Ze života Maery - Úvod

Tak se konečně dostávám ke slíbenému úvodu k naší dnd kampani. Začnu zcela sebestředně se svou vlastní postavou, která se stane průvodcem našeho příběhu. Veškeré události budu pak popisovat z jejího pohledu (neplést s pohledem hráčky! :)), a proto je nutné ji alespoň krátce představit, aby si čtenář mohl udělat ještě o něco komplexnější obrázek o hře, kterou hrajeme. Jelikož jsem sama pouhou figurkou v této estrádě, zvolila jsem raději tento pohled, než se nesmyslně pokoušet o nějaké objektivní zhodnocení situací – jak hráčovi, tak postavě nejsou pochopitelně známa veškerá fakta (spíše naprosté minimum, jak neustále zjišťujeme) a minimálně tím mohu svou postavu trochu přiblížit ostatním. Sama ji považuji za jednu z těch lépe vymyšlených :). Krom soupisů z jednotlivých sezení budu postupně přidávat obecné informace o světě, ve kterém hrajeme – je toho ale poměrně dost, takže to raději rozdělím do několika samostatných článků.  Tolik tedy k předmluvě…


Maera

Nejkrutější ze lží vždy pocházely z úst bližních. A byly vědomé…

    Narodila se jako druhé dítě kupeckému páru v Astaporu, menšímu městečku v západní principalitě. Spolu s ní se ten den na svět prodral i její bratr, Ewan. Rodiče vlastnili malý krámek s cetkami a příliš se jim nedařilo, bylo pro ně velmi obtížné živit tři další hladové krky. Když byla děcka schopná se o sebe alespoň trochu postarat, vyháněli je na ulici žebrat. Nejstarší z nich, Caelan, na ně vždy dohlížel. Až do jednoho dne, kdy se v ulicích začali prohánět obávaní jezdci v rudých maskách, lovci Aruk Ahai. Z jejich sítí se sourozenci už dostat nedokázali.

    Západní principalita je domovem bezpočtu mysterijních kultů, jejich útoky na obyvatelstvo byly vždy tolerovány, svým způsobem se staraly o jeho očistu. Braly jen ty jedince, co se nacházeli na okraji společnosti a byli přítěží. Ty, jež neměli příliš vazeb a mohli být snadněji převychováni či jinak využiti. Na oplátku svým teritoriím poskytovaly určitou míru ochrany. Aruk Ahai patřil ještě mezi ty „mírumilovnější“, nabízel svým členům druhou šanci. Pokud uspěli v boji s ostatními, stali se z nich obávaní lovci čarodějů - bytostí přivlastňujících si neprávem síly země, které zotročí, zpřehýbají se zvráceností sobě vlastní a rozsévají zkázu. Mohli se jim postavit jen ti, jež díky tvrdé dřině a za pomocí zvláštních sloučenin zvládli přeměnit své tělo natolik, aby účinkům kouzel částečně odolávalo a činilo je naopak velmi citlivými na přítomnost jakékoliv magické emanace.

    Léta dřiny a tvrdé disciplíny se Maeře vyplatila. Postupně se stávala silnější a obratnější, se svými schopnosti překonávala i Ewana, což bylo pro dívku velmi nezvyklé. Původně měl kult přijímat pouze chlapce, ukázalo se, že dívky reagují na podávané lektvary rozdílně a většina z nich nepřežije první přeměňovací dávku. Maera byla jediná, která se dostala až za druhou, a to i přes rozdílné složení. Řady čarodějobijců se neustále tenčily, a proto bylo nutné začít s experimenty. Alespoň to bylo vysvětlení, které se k samotným členům kultu dostalo. Po několika letech strávených za zdmi skalní pevnosti měl přijít den jejího zakrvení, první mise, kde měla prokázat, že je výsady života v kultu hodna.

    Úkol byl jednoduchý, spolu s Ewanem a dalším členem kultu měli vyřídit mága uprostřed rituálu. Snadný jak facka. Dokud se nestřetnou pohledy lovce a oběti. Kratičké zaváhání stačilo mágovi k instinktivní obranné reakci, při které proti Maeře vypustil nahromaděnou magickou energii. Stačila si svůj obličej zakrýt rukou a pokračovat ve výpadu, kterým muže usmrtila. Jizva po magické ráně jí ještě dlouho připomínala okamžik prvního selhání. Samotná mise však byla označena za úspěšnou a trojice se mohla vyhoupnout po pomyslném kariérním žebříčku zas o kousek dál. K nelibosti Ewana, který Maeřino zaváhání považoval za projev největší slabosti. A něco takového si vrazi nemohou dovolit. Propast mezi nimi se neustále prohlubovala s tím, jak Maera sílila a získávala další uznání i přes viditelné nedostatky, kterých si všímal. Neustále kráčel ve stínech svých sourozenců. Starší Caelan se z nich vypracoval nejrychleji a díky vyššímu věku byl hned přiřazen ke zkušenějším jednotkám. Ačkoliv neměli možnost se příliš vídat, vzhlížela k němu. Dokázal si i přes veškeré strasti, kterými procházel udržet sám sebe. Pouhá sesterská náklonnost se brzy přerodila ve fyzickou touhu, jež byla opětována. Vzájemná láska obou sourozenců byla dalším trnem v oku pro Ewana.

    Být citově vázán bylo však pro kult velmi nežádoucí, ne nadarmo si vybírali odložená děcka. Jejich pouta se světem byla mnohem snazší přetrhat a tohle nebylo místo, kde by si měla vytvářet nová. Jen tak je nebylo možné skrze ostatní vydírat. Potřebovali z nich nástroje schopné kdykoliv ukončit svůj život, pokud to bude třeba. Každý z nich musel sám sebe přesvědčit, že je to výsada – dost tomu pomáhal i bílý nektar, který v nich nahlodával poslední zbytky dětské nevinnosti a lidskosti. Historie a význam kultu byl přepisován znovu s měnícími se cykly dějin. Bylo opravdu snadné a pohodlné uvěřit, že následující doba bude oproštěna od nešvarů těch předchozích a konečně nastane zlatý věk bez mágů, moru seslaného na tento svět. A členové kultu budou povýšeni, dostane se jim poct a uznání, po kterém každý podvědomě touží. Někteří z nich byli prostě jen lovci. Lov poskytoval nadvládu. Zabíjení bylo pozvednuto na umění a nacházelo své mistry.

    Po zakrvení měl přijít obřad druhého Přijímání, který měl opět pozměnit těla lovců a připravit je na finální transformaci. Druhá dávka měla účinky mnohem fatálnější. Znetvořovala tělo i mysl, všem bez rozdílu. Jen u některých byla změna méně viditelná. Cael ji už prošel a přežil. Avšak krom světlejší pleti nic jiného nepostřehla, přestože byli milenci. I tak byla naplněná obavami a znepokojením, jako by tušila, že je tu něco špatně. Jakmile v osudný den přiložila pohár ke rtům a nechala tekutinu proniknout do svého těla, zachvátily ji křeče. Palčivá bolest vystřelovala do každičké buňky jejího těla a ztratila vědomí.

    Probuzení bylo však mnohem děsivější, než si dovedla představit. Lektvar její tělo téměř rozložil, stala se z ní hnijící troska uvězněná v okovech nesmírné bolesti. Mrtvolně bledá kůže byla pokryta mokvajícími puchýři a nebyla téměř schopna pohybu. Jen mlhavě vnímala čísi přítomnost ve svém okolí, slova k ní ale už nedolehla. Je až překvapivě snadné zlomit člověka srze umučení těla, překonat hranici, kdy zmizí poslední zbytky příčetnosti tvořící slupku, jež chrání samotné jádro ukrývající nevinnost. Propadala se do stále temnějších vod vlastního vědomí, které zaplavila bolest a vytlačila vše ostatní. Její vzpomínky, přání, naděje, touhy; samotnou podstatu lidskosti. Přeměna byla hotova, stal se z ní dokonalý nástroj. První úspěšný exemplář.

    Jako zázrakem se dokázalo její tělo díky péči zkušených alchymistů zhojit. Bytost zrozená z bolesti, která nedokázala nic ani nic jiného rozdávat. Bylo to samotnou podstatou jejího bytí, která ji měla doprovázet na každém kroku až do trpkého konce. Což bylo něco, čemu nedokázal starší bratr jen tak nečinně přihlížet. Zatímco byla nasazována na další mise, ve kterých díky své nátuře excelovala, snažil se Caelan přijít na způsob, jak ji z této existence vymanit.  Ona s ním však veškerá pouta zpřetrhala, z posledních zbytků vědomí jí bylo jasné, že jejich vztah nemůže pokračovat, neměl pro ni význam, nechovala k němu už žádné city a nepokoušela se je v sobě opět probudit. To samé platilo pro Ewana, nezbylo pro něj jednoduše žádné místo.

    Čas finální dávky se nezadržitelně blížil a Cael se díky svému zaměření dostal k informacím, že by její přijetí pro Maeru znamenalo jistou smrt. Už druhá dávka jí výrazně zkracovala život a měl podezření, že vůdci kultu nejsou s tímto experimentem spokojení a chystají se jej ukončit. Musel jednat rychle. Nakonec se mu podařilo Maeře sdělit nebezpečí posledního přijímání a přesvědčil ji, aby z kultu uprchla. Jeho logické argumenty, jistý pud sebezáchovy a možná i ozvěny minulých pocitů ji přesvědčily. Nakonec ve svém „poslání“ mohla pokračovat i na vlastní pěst. A měla dostat možnost najít lék pro „nákazu“, která se stále šířila jejím tělem a postupně ji stravovala. Společně zinscenovali její smrt, na místo nehody dovlekli jiné tělo a ona mohla kult opustit. Aniž by počítala s tím, že se ještě někdy s jeho členy setká.

    Najít práci pro vraha v dobách, kdy zemí zmítá řada nepokojů, nebylo těžké. Ovšem dovtípit se pravdy o účelu své existence a zjistit informace o možném léku na následky hrozivé přeměny, bylo již mnohem obtížnější. Zvlášť bez kontaktů a prostředků kultu. Vrátit se, nebo se pokusit kontaktovat kohokoliv z členů by znamenalo jistou smrt a jen další neúspěch. Vše mělo změnit snad osudové setkání s jednou ze Zářících – bytostí, jejichž krev měla dle pověr lidem poskytnout nesmrtelnost. Nechybělo mnoho a mohla si ověřit pravdivost těchto povídaček. Avšak Ilana, jak si tato bytost nechávala říkat, ji přesvědčila, že výměnou za pomoc, kterou potřebovala s ní lék najde. Nebýt zvláštního působení této bytosti na samotnou Maeřinu podstatu, asi by nikdy této nabídce neuvěřila. Už tehdy ale cítila, že byly jistým způsobem propojené. Tak začalo její putování s nesourodou družinkou, která se rozhodla změnit dějiny. V naději, že nebudou šlapat po stezkách předchozích „mesiášů“. Jak se vzájemně propojily a ovlivnily jejich životy v přítomnosti cynického a pragmaticky smýšlejícího vraha, budou ukazovat následující stránky…

***
    Nakonec se ukázalo, že Maeřin kult původně sloužil k něčemu absolutně jinému a samotná Maera nedostala žádný vylepšený lektvar, nýbrž jeho původní verzi. Historie však bývá ráda zapomenuta, nebo přepisována dle nově vzniklých požadavků doby. Původně mělo jít o věrné pomocníky Zářících, kteří byli připravováni na to, aby se mohli stát nádobami pro jejich esenci. Aniž by samotná Maera nějak výrazně toužila po tomto privilegiu, částečně došlo k jeho naplnění. Následkem rozličných akcí, které nakonec vedly mimo jiné k sesazení vlády středu, přesunu Zářících na měsíc (neboť podle Ilany neměli koexistovat spolu s lidmi, elfy a trpaslíky obývajícími tento svět), který byl přebudován tak, aby byl pro tuto rasu obytný, vyřešením několika válečných konfliktů, seznámení se s dalšími mocnými bytostmi, které výrazně ovlivňují běh světa (v Ilanině případě dokonce i s prapůvodním „Stvořitelem“), došlo k vzájemnému propojení těchto žen. Avšak ani toto nedokázalo Maeru zcela odvrátit od jejího vidění světa a změnit vztah k jeho obyvatelům. Pouta byla opět zpřetrhána a pohromadě je drží už jen vidina blížící se zkázy, kterou je možné odvrátit pouze společnými silami. Jak se Maeře začaly postupně pocity navracet (nebo se spíše nějakým způsobem projevovat), byla naopak dříve velmi naivní a dobromyslná Ilana nucena se vůči lecčemu zatvrdit. A rovnováha byla zachována :)

    Nezůstalo to ale jen u psychických změn, mnohem více byla Maera poznamenána opět na těle, na schránce, které si nikdy nedokázala nějakým způsobem vážit. Od přeměny ji přišlo naprosto cizí. Následkem několika nepříjemných setkání s mocnými bytostmi, kletbami a krví zářícího, dostala (podobně jako Unius) schopnost své tělo přeměnit, ovšem za velmi vysokou cenu. Stala se z ní bytost velmi podobná padlým zářícím, s černou pletí, pařáty místo rukou a rudým křídlem vyrůstajícím mezi lopatkami. I její vnímání bolesti a dalších negativních emocí se velmi prohloubilo, dokáže je velmi snadno zachytit u ostatních, napojit se na ně a manipulovat s nimi. Tuto svou část se snaží potlačovat, nenávidí ji, ale podvědomě ji přináší velké uspokojení, protože potvrzuje její vidění světa. Ačkoliv chtěla být původně jen pouhým pozorovatelem a nástrojem, který se nijak nepodílel na změnách (které se beztak dle jejího mínění neustále opakují a pro lidstvo jako takové neexistuje vlastně žádná spása), je v pozici, kdy si nemůže tento luxus dovolit, či si snad zachovat neutralitu a vzdávat se zodpovědnosti za události, které nastaly. Především pak za smrt jejího druhého bratra Ewana, kterého nedokázala zachránit, natož pochopit a ocitl se shodou okolností na „nepřátelské“ straně. Tím spíše se snaží o lepší budoucnost pro Caela, ke kterému opět nalezla cestu. Ovšem opět pro druhou stranu velmi nežádoucím způsobem; vědomě se stává zrůdou, aby od sebe dokázala bratra odehnat a dopřát mu alespoň několik posledních let klidného života. Nevěří, že přežije setkání s hrozbou, která se blíží z východu. A pokud ano, bude beztak okamžitě odstraněna jinými, protože jí již nebude zapotřebí.

***

   Krom léčitelky Ilany, zpočátku vyvrhele z řad vlastního lidu, byla doprovázena Einarem – bývalým ornátem, jehož původním určením bylo zářící hubit. Nakonec byl donucen svoji dosavadní životní náplň přehodnotit a stal se ochráncem „pravdy“ a „spravedlnosti“. Na pomoc byla přivolána i bytost z jiného světa – v taktice a boji zdatný Unius, který dokáže své tělo přeměnit a propůjčit mu nadlidskou sílu, která skupince nejednou zachránila krk. Kapitán Ryanor, z poloviny tajemná vodní bytost pocházející taktéž ze západní principality, koketující s magií a utápějící nelehké okamžiky v litrech alkoholu. A nakonec elfy reprezentující Elendar, který je úžasným spojením všech nechvalně rozšířených předsudků o této rase. Po rozličných peripetiích se k družince připojil ještě další z řad Zářících – historik a knihomol Exai nadevše si cenící především společnosti obsáhlých spisů a map. Riel, partner a zřejmě i budoucí manžel Ilany a nakonec i Caelan, Maeřin starší bratr. O těch a dalších podrobnostech ale až někdy přístě :)