Mrože na Tchaj-wanu, den 5.-6. (Sun Moon Lake)

Ve dnech, kdy se přesouváme, toho obvykle tolik nestihneme, tak jsme se rozhodli celý Sun Moon Lake hodit do jednoho zápisu :) Aspoň vás nebudeme unavovat denními reporty! Klávesnici ode mě opět převzal Mrož, tak se do toho pusťme!

Zbohom Taipei – odchádzame! Cieľom je Sun Moon Lake, takový Mácháč, ale taiwanský – veľké, krásne jazero obkolesené ubytovňami, hotelmi a obecne rekreačná tourist zóna. Šli sme sem hlavne pre odpočinok, keďže nohy už po neustálom ťapkaní po Taipei začínajú i trochu bolieť. Nachádza sa asi 230 km od Taipei a existuje viac možností, ako sa tam dostať – my sme vybrali slávny High Speed Rail z Taipei do Taichung a následný prestup na autobus.

Naše první jídlo u Sun Moon Lake

Cestovanie vlakom, vrátane oných HSR, je obecne super pohodlné – lístky rezervované online (alebo v kope malých automatov, ktoré sú všade, od 7-11 obchodov po zastávky metra), následne potvrdené a vyzdvihnuté na stánku v hlavnej stanici. Značenie je dobré a pochopiteľné, vlaky samozrejme jazdia na čas a vozy zastavia presne tam, kde je to značené, takže nástup/výstup je plynulý a rýchly. Samotný vlak samozrejme valí šialene rýchlo, až k 300 km/h, takže sme sa ledva stihli posadiť a už sa prestupovalo na bus, ktorý nás hodil takmer rovno pred dvere hotela.

Sun Moon Lake

Kde samozrejme platí to, čo už sme raz zažili – check-in o 15:00, čo znamená pár hodín čakania. Rozhodli sme sa skrátiť si ho návštevou kaviarne, kde mali okrem kočiek i pomerne obrovskú korytnačku, ktorá si tam len tak chodila po priestore, ako to korytnačky bežne robia. V mojom zozname divných domácich zvieratiek je to určite pomerne vysoko.

Nasledovala krátka prechádzka, platí, že výhľady sú tu fakt krásne, počasie taktiež celkom prialo – trochu teplejšie než v Taipei, ale zatiaľ sa to zvláda. Hotel máme v trochu pseudojaponskom štýle, nechýba chytrý záchod, nepohodlné sedenie, ale zase krásny balkón s výhľadom.

Náš krásný pokoj s výhledem

Keďže ešte nebolo až tak neskoro, rozhodli sme sa pre ďalšiu vychádzku k neďalekému chrámu. Celé jazero je vlastne obkolesené rôznymi atrakciami, na motorke alebo bicykli by sa to dalo prejsť celé za menej než deň. Prechádzka nám nakoniec zabrala trochu viac, než sme čakali, vzhľadom na zavreté schodisko a nutnú obchádzku, nakoniec to ale stálo za to – kombinácia starobylého chrámu s modernými obchodmi s čajom pôsobila v noci vďaka svetlám ešte lepšie, než by to človek zažil za svetla.

Wenwu temple

Posledným programom včerajška nakoniec bolo pranie prádla – verejné práčky sú na Taiwane pomerne bežné, náš pomerne fancy hotel dokonca nemá vlastnú službu prania, ale odporúča navštíviť práve práčovňu cez ulicu. Operuje sa to pomerne jednoducho – zaplatiť obsluhe alebo nahádzať mince, vložiť oblečenie, počkať a vyzdvihnúť ho pekne vyprané a v prípade sušičky i vysušené. Omnoho lepšie než v Indii, kde mi zvládli na hoteli tričko spáliť.

Nasledujúceho dňa sme mali na programe pomerne málo vecí – cieľom je odpočinúť si a nie sa naháňať – raňajky na hoteli a pak výlet loďkou (zase zaplatený skrz Klook).

Pan brambor

Sun Moon Lake - den 2.

Jak už naznačil Mrož, dnešní den měl být převážně odpočinkový. Personál hotelu nám ještě během včerejška stihl oznámit, v kolik hodin očekávají východ slunce a doporučili nám si na něj přivstat. Pokoj máme v posledním obytném patře, takže výhled je odsud vskutku pohádkový. A zažít si romantický východ slunce nad jezerem...

Ranní romantika :D

Nařídila jsem si tedy budík na nekřesťanských 5:40 a dokonce z postele vykopala i Mrože, abychom si šli sednout na balkónek a čekali. Čas východu slunce se neúprosně blížil, v dáli stále nebylo vidět nic. Ani ve chvíli, kdy se ta pomyslná ručička na hodinkách přehoupla. Mrož to (chytře) vzdal už krátce po šesté, já si tam ještě nějakou chvíli poseděla, ale mlha nad jezerem byla příliš hustá na to, aby cokoliv propustila. Další budík jsem měla nastavený na osmou a pochopitelně se mi opět nepodařilo usnout, tak jsem nám aspoň objednala zmíněné lístky na zdejší atrakce. A vytipovala hotely na další zastávky.

Tofíčka k snídani

Snídani jsme měli hezky v ceně a byla i docela bohatá, nechyběla tam spousta místních specialit, ze kterých nejvíce oceňuji zdejší čerstvé tofu, které jsem si mohla zacákat ústřicovou omáčkou a posypat pork flossem. S jídlem jsem tu celkově nadmíru spokojená, konečně opět máme co objevovat a užíváme si to dosyta.

Po snídani jsme se přesunuli pár metrů vedle, kde byl stánek s lístky na lodičky. Opět jsem ukázala jen QR kód voucheru a směnila ho za papírové vstupenky. Lodě tu pendlují mezi 3 zastávkami a člověku jenom stačí pamatovat si číslo mola, které mu bylo přiděleno. Je pak na něm, jak dlouhou dobu na jednotlivých stanicích stráví. Intervaly tu jsou po 20 minutách, takže tu nejsou ani žádné velké čekačky.

Pohled na náš hotel z jezera

První stanicí byl přístav u Xuanguang temple, kde jsme si vyšlápli kraťoučký trail až k jeho úpatí. Chrám je zasvěcen stejnojmennému mnichu, který v 6.st podnikl slavnou osmnáctiletou cestu do Indie, aby přinesl buddhistické texty do Číny. Na místě je dokonce uložena i část jeho relikvie. Kromě toho je tu nádherný výhled na jezero, takže rozhodně doporučuji se zde zastavit. Pokud by se vám nechtělo jet lodí, můžete využít i místní autobusovou linku obkružující celý ostrov.

Ve stejném "areálu" se nachází i slavná Ci'en pagoda, ale k ní se nám už šlapat nechtělo. Místo toho jsme znovu nastoupili na loď a nechali se zavést k té nejlepší atrakci - Sun Moon Lake Ropeway Station nacházející se v Ita Thao. Člověk nejdřív musí projít celým shopping districtem hemžícím se stánky s všelijakými pochutinami a turistickými pičičárnami. Typické je pro tuto oblast švestkové víno a sušené švestky, než jsme se vymotali, dostali jsme do rukou hned několik ochutnávek. Já se nakonec zastavila u stánku s tofu vařeném v čaji. Nebyl to špatný snack, ale víckrát už bych si ho asi nedala. Kromě vína tu samozřejmě nabízejí i místní čaj. Oblast kolem jezera je proslulá především svým černým čajem.

Vládce místního gangu

Nejznámějším kultivarem je Taiwan Tea No. 18, také nazývaný "Ruby", který byl vyšlechtěn právě pro tuto oblast. Vznikl křížením původní tchajwanské plané čajové rostliny s velkolistou odrůdou z Barmy, aby se dosáhlo lepších výnosů i aroma ve zdejších podmínkách. Jen je dobré si předem zjistit, na jaké značky se zaměřit a jak dobré čaje správně poznat. Spousta zdejších turistických obchodů nenabízí až tak kvalitní zboží (pokud je vůbec ze Sun Moon Lake), ale tohle jsme popravdě neměli moc jak ověřit, protože jsme se zastavovali spíše v čajovnách, kde nám vždy vnutili ochutnávky :) možná by i ty další byly pro nás na nějaké obyčejné pití naprosto dostačující. 

Menší zastávka na Taro Ball Dessert

Pomalu jsme se ale přesouvali ke stanici lanovky, která byla opět skvěle organizovaná. Člověk si mohl vybrat řadu, do které se postaví podle toho, zda si přál sedět v obyčejné kabince, nebo v "sakura queen", která měla průhledné dno. Protože trpím strachem z výšek, šli jsme samozřejmě do té druhé. Nápisy nás sice varovaly před delší čekací dobou, ale na místě moc lidí nebylo a všechno to šlo rychle. A ačkoliv má každá kabinka celkem 6 míst, místní personál pouštěl lidi po skupinkách, takže jsme ji měli jen pro sebe. 

Celá jízda byla nadmíru zážitková, naskytl se nám překrásný pohled nejen na jezero, ale i na protilehlé kopce. Zdejší příroda je opravdu nádherná, a to se nacházíme na části ostrova, který je mnohem více zastavěný. Konečnou zastávkou je pak vstup do Formosan Aboriginal Culture Village, což je zdejší zábavní park. Tam se nám popravdě moc nechtělo, takže jsme rovnou nastoupili na cestu zpět. Fronta tu byla o něco delší, ale opět jsme nečekali déle než 10 minut, a to je pěkně prosím víkend!

Po návratu jsme se rozhodli prozkoumat další uličky v Ita Taho a narazili na tradiční bamboo tube mochi, kdy lepkavou rýži nacpou do bambusových trubek a napařují, což pokrmu dodá i jemnou bambusovou vůni a samozřejmě to hrozně hezky vypadá. Před vámi pak trubku rozseknou a následně si mochi můžete dochutit různými posypky, my si dali kombinaci prachu z černého sezamu, arašídů a zalili to syrupem z hnědého cukru. Byla to zatím ta nejlepší sladká věc, co jsem objevila na trhu. Navíc typická právě pro Tchaj-wan a jižní Čínu. 

Bamboo mochi

Sníst jsme si to šli na menší náměstíčko, kde jsem si všimla i jednoho menšího stánku s čajem. Působil už na první pohled velmi dobře a nabízel ochutnávky, takže jsme se hned zařadili do fronty. Později jsem zjistila, že se zřejmě jednalo o nějaké místní menší farmáře, takže si patrně odvážíme docela vzácnou specialitu ^^

Pohled na obchodní uličku, vlevo stánek s čajem

Bylo už ale pomalu na čase vrátit se zpět. Jak už jsem psala v úvodu, měl to být spíše odpočinkový den, dalším plánem bylo už tak jen najít místo, kde si dáme něco k jídlu a pak posedět s pivísem na balkoně a užít si ty poslední hodiny klidu. Jenže cestou jsem zjistila, že je poblíž zajímavá tea factory a opět je možné se k ní dostat autobusem. Po krátkém odpočinku jsme tak vyrazili na zdejší autobusové nádraží, kde ale u cedulky s číslem našeho spoje čekala pořádně dlouhá fronta. Yuchi, kde se dané místo nachází, je totiž i zastávkou na cestě do Taichung, kam patrně celá ta horda mířila. Ani s taxíky to tu není zrovna slavné. Když už jsme to skoro vzali, povšiml si nás pracovník nádraží a když zjistil, kam máme namířeno, ještě nám řekl, ať chvilku počkáme.

Chillíček na pokoji

Poslechli jsme a řekli si, že to prostě zkusíme. Linka, do které jsme chtěli nastoupit dorazila a postupně dovnitř pouštěli lidi. Když už byl bus skoro zaplněný, tak stopli nástup a nás pak poslali dovnitř. Chytli jsme skoro poslední volná místa a naší cestě do Hohocha tak už nic nebránilo. Komplex, ve kterém se nachází výrobní linka na rolování čaje a je obklopen čajovými plantážemi se nachází asi 3 minutky cesty od zastávky Yuchi a nabízí také ochutnávky čaje. Zdejší specialitou jsou právě regionální odrůdy, včetně té původní čistě Tchajwanské nazývané Amethyst. Jelikož jsme na místo dorazili necelé dvě hodiny před zavíračkou, nebyly tam žádné velké davy.

Birb z Yuchi

Pohodlně jsme si tak došli do 3. patra, kde je k dispozici ochutnávka Ruby 18, kterou člověk dostane ještě s čajovým vejcem a sušenkou. Zbytek ochutnávek pak probíhá přímo v obchodě. Dají se tu pořídit opravdové speciality, ale my si chtěli především odvézt právě zdejší Amethyst, který jsem neviděla nikde jinde. 

Původně jsme plánovali se v Yuchi zastavit i na jídlo, protože tu nabízí o něco lepší výběr než přímo u jezera, ale už se začalo trochu stmívat, tak jsme se raději vrátili zpátky a zapluli do jednoho z tradičních tchajwanských podniků na menu pro 2. Původně jsme si mysleli, že jsme narazili na trochu dražší restauraci, ale ono by to množství jídla vystačilo i pro čtyři. Zajímavé bylo místní pražené kapradí, to jsem tu ještě neměla. Jinak to bylo spíše průměrné, ale restaurace byla narvaná až k prasknutí, takže to aspoň byl zjevně celkem populární podnik :) 

Po tomhle přišla ještě obří mísa polévky a dezert ^^'

Spokojeně nahamkaní jsme se dovalili na pokoj a už nám jen zbývá se připravit na cestu do Chiayi, kde bychom se měli zdržet přes noc, než budeme pokračovat do Alishanu. A zítra už žádné vstávání na východ slunce!