Prach snů dočten

,,Jsem připravená osvobodit tu mrchu. Milovaný synu, je čas přinést konec tomuto světu?"
,,Proč ne?"
Takto končí devátý příběh z malazské Knihy Padlých.


A je to tady!
Okamžik, kterého jsem se již nějaký čas bála a zároveň se na něj "těšila". Vždycky mívám po dočtení téměř jakékoliv knihy podobně smíšené pocity. Zvědavost mě nutí neustále obracet další stránky, v hlavě si tvořím obrazy scén, vymýšlím své vlastní a pak je najednou konec...Pár závěrečných slov a prázdná stránka. U malazu je to ještě mnohem silnější. bez vytáček přiznávám, že mě Erikson se svým světem naprosto pohltil, ještě nikdy jsem neměla možnost nahlédnout do tak rozsáhlé studnice úchvatných nápadů a scén, které se za poslední rok staly mou obrovskou inspirací. Nehledě na ten naprosto odzbrojující lidský rozměr, které jeho knihy mají. Ve fantasy je to rozhodně něco nevídaného. Malaz se u mě stal určitým etalonem kvality; kolikrát mám problém s mnoha jinými autory, protože ani zdaleka jeho umu nedosahují. Zároveň je asi i mým největším životním snem vytvořit něco podobného. Pokud bych po sobě na světě něco ráda zanechala, pak příběhy - nejdrahocennější odkazy ze všech. A právě z tohoto důvodu mi nezbývá nic jiného, než před Eriksonem opravdu smeknout; věřím, že jeho slova mi dala opravdu mnoho.
Ačkoliv s devátým dílem je to poněkud odlišné, na rozdíl od předchozích knih není děj ukončen,ale jde "pouze" o polovinu strhujícího finále. Vyhnula jsem se tak desítkám probrečených kapesníčků, abych mohla přijmout osud mnohem horší; nesmírné obavy svářící se s touhou zjistit, co bude dál. A že to bude zase zatraceně dlouhý čekání!
Teď jen přemýšlím, zda se vrhnout na sérii První zákon od Abercrombieho, nebo pokračovat v četbě Prince ničeho od Bakkera. Spíše to vypadá na prvně jmenovaného, vzhledem k tomu, co jsem měla možnost si vyslechnout o závěrečném dílu série od Bakkera. I když stejně v hloubi duše vím, že nebudu spokojená a neustále budu mít hlavu zaplněnou malazem... Knihy budou asi už navěky mým prokletím :)

P.S. - Při dočítání posledních stránek mi tu hrálo tohle. Už když jsem tu skladbu slyšela poprvé, viděla (ano opravdu viděla, i hudbu si vizualizuju :)) jsem příběh Icaria. A pak mi to zahraje na konci devítky....