Slabí budou vždy ubližovat ještě slabším.
Po dlouhé době se mi do rukou dostal snímek, který si zaslouží krom kratičké zmínky na FB i pár řádků na blogu. Jen velmi zřídka se mi stává, že by mě dokázal nějaký film takovým způsobem překvapit.
Děj Kokuhaku (Confessions) se odehrává na první pohled ve zcela obyčejné japonské střední škole, kde v úvodních minutách sledujeme monolog učitelky k bandě typicky ignorantských školáků. Jejich pozornost si získá až ve chvíli, kdy zcela monotónně sdělí, že v jejich řadách sedí dva vrazi její čtyřleté dcerky. A ačkoliv zákony chrání mladistvé a ze strany státu jim za jejich hzůzný čin nehrozí žádný trest, sama se rozhodne se jim pomstít.
Jak už název filmu napovídá, budeme svědky zpovědí jednotlivých aktérů tohoto velmi netradičního psychologického dramatu, který je navíc zahalen do velmi působivého vizuálního hávu. Za zmínku stojí i perfektní práce s kamerou, střihem a ozvučením. Rozhodně se jedná o nadmíru vydařené dílo, které svým dějem a zpracováním této velmi citlivé tématiky leckoho překvapí. Mě nevyjímaje. Rozhodně musím vyjádřit i obdiv nad hereckými výkony jednotlivých aktérů, především z řad dětí. Kolikrát mě ze snímku až nepříjemně zamrazilo při záběrech do jejich chladných očí. V podobném, velmi odosobněném duchu jsou vyprávěny osudy a motivace všech hrdinů a to takovým způsobem, že je divák s každým dalším doznáním ve stále větších rozpacích, komu věnovat své sympatie. Je to přesně ten druh snímku, který vás donutí se nad lecčím zamyslet a rozhodně na něj jen tak nezapomenete.
Pokud snad máte na svých seznamech něco podobného, sem s dalšími typy, ať si i svou sbírku rozšířím!
Žádné komentáře:
Okomentovat