Vlastně ani netuším, jak to dělám. Zkouškové a prázdniny jsou skutečně takovým vzácným obdobím, kdy prostě vím, že mám klid, nikdo a nic mě nemůže rušit a až na pár výjimečných případů si jedu podle sebe. Věnuji se svým vlastním koníčkům, sem tam se i učím a plním nějaké ty základní povinnosti, ale vypínám. Netuším, co je za den, stav světa okolo mě míjí (dokonce jsem odignorovala značnou část humbuku okolo voleb). Je to všechno strašně fajn do okamžiku "prvotního úleku" - náhodou někde zachytím nějakou zkazku týkající se reálného života, nejlíp informaci o srazech mých známých apod. a mně náhle dojde, že jsem se zase na všechny okolo prostě vykašlala. Nejevila jsem o nikoho zájem, samotný mi bylo moc dobře a začínám nabývat pocitu, že to vlastně ti druzí mají úplně stejně. Nechybím jim a o moji společnost nikdo nestojí. Pak se na plno projeví má sociofobie a paranoia z toho, že ve skutečnosti mě ještě k tomu všichni nesnáší (tedy uznávám, že důvodů k tomu mají nepočítaně).
Ještě teď si moc dobře vzpomínám na to, jak se mi zoufale nechtělo z Krkonoš, kde byl letos po svátcích relativně klid a já si tam seděla u svého počítače, řešila píčoviny a bylo mi strašně dobře. Jenže už mě čekaly první zkoušky a já musela mezi lidi. Byla jsem z toho pěkně vystresovaná a fakt se bála, na co tu zase narazím. Nechtěla jsem s nikým nic řešit a zkoumat, jak moc jsou pravdivé mé předpoklady. Nakonec to asi proběhlo vše hladce, ale i tak se většiny z těch pocitů prostě nedokážu zbavit. Jsou tam, vím dokonce i proč, ale asi ještě neuzrál čas na to, abych je nechala jít o dům dál.
Tak jsem si navykla na nový pražský režim, který byl vlastně velmi podobný tomu předchozímu. Snažila jsem se aspoň psát na blog a v mezičase se věnovat i těm důležitějším věcem. Pravdou ale je, že přítomnost ostatních osob ten čas docela krade, takže jsem zase nestihla vše, co jsem měla v plánu (další zápisy, recenze anime apod.). Navíc tu mám vážně pitomou židli a už po několika dnech jsem začala mít potíže s bolestmi hlady a zad, což se dost projevilo i na mé náladě. Po dlouhé době mi tu chyběl i můj přítel, což není zrovna častý jev. Ale jelikož nám spolu bylo v poslední době fakt dobře, chtěla jsem tu mít aspoň někoho, s kým si mohu v klidu popovídat o věcech, který mám ráda. Ne, že by to nešlo skoro s kýmkoliv, ale v tomhle případě nemusím každou druhou větu dovysvětlovat a upřesňovat. Rozumíme si a chápeme se, v tom nejlepším slova smyslu. Což je také věc kvůli které se vyplatí s někým vydržet opravdu tak dlouhou dobu :) je to k nezaplacení. Najít člověka na stejné myšlenkové vlně je opravdu složitý.
Čekání mi nakonec ukrátila až zase další hra. Sice jsem se fakt do MMORPG nechtěla pouštět, protože od SWtOR moc dobře vím, kolik času jsem schopná u toho strávit. A stejně, vyšly GW II a je to tu zas. Nejdřív jsem zneužívala kamarádův účet, aby mě ta hra chytla natolik, že se rozhodla pro koupi vlastní kopie. Plnou cenu jsem ale nebyla ochotná platit, takže jsem asi dva týdny šmejdila po bazarech a aukru, dokud jsem si nevydražila účet za pěkné čtyři stovky :) zároveň to byl asi tak jediný dárek za zkouškový. Zase jsem tím vším tak nějak prošla, aniž bych z toho měla nějakou úžasnou radost. To jen ukazuje mé tendence zahazovat "reálný svět" za hlavu a raději řešit, jakou herní oblast prozkoumám teď (jednou jsem si kvůli tomu spálila i v troubě kuře O_o).
Teď už je zas pomalu po všem a já se jen třesu před okamžikem "probuzení", kdy mě všichni a všechno bude nutit se zas nějak zapojit a fungovat jako normální člověk. Aby se tohle všecko zas mohlo v létě opakovat :) letos mě bohužel nečeká žádná Indie, pravděpodobně budu tvrdnout doma a možná se občas podívám na nějaký ten sraz herních serverů, kde jsem začala být zas aktivnější - pokud mě ovšem nepřepadne zas ten pitomej pocit, že stejně nikam nepatřím a není důvod se kdekoliv ukazovat. Třeba se na mě ale usměje štěstí a konečně se toho nějak zbavím (páč i kdyby to byla pravda, snazší by bylo si dokázat nalhat nějaký příjemnější věci). Za chvilku pak kliknu na tu krásně vyvedenou ikonku na spodní liště woken a nařídím si na mobilu budíka, abych si zas nespálila oběd. V mezičase možná zalehnu ještě k Malazu nebo nějakým anime (taky jsem si teď uvědomila, že jsem nic déle jak týden neviděla..). Jinak Chromého boha opravdu nedoporučuji číst před (a vlastně i po) zkouškou. S tím, jak to všechno hrozne prožívám, přicházím na každej test opravdu hrozně zoufalá :) a jestli mám někdy pocit, že jsem to zvládla a měla bych pociťovat štěstí a úlevu, otevřu knížku zas a je po všem :D Stalo se mi to i teď, pořád mám před očima scénu s Kotilionem a Lostarou Yil (mmch. jsou to jedni z mých největších oblíbenců) a kdykoliv si to vybavím živěji, zas mě to svírá v žaludku. Asi za tyhle fyzické potíže jednou Stevena zažaluju :)
A nebyla bych to já, abych se opět nepochlubila mou úchvatnou postavou z GW II. Momentálně lvl 45 thief, provolávejte slávu Maeře Rake :)
Tak, ze všeho jsem se vypsala, takže se mě nikdo nemusí na nic ptát a já zas budu mít čas na trochu toho exploringu :))
Žádné komentáře:
Okomentovat