pondělí 12. května 2014

AnimeFest 2014 ve znamení oušek

    Ačkoliv se toho letos v mém životě opravdu mnoho změnilo, je nutné některé věci zachovat. Aby měl život nějaký ten ŘÁD. AnimeFest už začíná patřit mezi mé conové stálice, na které se rok od roku těším stále víc. A i letos bylo na co :)



Před odjezdem


Letos jsem díky svému zapojení do pracovního procesu musela hnedle řešit několik věcí navíc. Prvně finance. Výjezd do Brna a vlezné je pro nepracující osobu stále docela pálka, takže jsem byla nucena požádat o finanční výpomoc rodinu. Připadala jsem si tak trochu jako na střední škole, v dobách mých conových začátků :) Dále čas odjezdu. Standardní dobu práce mám klasicky od devíti do pěti, ale naštěstí nebyl problém si domluvit posun o jednu hodinu. Ono se to bude asi každému zdát jako samozřejmost, ale já jsem tak nějak první týden v práci, tak musím být poslušná :D Nicméně moji nadřízení mají pro podobné potřeby pochopení (zřejmě proto, že netuší, na co to vlastně jezdím) a vyšli mi vstříc. Bookla jsem si pěkně SA na 16:30 a den předem si ještě dochystala posledních pár drobností ke kostýmu (opět spíš k takovému symbolickému, nechce se mi s tím nikdy tahat a předvádět se budu až na Akiconu). Chlapci mě ještě donutili, ať si vezmu paruku s copánkama. Teď jsem jim za to i vděčná, ačkoliv stát v kuchyni a být pod drobnohledem tří párů zvědavých očí bylo poměrně weird.
Také jsem zjistila, že moje batohobalící skillz naznaly jistého úpadku. Krom kostýmu a hromady zeleniny se mi do batohu nic dalšího nevešlo. Dokonce ani náhradní, civilní oblečení. Byla jsem pevně rozhodnutá už i do práce dorazit ve svých oblíbených komunistických třešinkatých šatičkách a čelit tak potutelným úsměvům. Po loňském incidentu s botama jsem si dokonce obstarala i spešl conové balerínky, abych tak své milované nožičky uchránila od zbytečného utrpení. Spát jsem šla někdy po jedné hodině ranní a celá žhavá si nařizovala budík na šestou.

Delegace ze Slovenska :)

Pátek


Vykopat se ráno z postele byl takřka nadlidský úkol. A ještě horší bylo se nějak zkulturnit, aby mě vůbec pustili do práce. Byla jsem pro ten den schopná i předstírat, že jsem si připravila kostým zombice. Naštěstí nás bylo na pracovišti pět a půl, takže se žádná velká tragédie nekonala. Jako obvykle mi to tam uteklo zatraceně rychle a už chvilku před čtvrtou jsem začala do kolegů šťouchat, že bych ráda utekla. Naneštěstí jsem těsně předtím odeslala svoje matchování kolegyni a ta v něm hnedle objevila chybu. Ještě za mnou chudák běžela, aby mi vše podobněji vysvětlila. Já už se celá nervózní vrtěla a pak se hrozně omlouvala, že fakt musím běžet. A ano, kus cesty jsem opravdu utíkala! Organizace času taky asi nepatří mezi mé nejsilnější stránky, takže jsem na Florenc doběhla skutečně v poslední minutě a celá zadýchaná nastoupila. Ulovila jsem si "nádherné" místo hned vpředu vedle slečny, co celou cestu nějak divně škubala rukama.
Záhy mi přišla SMS, že můj milý je už s Péťou na místě a čekají ve frontě. Chtěla jsem si dlouhou jízdu ukrátit surfováním po internetech, ale Žluťákowify nějak stávkovala. Pustila jsem si tedy Green Lantern a skoro instantně usnula. Na dálnici byly opět nechutný zácpy, ale nakonec jsme měli zpoždění jen okolo 20 minut, takže jsem mohla směle pokračovat podle plánu.



Cestu na Výstaviště už jsem velmi dobře znala a můj milý chlapec mi ještě vyšel v ústrety, abychom se mohli řádně přivítat. Jedna z výhod pozdějšího dojezdu je fakt, že nemusíte stát ve frontě na lístek. V klidu jsem si tedy došla k pokladně, vybrala černý pásek (aniž bych v tu chvíli cokoliv tušila o jeho významu, ale černá je prostě víc cool) a už přemýšlela, na kterou část programu zasednout. Moc mi toho naštěstí neuteklo. Přivítala jsem se tedy se zbytkem naší skupinky a hned s nimi vyrazila na Historii střelných zbraní v Japonsku od Ludolpha. Bylo to zatím mé první setkání s tímto přednášejícím a rozhodně jsem svého rozhodnutí nelitovala (tedy, ne že bych v tomto ohledu měla zrovna moc na výběr ;)). Krom toho, že si vybral poměrně poutavé téma, bylo jasně patrné, že moc dobře ví, o čem mluví a nechyběl mu ani potřebný zápal a nadšení pro věc. Jelikož se zrovna o tyto věci zajímám jen velmi okrajově, dozvěděla jsem se celou řadu nových faktů.

Na místě jsme pak i zůstali, neboť bylo na programu Mecha jako žánr v podání Yuuya Bridgese. Koutkem oka jsem sledovala další účastníky této šarády a marně se mezi nimi snažila zahlédnout Greka. Myslím, že ten by toto veledílo zvlášť ocenil. Celé mi to přišlo neuvěřitelně zmatené a prakticky si z přednášky nepamatuji nic jiného než časté opakování slova "tedy". Pravda, autor si vymyslel i nějaké velmi pofidérní třídění mechů, které mi vůbec nedávalo smysl. Tím méně, když jsem čekala na dalšího teddyho :)) Po cca půlhodině jsme to tedy vzdali a rozhodli se zařadit do fronty na přednášku v protějším sálu.

Jakýsi Ryuuka se nás rozhodl obeznámit s vizuálními novelami a osvětlit nám, kde že se bere anime. Přátelé mě před tímto už předem varovali a o to jsem byla natěšenější (aneb co by to bylo za report bez pořádného hejtu, žeáno). Přednášející působil jako těžce nad věcí a chvilkama jsem měla dokonce dojem, že si před akcí i něco šlehnul. Tomu by ostatně mohl odpovídat i jeho výklad. Třeba taková Péťa absolutně netušila, co to taková vizuální novela je. Na přednášce se to taktéž nedozvěděla. Sama nejsem zrovna velkým znalcem, ale i tak mi bylo zřejmé, že Ryuukův výklad je tak trochu mimo. Snažil se být aspoň třeskutě vtipný, ale když už jsem se smála, tak spíše jiným věcem. Musím tedy alespoň ocenit jeho poměrně nápaditou prezentaci, se kterou si dal evidentně záležet. Jen škoda, že už více času nestrávil nad samotným obsahem. Hlavně, že jsme se dozvěděli, že si veškerá videa sám renderoval a některé hry dohrál i pětkrát! V části věnované dotazům se pro změnu ozval další z mých oblíbenců - Astrak. Jeho dotaz, nebo lépe řečeno připomínka, mi vzhledem k tomu, co bylo tak nějak odvykládáno přišla lehce mimo a zase jsem z toho měla jen dojem, že si dotyčný prostě potřebuje zamachrovat a zvednout ego. Ba co hůř, Péťa pak ještě radostně zvolala, že vypadá skoro stejně jako můj chlapec O_o Ježíšku na křížku...



Lehounce rozčarovaní jsme se přesunuli zpět do "Áčka", kde už začínalo cosplay divadlo. Přiznávám, že jsem tuhle akci vůbec nezaznamenala a tak nějak jsem netušila, o co jde. V základu se měli jednotlivé skupinky pokusit sehrát nějakou scénku z anime, případně jej nějak volně interpretovat. Sešlo se celkem 5 videí, jejichž kvalita byla na poměrně slušné úrovni. Musím ocenit hlavně veršované Death Note, u toho jsme se opravdu všichni náramně bavili. Celkově se mi takový formát soutěží opravdu líbí a Brňákům se podařilo sehnat i zkušenou porotu, která dávala jednotlivým týmům opravdu dobré rady.

Tímto pro nás už pátek končil a my se celí uondaní vydali směrem přítelovo koleje. Doufali jsme, že budou otevřené, neboť jsme tak nějak nebyli nahlášeni a taky se mohlo stát, že nás hezky vyženou pryč. To by bylo opravdu nemilé, protože jsem v tu chvíli nemyslela na nic jiného než na horkou sprchu. Naštěstí jsme nakonec nějak proklouzli a během chvilky zalehli. Opět nás totiž čekalo vstávání v 6 O_o

Sobota


Jestli bylo vstávání do práce peklem, nevím, jak bych popsala sobotní ráno. Tak mizerně jsem se už dlouho necítila, a to jsem se měla ještě nastrojovat do kostýmu a líčit. Zbytek naší odvážné družinky na tom byl dost podobně. Po nějaké té půlhodině strávené před zrcadlem jsem ty dva požádala, ať mi pomohou se šněrováním korzetu. Začínám si říkat, že bych se to už asi fakt měla naučit sama :D I když to se nejspíš objevím ve svém koženém, u kterého je to snad nemožné, takže...
Do příště prosím nastudovat! :D

Celá tahle šaráda se konala kvůli ranní přednášce z japanologického koutku na téma Šinsengumi: realita vs. Fikce. Dopředu mi bylo sděleno, že se jedná o zkušené přednášející, tak jsem se na celé představení opravdu těšila. Téma to bylo vskutku zajímavé. Jenže to jsem neměla dělat. Bohužel se jednalo o pouhý výčet vybraných jedinců jednotky Šinsengumi a ukázka jejich zpracování v anime/filmech. Přednášející ale jinak mluvila opravdu dobře, jen to téma pro nás bylo nezajímavé.

Takže jsme opět po necelé hodince uprchli ven a šli si vystát frontu na Rané Japonsko. Únava se na nás začínala podepisovat stále víc. Litovali jsme té jedné hodiny proseděné na nudné přednášce, kterou jsme mohli raději věnovat spánku.
Navíc mi následující příspěvek spíše připomínal klasickou školní přednášku, a o to těžší bylo udržet pozornost. Sice jsme na to byli předem upozorněni, ale všimla jsem si, že i mému chlapci a Pétě se občas zavřou oči. Opravu příliš mnoho faktů tak brzo po ránu! :) Celkově jsem byla ale velmi spokojená, slečna se zaobírala skutečně těmi nejranějšími obdobími, o kterých se člověk doslechne opravdu jen zřídka. O to víc mě mrzelo, jak jsme na ni museli zřejmě působit :)

Nejlepší cosplayerská dvojice! :)

Naznali jsme, že je čas na kafe. Vydali jsme se tedy do Rotundy obhlédnout stánky a především zaplout do tradiční maido kavárny, která ovšem letos bohužel nebyla moc maido. Velká škoda. Tamější nabídka káv nám navíc přišla dost omezená, takže jsme zase pěkně secupitali dolů a já si vzpomněla, že by touhle dobou měla být přednáška o strašidlech od Angie. U vstupu do sálu se začínala tvořit docela slušná fronta. Od postávajících lidí jsem se posléze dozvěděla, že právě na tuto přednášku. Takže jsme se směle přidali.
Ujišťovala jsem dvojici, že Angie patří mezi jedny z nejlepších přednášejících a vůbec se toho nemusí bát. Název přednášky jim zrovna moc nevoněl a nějak mi začali brblat. O to spokojenější jsem pak byla, když jsme se společně naprosto úžasně bavili nad dalším parádním vystoupením. Pétě to možná přivodilo i noční můry, já ale teď vím, že nejvíce si mám dávat pozor na záchodě! Tam jsme pochopitelně všichni nejzranitelnější. Zvláště pak my ženy! Opět velký palec nahoru :)



Příjemně naladění a zároveň už poměrně hladoví jsme se rozhodli vynechat několik dalších částí programu a utišit zoufalé škrundání našich žaludků. Zamířili jsme do blízké Železné růže a všichni si stádovitě objednali kuřecí steak s hranolkama. Jako obvykle jsem svůj boj s jídlem prohrála a na talíři zůstala skoro polovina přílohy. Navíc se nám chtělo strašně moc spát. Bylo na čase vyrazit zpět do Rotundy a objednat si kafe.

Taky bylo na čase si pořádně prohlédnout všechny stánky, na které nebyl doposud čas. Slíbila jsem jednomu ze svých kamarádů dovézt placku Korektora. Lov mohl začít. Kdo by však čekal, že bude hned po vstupu zmařen jedním velmi obratným chvatem prodavačky oušek. Všimla si, jak mi při pohledu na ně zajiskřilo v očích a hnedle mi je připnula na paruku. Byla dokonalá! Ovšem jejich cena už nikoliv. Celé čtyři stovky se mi za ně opravdu dávat nechtělo, i když jsem si v duchu celou dobu říkala, že pokud si tu nic nekoupím, stejně si pro ně zajdu! Nakonec mě ale zachránila Péťa, která se jim nedokázala ubránit. Všichni jsme pak byli oouškováni!

Naše úžasná ouškosquad :D
Slibuji, že na dalším festu už je budu mít taky! Nejlépe hnedle v několika barvách.

Po výborné a silné kávě jsme se šli na chvilku poflakovat ven, abychom si užili i trochu toho sluníčka a vyfotili si pár cosplayů. Rok od roku jsem línější pořizovat nějaké záznamy a pak je mi to vždycky líto. Možná, kdybych měla nějaký lepší foťák...

Fotograf mi celou dobu vejral do výstřihu a zase si nevšiml, že mám kamejku opačně, hanba mu!

Tulenili jsme až někdy do dvou a posléze se vydali směrem k sálu C, kde měla začínat Wolfiiho přednáška o Proměnách anime tropů v čase. Jaké ovšem bylo naše zděšení, když jsme vylezli po schodech a viděli snad největší frontu, jakou kdy "Céčko" zažilo. Strašně nenápadně jsme to tedy obešli a postavili se k infostánku. Ještě jsem tam zamávala na přednášejícího a pozdravila se s další známou. Tvářili jsme se, že tu jsme od začátku. A ono nám to prošlo! Úplně drze jsme se nasockovali dovnitř a potutelně se usmívali.
Přednáška mi sama o sobě přišla jako takový lepší průměr; jelikož Wolfiiho znám a nasadil mi laťku hodně vysoko, nejsem ochotná mu jen tak něco odpustit :) Opět šlo o jakýsi výčet, kde bych asi ocenila trochu více zábavných a poutavějších vsuvek. Taky jsem trochu nepochopila autorův záměr nás napínat do posledního okamžiku, než nám osvětlil, co jsou ty tropy vlastně zač. A i tak mi to místy přišlo lehounce zmatené. Na co ovšem opravdu nezapomenu, byl výstup jakési ženštiny, které se nejspíš nelíbilo, jak se publikum směje "zvrhlostem".
Hájit svůj opravdu roztodivný výstup slovy: "Jako sorry, ale mě to fakt zajímá z toho psychologickýho hlediska... " u mě opravdu vyvolala spíše záchvat smíchu. Jako sorry, ale takhle fakt ne :D Tohle a tlačenice u dveří je ovšem to hlavní, co jsem si z celé přednášky odnesla, což je tak trochu škoda. Nenadchla, ani neurazila.



Po další várce tulenění jsme se už třásli na další bod programu, kterým byla očekávaná Grekova přednáška o japonských nadpřirozených bytostech, resp. o tom, co se o nich jen tak nedozvíme. Jelikož jsem měla doma možnost v předstihu tak trochu nahlédnout do jejího obsahu, byla jsem na ni skutečně zvědavá. Tentokrát jsme nechtěli nic ponechat náhodě a postavili se do fronty ve značném předstihu. Jenže pak nastala hrozná zrada! Pouštělo se jen jedním vchodem a my byli vyhnáni před Rotundu, kde už se tlačily tucty hlav. Naštěstí se nám i přes tohle všechno podařilo ukořistit slušné místo a já během dlouhého stání prohodila alespoň pár slov s Camparim. Celkově jsem měla letos na své pražské známé poněkud smůlu a vlastně jsem se krom pár jedinců z Andoru téměř s nikým nesetkala. 
Na druhou stranu jsem čekání před budovou opravdu ocenila, už jen díky přísunu čerstvého vzduchu. Když si tak vzpomenu na peklo zvané Cosplay soutěž v minulém ročníku. No i tak mě z toho stání alespoň bolely nohy, aby se teda neřeklo, ale naštěstí jsme se všichni i přes ty počáteční komplikace dostali na pěkná místa.

Klimatizace funguje v Rotundě asi nadmíru dobře, protože nám všem byla ale fakt zatracená zima. Po dvou přednáškách, co jsme tu strávili, jsem pak dokonce cítila i mírné škrábání v krku. Pro příště si to zapamatuji a vezmu si nějaký svetr!

Ale zpět ke Grekovi. Stejně jako v případě Wolfiiho jsem zvlášť u Greka zvykla na naprosto profesionální výstup prostý jakéhokoliv škobrtnutí. Myslím, že letos bylo na vině především zpoždění způsobené cosplay soutěží a tedy nutnost celý přednes o něco zkrátit, čímž pádem jsme se nedočkali žádného grandiózního finále a nutnost zrychlit výklad ho místy připravila i o vtip. Přitom materiál to byl skutečně dobrý. I přes to všechno byla ale Grekova přednáška opět jednou z těch nejlepších, i když s lehce odřenýma ušima :)

Sansa si na chvilku odskočila z natáčení :) Vypadala opravdu úchvatně, klobouk dolů!

Když už jsme si tak pracně vybojovali svá sedadla v Rotundě, nehodlali jsme se jich jen tak vzdát. Dalším bodem programu byl Jonathan Clements a jeho The Anime Erotic. Zároveň přednáška, na kterou jsem se těšila asi ze všeho nejvíce, neboť patřím k dalším velkým obdivovatelům jeho břitkého britského humoru. Především pak jeho komentáře vyprovázející útěkáře ze sálu jsou opravdu nezapomenutelné. Je to profík každým coulem a svým vystoupením si u mě vysloužil symbolického oušišťáka :)

Jelikož svou přednášku o něco protáhl, neměli jsme už šanci dostat se na Nagatin těžký život yaoistek, ovšem už i stát ve frontě pro nás bylo svým způsobem poučné. Bohužel ne zcela dostatečně, ale o tom si povíme až trochu později.

Chlapec se tvářil, že jsou yaoistky pod jeho úroveň a rovnou zamířil na Mezinárodní vztahy v průběhu věků. Jelikož ty začínaly o půlhodinu později, ještě jsme ho s Péťou stihly odchytnou a vyrazily se vzdělávat společně. Nakonec jsme asi udělali velmi dobře. Radovan Samotný se celého tématu zhostil s grácií a ač bylo převážně edukativní, nechyběly ani vtipné momenty. Myslím, že jsme všichni odcházeli spokojení. Zvlášť jsme pak ocenili tematická videa o "neexistenci" japonské armády a fakt, že Mitsubishi vyrábí tanky :)

Nejlepší záběr - smutný pyramid head nad pivem :)
Jak je z mého popisu zřejmé, strávili jsme celkově hroznou spoustu času na přednáškách. Už tady jsme tak nějak mleli z posledního, a to nás měl čekat ještě "zlatý hřeb večera" v podobě yaoistek. Dostat se na ně byl skutečný kumšt, ale my to zvládli! Nechtěla jsem patřit k lidem, která by měla k této skupině obyvatel naší planety nějaké nepodložené předsudky a odsuzovala je na základě pár setkání. Člověk na jejich adresu samozřejmě sem tam něco utrousil, ale jelikož jsem znala i pár rozumnějších zástupkyň jejich druhu, asi jsem se neřadila mezi skalní hatery. No, asi je vám jasné, proč tohle všechno píšu...

Top ten 'What the hell' yaoi moments od Nathaniel bylo společně se Zenym asi to nejhorší, co jsem kdy na conech zažila. Jestli mě mechárny a vizuální novely přišly fakt špatný, tohle bylo zlo toho nejtěžšího kalibru. Ocitli jsme se v naprosto jiné dimenzi, na kterou jsme nebyli připraveni. Po celou dobu "přednášky" jsem se modlila, ať ta bytost na pódiu konečně zmlkne. Naštěstí dotyčné osobě nevyhraněného pohlaví netrvalo fakt moc dlouho přejít těch svých deset slajdů, doprovodit je nějakými těžko identifikovatelnými zvuky, případně dodat nějaké sousloví (neboť jsem si rozhodně nevšimla, že by to bylo schopné dát dohromady souvislou větu), takže to utrpení netrvalo příliš dlouho. Co je ovšem nadmíru zarážející je fakt, že publiku to evidentně stačilo. Neustále se něčemu řehtali. Ne, že bych neznala kontext, ale fakt mi nepřišlo nic z té haluze (nevím, jak jinak to pojmenovat) vtipné. Byli jsme tam malým tříčlenným ostrůvkem klidu, co po sobě divně koukal a vrtěl hlavou. Nejhorší na tom je, že takový výrostek jako Nathaniel dostane za svou sotva dvacetiminutovou estrádu volný vstup a hodinu času, který mohl zužitkovat někdo mnohem lepší. Jsem ráda, že máme na Aki poměrně slušný filtr a takový kekel se nám tam snad nikdy nedostane. 
Celkově mě to trochu donutilo k zamyšlení nad celou částí této komunity. Nějak mi nepřijde úplně normální takovým dementním způsobem adorovat něco takového jako je gay porno. Něco málo jsem sama viděla, jsou tu horší i lepší kousky, ale ani tak mi to nepřijde natolik kontroverzní, abych si na tom snad chtěla stavět svoji image. No, odchytávat si dotyčné kvůli tomuto opravdu nebudu. Mrzí mě, že na místě nebyla "Jako sorry...", třeba by jim to fakt vytmavila :))

Posléze jsme měli být k našemu velkému zklamání vyhnáni ze sálu, neboť následující přednáška měla rating 18+. Naštěstí někoho moudrého napadlo, že stařešiny mohou zůstat na místě a budou hnedle zkontrolováni. Opět jsem vytáhla svou průkazku na dráhy, neboť jsem si občanku chytře zapomněla doma. A ač jsem orgovi ještě pro zrychlení celého procesu nahlásila rok svého narození, stejně u mě byl nejdéle a ještě si to asi třikrát překontroloval (to samé se mi vlastně stalo i u kontroly na předchozí program - to jako fakt vypadám mladší 15 let? O_o). Samozřejmě jsem si tím vysloužila nějaké ty vřelé úšklebky spolusedících.

Adult manga vs. Hentai od Sainta patřila též k tomu průměru. Nějak jsem se na místě nedozvěděla nic moc nového a vlastně ani zajímavého. Saint ovšem přednášet uměl a myslím, že by mu více slušelo nějaké lepší téma, tohle byla tak trochu ztráta času a zřejmě úlitba zkaženostichtivým návštěvníkům :) I když jsem to tedy byla já, jakožto jedna z dvojice, kdo se veřejně přiznal, že viděl La Blue Girl. Prý bych se tím neměla moc chlubit :) Každopádně tohle byla jedna z věcí, která se za krásných starých časů předávala ještě na CDčkách :) 

Naprosto vyčerpaní jsme zamířili na tramvaj. Ústředním tématem byly stále yaoistky. Tedy až do chvíle, kdy jsme dorazili na kolej. Zde nás poprvé dostihla karma. Paní na recepci si prý nepamatovala, že by mě tam kdy viděla. Zkoušela jsem to nejdřív ukecat na paruku, ale pak se muselo s pravdou ven. Naštěstí jsme měli od přítelova spolubydlícího papírek, na kterém slavnostně prohlašoval, že můžeme v jejich pokoji přespat, takže to nakonec celé dobře dopadlo. Uf. Tu sprchu a především měkkou postel jsem fakt potřebovala. 

Rozhodli jsme se, že můžeme ranní program směle oželet a vstaneme si hezky po deváté, abychom se podívali na Roberta Waschku. Tak sladce se mi už dlouho nespalo!

Neděle


Aneb den, kdy nám to dala karma sežrat. 

Vstát krátce po deváté nám nečinilo větší potíže, ačkoliv by určitě nejeden z nás zvládl i nějakou tu hodinku navíc. Nechápala jsem, jak byli někteří schopní ještě po večerech pařit (zdravím Mitsuki!) :) V klidu jsme se nasnídali, udělali si výtečnou moka kávu a pomalu se chystali odejít. Jenže jsme to zrovna dobře nedopočítali. Hlavně jsme nečekali, že nákupem došlých zásob gumových medvídků a sušenek strávíme v Bille dobrou čtvrthodinku. Na šalinu jsme hnali tak, že jsem cestou vytrousila i svůj krásný vějíř a obětovala ho pro přednášku. Jenže už cestou jsme tak nějak tušili, že jestli tohle stihnem, tak opravdu velmi těsně. Z Český jsme se hezky vydali na nádraží, abychom nastoupili do špatné jedničky, co nás zavezla hezky zpět. Takže jsme si celé kolečko dali pěkně ještě jednou a na místo samozřejmě dorazili pozdě. Naštěstí to nebylo v řádu pár minut, takže nás to nemuselo mrzet tolik (ať žije Ariely :)). 

Zbýval už jen jediný bod programu, o který jsme měli zájem. Na Hentai kamen jsem se těšila od chvíle, co jsem viděla trailer. Chlapec byl sice stále poněkud rozmrzelý, ale v prvních minutách promítání ho myslím všechny chmury přešly. Zvlášť překladatelé se museli na tomto snímku skutečně vyřádit. Smáli jsme se od začátku do konce, tohle byla ze strany Brňáků rozhodně trefa do černého. Až mě mrzí, že jsem na místě neodchytla i Superúchylova cosplayera. Snad jich bude příští rok o něco víc (zvlášť takových, u kterých bude na co koukat) :)

Poté jsme vyrazili směr Olomoucká tržnice, abychom si ještě před odjezdem do našich domovů řádně naplnili břicha. Sice jsem byla stále ve svém kostýmu, ale už jsem si na ty zvídavé pohledy stihla i trochu zvyknout. Bohužel nás cestou zachytil prudký liják a citelně se ochladilo. Byla jsem nakonec vděčná za svou paruku, která mi aspoň ochránila hlavu. Balerínky taky nebyly nejlepší obuví do vody. Nakonec jsme ale opět nějak přežili a jídlo v našem oblíbeném bistru bylo výtečné. Vietnamská kuchyně mě asi nikdy neomrzí. 



Následovala cesta zpět, balení věcí, posledních pár doušků čaje a pak už jsme jen jeli vyprovodit Péťu k autobusu. Ale ani to se neobešlo bez menších patálií. Ačkoliv mému chlapcovi nejméně třikrát sdělila, že jí autobus odjíždí v 17:45, bůhvíproč byl přesvědčen o tom, že až v 18. Opět jsme se tak trochu proběhli a stihli to tak tak.
Mně SA odjížděl "až" v 18:30. Měli jsme tedy pocit, že máme kupu času. Oběhla jsem ve Vaňkovce pár obchodů, pak se zamířilo do Tchiba, abychom si nad šálkem kávy vychutnali naše poslední společné chvíle. Jenže to už byla šestá hodina, takže jsme naše menší rande museli dost zkrátit a vyrazit směr zastávka. Celkově to opět strašně rychle uteklo a hrozně mě mrzelo, že nemůžu v Brně ještě nějakou chvíli zůstat. Nu což, na příští rok jsme si všichni slíbili, že dorazíme v kostýmu a mně se už teď začínají v hlavě rodit další plány. 

Cesta domů byla opět docela nudná. Alespoň už fungovala wifina, ale na internetech se toho pochopitelně moc nestalo, protože všichni správňáci festovali :) Pustila jsem si Temné stíny a scénář z pátku se opakoval. No, paní sedící vedle mi aspoň pochválila kabelku, z čehož jsem měla docela radost. Domů jsem pochopitelně dorazila jako poslední a byla jsem ráda, že si zvládnu připravit ještě oběd do práce. Dnes jsem měla pro změnu v plánu zalehnout už v deset. Uf...

Celkově hodnotím letošní AF velmi kladně. Sice se nevyrovnal loňskému Berserkfestu, ale i tak to byl velmi příjemně strávený víkend. Až na těch pár příšerností v podobě yaoistek si nemohu stěžovat. Jistě, opět tu byl problém s dodržením časového harmonogramu, nějaké ty menší potíže s technikou, ale to k tomu už tak nějak patří. Tady jsem navíc vždy čistě jako návštěvník, takže na podobné věci skutečně hledím méně kritickým okem. Další rok se určitě ukážu zas! 


Nyaaa!




 

30 komentářů:

  1. Ze me delas uplnou parmenku :D Pravda je, ze jsem sice parit chtela, ale vlastne k tomu vubec nedoslo. A kdyz uz, tak jsem se hned po chvili zacala nudit.
    V patek jsme byly s kamaradkou uplne strizlive, narazily jsme na party van, konstatovaly jsme, ze na to jsme moc strizlive a sly jsme spat. V jednu jsem byla v posteli :)
    Jak jsme se v sobotu potkaly na te zastavce, tak jsem taky mela jit rovnou na hotel. Sly jsme sice k brnenskemu party vanu a byla jsem mirne v nalade, ale tam to bylo fajn tak 10min, pak uz se zabava zacala ubirat smery, kde mi neprisla zabavna. Cekala jsem do pul treti, jestli se to nezlepsi a pak jsem zacala nenapadne kerovat do kamaradek, zda se jim nechce spat :) Mela jsem jit spat uz o pul jedne, kdyz sel muj drahy. Ale to clovek nevi. Chtela jsem jeste zustat vzhuru hlavne kvuli kamosce, kterou nejspis uvidim zase az na Aki :)

    A za me byl nejlepsi cosplay letosniho AF jednoznacne bafaci ker :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No právě v tu sobotu jste všichni vypadali ještě tak svěže! My vypadali jak tři ploužící se zombice a představa, že bychom měli vydržet ještě třeba o hodinku déle... :))

      Bafací keř jsem neviděla :D stejně teda jako kupu dalších, velká škoda :)

      Smazat
  2. S tou yaoi přednáškou jste rozhodně nebyli sami, kdo byl zklamán. Potkala jsem krátce po jejím skončení nejméně deset skalních yaoistek a několik náhodného dobrodružného návštěvnictva, které a kteří byli vysloveně zděšeni hroznou (čti zápornou) kvalitou proslovu přednášející osoby a celkovou zmateností a nepřipraveností obsahu. Údajně místo zlatého hřebu vzniklo největší zklamání programu a naprosto nechápali těch pár lidí, kterým to přišlo jako super, když většina sálu se smála spíš kvůli věcem co byly v těch anime než pro to co říkal přednášející člověk.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to ráda čtu, připadali jsme si tam poněkud osamoceně :) Akorát fakt, že se spousta z nich údajně smála něčemu jinému věci moc neprospěje. Možná, kdyby té osobě dalo více lidí najevo svou nevoli, příště by si podobný výstup rozmyslela :) takhle to na sebe bude ještě hrdé :D

      Smazat
  3. Výčitky akceptovány~ :)

    Ostatně byla to jen taková výplňová přednáška do nabídky a hintzuovi se očividně název líbil.
    Ovšem hlavně to, že mne nenapadlo v některých bodech (Clannad) udělat video ukázky je masivní fail a doteď nechápu jak mne to mohlo nenapadnout - samozřejmě mne to trklo při přednášce a v duchu jsem si tam vyčítal jaký jsem debil... ^^;

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to trochu škoda, no :)) případně nějaká ta srovnání, jak se co zobrazovalo předtím a jak je tomu teď atd. :)) Určitě by se to tím oživilo :))

      Smazat
  4. Ďakujem za komentár k prednáške. Skúsim lepšie popracovať na obsah, aby to nebudúce bolo hodnotnejšie :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dneska jsme o tom ještě debatovali v čajce a pro neznalé to asi i obohacující bylo :))
      Teď to musí vypadat, že jsem toho nakoukala fakt hodně, ale fskutečnosti tomu tak samozřejmě není :) Jen mě obecně spíš zajímají trochu jiná témata :)

      Smazat
    2. Môžeš napísať prípadne, ktoré. Pozriem sa či by som vedel upraviť prednášku prípadne spraviť niečo iné práve o týchto veciach...

      Smazat
    3. No, vlastně asi cokoliv mimo yaoi,/hentai by mohlo připadat v úvahu :) asi bych nedokázala dát dohromady nějaký úplný seznam toho, co mě zajímá :) Musela bych projít asi všechny své reporty a podívat se, co z toho všeho mi přišlo přínosné. Rozhodně ale nikdy nepohrdnu historií, čímkoliv s osobními zážitky, tématy zahrnující RPG systémy/hry atp., přehledy top seriálů/filmů podle nějakých žánrů/kritérií....
      Stačí takto? :))

      Smazat
    4. Stačí, to by ťa mohlo potešiť, že sa vraciam k pre mňa klasickejším témam jedna by mala byť o športových anime z pohľadu klišé, ktoré sa stále opakujú. Ďalšia, ktorá bude neskôr je o anime kde hudba zohrala dôležitú rolu v ich úspechu. Tak ťa možno nejaká z nich alebo ďalšia zaujme...a ďakujem za pripomienky

      Smazat
    5. Bezva! Na ty se přijdu velmi ráda podívat :))

      Smazat
  5. Takhle si představuji repost z akce i já. Díky, letos jsem nejela, tak aspoň vím, čemu a komu se příště vyhnout.
    A máš suprácký kostým :)

    Zdraví Arunai

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za komentář! :) Pokud by tě jinak z mého popisu některé přednášky zaujaly, je pak možné je zhlédnout z nahrávky :)
      Na kostýmu pak určitě ještě zapracuji, tohle je taková beta verze ;)

      Smazat
    2. Jep, nahrávky si najdu.
      Kdybych nebyla líná, pracuji na svém kostýmu, ale zatím budu teda sledovat tvoje další verze. Takže ne že mě začneš nudit :D
      Ftípek, přeju hodně úspěchů. I v nové práci :)

      Arunai

      Smazat
  6. Teda, to je nádhera.. Sansa opravdu vypadá strašně opravdově :O A ty ouška jsou rozkošné :3
    Jinak mě nejvíce pobavil ten párový cosplay, už jsem se bavila když ho všichni postovali na FB :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Naživo bylo ještě úchvatnější :) na FB se teď vůbec objevuje strašná hromada pěkných fotek, až mě mrzí, že jsem tam tolik výtečných cosplayerů ani nezahlédla :))
      HK pár byl skvělej! Taky si teď s přítelem plánujeme obdobnou kravinku, tak doufám, že vyjde :)

      Smazat
  7. Perfektní report, moc za něj děkuju. Vždyky si ráda pročítám zážitky hlavně z akcí, kam se nedostanu, a tento tvůj je opravdu moc zajímavý a zdá se hlavně být i objektivní. Plus máš skvělé fotky :)
    Snad mi to alespoň příští rok zase jednou na Animefest taky vyjde ^^'

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za komentář :) Číst reporty je hrozně fajn, ale některé věci si člověk skutečně musí zažít, určitě se snaž dorazit! Nebo alespoň na ty letní cony ;)
      O fotky se staral můj chlapec, tak mu to vyřídím :))

      Smazat
  8. Krásnej report a jsem rád, že se HK líbil, Paddymu (překladateli) poděkování vyřídím :) A z fotek si říkám, že bych tě rád někdy odchytil na focení… třeba na Aki :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Budu ráda! Jak za vyřízení vzkazu, tak případné focení, plánuji ten kostým ještě pořádně vytunit ;))

      Smazat
  9. Ahoj je velká škoda že sem tě letos nepotkal. Fakt super report.
    Cápek v zeleném.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj,
      děkuji za milý komentář :) Já jsem na cizích conech asi vždycky hrozně nenápadná, letos mě tam asi opravdu moc lidí nevidělo :))

      Smazat
  10. Luxusní report! Letos jsem si hodně brousil zuby právě na špatné přednášky, ale nakonec jsem nestihl ani jednu. Takže díky, za zmapování situace :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář! Mám tak trochu masochistické sklony, takže budu v tomto trendu zřejmě i pokračovat :D

      Smazat
  11. Víceméně mi šlo hlavně o to ho nějak dostat do úzkých. Nějakým způsobem se všechen ten tlak, který se ve mně celou přednášku shromažďoval, ven dostat musel. Protože věz, že pokud to tobě přišlo trochu mimo, tak já celou dobu vyloženě trpěl.
    A to bych to samozřejmě nebyl já, abych nedal průchod svému přerostlému egu, že ano.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mimo mi přišel tvůj komentář, přednáška byla prostě špatná, ale těch způsobů, jak na to upozornit, existuje určitě víc :))

      Smazat
  12. Také jsem se ho mohl natvrdo zeptat, proč to stojí tak strašně na hovno, že ano. Poněvadž ovšem nejsem zas až tak zlý, ale na druhou stranu nejsem ani nějaký sluníčkový social justice warrior z Tumblru, zvolil jsem méně kousavý komentář. Mimochodem bys mi mohla osvětlit, čím byl tolik mimo, když jsem si víceméně stěžoval celkem právoplatně na to, že nemluví o novelách obecně, nýbrž jen o mustrových harémovkách pochybné kvality. Ano, mělo to znít hnusně. A ano, musel jsem se zase jednou pochlubit stylem: "Vy neumíte měsíční runy a já jo.".
    Ostatně jsme se o tomhle mohli bavit minulý týden v čajovně, když to devyx tak pěkně nadhodil. Kdybys na mě jenom tak zle nekoukala.:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Určitě jsem nekoukala zle, jenom unaveně :)) A vlastně jsem ti to i přímo na místě řekla. Klidně to můžeme ještě někdy dořešit, pokud se v čajce ještě objevím ;)
      A šlo mi spíš o to, jak jsi to samotný téma nadhodil. Působilo to na mě takovým dojmem, jako jsem to v reportu popsala.

      Smazat
  13. Tak to jsem nějak vůbec nepochytil. Nevím, jestli to třeba nezapadlo, když se pak začalo řešit něco jiného.
    Každopádně to tak samozřejmě částečně bylo. Když k někomu cítím krajní nesympatie, mám tendenci dávat tomu člověku co možná nejvíc najevo svou nadřazenost, pokud je v daném případě oprávněná. Což v tomhle případě byla, protože já fakt celou dobu téměř fyzicky trpěl.:D

    OdpovědětSmazat