Ačkoliv jsme včerejší den strávili na organizovaném výletu, docela dost jsme toho naťapali. Myslím, že náš denní průměr se teď pohybuje kolem 17k kroků, na což naše pacičky nejsou zrovna zvyklé ^^' Rozhodli jsme se tedy, že ten dnešní den pojmeme trochu pohodověji a nebudeme zas tak moc lítat po městě, klidně se vrátíme o něco dříve, abychom se pohodlně sbalili a tak vůbec...
No, asi už tušíte, jak to dopadlo. Ano, nebyl to dneska takový záhul jako v předchozích dnech, ale přísahám, že ještě jeden takový a ty nohy mi tu už upadnou. Jenže v Taipei se tak krásně chodí...
| I v našem hotelu je možné si u recepte natočit čaj :) |
Ráno mi opět začalo o nějaké dvě hodinky dříve, než byl nastaven budík, ale nakonec to docela rychle uteklo. Po úspěšném večeru stráveném v japonské izakaye jsme se rozhodli najít tu podnik servírující tradiční japonské fluffy pancakes. K našemu velkému nadšení se jeden takový nacházel asi 70 metrů od hotelu, jen otevíral až o desáté, kdy jsme obvykle byli už dávno někde v tahu. Ale ne dnes...
Naběhli jsme tam krátce po otvíračce a opět si pomocí QR kódu na stole objednali. Tohle je tu celkově takový preferovaný způsob výběru jídla. V aplikaci se dokonce dala zvolit angličtina, ale ukázalo se, že v angličtině byl nakonec jen nápis menu, takže jsme to stejně luštili přes překladač :D jelikož tu dělají pancakes úplně čerstvé, musí se na ně nějakou dobu čekat, ale mezitím si člověk může v klídečku popíjet čaj. A ta doba přípravy je na výsledném produktu opravdu znát. Nejenže to vypadá jako malé umělecké dílo, ale chuťově vás to vystřelí do nebes. Tohle bylo zatím to nejlepší, co jsem měla možnost ochutnat, no posuďte sami!
Po jídle jsme opět nasedli na metro (na naší oblíbenou modrou "banana line") a zajeli si k Sun Yat‑sen Memorial Hall, tedy památníku věnovanému Sun Yat‑senovi, který je považován za "otce moderní Číny" a zakladatele Kuomintang. Bohužel momentálně prochází rekontrukcí, takže jsme toho z něj moc neviděli, ale stavba samotná je opět velmi působivá. Naskytl se nám tu i docela pěkný výhled na Taipei 101.
Jenže naší další zastávkou byl Songshan Cultural and Creative Park, což je kulturní komplex, který byl v roce 1937 původně vybudován jako továrna, konkrétně "Matsuyama Tobacco Plant" za japonské koloniální správy, po druhé světové přešla pod kontrolu Čínské republiky, aby v roce 1998 skončil s výrobou cigaret úplně. Nyní slouží jako prostor pro rozličné výstavy, hostí Taiwan Design Center a najdete tu celou řadu zajímavých obchodů i kaváren. Kromě samotné továrny tu kdysi vzniklo i zázemí pro dělníky, takže celý prostor působí spíš jako malá industriální vesnička. Staré cihlové budovy tu vytvářejí krásný kontrast k moderním skleněným business centrům v okolí.
Prohlédli jsme si tak výstavu výherců letošních design awards, historii celého objektu či možnostech recyklace rozličných materiálů. Ani těm nákupním stánkům jsme se nevyhnuli, už jen proto, že zde vystavuje spoustu menších, lokálních značek. Pořídili jsme si tak první vzorky čajů a já krásné náušnice vyrobené z betonu, takže je možné na ně aplikovat parfém či esenciální olej :) a hlavně jsou opravdu krásné a originální!
Už v tuhle chvíli jsme byli docela uchození, ale když už jsme se nacházeli v blízkosti nejvyšší budovy Tchaj-wanu, byl by hřích se nepodívat nahoru. Lístky jsme opět sehnali pohodlně přes Klook, takže jsme pak už jen nakráčeli do pátého patra, kde jsme ukázali voucher a proměnili ho za vstupenky. Vzali jsme si rovnou krom 89. patra i to nejvyšší. Jízda zdejším rychlovýtahem je opravdu zážitková, nechyběla ani podkresová hudba :D jen byla zatraceně krátká! Na místě jsme byli kolem půl páté, takže na místě nebylo ani moc lidí, většina sem chodí až po západu slunce, takže tu první část jsme si prohlédli bez nutnosti uhýbat se většímu počtu lidí. I nahoře nás zprvu bylo jen pár, jenže jakmile se začalo stmívat, začaly se i vyhlídky docela plnit. A ano, pohled na noční Taipei má své kouzlo. Celkově je to opravdu zážitkové místo, ale pokud bych tam šla znovu, zůstala bych jen na 89. patře, protože člověk moc nepozná rozdíl. Jen tedy nahoře je příjemnější atmosféra a krásné salónky k focení (ale těch je i dole dostatek).
Cestou zpět jsme si museli udělat nutnou zastávku v kavárně, protože nám začaly odcházet dolní končetiny. Cupitat celé dny po pevném povrchu je opravdu náročné a tady se opravdu nevyplatí brát si taxíky. Ne ani tak cenově (to je srovnatelné s tím, co člověk zaplatí u nás), ale člověk přijde o všechny ty fajn výhledy a náhodný stánky s čajema. Kromě kafíčka jsme si zvládli i předem zabookovat lístky na THSR do Taichung, ze kterého pak vyrazíme směr Sun Moon Lake. Tedy pokud opět na hlavní stanici nezabloudíme :)
.webp)

Žádné komentáře:
Okomentovat