Čtvrtek
Jelikož jsem na poslední chvíli vůbec netušila, zda na gamecon pojedu, neřešila jsem program a ani samotnou cestu. Navíc to vypadalo, že z Prahy se do Mohelnice téměř nikdo nechystá a pár známých dokonce účast odřeklo. Nicméně se mi na poslední chvíli podařilo sehnat dvě místečka v autě přes inzerát na FB. Aspoň jsem měla možnost poznat nové lidi :) zpočátku to vypadalo i docela dobrodružně, sraz byl už v 10:00 na zastávce Modrá škola a z našich spolucestujících vypadlo, že vlastně skoro netuší, kudy se do našeho cíle dostat. Ještěže Stáník vlastní navigaci (mimochodem velmi ukecanou), takže jsme za krásné tři hodinky byli na místě. Tedy podařilo se nám dojet ke špatné budově, ale nakonec jsme se nějak našli a mohli se po chvilce hlásit u infopultu na registracích. Navíc v tu samou chvíli dojela partička přátel z Hradce, takže bylo hned od začátku o zábavu postaráno. Po zaplacení ubytování (které mi tam pro jistotu systém započítal dvakrát, takže jsem tam orgy obtěžovala o něco déle), jsme si hodili bágly do prázdné tělocvičny, kde jsme si samozřejmě nezapomněli zabrat všechny žíněnky a vyrazili na první body programu. Jak už jsem zmínila nahoře, letos jsem si předem nezaregistrovala jedinou aktivitu. První kolo jsem tak nějak nestihla a pak už jsem byla líná vše kontrolovat a číst si anotace. Ono to beztak vždycky nějak dopadne :) na LARPy nemám moc odvahu a hrát RPGčka s cizíma lidma se vlastně taky tak trochu bojim (navíc, když mi chlap tvrdí, že jsem vlastně psychopat a můj přístup k hraní není normální O_o').
První byla na pořadníku Laser Tag Arena, kapacita sice byla plná, ale před vstupem na hřiště bylo téměř liduprázdno. Tak jsme si řekli, že to tedy taky zkusíme. Na rozdíl od paintballu tohle aspoň nebolí :) ovšem ve chvíli, kdy jsme spatřili organizátory akce, lidově řečeno jsme si nasrali do kalhot a řekli si, že na to asi nemáme :) navíc jsem si jako jedinou obuv vzala žabky a představa, že budu pobíhat po hřišti se zbraní v ruce a budu se snažit vyřídit někoho z těch drsně vyhlížejících chlapů, dost děsila. Poté někdo navrhl, že místo hraní si na vojáky můžem jít na smažák, a tak jsme také učinili. Mohelnice je takové malé a moc pěkné městečko s hromadou hospůdek a restaurací, kde se člověk může napít a nadlábnout za opravdu lidovou cenu. za naše conové útočiště jsme si zvolili restauraci Božolé, kde měli velmi chutná meníčka za pětašedesát korun. No neberte to :) když se k tomu přidá ještě několik veselých zážitků s obsluhou, je z toho radost dvojnásobná.
Poté, co jsme se příjemně nadlábli, vrátili jsme se zpět a došli si na slavnostní zahájení akce. Bylo takové tradiční. Jediným vtipným bodem byl jen jakýsi student sociologie z Plzně, který si pro návštěvníky conu přichystal "kratičký" dotazník o 52 otázkách pro hráče RPG her, na jehož základě chtěl obhájit RPG a LARPy na "vědecké" úrovni. Bůhvíproč se jedna část dotazníku zaobírala problematikou srovnávání Drd a AD&D. No, kdyby řekl, že prostě chce pomoct s bakulí/diplomkou a nesnažil se předstírat, že tu jde o nějaké vyšší zájmy, asi bych mu i pomohla, takhle mi to spíš přišlo k smíchu a dost na hlavu postavený (nehledě na to, že samotné otázky byly kolikrát postaveny fakt špatně, což je pro studenta sociologie dost zásadní nedostatek). Po zahájení si nás odchytl Johnny, páč sháněl ještě několik lidí na Dunu. Nakonec jsme na to kývli a přesunuli se do deskoherny.
Hmm, Duna. Jedna z her, které jsem se opravdu bála. Nevím, jestli trpíte stejným problémem jako já, ale jakmile se octnu u stolu se hrou, která má víc než tři základní pravidla, tak nějak obecně se považuje za ne úplně triviální, skoro mě poleje studenej pot a vždycky mám dojem, že všechno totálně poseru a vůbec mi to nepůjde. Buď nepochopím pravidla, ukáže se má naprostí absence taktického myšlení a budu se akorát moct jít stydět do kouta. Navíc, když je pro mě svět Duny opravdu stále velkou neznámou (ano, vím, je to vážný kulturní nedostatek, ale nemohu stíhat vše ^_^'). S obavami jsem si nechala spolu s ostatními vysvětlit pravidla a pustila se do hry. Byla jsem tu za Gildu, ostatní hráči mi platili za veškeré výsadky (pokud jsem jim nedávala slevy), takže jsem o prachy melanž opravdu neměla nouzi. Hrálo nás celkem šest (měla jsem alespoň možnost se seznámit s dalšími 2 zajímavými lidmi) a k mému překvapení to nakonec nebylo zas až takové terno. Dostat se do hry není vůbec těžké a většinu základních mechanismů člověk záhy pochopí. Ti akčnější se začali už ze začátku tlouct a já se pak mohla tiše smát :)) Dokonce jsem v jedné chvíli neměla ani daleko k vítězství, už od prvního kola jsem kontrolovala dvě základny, zbývalo už jen získat tu třetí. Nakonec jsem byla bohužel odsunuta kombinací laser gunu a shieldu :) pak přišla řeč na aliance, začala jsem se paktovat nejdřív s Harkonnenama a nakonec jsme k sobě přizvali dokonce Atreidy. Bylo to zdlouhavé. Což je asi jediná "vada" na kráse. Začali jsme hrát snad někdy po osmé a okolo půlnoci jsme to prostě všichni tak nějak vzdali (za tu dobu jsme se tuším dostali do 11. kola :D), páč jsme byli psychicky na dně :D Dokonce jsem od svého prvního spojence obdržela úchvatnou lichotku; dotyčný (Lišák) mi řekl, že jsem prý snad ještě větší svině než on. Jen si na to vzpomenu, cítím se krásně.
Okolo jedné hodiny ranní se (jak už to bývá zvykem) vyrazilo do hospody. Bohužel jsme v tu dobu ještě pořádně nevěděli, kam jít, takže nás naše kroky zavedly do místního "gay" klubu, kde byl bar nasvícen nechutně modrou barvou a ceny byly téměř pražské. Naštěstí nám to moc náladu nezkazilo a Stánik opět předvedl, co všechno v něm je. Jedním z hesel večera a vlastně celého conu byla hláška "tuňák je v piči". To myslím tak nějak hovoří za vše :)) Jako slušné děti jsme někdy okolo třetí ráno zalehli a těšili se na druhý den.
Pátek
Ráno se nám většina známých rozutekla po LARPech a RPGčkách. Bylo potřeba si něco ulovit k snídani. Vydali jsme se na válečnou výpravu do Penny Marketu a vraceli se s taškou typicky coňáckýho žrádla - pečivo, sejry a něco sladkýho na zub. Potěšila nás i přítomnost menší pekárny, kde nabízeli příjemné kombo káva + koláč za 25 - toho se opravdu muselo využít. Navíc jsem se pro změnu zaregistrovala na kreslení figurek ve wargamingové sekci. Začátek bloku měl být v jedenáct. Těsně před tím jsme se čistě náhodou nachomejtli na soutěži v hádání filmů/seriálů/her podle obrázků, které byly postupně "odmlžovány", prostě takový "Koffer" :) zde jsem zabodovala, když jsem poznala scénku z geniálního snímku Zardoz :)) A pak se čekalo. Kluci od warhammeru nějak neodhadli dobu potřebnou k nabarvení jednoho zlého goblina (2 hoďky fakt nestačí!), takže když jsem se ani okolo půl jedné nedostala na své místo, požádala jsem o přeložení na druhý den. Naštěstí s tim nebyl žádný větší problém a já se opět mohla věnovat svým přátelům a deskoherně!
Večer jsme se Standou Lišákovi u Duny slíbili, že si půjdeme otestovat Steamferno - už jsem nějaký ten čas z povzdálí sledovala jeho vývoj a účastnila jsem se i jednoho pražského srazu, kde hru představoval Sniper (tam jsem ovšem opět jen očumovala z důvodů, jaké jsem uváděla výše :)). Už tehdá mě dost zaujala a navíc je to steampunk a steampunk je cool! Posedali jsme tedy okolo stolku a dali se do hry. Tentokrát jsem do rukou dostala mystičku, takže jsem měla moc nad náhodou (ach, kéž bych si mohla podobně přehazovat kostky u našeho hraní!), dokázala jsem útočit na více cílů zároveň a díky schopnosti náletu (a jeho vylepšení), pak i dokonce 2x za kolo. Nejdřív jsem si myslela, že budu srabařit a držet se spíš dál, jak mám obvykle ve zvyku, pak se ale ukázalo, že jsem jednou z největších mlátiček. Jakmile se na scéně objevila masa, vždy jsem ji za jedno své kolo zvládla ochudit o dva životy. Díky ostatním schopnostem jsem ani příliš nepotřebovala štíty, buď jsem se doléčila, nebo prostě zdrhla. Hra to byla opravdu zábavná, ačkoliv jsme před sebe dostali jeden z těch snazších scénářů (a klasicky bylo naším úkolem vypořádat se s uzávěry a dojet výtahem na povrch), dalo nám to docela zabrat. Fakt to není úplně jednoduchý a ačkoliv jsem hru nijak neprasila (spíš naopak), zvládli jsme to tak tak - do konce nám chyběla 2 kola. Opravdu se těším na první vydání. Tedy netuším, zda si to koupím, páč je mi jasný, že doma bych to nehrála, mají tvůrci alespoň mou slovní podporu. Na nějakém dalším conu k tomu zase ráda sednu.
V pět hodin jsme se přesunuli na křest Letopisů Vukogvazdské družiny - pokud jste o nich ještě neslyšeli, doporučuji tuto nepozornost napravit :) jejich příběhy jsou opravdu velmi dobře napsané a čtivé. Standa si s sebou vzal i svůj výtisk (kterýžto jsem mu samozřejmě darovala já, jakožto milující a oddaná žena), aby si na autorech vyškemral podpis. Já je měla konečně možnost poznat osobně, z toho, jak mluvili a jakým způsobem představovali své dílo, mi přišli neuvěřitelně sympatičtí. Jsem opravdu upřímně ráda za to, že tu něco podobného vzniklo. Kdo mě zná, tak ví, že něco podobného je i mým snem :) myslím, že hromada příběhů, které si v naší družince odehráváme by stála za zvěčnění, zatím k tomuto účelu využívám jen blog, protože ještě nejsem ani zdaleka tak dobře vypsaná....ale jednou možná! Za kmotra jim šel Charles a součástí křtu bylo i předčítání z knihy. Toho se zhostil jak jeden z autorů, tak i Charles - a zrovna u něj bych předpokládala, že to opravdu bude stát za to, ale nakonec mi přišel až přehnaně teatrální, což mi k náladě jejich knížky zrovna moc nesedělo. Ale celkově jsem z toho měla pocity dobré a potěšilo mě, že se počítá s vydáním pokračování (i když zatím se ani jeden z nás nedostal k přečtení prvního dílu).
Jelikož jsme oba strašní lenoši, zůstali jsme v přednáškovém sálu na "Statistiku a RPG", Standu rozčiloval už samotný název přednášky (jelikož byl tak trochu zcestný, opravdu se nejednalo o statistiku, ale spíše pravděpodobnost) a chtěl vědět, co z toho kluci vytřískaj. Nakonec to byla vlastně jen samá matematika a odnesla jsem si papír s pravděpodobnostmi hodu jednotlivých číslic na kostce. Celé to vlastně bylo o tom, kterak naučit PJ/DM správně odhadovat možné nebezpečí pro hráče, když proti nim posílají nějaké potvory/kouzla. Myšlenka možná pěkná, ale já tak nějak těmi souboji a obecně taktikou v RPG moc posedlá nejsem, takže mi to toho do života zrovna moc nedalo :) ale aspoň to všechno vysvětlili dobře a dostatečně srozumitelně, takže jsem si minimálně připomněla jednu z látek ekonomky :)
"Zlatým" hřebem sobotního večera byl pak "Magic non-rare draft", na který mě nedotáhl nikdo jiný než sám Johnny! :) Za "nekřesťanských" 60Kč jsem měla možnost si rozšířit svou sbírku magiců o pár dalších pěkných obrázků. Opravdu jsem tam šla s cílem vybrat si ty nejhezčí kartičky, pokud možno se vyhnout hraní a pak se jen kochat úlovkem. Beztak jsem je víceméně poprvé hrála na loňském GC, kde jsem dostala modrý control balíček a účastnila se s ním i menšího turnaje. Od té doby jsem samozřejmě veškerá pravidla úspěšně zapomněla (takže jsem se opět cítila jak ten největší debil, když jsem si po začátku draftu z balíčků vytahovala první karty). Hrát s předpřipraveným balíkem, který opravdu funguje, je supr. Ovšem postavit si nějaký vlastní ještě k tomu v draftu, to už je jiná. Vůbec jsem neměla v hlavě jakoukoliv představu, tak jsem se držela původního plánu - budu si vybírat to, co se mi líbí. Nejlíp jít opět do modré, se kterou jsem měla aspoň nějakou zkušenost. Ovšem v prvním balíku nebyla ani jedna hezká modrá karta :) Místo toho mě zaujal Nearheath Pilgrim a několik andělů, tak jsem se rozhodla pro bílou. A protože se v tomhle případě nevyplácelo sázet jen na jednu barvu, nakonec jsem si tam i tu modrou přidala (i když zrovna tyto barvy byly velmi oblíbené a spoluhráči mi tam vykradli pěknou řádku slušných karet). Ani jsem nějak nepřemýšlela nad tím, co z toho udělám. Ještě mi pak ze začátku přišel Mass Appeal, ta jsem se snažila si ukrást co nejvíc lidí (a nakonec jsem tuhle kartu ani jednou z těch šesti her nedostala do ruky :)). Nakonec se i ukázalo, že jsem si nezvolila tak špatně a turnaj (k mé smůle) mohl začít.
První hra byla vážně vtipná, svému spoluhráči jsem se předem potupně omluvila, že vážně moc netuším, která bije a moc si nepamatuju, jak se to hraje. Dokonce se mi povedlo zapomenout i na to, jakže se vlastně vyhodnocuje útok :D naštěstí je tohle věc, do které se člověk celkem rychle dostane a ačkoliv jsem začátečník nejzačátečníkovější, podařilo se mi nějakou záhadou prvního spoluhráče vyklepnout 2:0. Standa se mezitím stále mořil ještě u první hry s Ravagerem. Rozdíl mezi jejich a mým balíčkem (a především strategií) byl vážně propastný, opět jsem se styděla :D Ve druhém kole jsem proti sobě dostala Johnnyho. No asi ani nemá moc cenu mluvit o tom, jak to dopadlo. První hru jsem prohrála snad už v pátém kole, páč mi vůbec nechodily karty a neměla jsem se ani jak bránit. V tom druhém jsem už něco málo měla, ale protivník mi vše okamžitě vracel do ruky. Hnus :D neměla jsem proti tomu counterspelly ani jakoukoliv jinou obranu. Prostě jsem bídně zhynula. A v posledním, nejdůležitějším kole, kde se mělo rozhodnou o osudu lidí, světa, galaxie a vůbec, jsem seděla proti svému muži. Oba jsme toužili vyhrát, bylo to neuvěřitelně osobní. Rivalita mezi námi v těchto věcech nezná mezí :)) První kolo jsem opravdu těsně vyhrála, když jsem mu jedním spellem poslala jeho 12/12 potvoru zpět do ruky. Čekala jsem jen na příchod modré země a ta se mi v rozhodujícím kole opravdu objevila v ruce. Uuuuf! Podruhé to už bylo horší, zelený bestie jsou opravdu strašný svině, nechutně koušou, blbě se jim brání a zas se mi tentokrát štěstí obrátilo zády. Vše měl rozhodnout třetí zápas. A u našeho stolu se čirou náhodou začal ochomýtat Rav. Nenapadlo ho nic lepšího, než mi začít radit :) a to opravdu dobře. Sice mě to chvilkama trochu rušilo, ale odmítnout takovou pomoc? To se přeci nedělá :) Nakonec jsem díky tomuto menšímu cheatu zvítězila. Chudák Rav totiž netušil, že stále ještě hrajeme turnaj, jinak by se na mě samozřejmě vykašlal :)) i když to nebylo asi zrovna košer, mám z toho i tak radost a navíc si řikám, že bych to možná i sama dala, protože mi šly karty opravdu velmi dobře na ruku. Díky tomuto výsledku jsem pak obsadila druhé místo a mohla jít svůj úspěch zapít s ostatními do hospody. Muž byl trochu nasrán, ale co naplat. Čekám na kolejní odvetu :))
V Božolé se toho večera konala další "děsnětajná" párty, o které samozřejmě věděli všichni. Pořádal ji opět Jezevec se svými nohsledy. Tentokrát byli tématem piráti a oblékl se do velmi "slušivého" asijského županu :) nezapomněla jsem mu jej "pochválit", když se stavil na kus řeči. Bohužel tam bylo všude dost nacpáno a jen tak tak se nám podařilo ulovit si nějaké to místo pro sebe. Postupně se u našeho stolku vystřídalo několik známých a já byla ráda, že jsem zas měla možnost si s mnohými po roce pokecat. Odešli jsme tentokrát o něco dříve, páč jsem se chtěla vyspat - ráno mě od devíti čekalo barvení figurek. Bohužel jsem pak ale dostala velmi inteligentní nápad, že si se Standou spojíme spacáky. Jednak mi pak bylo opravdu neuvěřitelný vedro, druhak se člověk s někym tak nenechavým jako je můj muž opravdu nevyspí :)
Sobota
Ráno jsem se probrala neuvěřitelně chcíplá a ani jsem se neodvažovala odhadovat, kolik hodin jsem naspala. Vyploužila jsem se do vedlejší budovy a posadila se ke stolu, kde už se pomalu začalo s barvením figurek. Znovu jsem vysvětlila, že jsem tu náhradou za včerejší den a začala pomalu rozlepovat oči. Opět to bylo jedno z mých "poprvé". Měla jsem na výběr z opravdu krásných figurek elfáků a pak malých goblinů z warhammeru. Nakonec jsem zvolila druhou možnost. Měla jsem obavy, že mi to vůbec nepůjde a nebudu mít ani trpělivost na něco složitějšího. Vybrala jsem si toho zmrďáka napravo :) Je zvláštní, že kdykoliv jsem se pokoušela namalovat si ksicht, nebo nedejbože oční linky, nebyla jsem schopná nějak kloudně nakreslit čáru bez toho, aniž by se mi naprosto nechutně klepala ruka - o přesnosti štětce ani nemluvě. Ovšem tady to šlo jak po másle, po kratičké úvodní instruktáži jsem už barvila kapucku na červeno. Ani mi nedělalo problémy se na tuto bohulibou činnost soustředit. Naopak mě to zatraceně bavilo, původně černá plastová obluda se začala měnit v roztomile zlého goblina. Dokonce jsem si vysloužila i několik pochval, tak se mi aspoň na chvilku zvýšilo sebevědomí. Příští rok už si určitě troufnu na něco složitějšího. I když tedy i takového malého sráče jsem barvila celé tři hodiny. Odnesla jsem si krom figurky i solidní bolehlav z toho věčného soustředění a absence tekutin.
Oběd v Božolé to opět zachránil. I když tentokrát jsme na jídlo a především pitá čekali neuvěřitelně dlouho. Ukázalo se, že ne všechny servírky jsou až tak dobré a nás si vzala blonďatá zřejmě Ukrajinka, která to podle slov pánů "měla prostě všechno v piči" :)) Nakonec to ale přeci nějako dopadlo a zatímco se zbytek bandy opět rozutekl na larpy, my zamířili na přednášky. Zajímalo nás představení systému Dračí Kutloch, o kterém povídal Sniper spolu s Folcwinem (a to jsem si vždycky myslela, že je za tímto ID schovaná ženská ^_^'). Mělo jít o lehce upravená pravidla drd rozšířená o taktický soubojový systém (ano, jsou tim posedlí :)). Byla jsem z toho tak nějak rozpačitá. Nápad to asi nebyl vyloženě zlý, ale celkově mi to přišlo trochu zbytečné. Navíc, když se obvykle soustředím na trochu jiné aspekty hry. I tentokrát jsme zůstali na místě, abychom si počkali na "Život hrdiny" od Errica (mmj autora Střepů snů). jak už je u něj zvykem, přednáška to byla velmi kvalitní, moc dobře se poslouchala a člověk si z ní i něco odnesl (minimálně pár zajímavých doporučení pro tematickou literaturu a hlavně zmínku o stránce projektu Heroic Imagination, kterou hodlám v nejbližších dnech řádně prozkoumat).
Protože jsme měli ještě nějaký čas k dobru, než se začne zbytek osazenstva pomalu trousit z her, vydali jsme se do deskoherny, kde zrovna probíhala akce "Zkritizuj nám hru!", ve které se hromada začínajících autorů snažila ostatním představit a ukázat své výtvory. K jednomu takovému jsme se s mužem i přichomejtli. Shodou okolností byl na místě ještě Kretén z CGE, kterého vidím také vždy jen na gameconech. Hra nesla název Dungeon: New Order, obsahovala hrací plán s několika vyznačenými políčky, karty "generálů" a potvor, pomocí nichž se měla ona označená pole zabírat. Každý generál/hrdina měl nějakou spešl schopnost, pomocí které hráč obvykle získával za vykládání karet peníze nebo umožňoval umístění tokenů obranu na již vyložené nestvůry. Cílem bylo získat celkem pět bodů a jakmile se na sousedních polích objevily znepřátelené jednotky, docházelo k souboji - ten probíhal podobně jak v magicu. Hra to byla dost divná a hlavně nedotažená. Co na ni bylo ale opravdu výborný, byly názvy potvor; zuřivým dřevorubcem počínaje a notorickým komárem konče. Především toho druhého si hlavně Standa bude pamatovat opravdu dlouho :)) Chvilkama mi bylo autora (který seděl po mé levici) skoro až líto, když jsme tu hru vůbec nebrali vážně a jen se těm potvorám smáli - tedy já nehrála vůbec, už pro mě nezbylo místo (bylo to max pro 4), tak jsem se rozhodla, že budu do hry kafrat Kreténovi :) tvůrce hry byl docela sympatickej a hezkej mladík, rozhodně měl neuvěřitelně pěkný modrý oči :))
Poté, co jsme s hrou skoncovali, jme se s ostatními sešli v tělocvičně na další válečné poradě. Bylo až neuvěřitelný, jak rychle con utekl. Měla jsem dojem, jako bych na něj dojela právě to ráno. Člověk tam měl neustále co dělat a když náhodou nebyl na nějakém programu, procházel se po Mohelnici (zde jsem zapomněla zmínit, že jsem musela ve čt absolvovat krom nákupu i povinný výlet po keškách, zvlášť, když se ve městě nachází kostel Sv. Stanislava :)) a dával se do řeči s lidma. V plánu byla už jen návštěva improvizačního divadla a pak oficiální zakončovací párty.
Jelikož to nebylo mé první představení tohoto druhu, už jsem tak nějak věděla, co mám čekat. Organizátorům se naštěstí podařilo sehnat opravdu dobrou skupinu a jejich výkon jsme museli všichni náležitě ocenit. Zprvu jsme dostali za úkol vymyslet jim témata - zde se uplatnil náš silný zážitek z poslední deskovky. Sláva notorického komára se musí šířit dál :)) nakonec si v jedné disciplíně i toto téma vytáhli, ale bohužel se jim nepodařilo ho zrovna dobře ztvárnit, což nás docela mrzelo. A to, že někteří ze členů netušili, co je to Ezo TV, také pokládám za fatální mezeru ve vzdělání! :) Nicméně celkově jsem se bavila a Standa snad během představení taky aspoň z části překonal tu hrůzu, kterou z toho všeho měl :)
Pak už nám nezbývalo nic jiného, než se přesunout opět do naší známé restaurace, kde se měla konat závěrečná párty. Něco jsem zaslechla i o nějaké neoficiální přímo v prostorách budovy, ale naštěstí jsme se ani nijak neobtěžovali to zjišťovat. Velmi mě potěšilo, že jsme dokonce i večer měli možnost objednat si něco k snědku. Docela mi za ten den vyhládlo a jejich smaženej hermelín byl prostě opravdu moc dobrej. Večer utíkal příjemně. Možná až moc :) Jak už je zvykem, povídalo se o všem možném i nemožném. Podařilo se mi seznámit se s dalšími fajn lidmi a začínala jsem být skoro až smutná z toho, že je všechny budu muset opustit dřív. Slíbila jsem svým spoluhráčům z dndček, že si pro ně nechám alespoň tu neděli. Musela jsem tedy vyrazit z Mohelnice už časně ráno, abych vše stihla. Ve tři ráno nás vyhnali a já se se Standou vydala směrem k tělocvičně. Budík byl nařízen na 5:00, abych si stihla v klidu sbalit a pěšky dojít až na železniční stanici (ano, jezdil tam bus, dokonce jsem si předem nalezla i časy odjezdu, ale nechtěla jsem riskovat).
No co vám budu povídat, vstávání to bylo opravdu nechutný :) mnohem horší než předchozího dne. Rychle jsem naházela do báglu všechny věci a ještě skoro za tmy se spolu s mužem vydala ven. Byla strašná kosa a ještě poprchávalo. Naštěstí mi Standa nabídl svou bundu, tak jsem nezmrzla úplně - sama jsem si jako obvykle toho oblečení moc nebrala a hlavně jsem měla jen žabky. Vlakáč byl poměrně daleko, takže jsem tam dorazila zmrzlá a utahaná. U okýnka jsem zakoupila lístek do Prahy a rozloučila se s mužem a později i Mohelnicí. Bývala bych celou cestu prospala, kdyby si ke mně po pár stanicích do kupéčka nesedla pětice důchodkyň, z nichž jedna opravdu nepříjemně zapáchala :) neměla jsem moc energie a chuti se stěhovat někam jinam, tak jsem to nějak přežila. Nakonec ta cesta díky mp3jce utekla i celkem rychle, i když mě doteď mrzí, že jsem se nestihla s ostatními pořádně rozloučit. Zvlášť, když mnohé z nich uvidím opět až za rok. No, naštěstí to příjemná atmoška na včerejších dndčkách aspoň trochu vyvážila. A stejně jako v případě naší chaty, ani tady mi nezbývá nic jiného, než si zase počkat :)
Takže zase za rok!
Žádné komentáře:
Okomentovat