Ze života Maery - část XL.

Nákaza

    Tak je tu po měsíci konečně další pokračování. Tedy, takovou prodlevu jsem ještě vážně neměla. Ale dělám, co mohu. Uklidňuje mě snad jen fakt, že události z několika posledních sezení snadno shrnu do jednoho příspěvku, protože se hraje dost pozvolně a navíc si každý vypráví svou část. Kolikrát jsem ráda, že se vůbec dostanu ke slovu :) No, snad jsem z toho psaní úplně nevypadla...

Chromý bůh dočten

A stránka před námi se rozmazává.

Věk uplynul. Kniha musí skončit.

Historie nás opustila.

Pozvedněte ještě jednou rozedranou zástavu padlých. Pohlédněte kouřovou clonou na tmavé skvrny na látce.

To je krev našich životů, to je celá odměna za naše činy, které budou brzy zapomenuty.

Nikdy jsme nebyli takoví, jak se od nás čekalo. 

Byly jsme jen takoví, jací jsme byli. 

Nezapomeňte na nás