Barista roku 2017

Druhý víkend v březnu se opět konala známá soutěž Barista roku, na které nemohl žádný opravdický milovník kávy a hipstr chybět. Hned jsme tedy sehnali lístky a s doprovodem minionů vyrazili tentokrát do Holešovic zjistit, komu se letos podaří ulovit cenný titul. Jak celá akce probíhala a co jsme si z ní všecko odnesli, se dozvíte v článku.



Studio Dva na Václavském náměstí letos vystřídal prostor Jatek 78, což je podle některých prazvláštních individuí místo, kde "se střetává poezie s fyzičností, emoce s úžasem a především umění s uměním. Je to punk, je to rebélie, je to lyrická ártová platforma s ne jednou tváří, ale s tváří tak proměnou, že pokaždé působí jinak." Nepochybně se zde ještě vznáší nebohé dušičky dávno poražených zvířat! Nejdřív jsem tuhle změnu zrovna nevítala, protože mi přišlo, že je tu mnohem méně místa a celé je to takové moc otevřené a člověk si jen stěží ukradne nějaký ten klidný kousek pro sebe. Docela jsem měla i obavy z toho, aby se dovnitř všichni návštěvníci vešli, protože zájem o kávu u nás stále stoupá a láká spousty lidí. Lístky byly navíc velmi levné, 290,- za oba dny a v ceně byly samozřejmě zahrnuty veškeré ochutnávky kávy.

Oficiální plakát akce

Na rozdíl od loňského roku se ale akce účastnilo jen 13 pražíren, z toho 10 českých a 3 zahraniční. Trochu mě zamrzel nižší počet těch zahraničních, protože jsem se zatím ještě nedostala do stavu, kdy bych chtěla jen tak slepo zkoušet a objednávat jiné než domácí. Teda často mě svrbí prsty v případě Square Mile, naší zatím stále nejoblíbenější pražírny, ale hradčanský Kafemat to jistí! O Zákusky se opět postarala Tartaletka i Pralinkárna a letos dokonce přidali i další typy občerstvení jako asijské pochutiny od Tamarind Tree, Čongrády paštiky a venku čekal stylový Salt'n'Pepa Foodtruck. Pobavil i stánek s bezlaktózovými dobrotami od Meggle. Méně zábavní však byli hoši a slečny z Allianz, kteří skutečně chodili po areálu a otravovali s pojištěním :) Každá akce sice potřebuje sponzory, ale tohle bylo dost retardovaný.

Poznej pražírnu podle loga :)

V sobotu jsme tedy nezaháleli a rozhodli se stejně jako v loňském roce dorazit hned na otvíračku. Sraz jsme s našimi věrnými následovníky naplánovali v Barry Higgel's, kam jsme se rozhodli zajít ještě na snídani. Víc hipstr místo by člověk v okolí jen těžko pohledal a člověk si nemohl nechat ujít tu příležitost žrát krajíc chleba za stovku. Poté už jsme mohli zamířit rovnou na tržnici. Před vchodem už to bylo řádně zahipstřené, z čehož neměli někteří prodejci zrovna velkou radost a jeden z nich se dokonce chvilku nejspíš snažil i rozhánět davy. Dveře byly otevřeny s menším zpožděním, ale odbavování návštěvníků probíhalo naštěstí dost svižně. Vyzvedli jsme si program, lahev vody a zamířili hned na průzkum areálu a především stánků zahraničních pražíren. The Barn zrovna chystali filtr, tak jsme předtím ještě odběhli na espresso od Fifty Beans.

Chleba za stovku! :D

Jeden z našich minionů nás doprovázel i navzdory tomu, že kávu vlastně nikdy moc nepil a neměl ji rád. Proto musel nejdříve vždy potupně sedět u stolku, zabírat nám místa a čekat, než mu něco podšoupneme pod nos. Tato masáž a psychický teror nakonec vyústil v prohlášení, že je káva super a flat white je jeho novým oblíbeným nápojem. Svou misi tedy díky tomu považuji za splněnou :D Možná bych za to mohla brát i nějaký poplatky, s výchovou nehodných tvorů mám přeci jen bohaté zkušenosti.

Dobroti ke kávě :)

Oproti předchozímu ročníku přibylo i dost tematických přednášek, ale spíše jsme dávali přednost ochutnávání kávy, což mělo samozřejmě stejné neblahé následky. Dobré bylo, že cupping schovali v bočním sále poblíž vchodu a na místě se nacházelo i několik sedacích souprav, které nám pak sloužili jako vhodné útočiště v těch nejkrušnějších okamžicích. A sem tam jsme se přichomýtli i k ochutnávce a konečně jsme zjistili, jak se u kávy provádí.

Velmi nekvalitní fotka z cuppingu, ale fakt jsme tam byli!

Kolem oběda jsme vyrazili do známé vietnamské restaurace Tràng An na oblíbené Phở. Abych pravdu řekla, zas tak velký dojem to na mě neudělalo. Vývar sice nebyl špatný, ale bistrům ze SAPy se to prostě nevyrovná. Jsem v tomhle strašně zmlsaná. Po krátké občerstvovací pauze, kdy jsme se konečně mohli nadýchat čerstvého vzduchu jsme se zašli podívat na některé soutěžící. Moc jsme jich sice nestihli, ale celá akce byla natáčena, takže pokud budeme chtít, můžeme to lehce napravit. Sympatické bylo, že hned po odprezentování soutěžních drinků se barista vždy přesunul za mašinu a vyráběl kávu pro návštěvníky. Sice se nejednalo o signature drinky, ale i takový flat white od finalisty zahřeje u srdíčka.

I letos jsme si odnesli nějaké ty suvenýry :)

Jelikož jsme měli na zkoumání všech lahodných chutí k dispozici i neděli, vydali jsme se po překročení určité (zřejmě dost vysoké) hranice kofeinu v krvi obsadit jiný sympatický podnik, který si poslední dobou získal naši pozornost- Čajovnu U Legionáře umístěnou taktéž na Hradčanech. Na čaj jsme ale samozřejmě už moc pomyšlení neměli, tak jsme jim malinko zredukovali zásoby jídla a alkoholu. Určitě tu někdy krom vynikajícího gruzíňáku ochutnejte Kmínku! Ostatně pít čaj v čajovně je moc mainstream, ale kalit tam do ranních hodin, to zvládne málokdo :D

Letošní král baristů, Jan Škeřík z Double B

Ovšem kombinace většího než malého počtu káv a panáků nedostane člověka zrovna do dobrého stavu. Zvlášť, když má ještě druhý den brzo vstávat, aby si připomněl aspoň první polovinu tohoto utrpení. Už ani nevím, kde jsme sebrali dostatek vůle na to, abychom se na akci objevili znovu. Na rozdíl od soboty jsme ale aspoň zvládli i jednu přednášku s příhodným názvem Militantní kávová kultura - předpoklady a perspektivy od Štěpána Neubauera a vystoupení Jana Škeříka, který si letos odnesl titul baristy roku.

Z přednášky o militantní kávové kultuře, kam byste se zařadili vy?

Otestovali jsme pak zbytek pražíren, které jsme v předešlém dni nestihli, vedli debaty o hlubokých životních pravdách a pak se kolem páté hodiny, zcela vyčerpaní, rozhodli vrátit zpět do svých brlohů. Bylo to opět velmi náročné a nadmíru zábavné. I když jsem ještě v pondělí nemohla kávu ani cítit a ještě se mi trochu klepaly ruce, mohu prohlásit i letošní ročník za velmi povedený. Nakonec se mi i dost zalíbilo ve vybraných prostorech a díky té otevřenosti jsme se aspoň mohli občas bavit i samotným pozorováním lidí. Rozhodně musím vypíchnout organizaci celé akce, pečlivý výběr pražíren i doprovodný program. Vše šlapalo jak hodinky a podle dosavadních ohlasů na internetech si to dost užili i samotní účastníci soutěže.

Nejvíc nejkrásnější hipstr kočička ♥ :)

Jediné, s čím jsem vlastně měla docela problém, byl moderátor. A myslím, že jsem nebyla jediná, v celém našem kolečku vyvolával svými komentáři často takovou směsici úžasu a hrůzy, bohužel v tom špatném slova smyslu. Po celou dobu akce jsem tomuto člověku nějak nemohla přijít na chuť a kdykoliv jsem se náhodou zaposlouchala, mohla jsem jen nevěřícně kroutit hlavou. Taky bych příště ocenila víc zahraničních pražíren, ale to už je spíš takový detail. Sečteno a podtrženo šlo o skvělou akci, kterou moc ráda navštívím znovu.

Konečné výsledky byly pak čteny z tohoto stylového tácku :))