Po dlouhé době se mi opět podařilo najít čas na hudební novinky a při hledání informací o novém albu Atrium Carceri jsem narazila na další, velmi zajímavý německý IDM projekt s názvem Integral, o kterém bude v několika následujících řádcích řeč. Opět se mi "podařilo" přehoupnout se přes metalové a darkwave období a vrátila jsem se k mé oblíbené elektronické hudbě reprezentované především dark ambientem a v poslední době též IDM, kterému přicházím stále více na chuť. Nové album od Integral tento dojem ještě umocňuje.
Duo složené z Rafaela Milatze a Davida Rottera poprvé zazářilo svým debutovým albem "Rise" v roce 2008, poté se na několik let odmlčelo a letos vytáhlo na světlo světa další desku obsahující desítku skladeb, které byly složeny mezi lety 2002-2006 a předělány do modernější podoby a přidali osm zcela nových kousků a vše rozdělili do dvou cédéček.
První působí až soundrackovitým dojdem a hned první skladbou "Als Wären Wir Niemals Gewesen" nás přenese do atmosféry moderních noirových snímků. Spíše než klasické IDM tu zazní várazné prvky glitchcoru doplněné o kytary, piáno a housle. To vše dohromady tvoří velmi zajímavý a komplexní celek s nezaměnitelnou atmosférou a rytmikou. Krásně je slyšet např. v druhé skladbě Pop realtá, která mě už při prvním poslechu dostala. Rozhodně se nejedná o nějakou jednoduchou popovou vypalovačku :) Další velmi zajímavou skladbou stojící za poslech je Synthie raga s naprosto strhujícím závěrem.
Úvodní skladba druhého CD Asphalt architecture nám konečně nabídne ten pravý IDM feeling. Pomalejší, atmosférická, vhodná k poslechu při procházkách opuštěnou noční Prahou. I ostatní se nesou v podobném, podmanivém a o poznání temnějším duchu. Průraznost a tvrdost z prvních skladeb se téměř vytrácí. Vyjímku tvoří snad jen skladba Githarsis připomínající některá fantasy OSTčka okořeněná o značnou dávku elektroniky. Příjemný zvuk španělské kytary posluchače přenese na krátkou chvíli do naprosto odlišných končin, aby se mohl vratit příjemně naladěn na skvělé finále v podobě zádumčivého finále The past is my shadow.
Konečný dojem z nového alba je tedy veskrze pozitivní. Ačkoliv si obvykle vybírám spíše melancholičtější kousky, jakými jsou například Subheim, Silence či Saltillo, dokázala mě i tato německá dvojice oslovit a alespoň se mi má sbírka interpretů opět o něco rozšířila (minimálně o projekt nezačínající písmenem "S" :)). Spousta skladeb se ukázala jako velmi inspirativní a myslím, že by je šlo použít i jako zvukovou kulisu k našemu hraní WoDček (ke kterému se doufám brzy opět dostanem). Jestliže jste narazili na nějaké podobné interprety, budu vděčná za jakékoliv tipy. Dobré hudby není nikdy dost! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat