pondělí 23. dubna 2012

Ze života Maery - část XII.

Sundávat maso rašplí

Tak tu konečně máme další příspěvek ze "Světa Strážce". Omlouvám se za zpoždění, poslední týdny pro mě byly dost hektické a opravdu jsem nebyla schopná najít si chvilku klidu pro psaní. A když už to vypadalo, že nebudu zaneprázdněná nějakou akcí, objevily se jiné potíže :) Budu se to teď trochu snažit dohnat, tak mi držte palce :)
Teď už ale k samotnému příspěvku; je dobré hned v úvodu zmínit, že tato část byla odehrána pod značným vlivem alkoholu :) Ten měl nejspíš za následek občasné zkratkovité jednání a především naprosto úchvatnou kvalitu mých zápisků ze sezení. Nějaké perličky + další bonusový materiál najdete v poznámkách pod čarou. A pít při hraní je opravdu, ale opravdu velmi špatné! :D


    Nabídla jsem se, že bych se mohla pokusit zlomit Petrusovu kletbu pomocí svých schopností manipulace s myšlenkami. Podle Ilany by to však nedopadlo dobře a v sázce by bylo možná ještě mnohem víc, než jen naše životy. Muselo se najít jiné řešení. Bylo až s podivem, že se někomu vůbec podařilo Petrusovu mysl svázat; byl to právě on, kdo stál u zrodu Vlčího řádu. A právě jeho členové by měli podobným útokům vzdorovat mnohem snadněji. Ilana se mezitím postarala o Peliorovy muže, aby se po nějaké době opět podívala na magické linky táhnoucí se z Petrusovy tiáry. Zavedly nás opět k hranicím ornátských pevností, tentokrát však na druhý břeh řeky. Odtud bylo mnohem snazší se na ně znovu napojit a zjistit přesnější směr. Směřovaly spíše na jihovýchod, takže jsme měli dvě možnosti; buď požádat Bledé o povolení ke vstupu na jejich území, nebo se raději vydat přímo na jih. Zvolení druhé varianty mě potěšilo; setkání s jihovýchodem by pro mě znamenalo opět jen problémy. Navíc nám Jižní císař vytvořil bránu, kterou jsme mohli projít. Přivítat nás ale už nepřišel; na jeho místě stál jeden z jeho mužů s omluvou, že je jeho pán zaneprázdněn. Ilana dál zaměřovala své kouzlo a popisovala scenérie, které jí vyvstávaly před očima. Postupovala přes štěrkové pouště, mokřady, podél hranice lesa až k pahorkatině obklopující jedno z měst náležícímu východu. Avšak ani s pomocí Exaie se nám nepodařilo zjistit, které z nich by to mělo být. 

Krom toho jsme se potřebovali opět spojit s Rowanem a vysvětlit mu okolnosti nedávného incidentu s Ryanorem. A zde jsme se rozdělili. Riel, elf a bratr se vydali zpět na velení, Einar zůstal na místě a já s Exaiem a Ilanou měla být přítomna následujícímu jednání. Samozřejmě jsme za Rowanem nemohli jít s prázdnou a museli jsme vymyslet způsob, jak jej odškodnit. Zvlášť, když po nás požadoval setkání s Jižním vládcem a informace o silách severu; něco takového jsme mu rozhodně nemohli a ani nechtěli poskytnout. Místo toho měl dostat možnost upozornit na náš další plánovaný útok, kterým jsme chtěli vylákat dalšího z generálů; samotného Noruna – nejstaršího z nich. Poté, co jsme se dohodli na všech detailech schůzky, nám už nic nebránilo v odchodu. Už jsem se chystala použít prsten k našemu přenosu, když mě Ilana zastavila se slovy, že si potřebuje otestovat jednu ze svých schopností. Kousek od nás ustoupila, vzduch okolo ní se podivně zavlnil a prostor zaplnila příchuť neznámé magie. Místo, kde prve stála, se rozostřilo a jakmile se obraz ustálil, objevily se před námi hned tři postavy, navlas stejné. Každá z nich se mohla samostatně pohybovat a mluvit. Jen kouzlit bylo v tomto stavu pro Ilanu nemožné. Ale aby zahynula, musely by být zničeny všechny kopie. V případě Rowanovy zrady by tak byla v bezpečí. A tak se jedna z nich se skupinky oddělila a doprovázela nás na další schůzku.

Objevili jsme se již ve známých podzemních prostorech a čekali na příchod jejich majitele. Atmosféra byla zvláštně napjatá, ve vzduchu se vznášel pach čerstvé krve a vstříc nám vyšla ne zrovna příjemně naladěná Elis. Dožadovala se přítomnosti Ryanora a chtěla po něm náhradu za zničenou knihu. Jejím požadavkům jsme nehodlali vyhovět a vyzvali ji, ať kontaktuje Rowana. Nebylo na místě se tu zdržovat s jeho pohůnky. Naštěstí se s námi nedohadovala příliš dlouho a umožnila nám rozhovor s jejím pánem. Bez dalších zbytečných zdvořilostí jsme se mohli vrhnout na projednání našeho plánu. Potřebovali jsme od něj už jen zjistit vhodnou lokaci, kde mělo dojít k útoku. Rowan nás informoval o umístění jednoho z magických krystalů, kterým je napájen celý oddíl kostlivců útočící na síly Jižního císaře. Jeho ztráta by rozhodně přilákala Norunovu pozornost a bylo velmi pravděpodobné, že by se chtěl o celou záležitost osobně postarat. Potřebovali jsme jen několik okamžiků v jeho přítomnosti, aby mohla Ilana pomocí svých kouzel zjistit, kde se nachází jeho fylakterie. V případě, že by se nám podařilo jej při konfrontaci alespoň oslabit, mohli jsme velmi významně zvýšit šance na průlom spojeneckých sil na jeho území. Rowanovi se náš návrh zamlouval. Vyžadoval jediné; umístění značky na jednom z nás, s jejíž pomocí by Norunovi prozradil naši polohu. Představa, že bychom měli mít označení čímkoliv z východu, se mi rozhodně nelíbila. Dovedla jsem si představit spoustu způsobů, jakým by mohlo být zneužito. Nakonec se ale jako dobrovolník přihlásil Exai. Opět nám nezbylo než doufat, že je Rowan skutečně na naší straně a marka je jen dočasná. 

Než jsme se stačili s Rowanem rozloučit, nezapomněl podotknout, že si všiml jistých změn na našem vzezření. Především na Ilaně. Nějak se mu podařilo prohlédnout skrz její kouzla. Místo toho, aby Ilana vše popřela a vymyslela si důvod, proč už není obklopena svou obvyklou aurou, mě vyzvala, ať její obraz zničím. Nechápala jsem to. Nač zbytečně ukazovat našemu nepříteli možná esa v rukávu? Přesto má ruka sjela k dýce u pasu a jedním rychlým pohybem jsem Ilaně podřízla hrdlo. Její tělo se bezvládně sesulo k zemi a rudá krev si hledala cestičky ve spárech kamenné podlahy. Potěšen naším nečekaným hereckým představením se s námi Rowan rozloučil a my se konečně vydali zpět. Na hlavním velitelství jsme se sešli se zbytkem družinky a oznámili jim naše plány. 

Ačkoliv máme hned několik možností, jak se pomocí kouzel a předmětů během chvilky přemístit na téměř libovolné místo, hrozilo nám velké nebezpečí. Opět platilo, že menší skupinka byla snadněji kontrolovatelná. To byl také jeden z argumentů, které jsem s Ilanou použila proto, abych přesvědčila Riela a Caela, aby raději zůstali na ostrově a do této akce se nezapojovali. V můj prospěch hrál i fakt, že se můj bratr ještě plně nesžil s jeho novým tělem a velmi špatně odolával působení magie. A Riel byl krom Ilany jedinou bytostí, jež mohla ovládat chod ostrova. Elendar se pak účasti vzdal zcela dobrovolně. Pak už jsme se mohli v klidu připravit. Pro Exaie to znamenalo hodiny dřiny, když jsme spolu s Einarem zkoušeli jeho bojové dovednosti. Tohle měla být jeho první podobně laděná akce; zatím vždy zůstával spíše v pozadí a staral se jen o podporu. Kvůli značce od Rowana byla ale jeho přítomnost nutná. Ilana mezitím umisťovala do mincí kouzla, která nás měla ochránit před útoky nemrtvých. Znovu nám nabídla, že může uzamknout naše duše do předmětů, abychom měli pojistku v případě, že by všechny naše únikové manévry selhaly. Představa jakékoliv manipulace s mou duší se mi příčila a znovu jsem odmítla. Stejně tak i ostatní. Poté jsme si šli odpočinout; vyrážet se mělo druhý den ráno.

Sešli jsme se hned za úsvitu a Ilana nám otevřela bránu do jednoho z hájků poblíž místa, které nám Rowan popisoval. Ve chvíli, kdy jsem prošla, a má noha došlápla do měkkého lesního porostu, jsem použila svých schopností, abych se skryla před zraky ostatních. Dokázala jsem téměř splynout s okolím a i Einar dokázal jen stěží rozeznat mou siluetu. O jeho a Exaiovo maskování se opět postarala Ilana. Všechny nás překvapila znalostí kouzla, které jim dovolilo vzít na sebe podobu oživlých mrtvol; těch tak běžně se pohybujících na území východu. Na rozdíl od přízraků nebyly citlivé na sluneční světlo. I zvolená doba útoku nám měla významně hrát do karet. Pomalu jsme postupovali skrze les, než se před námi otevřela krajina s výhledem na krystal, který měl být naším cílem. Proplížili jsme se až téměř na dosah, když se nám do cesty připletla skupinka ghúlů. Byl čas vyrazit. Ilana odložila své maskování a nechala se obklopit zářící aurou. Stanula před námi ve své pravé podobě, s třemi páry průzračných křídel, s jejichž pomocí se vznesla k nebi, aby oznámila náš příchod. Z jejích rukou vyletěl proud bílého světla a začal se propalovat skrze těla nemrtvých. Využili jsme jejich oslabení a vrhli se do boje. Ilana mezitím svým útokem přilákala pozornost mágů střežících mocný artefakt. 

Strhla se šílená bitva. Vzduch praskal, jak se skrze něj draly proudy zuřivé magie. Ilana odrážela útoky nepřátelských mágů a sama jim oplácela stejnou mincí. Uskakovali jsme před výbuchy chaotické energie a kryli se před útoky dalších nemrtvých válečníků, kteří se nám stavěli do cesty. Ilana se pomalu snášela k zemi a já se prosekala až k jejímu boku, abych ji mohla poskytnout čas na přípravu složitějších kouzel. Jednoho z mágů obalil modrý plamen a záhy se sesul k zemi. Další byl i se svými ochránci obklopen sluneční září a rozpadl se v prach. Stejný osud potkal i krystal, který mágové drželi pomocí svých kouzel v chodu. Netrvalo to dlouho a zachvátil nás velmi nepříjemný pocit. Instinktivně jsem se ohlédla, abych za našimi zády spatřila blížící se jednotky gono. Ve stejné chvíli se před Ilanou zhmotnil očekávaný host; generál Norun v podobě levitující lebky obklopené zlatavou září. V hlavě mi začala rezonovat neznámá slova a celé mé tělo zachvátily křeče. S velkými obtížemi se mi podařilo vzdorovat jejich ničivému vlivu. Ilanu jeho první útok nezasáhl a pokoušela se s ním domluvit. Nabízela mu možnost se vzdát. Samozřejmě nikdo z nás neočekával, že tuto nabídku přijme. Jen mi tím poskytla čas k prvnímu útoku.

Bylo na mně, abych se pokusila zjistit, zda je zde Norun opravdu přítomen, nebo je to jen jedna z jeho nádob a jeho duše dlí kdesi v bezpečí, imunní vůči všem nesnázím, které bychom mu mohli způsobit. Einar a Exai se postavili po mém boku, aby mi poskytli potřebnou ochranu. Ve chvílích, kdy jsem vstupovala do cizích myslí, jsem musela být absolutně soustředěná. Nalézt tu jeho pro mě nepředstavovalo velký problém, byla zářivým bodem uprostřed temnoty; silná, nepoddajná a vymykající se všemu, s čím jsem se až doposud střetla. Nenechala jsem se odradit ani ve chvíli, kdy jsem narazila na první bariéry, ačkoliv mi každý střet s nimi způsoboval obrovské bolesti. Jen koutkem oka jsem zachytila, jak se k Ilaně blíží zářící šíp a zabodává se jí do zad. Prudký náraz ji poslal k zemi. Norun nepřišel sám. Zaznamenali jsme přítomnost dalšího z generálů. Nebyl to nikdo jiný než velitel Templářů – Binot. Naše šance na úspěch se rázem snížily téměř na minimum. Nemohla jsem zasahovat do boje a spoléhala jsem na ochranu dvou válečníků po svém boku. Bylo nutné jednat rychle. S ještě větší intenzitou jsem se snažila prorvat skrz jeho mysl.

Hleděla jsem do útrob jedinečného mechanismu, na hony vzdálenému čemukoliv, co by bylo možné považovat za lidské. Byla jsem ztracená. Jeho mysl byla dokonale strukturovaná, nemohla jsem zachytit žádné stopy po emocích, které bych mohla využít. Žádné střípky z života, obavy, křivdy či traumatizující zážitky, které by mi prozradily něco o jeho osobě. Jen nepřirozený chlad a série po sobě logicky jdoucích příkazů. Začala jsem pátrat po výjimkách, možnostech, jak přerušit cyklus instrukcí. Krom toho vše nasvědčovalo tomu, že si nevytvořil fylakterii. Byl tu skutečně přítomen. V jeho mysli nebyla jediná informace o jakékoliv záloze či podmínce pro spuštění příkazu k přesunu. Záhy se začaly obrazy bortit. Měla jsem co dělat, abych se stáhla a nenechala se strhnout náhlou ničivou vlnou. Opět jsem stála uprostřed pláně a doléhaly ke mně zvuky boje, které se až nepříjemně rychle blížily směrem ke mně. Einarovi s Exaiem se podařilo uchránit mě před útoky Binotových sil, ale nemohli vzdorovat už dlouho. Kus přede mnou stála Ilana s nepřítomným výrazem ve tváři a začala se hroutit k zemi. Po Norunovi ani památky; musela ho posledním útokem zničit a podle všeho stačila seslat další z jejích zjišťujících kouzel. Teď bylo na nás, abychom ji dostali z bojiště. Doběhla jsem k ní a odrazila útoky dalších útočníků. Einar s Exaiem se začali stahovat. Blížil se k nim Binot v doprovodu dalších tří templářů. Jen pro mě byl příliš lákavým objektem ke zkoumání…

Ještě jsem vnímala, jak se okolo mě mihl Exai, zdvihl Ilanu a s pomocí teleportačního náramku zmizeli ze scény. A pak jsem se ho dotkla. Na rozdíl od Noruna byla jeho mysl až překvapivě lidská. Možná i proto v něm mé nešetrné zacházení vyvolalo obrovskou vlnu nenávisti, která mě okamžitě odmrštila. Ztratila jsem rovnováhu a měla jsem co dělat, abych se vyhnula prvnímu z jeho útoků. On naopak posílen návalem nečekaných emocí zasazoval jednu ránu nad druhou. Nutil mě neustále couvat. A pak stačil jen jeden chybný krůček, kratičké zaváhání a jeho přízračná čepel se mi zahryzla do paže a oddělila ji od těla. Pod návalem bolesti a šoku jsem dopadla na zem a snažila se od něj dostat pryč. Zachvátila mě panika. A jeho templáři se blížili. Chtěli dokončit to, co jejich pán načal. Až pak ke mně ze strany dolehl Einarův hlas. Chytla jsem se ruky, kterou ke mně natahoval, a vzápětí bylo aktivováno kouzlo, které nás přeneslo k centrálnímu velitelství. Až tam jsem si velmi matně uvědomila, že jej potkal stejný osud. Ve chvíli, kdy se nad námi objevili léčitelé ze severu, jsem přišla o vědomí. Ovšem s dobrým pocitem, že byl zlikvidován nejstarší z generálů východu a všichni jsme nakonec přežili…

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak aby bylo zřejmé, z jakých poznámek tento zápis vznikal, hodím sem pár perliček:

-> aby si polepšil pověst, řekneme něco o naší pozici - chceme jít po hlavě lebce 
-> hájik (les) - neviditelnost - mince + buff / E*E proměnit v zombíky. Einar je děsivý.
-> lebka je tu, Ilana útočí, zlatá lebka - do hlavy divná slova, mluví - sundává maso rašplí (přepis DMových slov :)), Ilana chce mluvit...

A to nejlepší nakonec - s hráčkou Ilany jsem dala dohromady krátký snímek glosující aktuální dění ve světě. Doufám, že nebude poslední :))

Žádné komentáře:

Okomentovat