Sidonia no Kishi
Na povrchu už také není nic jako dřív. Lidé se naučili přijímat životně důležité prvky pomocí fotosyntézy, máme tu záhadné třetí pohlaví, možnost mimopohlavní reprodukce, antropomorfní
Divák si ovšem musí zvyknout na poněkud netradiční 3D CG, které může místy působit i trochu rušivě a sama přiznávám, že bych uvítala o něco "špinavější" styl, ačkoliv souboje mechů s Gauna mají opravdu šmrnc. Také jsme hned od začátku zavaleni hromadou postav a rozličných motivů, jak už jsem naznačila v předchozích řádcích; bylo by pak zločinem proti lidskosti je všechny pěkně nevyužít. Na odkrývání všech detailů se ostatně těším ze všeho nejvíce a už teď se třesu na pokračování! Výjimečně se mí líbí i opening ;)
A u scifi ještě chvilku zůstaneme. Tentokrát máme na talíři další čistokrevnou mechárnu, za kterou nestojí nikdo menší než studio BONES (RahXephon, FMa,...), tudíž byla očekávání poměrně vysoká. Hlavní role se tu ujímá středoškolák Daichi, který je na první pohled zcela obyčejným chlapcem. Záhy se dozvídáme, že jeho otec byl astronautem a zemřel při nějaké nešťastné náhodě. Zpočátku zdánlivě nedůležitý detail, který ale brzy nabere na významu...
Vše se rázem otočí, když je nad Tanegashimou zpozorován velmi zvláštní jev připomínající zakroucenou duhu. Obrazec, který si Daichi moc dobře pamatuje z dětství, které občas trávil v přítomnosti velmi zvláštního chlapce v útrobách nějaké staré výzkumné stanice. Vrátí se tedy zpět, aby celé záhadě přišel na kloub. Právě včas, aby mohl být vržen do víru dalších událostí, které ho dostanou až do kokpitu obřího mecha, který má zachránit svět před útoky vesmírných zlořádů, tentokrát v podobě barevnovlasých husťáků. Přebírá tak otěže po vlastním otci, který položil život právě v jedné z takových bitev. To, že nikdy předtím žádného mecha nepilotoval, tu zřejmě nehraje žádnou roli. Hlavně, že zdědil prapodivnou pistoli, která robota aktivuje. Nejzábavnější ovšem byla samotná transformační sekvence. Měla jsem chuť odskočit si na kafe. Tohle by seriálu mohli závidět i Power Rangers. Pominu-li fakt, jak nepraktické mi to přijde, fakt v tom neshledávám nějaké zvláštní potěšení, ale rozumím tomu, že tu půjde zřejmě o fanservis určený pro mecha onanisty. Celkově se na to nekoukalo vůbec špatně, ovšem nesměla bych to vidět po Knights of Sidonia. Tady mám prostě jasnýho vítěze a nic z toho, co Captain Earth v prvním díle předvedl mě nijak nedonutilo ve sledování pokračovat. Zařadila bych to k takovému koukatelnému průměru, věřím, že to dovede kupu diváků oslovit, ale já mezi ně nepatřím.
Poté jsem bohužel dala na doporučení jedné nejmenované osoby a svůj disk pošpinila přítomností tohoto zvěrstva...
Ale od začátku; Mekaku City Actors je adaptací mangy Kagerou Days, což je pro změnu adaptací stejnojmenné novely od téhož autora navazující na Vocaloidí videa. Nejznámější je asi série Kagerou Daze, která rozhodně patří mezi to koukatelnější i poslouchatelnější. Přiznávám, že se v tom celém už sama začínám poněkud ztrácet a zatím jsem nenalezla vůli k tomu, abych tento fenomén nějak blíže zkoumala, vše budu hodnotit z pohledu nezaujatého diváka. Možná mi tedy něco důležitého uniká, ale možná je to fakt jen strašná příšernost.
Hlavním hrdinou je tu tentokrát naprosto nesympatický a mdlý NEET, kterému dělá společnost tak akorát virtuální avatar v podobě ukrutně užvaněné modrovlasé Ene. Vážení, to se nedalo poslouchat. Skutečně jsem si myslela, že mi z toho praskne hlava a ta kráva furt ne a ne zavřít hubu. Myslím, že tu máme kandidáta na "most annoying anime character ever". Co na tom, že jsme byli svědky i několika vizuálně nápaditých flashbaků a závěrečná scéna se nesla už ve zcela odlišném (a též poměrně poutavém) duchu. Už nikdy nechci slyšet ten otravný hlas, ze kterého mi naskočily tiky a nebyla jsem schopná sledovat další anime. Možná by se to skutečně dalo využívat jako prostředek terapie pro léčení nějaké závislosti...
Mám takový opravdu nepříjemný pocit, že s touto sezónou šlápli BONES opravdu trochu vedle. Netuším, v čem víc. Z Hitsugi no Chaika mám takové trochu rozporuplné pocity, na jedné straně tady můžeme mít poměrně zajímavý fantasy svět prodchnutý zvláštně fungující magií, možná s nějakou zajímavou historií, ale pak tu jsou hlavní postavy. S retardovanou lolitkou, která je samozřejmě hustomág, v čele. Věčně se hašteřící sourozenecké duo válečníků to taky zrovna moc nezachraňuje. Pár moc pěkných scén (rozpliznutý lidožravý jednorožec např.) zdá se nezachrání celkový mdlý dojem. Navíc jsem z první epizody ani zvlášť nepochopila, o co že to tam vlastně jde. Ba co hůř, neměla jsem ani zájem po tom nějak zvlášť pátrat. Nezachrání to ani přítomnost hezkého blonďáčka...
A na závěr si dáme trochu toho postapa s poměrně slušnou premisou, která ovšem opět stojí a padá na hlavních protagonistech. Lidstvo nám téměř vymřelo kvůli prapodivnému viru způsobujícímu mutaci nakažených jedinců do obřích hmyzoidů. Během deseti let se však podařilo vědcům přijít na způsob, jakým tyto potvory likvidovat. Řešením je nějaká zvláštní sloučenina kovů, která je schopná je odradit a způsobit jim i fatální zranění. A do boje proti těmto stvůrám se nepouští nikdo jiný než speciálně vytrénované děti. Mezi nimi je i náš Rentaro. Sice poněkud klišoidní mladík, ale větších výhrad bych neměla. Ty přicházejí až s jeho loli společnicí, superhustou Enju, která je zase pro změnu mutantním děckem vzniklým infikováním těhotné ženy. Právě tyhle malé slečinky se mají nějak zasloužit o přežití lidstva.
O hrubých antipatiích vůči Enje se asi nemusím příliš rozepisovat; jako většina podobných postav, je i tato nadmíru otravná. Seriál navíc trpí i poměrně vysokou mírou bullshitismu, kterou nejsem ochotná pro pár hezky vyhlížejících broučků přetrpět. Docela škoda, potenciál to vskutku mělo. Navíc se jim animace přeměn dost povedly a úvodní scéna byla parádní. Opening mi navíc lehce připomněl mé milované SnK (stejně tak obří bloky černého kovu sloužící skutečně jako hradby před nepřáteli a jistá neúprosnost v tom, kam skutečně směruje osud lidstva).
Podtrženo a sečteno tu máme vlastně dva velmi dobré seriály (Mushishi, Knights of Sidonia), které mě myslím dostatečně zabaví na poměrně dlouhou dobu. Litovat mohu akorát tak času stráveného u těchto podprůměrností. Pokud si ale myslíte, že mi nějaký zajímavý kousek unikl, jsem stále otevřená novým návrhům. Léčba pomocí Broen a jiných kvalitních snímků funguje velmi dobře ;)
A já ti zase jednou děkuju za tyhle skvělé stručné, čtivé a objektivní review články, které mi určitě budou velikou inspirací k zabíjení volného času o prázdninách~ ^^
OdpovědětVymazatDíky! Ono to tedy moc objektivní asi nebude, ale snažím se aspoň vždycky nějak naznačit, ve kterých případech jsem lehce zaujatá (ať už jakýmkoliv směrem) :)) ale pokud to někomu poslouží jako inspirace, jsem moc ráda!
Vymazat