Přestěhováno!

Konečně! Jedna z největších událostí tohoto roku je konečně za mnou a já už teď mohu z poklidu mého nového domova sdílet se světem všechny mé radosti i starosti :) A jak to všechno probíhalo, se můžete dozvědět pod perexem ;)

Přípravy

Původně jsem stěhování samotné plánovala až na cca polovinu března, takže jsem se zpočátku nějakými organizačními věcmi vůbec nezabývala - však ono to vždycky nějak dopadne, že? :) Jenže s každým dalším dnem stráveným na starém bydlišti se všechno jen zhoršovalo a bylo na čase učinit všem příkořím přítrž. Rozhodla jsem se, že do toho tedy půjdu hned.

První impulz přišel vlastně už začátkem února, kdy se mi podařilo na sbazaru.cz sehnat vhodnou manželskou postel - výběru tohoto kusu nábytku jsem věnovala zvláštní péči, neboť má stará, rozvrzaná kraksna mi dokázala znepříjemnit nejednu chvíli. Potřebovala jsem, aby byla pokud možno levná a zachovalá :) Nakonec se mi skutečně poštěstilo - původní majitel bydlel jen cca 0,5 km od mého nového bydliště, takže se dala přenést i ručně, k čemuž nakonec k radosti mého drahého a Dragoslava skutečně došlo. Majitel nám dokonce s přenosem pomohl, což bylo vůbec vtipné.

Najednou zbývaly do konce měsíce cca dva týdny. Vymyšleného nebylo skoro nic. Na internetech jsem se začala ohlížet po pračkách a ledničkách. Občas na mě dolehly i pochyby, jestli chci skutečně pryč - přeci jen jsem tam strávila poměrně dost času, měla jsem to místo ráda, stejně tak většinu svých spolubydlících. Ale vše už bylo oznámeno a mně se nechtělo couvat.

Cca týden před samotnou akcí jsem na Aukru zahlédla ideální lednici a sestavu gaučů. Byl to hrozný boj, ale nakonec jsem z něj vyšla vítězně. Už jen zbývalo si poradit se samotným stěhováním, Bohužel žádný z mých přátel nedisponuje dodávkou, která by se na to hodila, proto jsem byla odkázána na specializované firmy, nebo na cizí lidi poskytující obdobné služby.

Nakonec jsem dostala tip od jednoho známého na auditko jednoho nejmenovaného diskuzního serveru, které se tímto zabývá. Během chvilky jsem si tam domluvila převoz i s tím, že mi zajedou pro ledničku, gauče a všechno mi to vytáhnou do nového bytu, který se nachází ve 4. patře, samozřejmě bez výtahu :)

Balení 

Na pátek jsem si hezky vzala dovolenou, abych měla na všechno dostatek času. Samotný převoz věcí byl domluven na neděli, což bylo tak akorát. Jenomže to bych nesměla být lemra líná a skoro celý pátek strávit u kámošů na kakau - jo, mluvím o tom sladkém nápoji z mléka. Alespoň jsem měla chvilku možnost vymýšlet jim "kulturní program" a poslední bezvěrce seznámila s balkánskými hity a Put-Putinem. Večer jsme s přítelem měli náladu tak maximálně na film, takže se většina práce odložila na sobotu.

Snad ve všech příručkách pro klidné a bezproblémové stěhování se dočtete, že nejlepší je začít už týden před akcí. První bod jsem tedy moc dobře nedodržela. Sice jsme už předtím párkrát na bytě byli a převezli pár maličkostí, ale byl to jen zlomek toho, co jsem měla naskládané v jednom pokoji.

Nejdůležitější otázkou pak je, kam všechny ty krámy narvat. Banánovky od kámoše jsem nakonec nedostala, protože jsem nebyla jediná, kdo si pro stěhování vybral právě tento víkend. Museli jsme tak somrovat v blízkém Penny Marketu. Zpočátku se situace zdála velmi nepříznivá; nesetkali jsme se zrovna s velkou ochotou a na první běh sehnali jen obří krabici z vietnamský večerky. Maroše jsem tak posílala na lov skoro každý den. Pak už to vypadalo, že je krabic dostatek.

Asi nejzásadnějším bodem všech příruček však je: "Krabic není nikdy dost!". Nesmysly se prostě najednou začnou vynořovat. Hromady dávno zapomenutých věcí, které nemáte to srdce vyhodit. Nebo naopak spousty užitečných maličkostí, které jste tak dlouho hledali.

Skládala jsem krabici za krabicí a nebyl tomu konec :) Oblečení jsem vhodně naházela do obřích černých odpadkových pytlů a skutečně jsem měla několikrát chuť odnést je rovnou do popelnice. Nejhrůžnějším zjištěním však bylo, že mi jen kostýmy zabírají skoro dva pytle - z celých 5! Bude na čase provést velmi radikální jarní čistku.

Někdy k večeru bylo k mému překvapení hotovo. Dokonce jsme zvládli rozebrat i mou ikeáckou šatní skříň a knihovničku. Koukli jsme ještě na Edge of Tomorrow a zalehli. Zbývalo už jen několik drobností z kuchyně, které stačilo zabalit v neděli.

Den D

Se stěhováky jsem byla původně domluvená na 11. hodinu. Cca v 10:30 za námi přijel další kámoš, který se nám nabídl, že se stěhováním pomůže. Zhruba v tuto dobu mi také přišla zpráva o zpoždění našich pronajatých sil. Nemělo to však být déle jak jednu hodinu. Oddechla jsem si. Měla jsem dost přesně naplánováno, kdy se kam dojede - především se jednalo pak o majitele ledničky a gaučů. Jenže ouha, to by to nebyla ta pravá zábava, kdyby se něco neposralo.

Po poledni jsem dostala další zprávu, auto se porouchalo a bylo třeba nahradit ho jiným. Předpokládaná doba - cca 2 hodiny. Znovu jsem obvolala lidi, se kterýma jsem měla domluvený schůzky. Lednice OK, jen majitelka gauče byla doma jen do tří hodin. My mezitím hladověli na pokoji a bavili se řešením RPGček a dalších veledůležitých věcí.

Samozřejmě se to protáhlo, na místě byli až v půl čtvrté, za to o jeden pár rukou bohatší. Naskládání věcí do přistavěného vozu byl docela fofr, spolubydlové nám pomohli s přenosem věcí a rozloučili jsme se taky dost na rychlo. Tedy někteří dokonce ani nevylezli ze svého pokoje, aby řekli aspoň "Ahoj!", což mě taky celkem nemile překvapilo, ale co už :)

Jelikož bylo v autě místo už jen pro jednoho, poslala jsem s klukama svého milého. Dostal peníze na ledničku, mobil s kontaktem na prodejce a mohl se pustit do zařizování. Já mezitím s Delíkem dojela na místo a čekali jsme na jejich příjezd.

Vynášet to všechno haraburdí po schodech nahoru byla už menší sranda. Zvlášť jsem stěhováky litovala v případě lednice, sama bych se s tím fakt tahat nechtěla. Moji kluci byli po těch výšlapech taky celí vyflusaní, jen já jsem dostala za úkol hlídat autu, tak jsem se té největší dřině vyhnula. V půl šesté bylo hotovo.

Otázkou zůstávalo, co s gaučem. Stěhováci měli ještě nějaké další zakázky, ale nabízelo se volné okénko po deváté hodině. Předběžně jsem si ho rezervovala s tím, že to včas upřesním.

Celí hladoví a vyčerpaní (u mě hlavně z těch starostí, aby šlo vše hladce) jsme si sedli v blízké čínské restauraci. Nebyla asi zlá, ale já si zase připomněla, proč to jejich jídlo prostě nemohu jíst. Je neuvěřitelně těžké a prostě mi nedělá dobře. Delík nás pak opustil a my se vydali do blízkého nákupního centra pro nějaké ty maličkosti.

Prvním plánem bylo koupit něco k jídlu a kočičí stelivo. Nakonec jsme v Tescu nechali dobré 3000,- ehm...

Okolo osmé jsem pak ještě volala ohledně gauče, prý by bylo možné si pro něj dojet. Ohlásila sem to okolo desáté, aby byla rezerva a ještě dala vědět stěhovákům. Přijeli asi v půl jedenácté a ještě šli na jídlo. Maroše pak čekala další vyjížďka. Chudáci docela dlouho bloudili a nemohli cílovou stanici najít, já zatím čekala doma a třídila první věci. Krátce před půlnocí dojeli a za chvilku jsem měla už i ty poslední kusy nábytku. Konečně jsme si mohli oddechnout.

Počínaje dneškem mám už i zavedené internety, takže je vše jako při starém :)

To nej z celé akce

- Vše proběhlo naprosto bez stresů, v klidu a hrozně rychle :) tohle se mi nepodařilo ani s bývalým, když jsme opouštěli kolej. Velký dík za to patří mým dvěma pomocníkům :)

- Podařilo se mi sehnat gaučovou sestavu i lednici za naprosto neuvěřitelnou cenu, přitom jde o poměrně nové modely, navíc téměř neopotřebované, mám ze sebe radost.

- Bydlím v naprosto úžasné lokalitě. 10 minut pěšky mám Kubánské náměstí, takže nemusím plakat nad Náplavkou, která je teď beztak jen pro hipstery, dalších pár minut dál mám Edén, kde je megaobří nonstop Tesco.

- Nic se nevyrovná tomu, když si mohu utahaná z práce lehnout na svůj milovaný gauč, uvařit si dobrý čaj a číst si knížku za zvuku kocourova předení. Bála jsem se, že mi ta samota bude vadit, ale je to přesně naopak.

- Konečně si k sobě mohu zvát návštěvy a nemusím se tísnit na pár metrech čtverečních. Mám tak víc klidu i času na to. abych se věnovala všem svým zájmům :)