čtvrtek 10. května 2012

Ze života Maery - část XIV.

Binot

Na soupis událostí tohoto sezení jsem se opravdu velmi těšila, i když se v průběhu tvorby ukázalo, že únava mým vyjadřovacím schopnostem zrovna nesvědčí. No, alespoň jsem si užila "snídani" v půl třetí ráno. Nebýt tak pozdě, asi ještě pokračuji dál, ale můj milovaný Svník na mě čeká v posteli a tomuto pokušení nelze odolat :)
K samotnému ději; tentokrát jsem si ověřila, že na pořekadle "Štěstí ve hře, neštěstí v lásce" je víc pravdy, než bych čekala. Odteď si před každým sezením najdu nějakou peknou záminku k tomu, abych se mohla pohádat s partnerem (a to my ženy dovedem přeci dokonale, že?) :))
 
    Ostrov rozezněl Rielův hlas. Ilana byla zpět a chtěla se s námi setkat navečer pod altánkem. Vrátila jsem s bratrem cvičné zbraně zpátky na stojany a vydali jsme se směrem k našemu domu. Přála si, abychom přišli slavnostně oblečeni, tak bylo nutné se připravit. Příliš jsem tomuto rozmaru nerozuměla, ale je možné, že nás opět někdo poctí svou návštěvou. Krátce na to, co jsem se převlékla, jsem uslyšela klepání. S bratrem v patách jsem šla otevřít, abych byla svědkem další nečekané události; přede dveřmi stála Ilana, ale už na první pohled bylo zřejmé, že se tu něco změnilo. A skutečně. Objevila se ve své pravé podobě a krom zesílené aury jí ze zad vyrůstaly čtyři páry křídel. Doteď mi není zcela jasné, jakým způsobem k nim Zářící přicházejí, ale vždy je to způsobeno nějakým výrazným posunem v jejich mysli, silným zážitkem nebo zdoláním takřka nemožného. Ačkoliv se to snažila skrýt, vypadala vyčerpaně. O tom, co se v posledním měsíci stalo, zatím nechtěla hovořit. Čas na to budeme mít u večeře. Místo toho mi přinesla další dárek; tentokrát velmi drahé šperky. Zkoumala jsem, zda mají i nějaké další, praktičtější využití, ale podle všeho šlo opravdu jen o ozdobu. Asi opravdu čekáme vzácnou návštěvu. S tím se rozloučila a odkráčela ulicí.

K večeru jsme se všichni sešli u prostřeného stolu. Přípitkem jsme oslavili návrat Ilany a pak konečně přišel čas na otázky. Z rozhovoru vyplynulo, že se postarala o závazek, který měla vůči dračí paní. Ale jakým způsobem, to už přede všemi nechtěla zmínit. Vzpomněla jsem si, že naposled se spolu bavili o ztenčujících se řadách draků a jejich neschopnosti se množit. Využila jsem našeho mentálního spojení, abych se pokusila zjistit detaily. Ukázalo se, že mé domněnky byly správné. Ovšem způsob, jakým se jí podařilo problém draků vyřešit, byl vskutku nevídaný; během měsíce, kdy byla pryč, se jí povedlo vytvořit hned několik dračích mláďat. Ptala jsem se jí, zda to má snad i něco společného s Berohardem, ale to ihned zamítla a zatvářila se dosti rozpačitě. Prý je jednoduše stvořila. Stálo jí to značnou část jejích sil a nejspíš si to vzalo ještě mnohem víc. Čímž se také vysvětlilo, kde přišla ke čtvrtému páru. Zatímco jsme spolu mentálně hovořili, dospěl Einar ke stejnému výsledku. Ilana však vše důvtipně zamluvila a ostatní nic nezaznamenali. Také se už stačili věnovat vlastním hovorům. Do toho všeho se přidala Sola, aby nám začala vykládat o tom, co tu všechno zažila.

Využila jsem toho, abych se dotázala na situaci mimo ostrov. Ukázalo se, že Riel měl po celou dobu u sebe komunikační náramek, díky kterému byl v neustálém kontaktu s velením. Jen údajně neměl „to srdce“ nás o válečném stavu informovat, když jsme měli mít tento měsíc klidu jen pro sebe. Jen tak tak se mi podařilo zamaskovat rozlícení, které to ve mně vyvolalo. Byla to zatraceně dlouhá doba a leccos se mohlo změnit. Na druhou stranu mi bylo jasné, že si generálové velmi pečlivě vybírali informace, které nám sdělí. Zvlášť teď, když se vše soustředilo na přesuny armád a řešení zásobování. S přítomností Ilany by se ale mělo zas vše dát do pohybu. Především my. Ačkoliv jsem si potřebovala zvyknout na „novou“ ruku, nečinnost mi vždy činila velké potíže. Nejprve byla v plánu již pravidelná schůzka s Rowanem a někteří z nás se měli zastavit přímo na velení. Dle Rielových slov je tam pro mě a Einara připravená nová výbava. Vyzvednutí svých věcí budu muset bohužel nechat na Caelovi; dokud má východ v držení kusy našich těl, nesmíme se ocitnout mimo ochrannou bariéru. Naštěstí bude vyřešení tohoto problému teď prioritou. Bez dvou členů je naše skupinka až příliš oslabená. Po ujasnění situace jsme se konečně rozešli, aby se každý vydal za svými povinnostmi. Požádala jsem Caela, aby se na velení pokusil zjistit co nejvíce informací. Potřebovala jsem se znovu dostat do dění a on jediný věděl, po čem pátrat.

Nezbylo mi nic jiného než čekat na návrat obou skupin. K Rowanovi bylo možné se dostat jedině v poledne, tak jsem měla před sebou ještě celou noc a kus následujícího dne. Čas akorát na to, abych si připravila vše potřebné na nadcházející akce. Druhý den jsem byla krátce po poledni zavolána do knihovny. Zde už čekal Ryanor, stále se stejným nepříjemným pohledem. Dny strávené na frontě ho opravdu neuvěřitelně změnily. Ale jen těžko k lepšímu. Neustále s ním cloumala podezíravost a nenávist. To by nemuselo znamenat až takový problém, jenže s tím, jak se mu vedlo v bitvách proti nemrtvým, značně vzrostla jeho sebejistota a agresivita. Náhle již znamenal hrozbu, které bude nutné se co nejdříve zbavit. Jako obvykle se mě pokusil vyštvat hloupými poznámkami, ale jeho vágním argumentům jsem opravdu ani nemohla věnovat moc pozornosti. Riel opět jen nečinně přihlížel a já jen čekala, než dorazí ostatní. Naštěstí to nakonec netrvalo až tak dlouho. K mé velké radosti se jako první ve dveřích objevil můj bratr s mou novou výbavou. Alespoň k tomu jsou mi naši spojenci užiteční. Jakmile se dostavila Ilana s Exaiem s aktuálními informacemi, nadešel čas k plánování.

Na frontě byla podle všeho situace stabilizovaná, spojeneckým silám se opět podařilo posunout hranice a stále se účinně bránili útokům nepřátelských sil. K území byla připojena další dvě města, kde se spojenci poprvé setkali s tuhým odporem civilního obyvatelstva. Jejich oblíbenou taktikou bylo přeměňovat obyvatele na chodící bomby a ty posílat vstříc dobyvatelským silám. Neštítili se využít i dětí. Bylo to pochopitelné, pro ně to bylo něco jako svatá válka a účast v ní pokládali za privilegium. Podstatnější ale v tuto chvíli byly zprávy, se kterými přišla Ilana. Rowan byl ochoten nám pomoci s lokalizací našich končetin, pouze potřeboval, aby se oči generálů obrátily jiným směrem. Tentokrát měl být oním maskovacím manévrem útok na Binota, jež se podle všeho měl nacházet v jednom z hraničních měst na severu jen s minimálním doprovodem. Poté, co bychom jej alespoň na chvilku zabavili, se měl dostavit samotný Rowan a přijít mu na pomoc. Což by pro nás byl signál k ústupu. A náš generál by si alespoň z části opět očistil své jméno; podle všeho začínali být vůči němu opět podezíraví. 

Příliš se mi nelíbilo, že jsme měli být opět vydáni na pospas Rowanovi. Věděl o nás až příliš a v takové situaci by na nás mohl snadno nastražit i nějakou léčku. Mých pochyb se okamžitě chytil Ryanor, aby přidal i svou trošku do mlýna. Náhle byl pro jeho okamžitou likvidaci. Postupně se k jeho názoru začal klonit i Einar a nezbylo mi nic jiného, než je postupně umlčet již několikrát omílanými argumenty. Také jsem z tohoto spojenectví neměla radost a dělala jsem vše pro to, abych ostatní přiměla alespoň ke zvýšené opatrnosti a zvážení všech akcí, které se ho nějakým způsobem dotýkaly. Opět jsme tu ale neměli příliš na výběr a dle Ilany nám zatím z jeho strany žádné nebezpečí nehrozilo. Její věštecké schopnosti samozřejmě nebyly stoprocentní, ale zřídkakdy došlo k pravému opaku toho, co předpověděla. Stále tu byla ale otázka mé a Einarovi účasti; pokud by na nás zacílili nějaké z ničivých kouzel během akce, byl by osud nás všech zpečetěn. Podle všeho k těmto útokům navíc docházelo v nepravidelných intervalech. Na druhou stranu jen několikrát denně. Pokud by se nám podařilo vše stihnout v jednom z klidných úseků, měli jsme hned větší šanci na úspěch. Dle Ilaniných předpovědí měl vhodný okamžik nastat hned druhého dne. Navíc nám byla schopna poskytnout slabší ochranu i v rámci jejích běžnějších kouzel.

Opět se otevřela otázka pojistky ve formě navázání duše s předmětem. Údajně by takové spojení mohlo z části oslabit kletbu, která na nás byla uvalena, a hlavně bychom měli být schopni okamžitého přesunu na ostrov. Ačkoliv jsem prve tuto možnost rázně odmítla, musela jsem teď situaci přehodnotit. I kdyby šlo vše podle našich plánů, stále hrozilo, že Ilana nebude schopná nás i s použitím brány z místa dostat. Takto jsme se nemuseli držet pohromadě a přesun byl otázkou pár vteřin. Dokonce i Ryanor se rozhodl celou proceduru podstoupit. Dala jsem Ilaně jednu ze svých dýk, kterou jsem u sebe nosila již od mládí, aby se na ni mohla má duše snadněji fixovat a čekala, než provede příslušný rituál. Na rozdíl od ostatních kouzel jsem tentokrát nepociťovala žádné zvláštní či dokonce neblahé vlivy. Umístila jsem dýku kus od nás, abych si přesun vyzkoušela. Stačilo se jen soustředit, v duchu zašeptat spouštěcí slovo a náhle se člověk ocitl uvnitř předmětu. Dalším heslem pak došlo k materializaci těla kousek od něj. Jednoduché a zatraceně účinné. Celou akci si pak vyzkoušel každý z nás a poté jsme se začali věnovat mapě města, kde se měl Binot nacházet. 

Za vnějším valem se nacházela obrovská citadela a pod ní již méně chráněné město vtěsnané za třetím okruhem hradeb. Pevnosti vévodil dóm, v jehož útrobách jsme měli Binota zastihnout. Krom bočních vchodů spojujících sál s dalšími místnostmi zde byl jen jediný vstup – obrovská brána, kterou bylo nutné zavřít na závoru a udržet. K tomu jsme potřebovali hned 4 muže. Zbývala jsem už jen já, Ilana a můj bratr. Riel dostal opět za úkol postarat se o ostrov. Po výstupu z brány jsem měla s Caelem zbavit místnost magie; zamezili bychom tak spuštění reflexních ochranných kouzel a umožnili Ilaně využít momentu překvapení. Tím by se mi dostalo prostoru pro stažení se ze scény, abych získala potřebný čas k soustředění se na Binotovu mysl. Jak se již prve ukázalo, přemýšlel stejně jako lidé- neměla bych tedy mít problém použít proti němu jeho slabosti. Takto znevýhodněný by už pro nás neměl představovat takovou hrozbu a dovolilo by nám to jeho útokům odolávat až do příchodu Rowana. Po rozdělení všech instrukcí jsme se konečně rozešli, abychom se připravili na zítřejší přesun. 

Vyčkávali jsme, dokud se o ostrovní bariéru nezachytila cílená kouzla, a poté jsme se shromáždili u Ilany, která již byla připravená vyvolat bránu přímo k Binotovi. Jakmile se v prostoru vytvořila typická trhlina, vběhla jsem s bratrem dovnitř a podle plánu jsme oba současně vrhli do prostoru vlnu antimagické energie. Binot, stojící opodál ve středu síně, se k nám šokovaně otočil. Spolu s ním tu byla trojice templářů a koutkem oka jsem zachytila pohyb v klenbách po straně sálu. Během mrknutí oka vystoupila z portálu Ilana a zbytek družinky. Zajistili jsme jim přesně takový čas, aby mohli zaujmout vhodné pozice. Binotovo překvapení ale netrvalo dlouho a záhy vydal rozkaz k útoku, sám se pak vrhl do boje a zamířil si to přímo k Ilaně. Ryanor se spolu s elfem a Exaiem rozeběhl k bráně a jejich ústup kryl Einar. Já odskočila za jeden z podpěrných sloupů, kde jsem se mohla skrýt. Plně soustředěná a pod rouškou neviditelnosti jsem ještě zachytila sílící plejádu pisklavých zvuků blížících se od klenby přímo ke středu boje. To ovšem teď nebyla moje starost. Zaostřila jsem svou pozornost na mocnou bytost uprostřed místnosti. Opatrně jsem klouzala na hranici jeho vědomí a hledala skulinky, které mě zavedou až do útrob jeho mysli. 

Skoro jsem byla sražena další vlnou nenávisti, která se do mě opřela tak silně, až se mi podlomila kolena. Teď bylo selhání nepřípustné. Dál jsem se drala skrze jeho ochranné varty a bojovala s jeho touhou ničit. A pak jsem zasadila první ránu; nebyla to žádná precizní práce, jen škubnutí vlákna, které jej vykolejilo z rovnováhy a místo Ilany zasáhl morového templáře po svém boku. A pokračovala jsem dál. Koutkem oka jsem stačila zachytit, jak Ryanor konečně uzamknul vchod a Cael zasadil poslední ránu jedné z nabobtnalých zrůd, která ještě stačila projít. Jestli už tohle byly Rowanovy síly, měl opravdu zvláštní vkus. Díky spojení s Binotovou myslí jsem v jeho hlavě zachytila rozkaz k ústupu, měl se teleportovat k dalšímu z generálů. Pokud by tu byl někde poblíž, mohlo to znamenat potíže. Museli jsme si pospíšit. Po příslibu možné pomoci se Binotova mysl ještě více zatvrdila, do popředí se dostal jeho urputný fanatismus. Emoce silná tak, že s její pomocí dokázal vyvraždit obrovské přesily. Ale stejně jako jakákoliv jiná měla svou slabinu. Sáhla jsem si až do těch nejzazších hlubin jeho vědomí, abych jeho chladný úsudek otrávila pocity nejistoty. V tu ránu ustrnul na místě, jeho přízračná zbraň zmizela a nevěřícně zíral na Ilanu, která okamžitě vyrazila proti němu. Na poslední chvíli jí do rány vběhl jeden z templářů, aby za generálův život obětoval svoji ruku. Tak kratičký okamžik stačil Binotovi k tomu, aby se vzpamatoval. Už mu bylo jasné, že někdo manipuluje s jeho myslí a jak zachytil úponky mého vlivu, měla jsem co dělat, abych se stihla stáhnout zpět.

I tak byl již výrazně oslaben. A já měla konečně možnost porozhlédnout se po bojišti. Brána držená Ryanorem a Elendarem stále odolávala náporu zvenčí a i Einar s Caelem za sebou zanechávali jen rozsekaná mrtvá těla. Náhle jsem od jednoho z vnitřních vchodů zachytila slabý závan magie. Avšak příliš pozdě na to, abych před ním kohokoliv varovala; místnost ozářil bílý paprsek, který vší silou narazil do Ilany a donutil ji ustoupit o několik kroků zpět. Toho využili oba přeživší templáři, jeden se vrhl přímo proti ní a druhý se snažil odtáhnout zraněného Binota. Vyběhla jsem zpoza sloupu, stále skrytá před zraky všech, abych se generálovi dostala do zad. Mág na konci sálu musel počkat. Přiblížila jsem se, počkala na vhodný okamžik a bodla. Hrot meče snadno prošel skrze zbroj a nořil se dál do jeho těla. Z rány se začala valit krev. Vytáhla jsem zbraň a napřáhla se k dalšímu úderu, jež jeho utrpení nadobro ukončil. V tom samém okamžiku se Ilana postarala o templáře, který se marně snažil odhadnout mou pozici. Z Binotova bezvládného těla se rozlila vlna magie, na kratičký okamžik nabrala na intenzitě a pak se rozplynula. Byl skutečně mrtev.

Na rozdíl od templáře měl mág stojící za mými zády lepší odhad. Kratičký okamžik nepozornosti a do mých zad narazila vlna mrazivé energie. Málem jsem bradou vytřela zem, ale naštěstí se mi podařilo zachovat rovnováhu a tlaku odolat. Brána do síně začala pomalu povolovat a prostor zaplnil nepříjemný zvuk povolujícího dřeva. Teď nezbývalo než doufat, že je za dveřmi skutečně Rowan a nerozhodl se změnit některý z bodů naší dohody. Já se musela postarat o mága, který nám stále znepříjemňoval život. Rozeběhla jsem se k němu, abych dorazila přesně ve chvíli, kdy se snažil dokončit další z magických formulí. Meč zabořený do břicha mu jeho plány zhatil. Energie, kterou do té doby držel na uzdě a snažil se jí vnutit tvar, se rozprskla do okolí. Okolní stěny to zcela pokrylo vrstvou tenkého ledu a mág sám zmrzl až na kost. Jak se jeho tělo řítilo k zemi, rozlehl se síní další hluk; brána konečně podlehla a dovnitř vstoupila nejprve nám dobře známá žena následovaná osobou skrytou v kápi. Oba byli doprovázeni početnou skupinou válečníků zakutých v těžké zbroji.

Elis se okamžitě vrhla na Ryanora a jedním rychlým hmatem si z něj udělala živý štít proti Elendarovým útokům. Pak jej jako rozbitou hračku odhodila ke stěně. Rowan si shrnul kápi, aby nás mohl obdarovat svým vševědoucím úsměvem. Tentokrát však nebylo třeba jakýchkoliv proslovů. Místo toho Ilana otevřela portál přímo do středu města a prohodila jím Binotovo bezvládné tělo. Jako jasné gesto našeho vítězství, od kterého jsme si mohli slibovat spuštění obrovských zmatků a vln paniky. Na to Rowan reagoval vypuštěním několika ohnivých kouzel, které nás mohly jen stěží zasáhnout. Aby bylo divadlo dokonalé, zavelela Ilana k ústupu. Postupně začali moji spolubojovníci mizet ze scény. Já byla stále ukrytá u jedněch z bočních dveří. Nejspíš ani samotný Rowan nedokázal zachytit mou přítomnost, čehož jsem hodlala využít. Ostatně pokud tu zůstanu o něco déle, nic to na výsledku naší mise už nezmění.  A mohla jsem si ověřit, jak pevné a skutečné je naše spojenectví. Kdyby si ovšem Rowan neusmyslel, že bude nejlepší srovnat celý dóm se zemí. V posledním okamžiku jsem v duchu zašeptala poutací slova a rázem se ocitla na ostrově. Zrušila jsem krycí kouzlo a vydala se za bratrem. Společně jsme vyrazili k centru, kde jsme se měli sejít. Skoro jsem se až zdráhala uvěřit tomu nevídanému úspěchu – další z generálů byl mrtev…

---------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

- Kriťák v případě vstupu do Binotovy mysli a pozor! i v případě "hrdinského" útoku ze zálohy, kde jsem měla ještě k tomu bonus za svou neviditelnost, moment překvapení a podobný srandy. Nakonec se mi povedlo jej "píchnout" za víc než 50HPček :D a další seknutí a byl z toho kill steal jak vyšitej :) vrah konečně začal zabíjet!

Žádné komentáře:

Okomentovat