pondělí 22. května 2017

Animefest 2017 - report

Kromě jistě legendárního koncertu Kissáků hostilo brněnské Výstaviště předposlední květnový víkend ještě další nezapomenutelnou akci - Animefest. Samozřejmě jsme s Mrožem nemohli chybět a opět se nacpali skoro všude, letošní report bude tedy zatraceně dlouhý, obrňte se trpělivostí a vzhůru do toho!




Povinné předfestovní brblání


Stejně jako každý předchozí rok i letos mrož se značnou dávkou zarputilosti Mrož mrmlal, že se nikam nejede, animefesti a všechny ostatní anime cony stojí za hovno a nikam se nejede. Málem jsem těmto kacířským myšlenkám i podlehla, ale opravdu na poslední chvíli jsem si přeci jen prosadila svou a vyplnila registrační formulář dávno po té, co bylo možné provést platbu převodem z účtu. Netřeba ani dodávat, že si můj drahý posléze stěžoval i na vysoké vstupné. Nicméně nebyli jsme připraveni zrovna nejlépe. Rozhodujícím faktorem bylo nejspíš i na poslední chvíli zamluvené bydlení u kámoše na kolejích, protože všechny rozumné ubytovny byly pochopitelně zabrané. Aspoň jsem si ale mohla, ke spokojenosti svých kolegů, vzít dovolenou.

Ovšem místo obvyklého zběsilého běhání a ladění kostýmu v předconový večer jsme s bandou kámošů vyrazili na slovenské drama Špína - film za sebe rozhodně mohu doporučit, i když neoplývá zvlášť velkou originalitou, má slušnou atmosféru a je skvěle řemeslně zpracován. Mně na něm sice trochu něco chybělo, ale to je spíš otázkou osobního vkusu a posedlostí skandinávskou kinematografií :) Hlavně to ale mělo za následek velmi opožděný návrat domů a nutnost si přeci jen na poslední chvíli sbalit to nejnutnější. Nějak nesmyslně jsme se u toho mrožili a zalehli krátce před třetí hodinou ranní, o zábavu bylo už tak předem postaráno.

Pátek


Cesta regiojetím autobusem mohla být i docela příjemná, kdybychom se oba hloupě nerozhodli pustit snad jeden z nejstrašnějších filmů všech dob X-Men: Apokalypsa, po kterém začínám chápat, proč je novej Wolverine fanoušky Marvelu braný jako největší masterpiece. Pokud jste ještě neměli tu čest, ani se neobtěžujte, v tom filmu není dobře snad vůbec nic :D



Po příjezdu a složení batožin na známých kolejích vyvolávajících nesmírnou nostalgii jsme se pomalu vydali směr Kafec, abychom se našemu hostiteli aspoň trochu odvděčili a zasvětili ho do tajů kávového hipsterství. Na con se nám zatím ani moc nechtělo, báli jsme se zdlouhavého čekání u vchodu a samotný program taky žádnou velkou pecku nesliboval. Na zbytek jsme se pak ještě řádně posilnili v jedné z vináren a kámoše ukecali, ať jde nakonec na AF s náma. Na místo jsme dorazili kolem sedmé a po označkování náramky jsme se vydali obhlédnout terén v okolí rotundy. Když nás omrzelo hraní Bombermana v Retroherně, sedli jsme na chvilku i k streamu, kde zrovna probíhal Festdance. Po několika "bitches on the floor" jsme to ale vzdali s tím, že o tanci máme přeci jen trochu jinou představu.

Páteční večer v A1 :)

Už jsme se nemohli dočkat prvního pořádného bodu programu, kterým byla Sykyho přednáška Jak sledovat anime legálně. Téma mi přišlo málo obsáhlé na hodinový blok a mé obavy se bohužel potvrdily. I přes nadějný a vtipný začátek na Sykym nejspíš hodně zapracovala nervozita, dost často se zadrhával a bohužel si tu nejdůležitější část - jako to vlastně s tím (ne)legálním stahováním a sledováním anime, dostatečně neprostudoval. Zbytek přednášky byl pak jen výčtem jednotlivých služeb s několika zajímavými detaily doplněným o morální poselství a návod, jak může každý z nás přispět k vytvoření zajímavějšího trhu pro dodavatele. Nechci říkat, že to bylo vyloženě tragické, ale nadšení jsme zrovna neodcházeli. Navíc víme, že to Syky umí mnohem lépe a radostněji. Příště preventivně bereme nějaké paryby, ať máme čím házet!



Díky našim neuvěřitelným ninja skillům jsme se prosneakovali i na Alexejovy Dějiny Japonska: Období Muromači v protějším sálu. Přednáška to byla doslova nabitá informacemi, navíc přednášející zvládal látku učebnicově a nechyběla mu ani schopnost své vědomosti stravitelnou formou předávat. Hned jsem si zas připadala o něco chytřejší a vzdělanější, takže rozhodně víc podobných počinů! I tu absenci obleku mu jakožto hipstří módní policie odpouštíme :)



V závěru pátečního večera jsme zakempili v Áčku, kde Sušenka popisovala největší Průšvihy zahraničních conů. Jelikož jsme oba bytosti nanejvýš škodolibé, doufali jsme, že si spokojeně zachrochtáme nad aférama úrovně Fyre festivalu a dozvíme se spoustu pobuřujících fám ze zákulisí. Zmíněné faily bohužel neobsahovaly dostatek lidských obětí a hromadných zneužití loliťáků, abychom byli zcela spokojeni, ale alespoň jsme trochu více nahlédli pod pokličku fungování zámořních akcí. A nakonec do byla i poměrně příjemná tečka nad celým dnem.



Noční posílené spoje rozhodně potěšily a krátce po půlnoci už jsme si sdělovali v útulném a skromném prostředí studentských kolejí naše dojmy. Kvalita přednášek byla sice lehce kolísavá, někteří staffáci (jejichž jména si bohužel nepamatuji) lehce neprofesionální, místy i protivní, ale naštěstí mi nedokázali akci nijak zprotivit. Spíš má křehká introvertní duše hůře nesla velké množství lidí a náhodné konverzace omladiny. Případně neslušné chování publika během přednášek - to člověku vždycky okamžitě připomene, kde se nachází.

Rozšíření naší skupinky o dalšího člena mělo bohužel za následek menší nedostatek postelí, byli jsme tak s Mrožem nuceni ulehnout jen na jednu, což je už jen vzhledem k velikosti mého pozadí docela challenge. Zas to ale mělo takový správně nostalgický nádech, ještě pár let zpět to byl téměř denní chleba a díky celkové únavě jsme ani neměli problém doslova vytuhnout :)

Sobota


Letos jsem si totiž vymyslela, že za každou cenu musíme být přítomni na Failech herního průmyslu od Yuffie, což pochopitelně znamenalo poměrně brzké vstávání. Naštěstí jsem se nemusela drbat s žádným kostýmem a díky práci v IT firmě jsem se naučila i líčit za kratší čas než je jedna hodina. Jsem na sebe fakt hrdá! Kolem osmé už jsme byli na cestě a o snídani se postaral stánek Many, která si tam nejspíš udělala fakt super reklamu. Jen mě mrzelo, že na místě nešlo jejich produkty zakoupit, tak trochu jsem s tím počítala, ale i ta sleva, co rozdávali, nakonec potěší.



Svorně jsme se tedy zařadili do fronty a sobotní den zahájili tou vůbec nejlepší přednáškou z celého conu. Yuffie byla opět naprosto úžasná a její prezentace jakbysmet. Kdo zbožňuje videa Angry Video Game Nerda, musel si přijít na své. Podívali jsme se na naprosto zbytečné konzole s ještě zbytečnějšími addony, geniální řešení vedení firem s těmito průsery i kontroverzní "cenzurou" v Pokémonech. Abychom ale během přednášky nepropadali smutku a panice, byla ta nejhorší zvěrstva doplněna o gifíky s koťátky - naše psyché tedy zůstala nepoškozena. Tímto ještě jednou děkuji Yuffie za super zážitek, opravdu skvěle jsme se bavili.



Fungovalo to navíc jako skvělá reklama, takže jsme posléze běželi vylootit woowoo stánek a připravili ho o pár overwatch hrnků a placek. Letos jsme vůbec celkem utráceli, ale zrovna tyhle kousky plus printy od Le Soldat Mort byly jedním z hlavních důvodů, proč jsem na AF vůbec jela. Dost ale bylo mrožení po okolí, blížila se Grekova přednáška, což znamenalo opravdu jediné - zatraceně velkou frontu. I když pro nás nebylo zvolené téma lákavé, zrovna jsme se nacházeli ve spodní části areálu, takže jsme mu dali přednost před Lusi, což mě teď možná trochu mrzí, ale hodlám to v budoucnu napravit :)

Loot!!!

O Genezi anime openingu a endingu se ale ze všeho nejvíce zajímal Mrož, jelikož celý program pojal až meditativně, jak nad problematikou hluboce rozjímal. Doufám, že mě kamery zachytily, jak do něj nasraně šťouchám, ať nespí :D Grek byl ovšem tentokrát ve svém rybníčku a vcelku poutavě nám vysvětlil, jak se to mělo s počátky endingů, jaké prvky se v nich postupně začaly objevovat a chtěl publiku klást na srdce, ať jim věnují trochu více času. To u mě bohužel nepadlo na příliš úrodnou půdu, jelikož se řadím mezi notorické přeskakovače a je jen málo znělek, které jsem si pouštěla u každého dílu, i když je mi jasné, kolik je za tím vším práce, potoků krve i slz. Krom těch naprostých a zmíněných legend jako je Tank!, Battlecry jsem třeba já osobně nikdy nevynechala LainSidoniiElfen Lied či Ergo Proxy (kde ovšem poslouchám moc ráda celý OST) - to aby moh Grek kritizovat můj vkus. Jo a samozřejmě jsem si dlouhá léta myslela, že tohle je pravý opening k Escaflownu a mám to s ním navždy spojené. Anime vysílaná v deutschlandu v tomhle byla vždycky dost spešl, možná je to i takový celkem zajímavý fun fact, který mohl Grek zmínit. Jinak přednášku hodnotím pozitivně a oceňuji i vzdor vůči utlačovatelům z řad orgů :))

Téhle skupinky jsem se zeptala! :D

Pomalu se taky blížil čas oběda. Jelikož se na místě nedalo nic kloudného sehnat (k čemuž se pak později v reportu rozhodně vrátím), vydali jsme se do divočiny ulovit něco dobrého k snědku. Mrož byl navíc kvůli nedostatku spánku značně nevrlý, takže jsem ho potřebovala co nejdříve napojit kávou, aby s ním opět byla aspoň trochu rozumná řeč. Možná by v tu chvíli pomohla i nějaká avokádová zásahovka, ale buržotousty nikde v okolí taktéž nenabízeli. Já zas pro změnu, jak se na osobu téměř důchodového věku sluší a patří, hudrovala nad počasím. Trochu jsem to letos podcenila a úplně jsem nečekala, že po parném pátku přijde docela chladná sobota.

Ale této ne. Je to ovšem moje nejoblíbenější fotka z celého conu. Aneb vztah Geralta a Yenn po letech :))

Tím spíš naše kroky směřovaly k jedné z brněnských indických restaurací. Kolem Annapurny jsme procházeli už několikrát a vždycky nás lákala vůně dobře známých pokrmů a teď konečně nadešel ten správný čas k degustaci. Objednali jsme si jejich spešl menu a zjistili, že stejně jako v Indii samotné, i tady by ta porce bohatě stačila pro dva. Medium ostrost byla v překladu spíše mild, ale to se rozhodně nedá považovat za výtku. Horší už to bylo s obsluhou v případě pití, na které jsme čekali tak dlouho, až nám došla trpělivost a šli se připomenout na bar. Masala chai ale chutnal dobře a celkově jsme odcházeli spokojení. Jen tedy přežraní až k prasknutí.

Prý jidlo pro dva O_o

Další zastávkou byl pochopitelně SKØG, jehož návštěvu nemůžeme nikdy vynechat. Kávě nešlo nic vytknout a Mrož si pak ještě "pochutnával" na japonském rumu, který ovšem vypadal, voněl a dokonce i chutnal jako whisky. Obsluha nás ale ubezpečila, že se skutečně jedná o rum. No, příště budeme vědět. Aspoň u toho vznikla tahle epická fotka!



Já si navíc v sekáči koupila ladící pončo a halenku, takže byl celý den zachráněn a my se mohli spokojeně vrátit na AF, kde už se to pomalu chýlilo k začátku cosplay soutěže. Některá představení se nám líbila více (zdravíme vtipnou dvojici z OW, Rapunzel a Nox), jiná méně, ale určitě bylo na co koukat.

Následně jsme se vydali opět do útrob haly A1 a hledali, co bychom ulovili. Mrož si šel prohlédnout především své soupeře z OW a poté jsem ho dotáhla k streamu Japonského animátorského pekla od Meona. Úplný začátek jsem tedy nestihla a občas mě rušil povyk okolo, ale celková kvalita přenosu byla velmi slušná a člověk se vyhnul aspoň pro jednou protivným frontám. Téma mě dost zajímalo už kvůli všem těm článkům popisujícím útrapy animátorů, které se v poslední době objevily. Na přednášce se jenom potvrdilo, že to není žádný med a celému průmyslu dost možná hrozí nepěkná krize. Informačně to byla rozhodně hodnotná přednáška a celkově mi sedl styl, jakým bylo téma prezentováno, takže dávám plusové body.

Mrož pozorující svého úhlavního nepřítele :)

Dále nás v programu nic moc nezaujalo, vzali jsme tedy útokem Artist Alley. Letos se tu sešla opravdu fůra talentovaných duší, jenže moje srdce bilo převážně pro jednu. Měla jsem obrovskou kliku, že jsem své dva vytoužené printy získala - šly pak prý dost na dračku, čemuž se opravdu nedivím. Už se nemohu dočkat, až je zarámuju a pověsím na svou krásnou, umělecky zmalovanou stěnu po boku takových stálic jako je Junktown kalendář s nahotinkama nebo mapa k Numenéře. Dalším mým snem je pak cokoliv od Menton3, což už moji věrní čtenáři jistě moc dobře vědí. Psaní reportu si alespoň zpříjemňuji poslechem Saltillo střídavě s novým albem od Ulver. Milovníci 90s popíku si ho nemohou nechat ujít! Toliko ke kulturnímu okénku a zpět k akci...




Martin Vašička zahájil večerní blok přednášek hledáním Ducha ve filmech Mamorua Ošiiho. Na tuhle část jsem se také zvlášť těšila, protože mám jeho tvorbu (i mimo GitS) velmi ráda. Čekala jsem ale tedy nějaký více filozofičtější rozbor jeho děl a hledání podstaty jeho génia, ale dočkala se spíše trochu rozšířeného výčtu jeho děl obohacených o neméně zajímavou hranou tvorbu. To bylo pro mě alespoň něco nového, protože jsem tomuto aspektu nevěnovala dřív nikdy moc pozornosti a měla bych to určitě napravit. Potěšilo mě dumání nad Angel's Egg, protože tento snímek považuji za jeden z mých nejoblíbenějších a vždy jsem ho s radostí sobě vlastní (asi jako když mohu na někoho vytáhnout The Room) pouštěla přátelům v pozdních nočních hodinách. Ke sledování mohu doporučit i lehce omamné látky :) Klidně bych ale opravdu příště uvítala hlubší rozbor několika málo děl, i když i tak měla pro mě tato přednáška svou hodnotu.



Odešli jsme však o něco dříve, abychom stihli doběhnout na Arashi a Morálku cosplayerovu. Já se sice chtěla spíš podívat na Angie, protože problémy a bolístky cosplayerů jdou docela mimo mě, ale nakonec jsem vyhověla Mrožově přání (vlastně by mě docela zajímalo, proč zrovna on zvolil tohle téma O_o). Z části osnova trochu kopírovala starší kousek od Myry a Alfreda, naštěstí méně hystericky. Od takových těch obecných srandiček, jako je focení bez cosplayerova souhlasu (he he) se Arashi věnovala i vážnějším tématům jako je šikana, hejty nebo problém s blackfacingem a jednou známou aférou s tím spojenou (kterou jsem dokonce zaznamenala i já, cosplayovým světem téměř nedotčená). Poslouchalo se to ale velmi dobře a s volbou programu jsem byla spokojena. A její Hellgirl (teď se určo dopouštím nějakého velmi sprostého gender prohřešku) byla úžasná!

Nepovolené a zákeřné focení v akci!

Závěrem jsme vyslechli rad Sykyho a vydali se na promítání Vražedného orgánu - už samotný název mé miniony poměrně vyděsil, ale nějaká zapadlá částečka v hlubinách mého mozku mě přesvědčovala o důležitosti tohoto díla. Jako taky jsem mohla použít ty internety, ale to by bylo moc snadné. O režii se totiž postaral Šuko Murase (Ergo Proxy, Dantovo peklo,...) a navíc film poměrně věrně znázorňuje Prahu, což většina sálu přijala myslím docela s nadšením. Celkově se mi snímek dost trefil do vkusu, psychologicky laděná scífka jsou mojí doménou, zvlášť když filozofické pasáže dominují nad těmi akčnějšími. Nechci tu moc vyzrazovat děj, ale pokud se vám líbil třeba Arrival a baví vás hloubat třeba nad tím, jakou sílu a vliv může mít třeba jen samotný jazyk, je to přesně pro vás :) Za překlad děkujeme Ely a Astrakovi!



Sobota byla tedy za námi, během noční jízdy se nic zajímavého nestalo, sprchy fungovaly a postel se nezvětšila. Budíček jsem nastavila na osmou, ale stejně to prý bylo málo...

Večerní občerstvení, dáváme vždy přednost kvalitě!

Neděle


Nedělní ráno k nám bylo o něco přívětivější, jelikož Waschkova přednáška začínala až o desáté. Stejně jsme byli ale nějací polochcíplí a sil nám pomalu ubývalo. I když jsme v podstatě byli po celý čas pasivními diváky, stejně nás ten con nějak zmohl :) Obligátní Mana aspoň trochu zasytila a my se opět s naprosto neskutečnou frontou postupně nasáčkovali do Rotundy. Robert Waschka je taktéž zárukou kvality a v případě Dance battle a tance opičáků tomu nebylo jinak. Dočkali jsme se opět vtipných, dobře sehraných scének i nějakého toho poučení, jak se zachovat v nebezpečných situacích. Příště přijdeme zas!



Během technické pauzy jsme se stačili přesunout k sálu Morava, který se stal naším závěrečným conovým útočištěm, a to nejprve s dalším vtipně naučným programem Padouch nebo hrdina? v podání Libora "rAvenaka" Tomáše o známých a možná lehce kontroverzních postavách japonských dějin. Ať už se jednalo o ty reálné či mýtické. Mrož bohužel během přednášky opět pospával, což je ovšem velká škoda, protože se tak nedozvěděl o tom, jestli víc šípů v těle zvládne Boromir nebo Benkei (nebo se to celé nestalo a posléze vystupoval jako Čingischán?:)) a další hromadu zajímavostí. Při hledání jednoho obrázku jsem ale narazila na tuto publikaci, ze které přednášející dost možná i čerpal a může si tak rozšířit své obzory.



Následovala technickými problémy stíhaná Varova Číno, WTF again? s další várkou bizarností, jaké jsou lidé schopni vymyslet opravdu jen na východě. K našemu zděšení jsme se dozvěděli, že existuje i něco mnohem horšího než jsou proslulé indické záchody (se svým obvykle úchvatným levelem hygieny) a kam si jít vystát frontu pro transplantaci orgánu. Poslední, už o něco odlehčenější část, představila několik zajímavých čínských cosplayerů  a tematických soutěží. Nebýt problémů s přehráváním videa a dalších kiksů, mohlo to být ještě o stupeň lepší, ale účel to asi splnilo.

Zlatá Indie, tam aspoň znají dveře :D

Tímto bodem pro nás AF končil a popravdě jsme se už docela těšili na další návštěvu naší oblíbené Olomoucké tržnice, kam jsme si zašli na poctivou vietnamskou kuchyni. Cestou zpět jsme ještě na chvilku zakotvili v Industra coffee, kde mají zrna od našich milovaných Square Mile. Navíc takovýhle hipster place ani v Praze nenajdete! Zvlášť jsme ocenili i zdejší výstavu "umění", při které si nešlo nevzpomenout na toto video :) Ale jinak je to moc fajn místo a rozhodně jej někdy navštivte! A zákusky jsou jedna báseň.

Hipsteři před kavárnou :)

Umění...


Závěrečné shrnutí


Jak už je zřejmě z reportu patrné, i letošní AF jsme si dost užili. Já asi o něco více než má drahá polovička neustále bojující s únavou a nedostatkem kofeinu :) Skladba programu mi přišla velmi dobrá a místy jsem měla opravdu problém se rozhodnout, který z bodů navštívit. Nepodařilo se mi ani dostat na žádné vyloženě propadáky, takže se mé výtky budou týkat spíše návštěvnického zázemí.

Co mě letos totiž skutečně vytočilo, byly ceny občerstvení a kvalita nabízených pokrmů u některých stánků. Vážně mi přijde neuvěřitelně sprosté prodávat půllitrovku cocacoly za 45,-Kč, když ji člověk sežene levněji i z nedalekého drahého automatu. Z jídel za něco stály jen nějaké asijské pochutiny v A1 a za "ramen" ve stánku před Rotundou by se nestyděl ani Babica. Dost mi tam chyběl i stánek s kávou, který byl loni kousek od streamovacího sálu a u samoobslužné kavárny byly vždycky takové fronty, že jsme místo používali jen jako odpočinkovou stanici. Jediným světlým bodem tak byl stánek s Manou. Já chápu, že má každý možnost si do areálu vzít vlastní pochutiny, ale podobně parazitovat na návštěvnících mi přijde opravdu sprostý. A to nemám zrovna hluboko do kapsy a není mi líto dát skoro stovku za dobrou kávu.

Dalším rozšířeným nešvarem byly potulující se skupinky free hugerů. Mám dojem, že už tu fungují nějaký ten rok a snad se jedná o osoby alespoň trochu gramotné a vzdělané natolik, aby jejich láskyplným mozečkům došlo, že ne každý lidský tvor touží po objetí od naprosto cizí osoby. Letos jsem byla obětí jednoho takového pokusu o invazi mého osobního prostoru a vůbec to nebylo příjemné. Objímejte se, ale jenom s těmi, co o to stojí!

Abych to ale celé nezavršila v tak negativním duchu, musím opět vyzdvihnout zejména Artist Alley, streamovací sál, nabídku stánkařů a retrohernu. I když jsme letos většinu času strávili na přednáškách, bylo na místě rozhodně kam zajít. Oceňuji i conový klip a celkovou organizaci akce. Stačí jen doufat, že příští ročník bude alespoň stejně tak dobrý! :)






8 komentářů:

  1. Boží report, jako vždy. K feedbacku nemám ani popel, moc díky. Určitě mě to namotivuje se do příště (jestli nějaké bude) lépe připravit. Příště musíte dojít na Animekvíz!

    Jinak absolutní souhlas s občerstvením. Mně nejvíc chyběla nějaká obyčejná točená malinovka/kofola za dvacku a to nevěřím, že se nedalo zařídit.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Animekvíz mě hrozně mrzí, je to tím, že jsme lemplové a pořádně jsme nečetli program. Jinak doufám, že další příště bude!

      Jo! Jsem stejného názoru, zvlášť v ten parný pátek by jeden takový stánek přišel vhod. Ještě pak štval prodej nudlí z kelímku za 65,- to bylo taky dost směšný :D

      Smazat
  2. Parádní report! Jsem ráda, že někdo sdílí můj názor na huggery a že se Orgán líbil :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to hrozný mor :D člověk aby si pořídil obruč ohraničující jeho osobní prostor. A jsem ráda, že se report líbil :)

      Smazat
  3. Díky za report a zpětnou vazbu. Škoda, že se mi nepovedlo dostat Maroše z meditativního rozjímání, ale nebyl v tom zdaleka sám. Už si na tento stav hlubokého zamyšlení u některých návštěvníků začínám zvykat. Ještě, že díky nasvícení v rotundě není pro mě publikum po většinu přednášky víc něžli temná masa tam přede mnou.
    Jinak tématika předělávek openingů zvláště v Německu je možná námět na samostatnou přednášku. Ať už vezmeš kompletně jiné songy jako u Sailor Moon nebo právě Vision of Escaflowne (A potěšilo mě, že si i někdo další pamatuje Dax Riders a jejich píseň People), nebo třeba jen nové nhrání s německým textem jako je příklad Dragon Ballu, kde je německá verze živější, energičtější a v několika ohledech roztomile humpoláčtější nežli uhlazené japonské (Nahrávali to nadšenci). A dokonce nějakým zázrakem dostali němci práva k tomu, aby ty své verze mohli vydat samostaně pro vnitrostátní trh jakožto lokalizované songtracky. Ale tohle bych do té přednášky nenarval.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně to není tvoje vina :D Místama pomalu usínal vestoje, já byla taky bez své dávky kofeinu docela přichcíplá a tvoje přednáška mě neuspala :)
      Je fakt, že tam je toho materiálu víc než dost, ani nevím, jestli bylo přezpívávání openingů obvyklou praxí i někde jinde. Když pomineme teda Pokémony, kteří mají nespočet jazykových mutací. Osobně mám ale v mnoha případech ty německé verze raději a často se to týká i dabingu, DBZ jsem třeba v originále opravdu nedala a v případě Escaflownu byl zase Allen láska na první poslech, tak by se dalo pokračovat :) a myslím, že taková přednáška by si taky své diváky našla, zvlášť v případě otaku gerontstva :))

      Smazat
  4. Koukám, že jsme letos měly podobný názor na FestDance. K-pop jako takový mám docela ráda, ale u některých těch konkrétních tanečních kreací, které tam byly k zahlédnutí, moc nechápu, že je jde někdo předvádět před lidi z vlastní vůle...
    Každopádně mnohem víc mě zamrzela absence japonských tanečků. Vždyť je toho tolik z čeho vybírat! Normálně zvažuju, že si snad připravím přednášku o nejnakažlivějších nebo nejpopulárnějších japonských popkulturních tanečcích.

    OdpovědětSmazat
  5. Tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama! Jinak přednáška o japonských tanečcích je rozhodně super nápad, i když tohle není taky moc moje parketa, určitě bych došla :D A festdanceři by se aspoň měli čím inspirovat :)

    OdpovědětSmazat