středa 26. března 2014

Vítej v rodině, Vinci!

    Dlouho očekávaná chvíle konečně nastala; v pátek jsem si v czc vyzvedla nová střeva a v úterý si skočila k technikům pro můj starý case a přeživší komponenty. Vůbec poprvé jsem se vrhla na stavbu a instalaci PC úplně sama, je to přeci hračka a nic se nemůže pokazit. Och, jak ošklivě jsem se mýlila!



    Ale pěkně od začátku. Vše začalo okolo třetí hodiny odpoledne, kdy jsem konečně dorazila domů a ze skříně vylovila šroubovák. Rozbalila jsem si jednotlivé komponenty a sranda mohla začít. Trochu mě zarazilo, že u desky jsem našla pouhé 2 sata kábly (uf, díky bohu za ně), ale zatím jsem tomu nevěnovala zvláštní pozornost. Procák jsem vložila do socketu, pěkně zaklapla, přimontovala boxovaný chladič, pro jistotu několikrát zkontrolovala, zda drží, pokračovala s paměťmi a...to bylo vlastně vše. Vytáhla jsem skříň, odšroubovala bočnice a těšila se na další porci zábavy.

Problém 1. - šroubky

Nějak mi úplně nedošlo, že když jsem technikům nechala střeva ze starého pc, že s nimi zmizely i veškeré šroubky. Naštěstí jsem tyhle potvory vždycky schovávala v krabicích od desek, tak jsem pěkně čapla židličku a vylezla si na půdu. Za ty roky tam přibylo neuvěřitelně moc bordelu O_o Moje krabice od desek pochopitelně k nenalezení. Záchranou mi byl stařičký pc kdysi osazený obstarožním celerem a grafárnou TNT2 Riva. Stále v něm byla deska, takže jsem ho mohla vybrakovat až na dřeň. Hurá, můžeme postoupit o krok dále!

Hlavně mít pořádek na pracovní ploše!

Problém 2. - zastaralá mechanika

Poté jsem začala do skříně montovat takové ty srandičky, jako je mechanika a disk. Ergonomie casu od aušusu je v tomhle kapitola sama o sobě a asi ani nemá smysl na ni moc nadávat. Ze starého miláčka jsem si ještě sebrala kšandy, strčila do mechaniky a hledala, kam je mám sakra na desku připojit. Jo, kšandy. Taková ta věc, co už se v téhle době nenosí ani na kalhotech, ani v PC. Byly dvě minuty před čtvrtou, v 16:05 odjížděl vlak do Trutnova. Myslím, že jsem podala skutečně heroický výkon! Podlezla jsem náš plot a pěkně přes stráň doběhla na vlak. V 16:40 jsem frčela zpět.

Putině asistuje!

Problém 3.- ta mrcha nefunguje O_o

Poctivě jsem zapojila všechno na své místo a vítězoslavně přenesla počítač ke stolu, abych ho konečně mohla spustit. Celou dobu mi do toho ještě hučel táta, který nedokázala uvěřit tomu, že vím, co dělám. Putině mělo zjevně podobný názor. A pak nastala ta nejhorší noční můra. Zapojila jsem napájecí kábl, pustila zdroj, stiskla kouzelné startovací tlačítko a...NIC!
Uf, no dobře, tohle nějak půjde, nějaká pitomost asi...
Zkusila jsem znovu. NIC. Vyměnila jsem napájecí kabel. Dvakrát. NIC!
Napadlo mě, že by to mohlo být těma protivnejma sráčema z předního panelu. Znovu jsem překontrolovala, zda je mám zapojené správně - ono taky prohodit póly u tlačítka by byl přesně druh chyby, co by se ke mně hodil. NIC.
Nastala velmi zdlouhavá a úmorná fáze testování všeho možného. Dokonce jsem z funkčího pc vytáhla zdroj a snažila se to rozchodit na něm. Bezúspěšně.
Napadlo mě, že je možná v hajzlu celý přední panel, tak jsem všechno pěkně přeskládala do úplně nejstarší skříně. Taky nic.
Mezitím z práce dojela mamka (ve 21:00) a já jí slíbila, že dneska kouknem na poslední díl True Detective. Vysrala jsem se na počítač a zalehla do gauče. Došlo mi, že jsem od oběda nejedla a nepila. Konvice tuaregu přišla docela vhod.
Po této hodinové pauze jsem už docela odevzdaně přeskládala všechno zpět. Nějak mi to pořád nedalo a zapojila jsem tedy jen to nejnutnější a zkusila to zapnout. Větrák procáku i zdroje se zázračně roztočil O_o Nechápala jsem. Postupně jsem přidávala druhý slot paměti, disk, mechaniku....všecko běželo. Musím přiznat, že jsem v tu chvíli měla skutečně smíšené pocity. Euforii z toho, že nejsem až tak pitomá, abych nezvládla naprosto primitivní úkon, jako je seskládání nového počítače a obrovskou míru nasrání z toho, že si ze mě dělal asi celou dobu srandu.
Zbývalo už jen jediné, dostat tam wokna. Vzhledem k tomu, jak už všechno doposud probíhalo, jsem mohla tušit, že ani tady se nevyhnu nějakým hezkým patáliím...

Chvílema jsem byla fakt šťastná jak tuleň! :D


Problém 4. - wokna

Vyhrabala jsem odněkud svý starý instalační dvdčko a vložila ho do mechaniky. Ráda bych zkontrolovala i jeho funkčnost, ale při této příležitosti jsem zjistila, že mechanika u mého pc zřejmě odešla do křemíkového nebe. Ještě jsem ale neměla to srdce tu svini ze skříně vyndat. DVD už mělo své nejlepší dny taktéž nejspíš za sebou. Přistoupila jsem tedy na záložní plán zahrnující instalaci woken z USB. Naštěstí jsem měla na PC nějaké iso, které se mi po několika málo pokusech skutečně podařilo vměstnat na flashdisk.
V biosu (kterej sem si musela přepnout do klasického módu, abych se vůbec k potřebnému nastavení dostala) jsem si hodila flashku jako primární bootovací device. A zase to začalo házet chyby. Že prej to nemá ovladače.
Google prozradil, že se mu zřejmě nelíbila USB3, tak jsem zprovoznila starou na předním panelu. To už mi to naštěstí sežralo a já si začala pomalu chrochtat blahem, když na mě vyskočily první instalační hlášky. Jenže chyba lávky, dobrodružství ještě nebylo u konce. To iso bylo prostě vadný a instalace neproběhla úspěšně. Hodinu jsem čekala, než se mi sosla náhradní verze. Pro změnu byl nefunkční samotný rar :D


Ve 4 ráno jsem to vzdala a šla spát. Po osmé ráno jsem tu konečně měla stažené nějaké nové verze. První sice anglická, ale stáhnout přídavný jazykový balíčky přeci není problém. Modlila jsem se ke všem bohům, aby to konečně šlo.
A pak, když jsem zadala všechny potřebné pičičárny, pak jsem si konečně spustila IE, abych stáhla chromáka. Konečně funguju, konečně začínám žít! :D

Svého nového miláčka jsem pojmenovala Vincent. Doufám, že nám spolu bude nakonec dobře, i přes ty těžké začátky!

Kdo dokáže uhádnout, proč právě tohle jméno, má bludišťáka ;)

Už jsem skoro chtěla napsat nějaké poučení pro příště, jak už tohle všechno přenechám raději zkušenějším, ale vím, že bych strašně moc kecala :D Smát se mi můžete v komentářích :)

12 komentářů:

  1. Gratuluju k finálnímu úspěchu, po celou dobu čtení článku jsem ti držela palce :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to hrozný peklo :D ale už jsem si Vince stačila oblíbit :)) na rozdíl od staršího PC je úžasně tichý a výkonný, radost na něm pracovat :))

      Vymazat
    2. Teď ti až závidím, když tady ta moje mašina hučí, jako by chtěla nastartovat a vzlétnout ^^'

      Vymazat
    3. Jo, to moje staré počítače taky :)) jsem byla pak z toho ticha skoro i nervózní. Už abych se dostala i k upgradu herní mašinky, mám pro ni i jméno :D

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Toho jsem tam dala ze zoufalství :D nejsem žádnej tuleň a ty to víš! :D

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. Také ne! :) Na FB mám nápovědu ;))

      Vymazat
    2. fakt? no bez ní mě napadá ještě Vincent Valentine, ten je nesmrtelný :)

      Vymazat
    3. Vincent Law přeci! Ergo Proxy! :D

      Vymazat