Ze života Maery - část II

 A máme tu konečně další, jistě netrpělivě očekávané pokračování příběhu mé milované Maery. Opět jsem se díky sepisování na dnešek skvěle vyspala :)) ale aspoň jsem si ověřila, že vietnamské zelené čaje opravdu obsahují zvýšení podíl kofeinu a City of the Fallen tvoří vhodný hudební podkres pro sepisování trpkých osudů naší družinky.


Setkání se zrádcem

    Vyčerpaní a pomlácení jsme se vyhrabali nahoru. Položila jsem Riela na zem a nechala Ilanu, ať se o něj postará. Sama jsem si potřebovala odpočinout, ale opět jsem se nacházela v pozici, kdy jsem si nemohla dovolit byť na chviličku ztratit přehled o okolí. Hra nemusela být nutně ještě u konce. Krom nás se z podzemní pevnosti měl dostat ještě ten mladý mág – Paran. Po něm tu nebylo ani stopy. Mohli jsme doufat, že prostě jen odešel. Netrvalo to dlouho a odněkud se za příšerného pískotu přihnalo hejno netopýrů. Než kdokoliv z nás stačil něco udělat, shluklo se v jednu osobu a vstříc nám vyšel mladý, nepřirozeně bledý muž.* Představil se jako Nathan a měl být Rovanovým zástupcem. Po výměně dalších nutných zdvořilostí jsme si mohli konečně promluvit s jeho pánem, i když pouze přes jeho magickou projekci.

    Až příliš ochotně se jal vysvětlovat situaci na východě. S velkým znepokojením jsme zjistili, jak špatně jsme byli do této doby informováni. Formální hlavou principality stále zůstává Paní, ale více než 800 let již není aktivní a veškerá exekutivní moc je v rukou jejích osmi generálů.** Překvapila nás též zmínka o velkém počtu hustě obydlených měst civilním obyvatelstvem, které i nadále zůstává loajální svým nemrtvým vládcům. Údaje o velikosti armády a dalších obranných složek nás vyděsila. I kdyby se do boje zapojily všechny prozatím spřátelené frakce, jen těžko by je dokázaly přemoci, nebo jen za cenu obrovských ztrát. S tím, jakým způsobem nás tlačí čas, bude nutné vymyslet jinou strategii.

    Samozřejmě nám nic z toho nehodlal dát zadarmo. Ilana mu na oplátku prozradila, čeho všeho je schopná a souhlasila, že mu zajistí ochranu a azyl u jednoho z vládců.  Tato dohoda se mi rozhodně nezamlouvala, ale zatím nebylo vhodné cokoliv namítat. Musíme z něj dostat všechny potřebné informace a až poté přemýšlet nad tím, jak se ho zbavit. Další zrádce v našich řadách si nemůžeme dovolit. Už teď je situace velmi napjatá a s každou naší větší akcí se dává do pohybu až příliš věcí. Víc, než bych si přála a očekávala.
Před ukončením schůzky jsme prošli ještě jednou zkouškou; milému Rovanovi zřejmě neunikl jediný detail našeho průchodu podzemím a dovtípil se, že je někdo z naší skupinky schopen jen díky své přítomnosti likvidovat jeho kostlivé loutky. Několik takových nechal na místo přivolat a my byli požádáni, ať se skrze jejich řady projdeme. Každý z jeho výtvorů měl opět v čele zasazen drahokam sloužící k ukotvení energie a střípků duše, na které bylo možné se navázat. Zachytit zpočátku jen velmi slabou ozvěnu utrpení a bolesti skrývající se v každém z nich, a tu poté rozšířit, nechat ji ovládnout už tak chatrné zbytky vědomí. S posledním zoufalým výkřikem se jeden z kostlivců zřítil k zemi. Pochopitelně jsem to nebyla ale já, kdo dokázal už prve způsobit tak rozsáhlé ztráty v jejich řadách; to měl na svědomí Einar. Přes své soustředění jsem si téměř ani nevšimla jeho výstupu. Sotva se k řadám jen přiblížil, začali se bortit a rozpadat. Nepotřeboval k tomu žádná slova, dokonce ani gesta. Nic. Pouhá jeho přítomnost rozvazovala pouta mezi schránkou a ztrápenou duší, které nějakým způsobem dopřál klidu a svobody. Jeho moc je stále děsivější a pokaždé, když se začne projevovat, cítím, jako by se v mém těle něco vzpouzelo a snažilo se mu stavět na odpor.

    Poté jsme se konečně přemístili na jih, přímo do trůnního sálu jižního císaře. Bylo nutné se postarat o Elendara a oba přeživší civilisty. Elf byl okamžitě předán do rukou Zachariáše a byl donucen podstoupit Zkoušku plamenem. Nebylo to nic jiného, než další hnusná forma mučení, kterou si řád Bílého plamene vynucuje poslušnost a vštěpuje oběti svá pravidla. Bílý plamen se Elendarovi zaryl do útrob a začal bojovat s bytostí uvnitř něj. Ta se pod tím šíleným nátlakem nakonec musela schovat mnohem hlouběji a vzdát se téměř veškerého vlivu, aby unikla své zkáze. Pak se Elendar konečně rozhovořil, konečně jsme se dozvěděli celý jeho příběh. O tom, jak při své pomoci Bledým při čištění Mayfillu téměř přišel o život; a tak uzavřel dohodu s jednou z bytostí, která se toužila dostat z toho proklatého místa ven. Za to mu slíbila ochranu a propůjčila mu své síly. Bohužel za cenu toho, že chvílemi přebírala jeho vědomí. Chtěl ji ovládnout, ale byla mnohem silnější, než předpokládal. A místo toho, aby se dočkal vlídné pomoci za svou oběť, měl být opět souzen. Jistě, vynesl z Mayfillu něco cizího a zřejmě velmi nebezpečného, ale je velmi pravděpodobné, že nebyl první ani poslední. Když jsem se před Zachariášem jen krátce zmínila o tom, že v jejich řadách se může pohybovat hned několik takových, okamžitě jsem ucítila odezvu. Bylo tak snadné otevřít jeho jizvy, které už zřejmě považoval za zhojené. Nechybělo málo a mohla jsem jej nechat krvácet a topit se ve vlastních vinách. Ač bych se měla střežit nenávisti a hloupých tendencí po pomstě, nedovedu mu odpustit to, co provedl mému bratrovi. A teď krutě zasahuje i do osudu dalšího z nás. Opět zcela neoprávněně.

    Soud nad ním měla vynést rada Bledých, takže jsme byli opět přesunuti na jejich území, kde byl vhozen do Svatého místa, aby se zodpovídal Srdcím. Okamžitě byl vyloučen z řádu Tkalců a přístup na svatá místa mu byl zapovězen. O jeho životě či smrti pak měli rozhodnout Poutající bratři. Pokud by jej popravili, přišel by o možnost se očistit a prokázat, že je hoden svého života. Místo toho byl svázán jejich mocí a měl se snažit vykonat „velké věci“, jinak bude stráven Bílým plamenem. Po tomto zdrcujícím rozsudku jsme i my směli opět předstoupit před Srdce a vznést i naše případné požadavky. Svoji úlohu jsme opět splnili. Musela jsem této šance využít a požádala je o zrušení pout mezi mnou a bratrem. Věděla jsem, že nás v budoucnu čeká spousta nebezpečných akcí a vím, že bych nebyla schopná využít všech svých schopností, kdyby hrozilo, že krom svého života ohrozím i jiný, mnohem cennější. Velmi neochotně mi vyhověli. Až později mi došlo, jak krátkozraké rozhodnutí to bylo. V tu chvíli jsem si neuvědomila, že Cael smýšlí naprosto stejně. Celou dobu se musel držet zpátky, aby mě neohrozil. Teď se bude opět vrhat do sebevražedných akcí; stále jsem jeho slabinou a nedokáže jednat racionálně, pokud byť jen tuší, že mi hrozí nebezpečí. Tomu ovšem není možné zabránit. Stejně tak nemohu svého bratra opustit a nechat jej mimo veškeré dění. Naše přítomnost mu poskytuje i nezbytnou ochranu, jakmile bych jej pustila z očí, určitě by se dříve nebo později dostal do spárů Zlatých zbrojí nebo jiné z nepřátelských stran. Svou roli v tom všem hraje i přirozené sobectví, potřeba jeho blízkosti, útěchy, kterou mi nabízí. Je jediným člověkem, který je mi opravdu blízký.

    Nic nám už nebránilo, abychom se opět vydali za jižním císařem a projednali s ním strategické plány do budoucnosti. Elendar byl stále jeho hostem a mohl zůstat na jeho dvoře. Ilana si nepřála, aby s námi nadále cestoval, neboť považovala utajování jeho stavu za zradu. V tomto případě byla opatrnost na místě, pohybovali jsme se na místech, o jejichž existenci nesměl nikdo jiný vědět. Únik takových informací mi mohl lehce narušit už tak křehkou rovnováhu a o povaze bytosti uvnitř Elendara nebylo doposud nic známo. Uvidí se, zda bude schopen se svému vnucenému osudu postavit.

    Důležitější bylo seznámit jih se situací na východě a dohodnout se o dalším postupu. Bylo jasné, že původní plány by neměly sebemenší šanci na úspěch. Krom uspíšení postupu fronty jsme přišli s plánem odstranění zbylých sedmi generálů, jejichž nepřítomnost by mohla uvrhnout říši do chaosu. Pak už by bylo pro spojené síly mnohem snazší prolomit nepřátelské linie. Úspěch takovéto akce by však z velké části závisel i na Rovanovi a informacích, které byl schopen poskytnout. Jižní císař souhlasil i s poskytnutím azylu. Ilana se pochopitelně rozhodla v této věci jednat nejprve s ním. Vztahy se severem jsou v jejím případě stále chladnější, především kvůli akcím Tajwuna. Obávám se však, že přítomnost Rovana na území jihu může po skončení konfliktu znamenat značný problém. Císař jeho moci určitě zneužije proti severu, i když se Ilana zřejmě stále naivně domnívá, že bude mír i po zničení východní hrozby zachován. Samozřejmě se nemůžeme o této dohodě kdekoliv zmínit, což nás všechny opět staví do velmi nepříjemné pozice a činí nás to spolupachateli.

    Samotné informace týkající se východního území a spolupráce se zrádcem už však tajná nebyla, proto bylo nutné se kvapně přesunout na území společného velení a s nastalou situací obeznámit i další strany. Byla jsem dost nepříjemně překvapena, když jsem zjistila, že žádná ze stran neměla ani ponětí o tom, co se skutečně na východě děje. Informační složky severu i jihovýchodu musely být ve velmi zoufalém stavu. Vzhledem k závažnosti situace vytáhla Ilana jednu ze svých trumfových karet; svůj ostrov. Po jeho přestavbě byl schopen pojmout značnou část armády a mohl se tak stát důležitým strategickým bodem. Vrchní zástupci jednotlivých stran pak vyjádřili přání se na ostrov podívat. Teď už nebyl žádný důvod jim bránit a Ilana nám otevřela cestu.

    Sama si vzala na starost jižního císaře a provedla jej po ostrově, aby marnila čas výkladem o architektuře a výměnou rad, jak pečovat o rostliny dovezené z jihu. Já a Cael jsme mezitím severního vládce seznámili s rozlohou a možnou kapacitou ostrova, možnostmi zásobování a dalšími důležitými informacemi. Poté se vydal směrem k přístavu, kde byl stále zakotven Nájezdník. Musel mít k němu a jeho posádce velmi silný vztah. Vypadalo to, že jej zpráva o jeho osudu opravdu zasáhla. Bohužel ani mně se nepodařilo zjistit víc. A neodvažovala jsem se nahlédnout pod povrch. Krátce na to se rozhodl spolu se zástupcem jihovýchodu ostrov opustit, i když byla v plánu hostina na přivítanou. Možná jsem na něj měla přeci jen více zatlačit a přesvědčit ho, aby zůstal. Teď už jsme tu byli jen v přítomnosti jižního císaře, ke kterému jsem pociťovala stále větší nedůvěru. Na rozdíl od Ilany, která s nadšením hltala každé jeho slovo. To mě znepokojovalo ještě mnohem víc. Zvlášť v jejím případě; vím, že má v sobě hluboce zakořeněnou opatrnost a je si vědoma, že si v této chvíli nemůžeme dovolit jakoukoliv neopatrnost. V jeho přítomnosti jako by na vše zapomněla. Po celou dobu hostiny jsem je nemohla spustit z očí, snažila jsem se zachytit cokoliv, co by nějak potvrdilo mé podezření. Jednoduše jsem se musela dostat za tu slupku hrané nezávaznosti a bezelstnosti, kterou císař předváděl. Pokud by skutečně jednal upřímně a nepředstíral účinky alkoholu, neměl by být problém dostat se do jeho mysli, alespoň na povrch, jen tak, abych mohla spatřit jeho reálné úmysly. Měla jsem štěstí, že si mě do té doby nikdo příliš nevšímal a měla jsem spoustu času a prostoru nutného ke koncentraci.

    Jen jsem se přiblížila na dosah, narazila jsem na bariéru tak silnou, že jen pouhé zavadění o ni mě odmrštilo od stolu. V mžiku jsem se ocitla na zemi v záchvatech bolesti. Kohokoliv jiného by taková vlna energie okamžitě zabila, i já měla potíž se znovu vyhrabat na nohy. Uvolnění a známky lehké opilosti císaři okamžitě zmizely z tváře a já se cítila jako nemotorný brouk převrácený krutým rozmarem dítěte na záda, snažící se zoufale uniknout zašlápnutí. K mému překvapení na mě ale nezaútočil, místo toho se jen omluvil a požádal o možnost opuštění ostrova. Nedokázala jsem zachytit celý rozhovor, vědomí mě téměř opouštělo a už jsem vnímala jen ochranitelskou náruč bratra, který mě donesl do bezpečí našeho domova.

    I druhý den jsem měla problém vstát a k tomu jsem byla nucena vzdorovat Ilanině rozhořčení. Vynutila si zákaz použití mých schopností na území ostrova. Toto rozhodnutí jsem bohužel ve své pozici byla nucená respektovat, ovšem na mé působení za hranicemi se již nevztahovalo, alespoň to jsem ji dala jasně najevo. Brány k jižnímu císaři jsem si tímto neopatrným a hloupým činem nadobro uzavřela, to bylo zřejmé. Budu muset nalézt jiný způsob, jak se dozvědět, k čemu a jak chce Ilanu zneužít. Teď jsem se musela především vzpamatovat ze včerejšího debaklu.

    Netrvalo to dlouho a donesly se ke mně další překvapivé zprávy; Ilana se rozhodla na ostrov pozvat i své rodiče. S námi se měli sejít opět v místě pořádání hostin. I přes nedávný incident jsem se rozhodla na místo dorazit, ačkoliv jsem se držela stranou téměř všech rozhovorů. Ovšem až do chvíle, kdy Riel oficiálně požádal o Ilaninu ruku. Toto oznámení bylo všemi přítomnými přijato s obrovským nadšením, ale já si nemohla nevšimnout zděšení v Ilaniných očích. Pocit, který jsem velmi dobře chápala, možná jako jediná z nich. Samotný Riel nejspíš vůbec netušil, kolik škod dokázal tou jedinou větou napáchat. Tím spíš jsem nebyla schopná s ostatními sdílet radost spojenou s výhledem na jejich svatbu. Které se navíc vůbec nemusí dočkat. Všichni, jako by rázem zapomněli na naše mizivé šance na přežití nadcházející bitvy.

    Byla jsem ráda, když se hostina uchýlila ke konci a my mohli odejít zpět do našich domovů. I když to znamenalo opět kráčet po boku svého bratra, kterému jsem se mohla jen stěží podívat do očí. Nepochybovala jsem o tom, že si mého nesouhlasu všiml. Sami se nacházíme v téměř totožné, bezvýchodné situaci. S takovým vědomím se jen těžko usíná. Hned ráno jsem se rozhodla promluvit s Rielem, snažila jsem se mu vysvětlit nerozvážnost jeho rozhodnutí ve světle toho, proti čemu stojíme. Poslední, co potřebujeme, je zlomená Ilana. Bohužel nic z toho, co jsem řekla, nevzal na vědomí. Možná, kdyby někdo jiný našel tu odvahu a všiml si blížící se katastrofy…

    K večeru jsem na jedné ze svých procházek po ostrově potkala Ryanora. Navzdory všem očekáváním také nebyl v nejlepší náladě. Rozhodla jsem se navštívit jeho nově zařízený hostinec a prohodit s ním pár slov. Stále se však nezbavil touhy mě opít, i když jsem mu několikrát dávala důrazně najevo, že si něco takového nemohu dovolit. Teď jsem možná toužila i po opaku. Ukázalo se, že alkohol na mě nemá žádné účinky. Nebylo mi dovoleno si oddechnout, byť jen na pár okamžiků si dovolit trochu úlevy a sladké zapomnění. Na rozdíl od našeho kapitána, kterého jsem nakonec musela ještě uložit do postele. S náladou ještě mizernější než předtím jsem se vrátila domů.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* A nová erotická fantazie hráčky :D ach, jak já zbožňuji upíry, zvlášť, když svým vzhledem mohou připomínat Billa Comptona (v jeho světlejších chvilkách). Dejte mi tam Erica a zradím vše, co je mi drahé a migruju na východ :)
** Hmm, paní a 8 Lapených, kde jen jsem to četla? :D A kdo z nás tu zastává roli Pusinky, případně mého oblíbence Havrana?