pondělí 12. listopadu 2012

Akicon 2012 - z pohledu pořadatele

     Dlouho jsem váhala, zda se vůbec pouštět do sepisování zážitků z letošního Akiconu, protože jsem z programu nestihla téměř nic a celkově pro mě měla akce dost zvláštní průběh :) Přesto se našlo několik pěkných momentů, na které si ráda zavzpomínám a mohu se o ně i podělit :) Ale hezky od začátku...



Středa

    Ano, celé přípravy na Akicon pro mě začaly už ve středu (pokud tedy nebudu počítat ještě to několikaměsíční přemýšlení nad tím, jak zdokonalit svůj steampunkový outfit z loňska) - to už jsem měla celý koncept v hlavě a zbývalo se vydat na lov doplňků a "sráčů na ksicht". Jako správná ženská bych nejspíš měla mít doma celý šuplík kosmetiky sloužící k dočasné úpravě mé fasády, ale bohužel (nebo bohudík?) tomu tak opravdu nebylo. Takže jsem se už brzo ráno s Gábi vypravila do OC Chodov procházet všechny krámky s bižuterií, kosmetikou a hadrama. Co vám budu povídat, bylo to opravdu úmorné a odpoledne jsem měla neuvěřitelnou depresi z toho, kolik mě ty srandy stály peněz O_o Nejvtipnější byly nejspíš naše opakované návštěvy Claire's, kam jsme se vraceli pro nalepovací řasy, páč nikde jinde lepčejší (a cenově přijatelné) neměli - mmch. tyto se dají opravdu považovat za kvalitní, vydržely na očích po celou dobu akce a maj na ně teď akci 270Kč za dvoje ;).
   Když už jsme prošli Chodov aspoň čtyřikrát křížem krážem, jela se vyzvednout objednávka od stoklasy - krajkované rukavičky k doplnění našich kostýmů. Sice jsem netušila, zda už můj balíček dorazí na krám, ale řekly jsme si, že to prostě risknem. Takže se jelo až na Dělnickou k alzasráči. Stoklasa měl mít krám někde naproti. Samozřejmě jsme nejdřív vlezly do nějakýho jinýho sajrajtu s textilní galanterií a dvě prodavačky na mě dost nechápavě koukaly, co to po nich sakra chci. Až ta třetí mi byla schopná sdělit, že Stoklasa se nachází ještě o kousíček dál. Uf. Obchod byl nalezen. Byla jsem docela překvapená tamějším sortimentem, spousta bižu a jiných doplňků na společenské akce tu měli možná za třetinové i nižší ceny než v klasických obchoďákových bižu. Zamířila jsem k pokladně a ptala se na svou objednávku. Baba na mě ale vyjela, jak si to představuju jít sem jen tak a že jsem asi totálně neschopná, když neznám své číslo objednávky a blabla... Musim přiznat, že jsem takovým chováním byla dost zaskočená a ještě víc mě překvapilo, že žádané zboží měli na prodejně. Tak jsme to čaply s tim, že se zkusíme zeptat, zda nejde naše objednávka zrušit. Naštěstí byla u pokladny už jiná ženská, maximálně ochotná a náš požadavek s úsměvem vyřídila. A to bylo všechno. Celé uondané jsme nasedly na tramvaj a nějak se dopravily zpět na byt.
    Přišla další vtipná část dne - zkoušení paruky a líčení. Pro většinu žen asi zcela běžná činnost, ale já z toho měla skoro osypky. Navíc jsem fakt nedokázala uvěřit tomu, co mi Gábi vytvořila na obličeji :) nebýt jí, nebyl by můj kostým ani z poloviny tak dobrej. Dala jsem si předsevzetí, že se to pokusím do příštího roku nějak naučit (ačkoliv to bude zase obnášet nákup desítky dalších pičičáren jako jsou spešl štětce na každou pitomost, pudříky, tvářenky a několik dalších věcí, jejichž názvy si snad už ani nepamatuju :D). Následovalo další okénko do "typicky ženského světa" - večerní čištění a úprava pleti asi v deseti krocích. Opět jsem netušila, co si má správná holka na sebe napatlat před spaním. bylo to velmi poučné, výživné a nakonec srandovní :) (ale stejně mě ta antistresová maska mé deprese z utrácení nezbavila :) )

Čtvrtek - aneb kitchen horrror story

    Přišel čtvrtek - den, na který jsme se zároveň těšily i děsily. Stejně jako v loňském roce jsme si předsevzaly, že napečeme nějaké ty cookies a cupcakes pro ostatní pořadatele. Jelikož s tím už máme nějaké ty zkušenosti, rozhodly jsme se náš repertoár sladkostí obohatit o další kousek - makrónky, naprosto geniální sladkůstku, kterou všude prodávají za naprosto nekřesťanské peníze (záhy jsme zjistily proč). To ovšem obnášelo opatřit si mandlovou mouku. Údajně ji prodávají krom bio krámků i v marks and spencer, jenže ten v našem blízkém okolí rozhodně není. Ani v centru Novodvorská plaza nic takového nevedou. Zalezly jsme do Tesca a začaly plnit košík. Už v půlce nákupu jsme litovaly, že jsme si s sebou nevzali nějakého otroka, co by tu hromadu mouky, cukru a dalších nezbytností pro pečení odnesl. Každá z nás byla naložena víc jak deseti kilogramy nákupu O_o
    První přišla na řadu výroba mandlové mouky z celých, neloupaných mandlí. Varuji vás, ani se nepokoušejte to zkoušet, je s tim neuvěřitelnýho sraní a zabralo nám to snad celé odpoledne O_o
první přišlo na řadu spaření mandlí
a pak se pekly, namlely a znovu pekly...












Poté jsme si vyrobily úchvatnou růžovou hmotu a začaly s pečením. To jsme ovšem netušily, jaké zákeřné vlastnosti má naše "nová trouba". Nejenže teplota absolutně nesouhlasí (mám dojem, že o cca 50 stupňů), ale je v každé části trouby totálně odlišná O_o na upečení kuřete to tak nějak nevadí, ale makrónky se v tom rozhodně dělat nedaj O_o první (a vlastně i ty další) pokusy dopadly dost katastrofálně, takže jsme byly k večeru ze všeho náležitě zpruzené. A to před náma byly ještě cookies a muffiny. Už v tu chvíli jsme tak nějak tušily, že moc nestíháme. Krom toho jsme si ještě připravily oběd, abychom neumřely hlady :D
    Naštěstí máme se sušenkama už o trochu větší praxi a i když jsme si znovu zahrály kuchyňské spore, probíhala samotná výroba i pečení bez zbytečných nervů. Bohužel jsme kvůli časovému deficitu končily až někdy okolo půlnoci a muffiny musely počkat do dalšího dne. 
zelená hmota na pistáciové
první část várky sušenek a makrónků












Pátek - začátek Akiconu a nejvíc wtf day

    Místo toho, abychom ráno usedly před zrcadla a začaly s pořádnou přípravou na akci, čekala nás ještě hromada práce v kuchyni. Zařekly jsme se, že je to naposled, co se děláme s takovým kvantem žrádla, ačkoliv je mi jasný, že na to všechno postupně zapomeneme a další rok nás to čeká zas :D Bohužel ráno samotné nezačínalo zrovna dobře, jednak jsem byla několikrát vzbuzena kolegy orgy, když si odváželi materiály na Aki, jež tu předchozího večera ještě kompletovali, a měli ve zvyku se hlasitě vykecávat v předsíni. Obě jsme trpěly silnou bolestí hlavy a byly maximálně nasrané z toho, co nás čeká (fakt to bylo poprvý v životě, co jsem se na Aki vůbec netěšila :D). Každá jsme si dala k snídani pilulku proti bolesti a čaj a bordel v kuchyni začal nanovo. Naštěstí je pečení cupcakes stejně blbuvzdorné, takže s tim nebyly větší problémy. Navíc na vše dohlížel Pan Maxmilián Činčil.
snídaně pořadatelů
milujeme barvičky

naše odporná a zlá trouba :D
     Práce byla hotová. Bohužel až někdy okolo 14:00, což bylo o dvě hodiny později než jsme původně předpokládaly :/ bylo jasné, že zahájení Akiconu (o schůzce pořadatelů ani nemluvě) nestihnem. Nehledě na to, že se nám tam vůbec nechtělo. Nakonec jsme se ale nějak hecly, namalovaly si obličeje, navlékly se do našich kostýmů a vyrazily. Do KC Zahrada jsme dorazily už za tmy, kdy byla akce v plném proudu. Zamířily jsme hnedka do pořadatelských šaten, kde na nás hodně divně koukaly - jako bychom tam neměly co pohledávat. Čím je ta akce větší, tím víc lidí se na ni podílí a už se opravdu neznáme se všema. No, čekaly jsme rozhodně trochu jiné přijetí, takže jsme z toho vůbec nebyly nadšené. Řekly jsme si, že si nasadíme paruky a projdem plac, kde to snad už bude lepší. Jenže Gábi zjistila, že si tu svoji zapomněla doma. Cestou zpět jsme se postupně dostávaly ze všech psychických traumat a připravovaly se na druhý pokus o "vstup na scénu". Pak už to naštěstí probíhalo hladce.
    Do hlavních prostor jsme se dostaly možná někdy po osmé a hned si odchytily našeho dvorního fotografa, abychom zdokumentovaly naše pěkné kostýmy. Bohužel fotoateliér byl těžce nepřipraven a letos ho dokonce nikdo nedostal na starost. I se světly to prostě nebylo ono :/ vědět, co z toho později vyleze, radši se na to vykašlu a jdu na přednášky. O programu jako takovém nemohu bohužel napsat ani slovo. Celý večer a především pak moje noční služba na šatně byla plná nepublikovatelných zážitků :D Viděla jsem věci, co jsem nechtěla vidět a slyšela věci, co jsem nepotřebovala slyšet - takto by se to asi dalo shrnout. Unavené a zmatené jsme v půl páté ráno vyrazily na byt, abychom si dopřály sprchu a trochu toho spánku.

Sobota - opravdický začátek conu

    Ráno se nám vůbec nechtělo vstávat a vzhledem k předchozím zážitkům se nám znovu do kostýmů vůbec nechtělo. Navíc jsem si během pátku totálně odrovnala nohy, když se mi u jedné boty začal viklat podpatek a ještě k tomu se nějak jeho část prorvala (to u obou bot) do stélky, takže jsem měla na patách puchýře jak hovado a zatěžovala spíš špičky, které to samozřejmě taky odnesly. Prostě nádhera. Ale nakonec jsme tam stejně musely, měly jsme nějaké ty odpolední služby a mě čekala další noční. Navlékly jsme se do kostýmů a vyrazily. Na místě bylo tou dobou už pořádně rušno a my využily volno k tomu, abychom se nechaly nafotit ještě venku před Zahradou. To byla hnedka jiná! Příští rok jdeme rozhodně rovnou tam :) Navíc se tam mimo dalších pěkných cosplayerů potloukal i Jon Snow ♥ - jeden z nejhezčích chlapců na celé akci :)
    Dokonce se nám podařilo vidět i kousek prapodivného divadla Honba za slávou, kde se předváděly tanečky asijských popových skupin - nebo aspoň v té chvílce, co jsme tam s Gábi seděly. Přišlo nám to silně wtf, ačkoliv slečny, co to celé předváděly měly rozhodně neuvěřitelný talent a pohyby zvládnutý do sebemenších detailů. Gábi pak musela do šatny a já utekla na Cosplay soutěž. Ta pro mě byla lehkým zklamáním, především kvůli počtu samotných soutěžících. Po akci běhalo tolik překrásných cosplayů, ale  předváděčky se jich účastnilo jen 7 O_o  aspoň, že Janul zvládla jejich uvádění na výbornou. U jejích výstupů jsem se vždycky upřímně bavila. Poté jsem se vrátila do šatny, kde jsme vymýšlely všelijaké kraviny jako je "šatna style" apod. Jen doufám, že mě u těch předváděček moc lidí nevidělo :D
    Pak se pořád tak nějak kecalo, přebíhalo se z jedné pořadatelské místnosti do druhé a najednou byl večer. Gábi byla utahaná a okolo jedenácté mi sprostě utekla domů :) já se psychicky připravovala na svou noční službu a spolu s ostatníma vedla těžce filozofické debaty :D opět jsem byla trochu smutná z toho, že jsem nestihla hromadu přednášek, na které jsem měla v plánu zajít.

Neděle - epické ráno na šatně 

    Jakmile mi na mobilu zablikala půlnoc, vydala jsem se na svou další noční službu. Trochu jsem se obávala toho, že se bude opakovat scénář ze včerejška a navíc měla Yarche ještě nějaké další povinnosti, takže jsem tam byla sama. Nakonec bylo ale u šaten až neuvěřitelně živo. Každou chvilku se u mě někdo zastavil, sežral si pár sušenek a pak se mi na chvilku šatna přeměnila v překladatelské centrum, když se Edison vrhnul na poslední díl SAO, termíny jako "služebník ohnivé prostaty" a podobné srandy asi ještě jen tak nezapomenu. Ačkoliv asi nejvtipnější moment celého večera bylo Chinchilovo zjištění mojí totožnosti. Sice mu bylo odpoledne divné, že se mu nějaká slečna zmiňovala o tom, jak svému kocourovi říká "činčilo", ale nějak se mu to nespojilo. Ostatně nebyl sám, nakonec mě nepoznalo asi 7 lidí, ačkoliv mě asi 4 z nich pravidelně vídají v čajce :D paruka a make-up opravdu dělají divy. Hlavně paruka samotná se stala velkým lákadlem a vystřídala hned několik hlav.
    Po skončení služby zábava pokračovala, samozřejmě bylo potřeba se trochu posilnit a probrat veškeré conové dění u venkovních dveřích "pořadatelské chodbičky". Už ani pořádně nevim, co všechno se dělo :D jistou část odhalily fotky a zbytek raději nechci vědět. Padlo několik cigaretek, obohacených džusů a najednou bylo světlo. Tohle na podobných akcích opravdu nemám ráda, všechno vždycky skončí až neuvěřitelně rychle. Člověk se na to celý rok připravuje a těší, aby to za pár okamžiků bylo fuč :) Se světlem přišla už i první únava. Od soboty jsem bojovala s příšernou bolestí nohou, korzet už chvikama taky tlačil a z paruky jsem měla řádně opocenou hlavu. Docela se divím tomu, že jsem to vydržela tak dlouho :))
    Ráno jsem se aspoň podívala na Grekovu přednášku o Macrossu, která mě celkem navnadila k sosnutí alespoň jedné řady seriálu. O jeho přednašečských kvalitách se ani nemusím zmiňovat, spíš se musím omluvit za to, že jsem místy usínala a ještě si drze sedla do první řady. Fakt to nebylo kvůli obsahu přednášky, jen jsem toho prostě už měla dost :) Poté jsem si došla na kafe, věnovala se společnosti a chystala se na další bod programu - Novinky asijského filmu od Vavči. Podobná shrnutí (zvlášť v jeho podání) opravdu zbožňuji, protože opravdu nemám čas sledovat vše a asijská kinematografie je jedna z věcí, na kterou opravdu zapomínám. Potěšila mě i přítomnost indických snímků, zvlášť těch z Kéralské produkce. Jeden z promítaných filmových trailerů jsem viděla i v Indii a v tu chvíli na mě padla neuvěřitelná nostalgie a pocit štěstí. Stále se tam moc toužím vrátit a tohle mi aspoň připomnělo všechny ty krásné zážitky z cestování. To už se ale con schyloval ke konci. Netrvalo to dlouho a seděla jsem v sále na rozloučení. To je vždycky svým způsobem dost smutný; i přes ty počáteční rozpačitý okamžiky se celá akce neskutečně podařila. Sušenky se nám povedly (ty zelené dokonce pochválil i Shookie ♥, ačkoliv o nich zprvu prohlásil, že vypadají plesnivě :D) a kostýmy jsme měly prostě dokonalé. Fakt jsem měla radost z každého pozitivního ohlasu, daly jsme si s tím fakt spoustu práce. Dospělo to dokonce do stadia, kdy už ani nevíme, jak je vylepšit - tedy až na pár doplňků.
    Jakmile odešli poslední návštěvníci, přišel na řadu úklid. Toho jsem se letos účastnila bohužel jen dost sporadicky. Sice dopoledne opět dorazila gábi a donesla mi manžestráky a svetr (a lidi mě konečně začali poznávat :D), ale zmáhala mě únava a totální nechuť se hýbat. Spolu s ostatníma jsem zabrala gauče u baru a váleli jsme se v akibonech :) rozhodně si tuhle část místnosti musíme do příštího ročníku rezervovat pro orgy. Po vyklizení prostor nastal přesun do Blanice na "poslední večeři pořadatelů". Domů jsme se s Gábi dostaly opět až k večeru, totálně vyřízené. Sice jsem si ještě říkala, že se ráno pokusím vstát do školy alespoň na databáze, ale ukázalo se, že jsem ke kompletní regeneraci potřebovala celý den. I tak to ale stálo za to. Jsem ráda, že jsem mohla být součástí další povedené akce, na kterou určitě budu vzpomínat :) a na závěr pár fotek ;)

můj letošní kostým :)

Jon Snow ♥

tady mě už zase začali lidi poznávat :D


2 komentáře:

  1. Dokonale vím, jak ses na té Grekově přednášce cítila. Též su byl celý nesvůj, když mi hlava padala v první řadě. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zvlášť, když byla noc ze soboty na neděli tak epická :))

      Vymazat