neděle 25. března 2012

Ze života Maery - část IX.

Útok východu

Tak jsem se dnes dozvěděla, že záznamy o událostech mého vlastního života vlastně nikoho nezajímají a skoro dostala vynadáno, že jsem si "dovolila" v posledních dnech postnout dokonce dva příspěvky nesouvisející s našim hraním :)) teda pěkně děkuju :D Asi budu pak pak perličkama z mých všedních dnů zasírat úvodníky. 
Tentokrát je souhrn o něco kratší, je to částečně způsobeno i tím, že se má postava neúčastnila např. rozhovorů s Rowanem apod. Ale aspoň se to psalo poměrně dobře. I když jsem byla vykázána k druhému PC bez netu, mohla jsem si nerušeně vychutnávat jasmínový čaj a místo ambientu jsem si jako hudební podkres zvolila své momentálně velmi oblíbené downtempo/trip hop Sunday Munich. Není divu, že z toho vylezl další emopost :))

    Po předání všech důležitých zpráv jsem se vydala napříč táborem. Byla jsem mimo aktuální dění více než týden, za tu dobu se muselo mnohé změnit. A mě vždy živily informace. Ne vše se ale člověk dozví ve stanu vrchního velitelství, proto jsem se vydala na průzkum. Minimálně od mágů bych mohla zjistit spoustu zajímavých detailů, které by mi doplnily přehled o aktuálním dění. Bohužel jsem jej stále více ztrácela, což mě značně znervózňovalo. Jako by snad můj znovu pozměněný tělesný stav nestačil. Byla jsem ale nemile překvapena, když jsem vykročila směrem k severnímu ležení a zachytila ne zrovna přívětivé pohledy posádky. Směsice podezíravosti, nenávisti a strachu se do mě vpalovala a otevírala staré rány. Začínala jsem i sama pociťovat obavy; pohybovat se tu sama bylo pro mě snad i nebezpečné. Tak málo stačilo, aby se situace zvrtla a já už tu přestala být vítaným hostem. Pochybuji, že je šance, aby se vše navrátilo do původních kolejí. Teď už budu odtržená nadobro. Na území jihovýchodu byl stav ještě mnohem horší a dál už jsem se ani nevydávala. Zamířila jsem zpět do stanu velitelství, tam mou přítomnost alespoň tolerovali.

Chtěla jsem zjistit, co se děje s mými spojenci a pokusila se kontaktovat Ilanu skrze naše mentální spojení. Ocitla jsem se přímo uprostřed bitevní vřavy, vyhnula se několika útokům a instinktivně sáhla po zbrani. Probrala mě až Horonova pěst. Stále jsem se nacházela ve velitelském stanu obklopená jednotkou seveřanů s tasenými meči a připravenými k okamžitému zásahu. Postupně jsem uklidnila svůj dech i sebe a vysvětlila jim svou situaci. Linka, kterou jsem měla s Ilanou byla stále velmi čerstvá a já ji nedokázala plně ovládat. Stále mi činilo potíže rozlišovat, kdo jsem a kde se nacházím. Rozhodně to nebylo příjemné a poslední, co jsem teď potřebovala, bylo na sebe nějak nevhodně upozorňovat. Spojení se mi ale podařilo zachovat a vnímala jsem, jak musí Ilana čelit neuvěřitelně silnému náporu z řad Rowanových sil i templářů. Snažila jsem se ji donutit k ústupu, ale to jako vždy odmítala. Pak mi Sirnu přikázal, ať naše spojení ihned přeruším. Nebyl důvod odporovat.

Záhy se napříč ležením rozezněl poplach. Vyběhla jsem ven, abych byla svědkem očekávaného návratu vyčerpané Ilany. Skutečně se objevila s tělem jednoho z templářů, ale z dálky jsem nedokázala rozpoznat, zda vykazuje nějaké známky života. Chtěla jsem jim vyrazit vstříc, ale zadržely mě jednotky jihovýchodu, které mě odmítaly k Ilaně pustit. Spolkla jsem několik nadávek a pozorovala celou scénu z povzdálí. Pak přišlo nevítané překvapení; templář se začal pohybovat. Rozhodně to nebylo přirozené. Do očí přihlížejících se pomalu začala vkládat hrůza, ale právě dorazivší Zachariáš celé představení ukončil, když nechal ostatky templáře spálit svým Bílým plamenem. Krátce na to přišel i Jižní vládce v doprovodu Loma a Sirnu, spolu se Zachariášem odnesli Ilanu do jižní části tábora. Ani za nimi mi nebylo dovoleno jít, tak jsem se vrátila do přiděleného stanu, který stál v táboře opuštěn ještě od našich předchozích návštěv. Celou cestu k němu jsem však vnímala, že jsem sledována a ani když jsem za sebou zatáhla plachtu, mě nepříjemný pocit neopustil.

Na návrat svých společníků jsem nemusela dlouho čekat. Hned druhý den, krátce po smluveném času pro teleportace jsem je mohla „uvítat“ v mém příbytku. Stroze jsem jim sdělila, co se tu událo a poslala je za Ilanou. Sama jsem neměla chuť opouštět stan; téměř jsem nespala a bylo mi stále hůř. Po chvíli se ale objevila velmi nečekaná návštěva; Jižní císař mě požádal, ať se i já vydám do jižní části tábora a nabídl mi doprovod. Cestou mě ujistil, že jsem na jejich území vždy vítána a mohu plně využívat jejich pohostinnosti. To se mělo týkat i mého bratra. Možná až příliš příkře jsem mu sdělila, že je stále v péči severu, kde se jej snaží dát dohromady. Věděla jsem, že ho drží jen proto, aby na mě mohli v případě nouze zatlačit. Ale mohu snad věřit jihu? Nebo komukoliv jinému? Další zprávy byly však mnohem znepokojivější; magický obojek, který mi nasadili, zřejmě nebyl dostatečnou pojistkou a měla do mě být vpravena nějaká mnohem komplikovanější a účinnější, navázaná přímo na můj duševní otisk. Hovořil se mnou naprosto upřímně, což mě uvrhovalo do mnohem většího zoufalství.

Pravý důvod, proč jsem měla jít s ním, nebyla jen Ilana. Čekala tu na nás návštěva a nebyl to nikdo jiný než náš bývalý společník Elendar. Dlouze se rozprávěl o svém výcviku na jihovýchodu a vyjádřil přání se opět připojit k naší skupince, aby mohl dostát svému slibu. Ujišťoval nás, že jej měsíce strávené na jihovýchodě změnily a již je na něj spoleh. Byla jsem vůči jeho prohlášením značně skeptická, ale nakonec, proč mu v něčem bránit? V lecčem na tom byl stejně jako já, neustále pod drobnohledem a násilně donucen k poslušnosti. Zatím to vypadalo, že ten obrovský tlak zvládá, ale jak je tomu ve skutečnosti, ukáže až čas. Postupně jsme jej zasvětili do situace na frontě a já byla posléze vyzvána, ať se hlásím u velení. Ačkoliv jsem tušila, co mě čeká, bylo těžké zachovat klid. Ve stanu už na mě čekala obvyklá sestava doplněná o neznámého mága. Poté dorazil i generál Lom a celá šaráda mohla začít. Znovu mi zopakovali, co co se chystají provést a že je mou oficiální povinností nechat se nasazovat na sebevražedné mise. A vzhledem k tomu, že si nedovedou představit vězší nebezpečí, než to, které nám hrozí v našich akcích s Ilanou, mám i nadále zůstat po jejím boku. Opravdu směšné. Nikdo tu nehrál fér a já neměla možnost komukoliv z nich nahlédnout do karet. A ty mé byly již dávno rozloženy na stole.

Mlčky a rezignovaně jsem vše přijala a čekala na hřeb dnešního večera; implantaci nové pojistky. Mág, který se doposud skrýval spíše v pozadí, vytáhl zpoza stolu plátnem převázanou krabičku se znepokojivým obsahem. S neskrývaným odporem uchopil zářící jehlici, která se v ní nacházela. Poté přistoupil ke mně a začal nesrozumitelně odříkávat podivná zaklínadla. Vzduch zhoustl a jehlice začala levitovat v úrovni mých prsou, ostrým hrotem namířená přímo proti mně. A pak vyletěla. Ostrá bolest mi málem vyrazila dech a já šla téměř do kolen. Postupně se do mě zabodávala, ale nebylo to jen mé tělo, které párala. Další šrám, co se nikdy nezhojí. Musela jsem se hodně přemáhat, abych nevykřikla a zachovala si alespoň poslední zbytky hrdosti. To se ale zřejmě generálu Lomovi ani trochu nezamlouvalo. Ihned hodlal hned vyzkoušet první stupeň trestu. Šílená bolest mě srazila k zemi, až mi málem vyhrkly slzy. Lom se s úšklebkem tyčil přímo nade mnou a s ledovým klidem mi sděloval, že při těchto ranách nikdy neomdlím, až třetí stupeň je konečný. Skoro jsem si přála, aby jej raději použil hned. 

Postupně jsem se posbírala ze země a vydala se k teleportačním kruhům, kam jsem byla vyslána. Opět za příjemného doprovodu v podobě generála Loma. Měla jsem se spolu s Ilanou teleportovat na sever, kde jsme se měli setkat s vrchním mágem Tajwunem a zástupkyní draků. Doslechla jsem se, že je mág ve velmi bídném stavu a ani severní léčitelé si s ním už neví rady. Samotný vládce Ilanu požádal, aby se na něj podívala a podělila se s ním o své poznatky. On sám se na svůj post i nadále odmítá vrátit, ačkoliv má stále autoritu, jeho pravomoci jsou značně omezené. Něco mi však říkalo, že jistá nezávislost s tím spojená je přesně to, po čem touží. Jsou to ale jen mé odhady, které si jen stěží mohu v současném stavu podložit. U kruhů předal Lom Ilaně hesla ke všem třem stupňům pojistky a následoval nás na sever. Nepřipojil se akorát Riel, který se rozhodl, že bude raději při ruce léčitelům na frontě. Dnešní večer bude mít opravdu plné ruce práce. Možná jsem mohla požádat o totéž, postavit se do předních linií a padnout pod náporem východu, v tom jsem dokázala alespoň naleznout nějaký smysl.

Konečně jsme se ocitli v severním paláci, kde se od nás Ilana oddělila, aby si mohla promluvit s hlavou rodiny draků. My byli mezitím ubytováni v jednom z křídel pro hosty. Sešli jsme se před našimi pokojia ke mně se okamžitě přitočil Elendar. Svěřil se mi, že je stále v očích elfů vyhnancem a touží získat zpět svoji čest. Stále neochvějně věří tomu, že svět může být hezčím místem, já ale jeho optimismus rozhodně nesdílím. Nechala jsem jej v zajetí jeho naivních představ a raději si šla odpočinout. Poté nás čekala plánovaná schůzka s Tajwunem. Cestou jsme narazili na Ilanu zabranou do hovoru se Severním vládcem. Žádala po něm divinační kolečko; mocný artefakt, který jí byl prve odebrán. Potřebovala jej využít pro záchranu jeho mága; záhy jsme pochopili proč. Když se před námi objevil, jen stěží jsem v něm dokázala vidět autoritativního a mocného muže, jakým byl. Zdravou rukou se toporně opíral o hůl a pahýl té druhé se mu rýsoval pod volnou halenou. Obličej měl znetvořený a jedno oko zešedlé. Byl na něj opravdu smutný pohled. Ilana jej následovala do jeho pokoje a my se vrátili do těch našich. Využila jsem zdejších lázní, abych mohla aspoň na chvíli zapomenout na všechny útrapy. Vůbec to nepomohlo.

Vrátila jsem se a doufala, že mě zachrání spánek. Převalovala jsem se na lůžku a propadala stále větší melancholii. Pokusila jsem se kontaktovat Ilanu, abych si měla alespoň s kým promluvit. K mému překvapení naše spojení nepřerušila. Snad poprvé jsem se donutila svěřit se jí se svými obavami a chtěla po ní ujištění, že až nebudu svou situaci zvládat, má raději použít pojistku a dopřát mi rychlý konec. Snažila se mě přesvědčit, že nic není ztraceno a že se pokusí se za mě přimluvit. Ano, opět ona. Vůbec netušila a ani jsem jí to nemohla mít za zlé, že právě tímhle celou situaci zhoršovala. Dávala mi tím jasně najevo, že já už tu nemám, co dělat. Má slova ani činy nemají žádnou váhu, vše se neustále točí jen okolo ní. Pokud by uznala, že už mě tu nepotřebuje, okamžitě by se mě zbavili. Tomu se jen stěží dalo říkat "nová šance na život". Stále víc jsem si přála, abych mohla být na frontě, v řadách anonymních mužů, kde bych mohla dělat aspoň to, co mi jde nejlépe: zabíjet.*

Náhoda je nevyzpytatelná mrcha a mé přání se alespoň z části splnilo; jelikož byla Ilana těsně svázána s osudovými linkami světa, dolehly k ní obrazy a zvuky z právě probíhající bitevní vřavy. Křik zraněných, poslední výdechy mužů a nářek nad padlými druhy. Naše spojení bylo stále aktivní a já tak měla možnost zakusit, čím vším si musí v takových chvílích procházet. Ještě nikdy ve mně podobné pocity nerezonovaly tak silně. Tisíce mužů a žen právě položily své životy za vidinu lepších zítřků, za náš společný sen. Když začala Ilana pomalu zpívat modlitbu za mrtvé, musela jsem se přidat i svůj hlas, doufaje, že se skrz linku dostane až k duším, jež měly dnešní noci přejít přes okraj. Bylo to opravdu to nejmenší, co jsem teď mohla udělat. Být alespoň takto po jejich boku, dokud se od jejich štítů nezačnou odrážet první paprsky Slunce oznamující příchod dalšího dne...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Tedy alespoň teoreticky by to má postava měla umět, když už je ten vrah :) To by ovšem musela alespoň někdy vyhrát svou nekonečnou válku s kostkama. DM mi opravdu nechce povolit spešl epickou dovednost, která by mi přičítala alespoň pětku k hodu :)) příště budu hrát nějaký vtipný charakter a udělám z toho součást jeho image :D   

2 komentáře:

  1. Velitel spojeneckého štábu za síli severu se jmenuje Horon nikoliv Huron.

    A vynechala si část, kdy ti Ilana sdělila Rowanovo varování a informace o útoku, které si pak předala. Ilana ke po svém návratu doplnila o další detaily.

    OdpovědětVymazat
  2. Info o útoku jsem předala už v předchozí části :) s tím Horonem jsem si to taky myslela (sama to tak v poznámkách mám, ale jak jsem to kontrolovala podle tvého zápisu na Hofy, tak tam bylo uvedeno právě toto) :) takže si to teď pěkně oba opravíme ;)

    OdpovědětVymazat