybí mi tam nějaká osobní vložka, přesah, něco, v čem by byla poznat přednášejícího vášeň pro téma. Chápu, že je to např. u přednášek na přání dost problém a celkově bych tenhle koncept asi zrušila, nelíbí se mi přednášení pro přednášení. Po těch více než deseti letech strávených objížděním conů jsem si jich užila přeci jen docela dost.

(A záměrně tenhle report odesílám až po středečním hraní Numenéry :D)

Historicky první selfie s Grekem, když už mě má nenávidět, tak pořádně!

Ve velkém sále jsme ještě zůstali na klasické Novinky v anime moderované dvojicí Wolfii & Arian - název je vlastně trochu zavádějící, přesněji se jednalo o menší shrnutí zajímavých titulů za uplynulý rok. Tedy z pohledu přednášejících, takže celá W část šla samozřejmě mimo mě :) Našla jsem tam ale aspoň jeden titul, který mi unikl, takže doufám, že bude i tahle prezentace zveřejněna na stránkách Aki, protože název jsem už samozřejmě zapomněla. Ke stylu prezentace asi nemám moc co dodat, jen bych doporučila Wolfiimu, aby občas trochu zrchlil, Arian působil místy dost nervózně a popravdě jsme se snad častěji bavili tím, jak jsme sledovali jeho pohledy na hodinky.

Následovala Kalisto a The G0DDAMN Batman! Bod programu, na který jsem se dost těšila, jelikož byl zárukou kvality a dobré zábavy. Od příchodu na Akicon jsme se rozhodně tak nezasmáli a těšili se na každý další slajd a hrůzu z tvorby Roba Liefelda podpořenou vtipným komentářem. Tak to má podle mě vypadat - skvěle zpracované téma a patrný zájem přednášejícího. Jistě můžete namítnout, že se jedná o poněkud odlišný (a možná snazší) formát, ale pouhým překlikáváním obrázků díru do světa taky neuděláte, chce to nějaký nadhled a skill.

Mysleli jsme si, že ještě zůstaneme na Christofův Rok s Animefestem, ale začal dost rozvláčně a vyhnal nás z pohodlí židliček. Moc jsme netušili, co dál, tak jsme zamířili na besedu Tóking šit ebaut komiks, která nakonec taky nebyla naším šálkem kávy. Ale aspoň jsem si ulovila další selfíčko s Grekem, což byla letos taková má oblíbená zábava - člověk ten selfie stick musí přeci nějak využít. Navíc mi bylo sděleno, že jsem byla Grekova první! Yay! :D

Paruka byla docela těžká a furt mi klouzala, takže jsem po zbytek večera vypadala zas jak transka :D

Pokoutně jsme se vyplížili ven a zamířili do deskoherny na několik partiček postřehové hry dobble. Zvlášť takhle k večeru je to docela jízda a přemýšlím o koupi jednoho balíčku domů na naše kalící párty. Potřebovala jsem totiž nějak zabít čas do desíti hodin, kdy dvojici Le Soldat Mort a Alasse končil workshop o digitální malbě. Měla jsem totiž od druhé zmiňované slíbený autorský komiks a jsem opravdu ráda, že jsem mohla tuhle nesmírně talentovanou slečnu podpořit.

Bohužel jsme na místě i zůstali a zabrali si slušné místečko na Komentované hentai, které měla uvádět Sušenka společně s yarche. Vůbec jsem nepostřehla, že jedna z nich chybí, takže mě ani nenapadlo, jakou pastí může být úvodní otázka určená publiku "Kdo z vás tu ještě neviděl hentai?". jako největší dement jsem tu ruku samozřejmě zvedla a tím začal můj největší WTF okamžik celého conu - měla jsem suplovat yarche a spolu se Sušenkou nějak projít celým programem. Pochopitelně jsem vůbec netušila, co se bude promítat, ani jak to holky měly vymyšlený, takže jsem tam buď celá vyděšená seděla, nebo se marně snažila něco vtipně prohodit (což mi pochopitelně vůbec nešlo, jsem asociál, hentai nesleduju a nějak jsem celkově naladěná asi na jinou vlnu:D). No z mého pohledu to samozřejmě byla hrozná katastrofa a fakt se omlouvám Súše, že jsem ji to tak kazila. Ono celkově to byla taková past vedle pasti - nejdřív byl problém dostat na plátno video s koťátky a do pozadí zvuk z hentai (koncept zní možná správně praštěně, ale podle ohlasů mých bližních sedících v publiku, to taková prča nebyla) a posléze s promítáním samotných snímků - což bylo o dost zábavnější. U některých titulů jsem se opravdu musela smát a doufám, že diváci v sále na tom byli podobně.

Na další body programu jsem pochopitelně neměla sílu a společně jsme se beztak shodli na tom, že jsme unavení a dáme přednost spánku. Stihli jsme akorát poslední autobus, na zastávce ještě potkali Miche, takže o zábavu bylo postaráno. A ještě jsem si cestou stihla nalovit dostatek pokémonů, yay!

Sobota

Původní plán vyrazit brzo ráno na Nejhorší filmy světa od Yuffie se samozřejmě setkal s obrovskou nevolí a bohužel musím přiznat, že i já jsem na tohle brzké vstávání stará. Nedejbože se třeba v pět ráno ještě soukat do kostýmu. Představa házení lžiček na pódium při zmínce o filmu The Room (který tam prostě musel být zařazen) byla sice krásná, ale spánek a buržotousty k snídani prostě vyhrály. Od toho tu přeci máme stream! Jenže ouha, Yuffie se rozhodla zahodit krátce po úvodu mikrofon, takže nakonec šlo o takové němé drama a zpozorněli jsme pouze při ukázkách. Většinu z promítaných skvostů jsem samozřejmě viděla a rozhodně všem z vás doporučuji kouknout na Birdemic, jen těžko byste hledali podobný skvost!

Shock and terror, doslova!

Ještě chvilku jsme se mrožili doma, pustili další díly Fate/Zero a Mrož dokonce navrhoval, že bychom na žádný con přeci nemuseli! Protivný až na půdu, ale přeci se nakonec rozhoupal a vyrazil s námi směr KC Zahrada. Měla jsem v plánu stihnout tematickou What the Fate, ale na to jsme bohužel dorazili moc pozdě.

Buržotoust, kdo by mu jen odolal? :)

Ve stejné místnosti se nám pak měla představit Ayu a vysvětlit nám, co je lolita a jak se jí stát. Už ve frontě jsem potkala pár známých tváří, zdravím Šari :) a nějak začala tušit, že série WTF bodů pokračuje. Do lolita komunity nevidím, ale dotyčná prý nemá nejlepší jméno (to by mi samo o sobě zas tolik asi nevadilo, nějak mi ani tahle komunita k srdci nepřirostla a nechtěla bych tam patřit) a její pověst je značně pošramocená. Věřím, že jí to holky pak dají asi dost sežrat, v tom jsou nesmírně dobré, ale já se spíš zaměřím opravdu jen na přednášku.

Většinu sobotního rána jsem obtěžovala svoji kočku. Podívejte se na ten nadšený výraz!:)

Přivítala nás na ní opravdu krásně vypadající lolitka s vyšperkovaným vzhledem, ale tím bohužel výčet všech pozitiv končí. Chápu, že je nováčkem, zřejmě nadšená, plná elánu a chuti se s ostatními o své milované hobby podělit, ale prezentace byla skutečně katastrofální. Nejenže to celé trvalo možná 25 minut, slečna se nedokázala ani moc dobře vyjadřovat, ale její materiály měly nespočet chyb. Od naprosto nesmyslných (z prstu vycucaných) pravidel, pro vyložené protiřečení si (třeba v případě paruk) a zavádějící informace. Být v sále nicnetušícím nováčkem, nic moc si z toho neodnesu a předpokládám, že právě pro toto publikum byla přednáška stvořena. Šari pak navíc ve svém reportu ještě zmínila zdroj, který Ayu zkopírovala, což mi také přijde řádně WTF. Upřímně by mě zajímalo, kdo tenhle bod programu schvaloval a jak to mohlo projít :D
Slečně bych doporučila ještě chvilku počkat, než nabere dostatek zkušeností k tomu, aby se mohla znovu postavit před publikum. Nebo udělat nějaký tvořivý workshop, třeba na doplňky, radost z lolity lze předávat různými způsoby :)

Upřímně jsem se bála, aby mě přednášející nebrala za lolitku, mám totiž cosplay paruku!

Nakonec nám ale zmíněné volné okénko v programu přišlo vhod, protože jsem se mohla sejít se svým dlouholetým kamarádem Morgarem a prohodit s ním několik slov o životě, vesmíru a tak vůbec :) Navíc si na mě vzpomněl na svých cestách po Japonsku a dovezl mi naprosto úžasné kočičí ponožtičky! Společně jsme se nasockovali do prvních řad v hlavním sále a čekali na Lusi s jejím Japonskem a deštníky. Opět velmi vydařená přednáška s typickým, příjemným přednesem, na který jsme zvyklí. I téma mě nakonec docela zaujalo a Morgar nám potvrdil problém s mizejícími deštníky v japonských restauracích/nákupních centrech. Jestli se tam někdy vydám, rozhodně nikde nebudu odkládat svůj kočičí!

S Peťou jsme se po skončení programu odpojily a zašly si do kreslírny nechat vytvořit obrázek na přání. Koncept Kreslení pro charitu mi přišel opravdu geniální a fakt jsem byla překvapená, kolik talentovaných lidí se zde sešlo a i celkovou účastní návštěvníků. Měla jsem štěstí, že se krátce po mém příchodu uvolnilo místo pro Yuffie, neboť moje zadání znělo "hipstr Mrož" a nedokážu si představit lepší volbu :D Musím už jen koupit rámeček a najít nějaké důstojné místo k jeho vystavení! Peťa si pak nechala ztvárnit šmoulu držícího kiwi, což je taky značně WTF, ale nese to v sobě jistou symboliku :) Doufám, že jsme tuhle akci na půdě Akiconu neviděly naposled, mám ještě spousty dalších témat, co bych chtěla nakreslit :)

Přišly jsme tím sice o část Impro show, ale co se dá dělat. Nakonec jsme z ní beztak viděly dostatek a ačkoliv mi příliš nezapadala do akce typu Akicon, bylo to celkem dobré zpestření a u mnohých scének jsem se bavila. Kvalita byla místy trochu kolísavá, účinkující asi nebyli zrovna z řad otaku, ale celkově hodnotím pozitivně.

Bohužel z dalšího programu nás nezaujalo vůbec nic. Zjistili jsme, že máme až do Protlakshow volné odpoledne a místo toho, aby mi Mrož pořídil aspoň pár pěkných fotek kostýmu, šli jsme společně s Morgarem do OC Chodov ulovit něco k snědku. Sice jsme byli dobře zásobení bonbóny z Lidlu, ale z těch se člověku po čase dělá tak akorát zle :)) Navíc jsme si museli pořídit nějaké desky na kresby - to je asi jediná má výtka k charitoakci, bylo by fajn, kdyby příště byly nějaké na místě, nebo se vůbec nějak lépe vyřešilo přenášení obrázků. Fakt by byla dost škoda, kdyby přišly k nějaké újmě :)

Pauza utekla překvapivě rychle, poslední volné minuty jsem pak strávila obtěžováním Greka a následně se přesunula do deskoherny, kde jsme tentokrát zasedli k Infarktu. Hra je to taktéž nanejvýš zábavná a pořád jsme se (trochu smutně) smáli tomu, jak nám práce způsobuje deprese, stejně tak tofu :D

Půl devátá se kvapně blížila a my se přesunuli do sálu, kde jsme museli pochopitelně obsadit hned první řadu. Na Protlakshow jsem se samozřejmě hrozně těšila a byla zvědavá, s čím se tentokrát předvedou. Nejprve sedačku obsadila Trojhlavá saň, aby nás provedla všemi temnými zákoutími Akiconu. I když mi to zpočátku přišlo docela utahané, byli jsme nakonec svědky úžasného překvápka - snad první veřejné žádosti o ruku v historii Akiconu. Moment to byl opravdu dojemný a dvojici znovu srdečně gratuluji :)
Nejzábavnějším momentem byly však reportáže z jednotlivých ročníků Sklípkonu, hrozně mě mrzí, že jsem v době jejich konání měla jiný program a pokud by se náhodou měla v budoucnu konat podobná akce (nebo třeba další Akicon Jaro), chci tam být!
Na pódium se dostal nakonec i Trpaslík a se slušnou dávkou nostalgie jsme si zazpívali poupátko. Mrož s Peťou moc netušili, o co že má jít, ale my geronti si pamatujem!
Slušným překvapením byl i Lygast, ačkoliv jeho jméno bylo skloňované ve všech možných soutěžích, vlastně jsem ani pořádně netušila, jak dotyčný vypadá a představovala si ho jako takovou mimozemskou bytost - což vlastně nakonec i celkem odpovídalo realitě. Ke konci jsem si ještě nechala podepsat rezervačku na Animefestí cosplay soutěž, kde mi Lusi ochotně dopsala rok "2017", tak doufám, že teda jako bude platit! Následně jsem si ulovila selfíčko, páč už to jsou celebrity a já se chtěla vetřít!

Pomyslným zlatým hřebem letošního Akiconu byl však Hintzu s Srsly, komunito? WTF?! Ačkoliv bych přednášce mohla vytknout celou řadu věcí - například příliš mnoho témat, od kterých se dost zmateně přeskakovalo, takže byl výsledek trochu gulášovitý, nebo použití Sli.do k pokládání otázek, což skutečně dost často ubíralo pozornost (která tu byla vyžadována) a vlastně celkovou nesourodost předkládaného obsahu (chyběla mi tam jedna jasná myšlenka, co by všechny části vhodně spojila), rozhodně splnila většinu mých očekávání - totiž nabídla něco víc. Téma, které nabádalo k přemýšlení, sebezpytování a na dlouhé hodiny se stalo předmětem hovorů v naší malé skupince. A to je skutečně asi věc, které si cením nejvíce, nepředkládat prostě jen fakta občas okořeněná o nějaký ten vtípek, ale skutečně probudit v posluchačích vrozenou zvídavost a obohatit je o něco víc než snůšku informací, co si snadno vygooglí na internetech. Takže opět palec nahoru!
Tedy ještě jeden malý dolů, když už si Mrož dal tu práci, aby z Hintzáka dostal odpověď na nejlepší pick-up lajnu, mohl zmínit aspoň tu druhou v pořadí! Jestli tohle čte, chcem ji do komentů! :D

Jak už je podle mých předešlých slov nejspíš zřejmé, další bod programu by nám jistojistě narušil naši chvilku rozjímání, takže jsme opět v doprovodu Miche vyrazili na autobus domů. Už jsem se ani nepokoušela přesvědčovat svoji skupinku o tom, že by bylo fakt dobré vstát aspoň na toho Vavču, takže jsme spíš vymýšleli, co z nedělního programu vynechat a obětovat na cestu :)

Neděle

Mrožovy buržotousty chutnaly stále moc dobře a místo Fate/Zero jsme si o deváté (kdy jsme přibližně vstávali) pustili mého oblíbeného Vavču s Novinkami asijské kinematografie. Potěšilo mě, že do prezentace zařadil i Indii a Mohenjo Daro, které jsme krátce po premiéře viděli v autobuse cestou z Shimly :) v největších peckách 2015 mi ale velmi chybí snímek Baahubali, lepší indický fantasy jsem skutečně ještě neviděla. Letos jsem si ještě dovezla nějakou klasiku z Punjabu, tak uvidíme, na jaké perly narazím. Jak poznamenala Peťa, Vavča má hrozně příjemný hlas, který se opravdu skvěle poslouchá a hlavně neskutečný přehled. Jsem moc ráda, že jsme se dočkali dalšího ročníku této přednášky a slibuji, že příští rok dorazím osobně!!

Erotiku a sex v japonské kultuře od Clover jsem bohužel chvilkama vnímala jen na půl ucha, protože jsem se začínala pomalu chystat a snažila se Mrože vytáhnout z postele. Tomu se v neděli opravdu nikam nechtělo a snažil se nás přesvědčit, abychom celou akci sledovali pouze ze streamu. To jsem samozřejmě zavrhla, protože Grek a pšenice, ale dalo mi to dost zabrat. Aspoň jsem si mohla vzít jedny ze svých indických šatů a punjabi jutti s rolničkama, které mi naprosto příšerně zmasakrovaly nohy :D

samozřejmě jsem opět ráno obtěžovala Retardotung :)

To, co jsem ale měla možnost zaslechnout, na mě působilo velmi dobře a opravdu jsem se několikrát zastavila u monitoru a přestala v jakékoliv činnosti, abych se dozvěděla víc. Clover měla dobrý přednes a jak jsem tak pochytila od Peti, pozadu nestála ani faktografická část. Možná si vše pustím ještě jednou ze záznamu, protože mě tahle problematika docela zajímá a líbilo se mi, jak se s ní Clover vypořádala.

Vynechali jsme tedy Songohana a šli se krátce po půl jedné natlačit do přeplněného sálu. Nakonec jsme se uhnízdili kousek od pódia, kde byl i poměrně slušný výhled na plátno. Vliv anime na růst pšenice v podání Greka byl asi pro nejednoho účastníka vrcholem celého festu. Nemohu říci, že bych se nebavila a vlastně mi to ještě před několika měsíci, kdy jsem sama posílala hlas, přišlo jako nejvíc super téma, ale nějak to nadšení na místě bylo menší. Jo, nemůžu Grekovi upřít, že tak retardovaný téma pojal asi tím nejlepším možným způsobem, myslím si, že si ho i sám dost užíval, ale už jsem na to asi prostě stará. Nebo na mě velmi negativně působil opět nasraný Mrož. V porovnání s ostatními přednáškami jde samozřejmě o super záležitost, ale Greka je na to prostě škoda :D Měl by tyhle chujoviny předat mladším a zkusit zvážnět. Aspoň jednou! (Třeba mu to nakonec nesedne, ale je prostě furt stejný a furt začíná slajd svým "ano"!)

Závěr

Pšenice byla posledním bodem našeho programu a my chtěli celý víkend stylově zakončit v momoichi, ale bohužel měli v neděli zavřeno. Vyrazili jsme teda aspoň na Vinohrady do Pho Family, kde jsme si pochutnali na skvělé vietnamské kuchyni a následně poseděli v La Bohème Café, které mohu taky jedině doporučit. Flat white s mandlovým mlékem byla rozhodně příjemná změna. Nejlepší je totiž stejně v Kafematu (jak jsem si ověřila i dnes). takže se ostatní kavárny musí snažit jinak :)

hipstři v kavárně :)

Jak se pomalu odpoledne chýlilo ke konci, došli jsme vyprovodit Peťu na Florenc a zabředli do našich všedních životů (čti zapli Divinity: Original Sin). Celý Akicon bych celkově zhodnotila dobře, až na jednu zlou přednášku nás vlastně nic nějak zvlášť nedožralo (no, ještě to hentai možná) a měla jsem dojem, že vše šlape nějak hladčeji, Možná to bylo i absencí šerifů a jejich buzerace :) Trochu mě teda zklamal bufet, který nabízel předražené a skoro nepoživatelné bagety, ale za to orgové skutečně nemohou. Ještě bych pak vyháněla dýmkaře od hlavního vchodu, když je to první věc, co hned v pátek vidíte, fakt to nepůsobí nejlépe.

sladká tečka na závěr

Mnozí určitě ocenili i přítomnost SkillZone, ale my tam popravdě jen tak nakoukli a radši rychle utekli pryč, víc by se mi tu rozhodně líbily retro konzole s asijskými tituly, nebo když už, tak nějaký kompetitivní pokémoní hry. Prodejní stánky jsme taky moc neprocházeli, ale z těch zběžných pohledů to byla opět docela klasika.

Rozhodně děkuji všem, co se mnou prohodili aspoň těch pár slov, protože jinak by už možná ani pro mě nemělo cenu trmácet se až na Chodov a pustila bych si všecko jen na streamu :D Uvidíme ještě, jestli se na jaře vůbec odhodláme k návštěvě Animefestu. Mrož je zatím nejspíš proti, tak abych hledala náhradní doprovod :D

Smutně koukám! :)

P.S. - Omlouvám se za kvalitu fotek, ale společníka mi dělal jen mobil a selfie stick :D