neděle 9. července 2017

Junktown 2017

I letos se naší podařené bandě poštěstilo urvat si lístky na tenhle fenomenální fesťák a byla by určitě škoda nechat si všechny zážitky jenom pro sebe, tak přicházím s tradičním reportem. Kdo ještě neměl tu čest, nebo se chce jenom pokochat fotkama, ať pokračuje dále :)



Jelikož se loňský ročník setkal s nebývalým úspěchem, byl letošní boj o vstupenky ještě o něco dramatičtější. Krom několika prodejních kol bylo ještě možné podílet se na výstavbě kulis či obstarat potřebné materiály. Jelikož nám ani jedna z těchto alternativních možností nevyhovovala, museli jsme se spolehnout na tradiční kanály a jako obvykle počkat na poslední vlnu lístků po neplatičích. Ta, na rozdíl od těch předchozích, aspoň nebyla po pár vteřinách vyprodána, takže jsme stihli info rozšířit i mezi ostatní zájemce. Původně jsme měli jet v docela hojném počtu, ale bohužel na poslední chvíli dva lidi kvůli nemocem odpadli. Snad se nám to tedy poštěstí příště, pokud budeme mít stejnou kliku :)



Pochopitelně nám to trochu narušilo tvorbu kostýmů, jelikož jsme si letos už nedávali moc nadějí, nechali jsme vše na poslední chvíli a ještě pro jistotu párkrát změnili plány. Sehnala jsem si docela hezký komplet v sekáči, který si o to zpostapení doslova říkal, ale víkend před odjezdem jsem si barvila své staré růžové harémky na hnědo. Nutno dodat, že výsledek byl velmi uspokojivý a mám skoro chuť je nosit s těmi nánosy špíny i normálně. Mrož se protentokrát spolehl na army shop, kde jsem si aspoň objednala nějaké vhodné doplňky.



Největší výzvou však byla výroba čelenky s rohama, kdy jsem si poprvé vyzkoušela, jak se tvoří z alu fólie, kuchyňských papírových utěrek namočených do lepidla na tapety a akrylovýma barvama. Nutno dodat, že tato část byla rozhodně ze všeho nejzábavnější a neskutečně naplňující, dovedu si fakt představit, že bych podobný pičičárny vymýšlela a vyráběla častěji. Škoda, že na cosplaye jsem už moc stará a tlustá :D Taky rozhodně nedoporučuji pořizovat si dětské barvy na ksicht, vůbec nedrží, neskutečně mastí a zalézají do pórů. Tak hnusnou pleť po fesťáku jsem vážně hodně dlouho neměla.



K dopravě na samotný festival, odehrávající se v areálu raketové základny Bratronice, jsme využili orgy zřízeného autobusu a abychom si všechno užili naplno, vzali jsme si od čtvrtka dovolenou. A dobře jsme udělali. Jelikož jsme doufali v dostatek spacího prostoru, nějak jsme se neobtěžovali tahat se se stanem a optimisticky si představovali, jak si zabereme půlku nějaké místnosti v základně. Byl přeci teprv čtvrtek a spousta lidí jede až na víkend. Jenže to by celé patro budovy určené k nocování nesmělo být rezervováno pro VIP a další skupinky. Nakonec jsme z jedné místnosti vyklidili stůl, křeslo a nějak se vmáčkli. K našemu štěstí hned vedle páru známých "nudistů" z loňského roku :D První věc, kterou jsem obvykle pak po ránu spatřila, byla obnažená prsa nebo chlupatá pánská prdel, yay!



Asi úplně nemá smysl tu rozepisovat den po dni, jak tu jenom vypíchnu ty nejvíc top věci, které jsme na festivalu zažili. Většinu dní jsme beztak strávili stylovým zevlením a popíjením vína. A určitě to nebylo na škodu, protože Junktown má prostě svou jedinečnou atmosféru, kterou jinde nezažijete.





Co je ovšem nutné zmínit je ten obrovský posun oproti minulému ročníku. Pravidelně jsem sledovala FB stránky a hltala s nadšením všechny novinky - hlavně ty týkající se výstavby areálu a zapojení mnohem většího okruhu lidí. Stihlo se toho opravdu hodně. Náměstí se rozrostlo ještě trochu do šířky (děkujeme zde především za tip na zašívárnu u kavárny) a plácek byl vytuněn skoro k nepoznání. Chybělo mi tam snad jen to loňské šlapací ohnivé kolo :) I Kmeny si se svými příbytky dost vyhráli a malinko mě mrzelo, že jsem letos propásla procházku se Světlonoši a sama jsem neměla moc chuť všechna místa zkoumat na vlastní pěst.



Určitě to však bylo možné, takže těm méně introvertním jedincům to mohu jedině doporučit. Asi se i vyplatí účastnit se "celotáborových" soutěží o zátky, ale nám ty občasné pobídky k plnění úkolů přišly i někdy trochu rušivé. Ano, člověk je tam po celou dobu v kostýmech, ale pořád mi přijde trochu divné roleplayovat na místě, kde většina lidí převážně kalí a nereprezentuje postavu s nějakým backgroundem. Sama toho taky nejsem pořádně schopná, protože "nehráči" mě vyrušují a připadám si jak retard :D z opačné strany mi to přijde dost podobné. U spešl příběhových evetů je to pak ale samozřejmě naprosto v pořádku.



My si tak po celou dobu akce vystačili jen s tím zátkovým obnosem, co jsme obdrželi hned u vchodu, což nám tak akorát stačilo na skvělou skupinovou fotku (automaty fakt chválim, boží nápad!), placku pro kočičku a samolepku. Sice o to víc utrpěla naše reálná peněženka, ale s tím jsme byli už tak nějak předem smíření. Ceny jídla i pitiva byly opět nastaveny velmi přívětivě a kdybychom nemuseli 3x denně na placatý bílý, asi nakonec dost ušetříme :D Mimochodem zdravím mistra baristu, byl skvělý!



Kromě obdivování postapo kulis byla samozřejmě připravena značná dávka doplňujícího programu. Téměř vždy mohl jít člověk na nějakou tu přednášku, promítání, taneční vystoupení nebo workshop. Od večera pak ve dvou hangárech vystupovaly kapely. Letos jsme jich bohužel moc nestihli, jelikož jsme o večerech řešily takové hluboké existencionální otázky a brali si soukromé lekce francouzštiny, abychom dokázali nadávat do zkurvených bolševiků nebo říct šest koček hledá šest sushi. Obojí pochopitelně znělo jako kapitulace a člověk měl chuť mávat bílou vlajkou.



Sobota ovšem byla nejvíc pařící a hodně mě potěšila přítomnost německé industrial skupiny Schramm, která dokázala pomalu roztančit i Mrože. Celkově byl sobotní den nejvíc epický a stále jsme nevěděli, kde být dřív, což byla oproti pátku docela příjemná změna. Občas se nám dokonce poštěstilo být i na místech, kde jsme být nechtěli. Nebo alespoň Kočička, která při sledování propichování kůže a věšení na háky jednoho z návštěvníků moc nadšeně nevypadala. A to jsme přitom chtěli vidět jenom tance! I těch jsme se však posléze dočkali a aby naše zvrhlé dušičky nemusely plakat moc dlouho, na plácku sehrála BDSM Písklata i velmi hezké, tematické divadlo.




Z přednášek musím určitě vypíchnout rozhovor Miroslava Žambocha s Františkem Kotletou, i když samozřejmě druhý jmenovaný se nemohl akce zúčastnit osobně (na to je to moc velká hvězda) a tak se jeho role ujal jeden velmi dobrý roleplayer. Kecalo se o všem možném, o tvorbě obou autorů, jejich inspiraci, plánech do budoucna.



Nelze taktéž zapomenout na promítání jedné z největších perel slovenské kinematografie Socialistický Zombi Mord, což byla taková krásná třešnička na dortu za celým festivalem. Sice jsme si cestou ještě odskočili na bahenní zápasy polonahých žen (i když teda letos byl k tomu předpřipravený plácek, takže to malinko ztratilo na té původní punkovosti), ale epický závěr jsme stihli. Dost filmu přidal i simultánní překlad do francouzštiny a dostatek alkoholem obohacených tekutin.



Celkově nám ty 4 dny utekly jako nic. Měli jsme na místě naprosto všechno, co jsme potřebovali. Od slušného jídla - ať už šlo o vegedobroty nebo naše oblíbené červíky, čajovnu na odpolední posezení, skupinky přátelských lidí na pokec a strašnou kupu kostýmové inspirace, co kolem nás neustále běhala. I když by se tu opět našlo těch pár much, rozhodně to stálo za to a všem, co se na akci jakýmkoliv způsobem podíleli, patří velký palec nahoru. Díky, byl to fakt nářez!



Žádné komentáře:

Okomentovat