Peter Bjärgö – The Architecture Of Melancholy

Žánr: Ambient/Ethereal/Post-Rock
Tracklist:

01 The Architecture Of Melancholy
02 Bitteresque
03 The Hidden Compass
04 Apathy
05 A Wheel Of Thoughts
06 The Death Of Our Sun
07 Sleep Dep. Loop1

"Everyday I experience the death of the Sun. And the ground that I stand upon, caves in. Everything I see turns to stone. And the beating of my heart just stops. I close my eyes and fall down to the ground, and await for all to shut down, so the pain will fade. I close my eyes and wait for the numbness to set in, and I embrace the stillness of eternal sleep."

Po více než dvou letech čekání se na pultech objevil další sólo projekt duchovního otce Arcany (švédská neoclassic/darkwave skupina) Petera Bjärgö s velmi výstižným názvem - Architecture of Melancholy. Stejně jako v jeho předchozím albu (A Wave of Bitterness) a vlastně v celé diskografii Arcany můžeme pozorovat inspiraci především z původní tvorby australské skupiny Dead Can Dance, která na darkwave scéně působila přibližně ve stejné době. Narozdíl od Arcany, která funguje dodnes, byla v roce 1998 rozpuštěna. I přes nesporný vliv DCD si dokázal Peter vyšlapat svou vlastní cestičku a žánr obohatit o několik dalších prvků.

Důkazem budiž i jeho spolupráce na dark ambientovém projektu s Gustafem Hildebrandem - Out of the Darkling Light into the Bright Shadow, kde posluchačům jasně dokázal, že mu sedne i mnohem temnější tónina než v případě spíše éteričtější a melodičtější Arcany. Nové album z části navazuje na předchozí (citelně například ve skladbách The Architecture of Melancholy, The Hidden Compass a The Death of Our Sun), ale přináší i spoustu nových prvků. V A Wheel of Thoughts nás příjemně ukolébá klouzavá melodie akustické kytary doprovázená tichým vokálem v pozadí. Ovšem za nejlepší skladbu osobně považuji Apathy, jež posluchače svým laděním dokonale přenese do bezútěšného stavu mysli, uzavřené do sama sebe a neschopné (či neochotné) reagovat na svět okolo sebe. Poslední, meditativní Sleep Dep. Loop 1 je opět výletem do vod ambientu/post-rocku a příjemně uzavírá celé album.

Jak už bylo naznačeno, The Architecture of Melancholy je velmi osobní, skoro až intimní album, kterému je rozhodně nutno věnovat více než jen jeden poslech. Jako u většiny dark ambientových projektů potřebuje svůj čas, aby v mysli uzrál a dokázal na člověka správně zapůsobit. Pokud se však uvolníte a necháte Petera dotknout se vašich myšlenek, připravte se na úchvatný výlet do hlubin melancholie provázený nepatrnou jiskřičkou naděje a útěchy, která celé album provází. Autorův poetický rukopis a úžasná schopnost zachytit abstraktno z něj činí jednoho z mých velkých oblíbenců a řadím jej k takovým hvězdám ambient scény, jako je Atrium Carceri, Desiderii Marginis či Lustmord.

Ukázky z jednotlivých alb:

Dark ambient projekt ve spolupráci s Gustafem Hildebrandem, oproti nadcházející tvorbě jde o velmi ponuré a tíživé album.

Má nejoblíbenější skladba z předchozího alba A Wave of Bitterness :)

A nakonec konečně ukázka z aktuálního výtvoru (pro možnost porovnání):