Dočteno: Glen Cook - Pán tichého království

    S příspěvkem sice přicházím se zpožděním, ale aspoň jsem měla čas si nechat veškeré dojmy z knihy pěkně uležet. V současné době jsem zpět u Malazské knihy padlých někde na 250. stránce Dómu řetězů a vychutnávám si příběh Karsy Orlonga. Současně mě ale potěšil Brokilon, který se snad co nevidět chystá vydat třetí část Zástupců Noci s poetickým názvem Děj se vůle Noci. Takže pokud by mi někdo chtěl opravdu udělat velkou radost na Vánoce... ;)

Dočteno: Glen Cook - Tyranie noci

    Abych si udělala menší pauzu od Malazské knihy padlých, rozhodla jsem se pro menší změnu, krom nudných  50 odstínu šedi jsem se konečně odhodlala otevřít první díl z Cookova cyklu Zástupci noci, abych si ověřila, kam se od dob Černé legie (která byla mmj. pro Eriksona obrovskou inspirací pro vytvoření Paličů mostů) můj oblíbený autor posunul. A jelikož jsem oddaným milovníkem dark fantasy, byla tohle nutná volba.

Chromý bůh dočten

A stránka před námi se rozmazává.

Věk uplynul. Kniha musí skončit.

Historie nás opustila.

Pozvedněte ještě jednou rozedranou zástavu padlých. Pohlédněte kouřovou clonou na tmavé skvrny na látce.

To je krev našich životů, to je celá odměna za naše činy, které budou brzy zapomenuty.

Nikdy jsme nebyli takoví, jak se od nás čekalo. 

Byly jsme jen takoví, jací jsme byli. 

Nezapomeňte na nás

Steven Erikson - Vzpomínky ledu

Podle zápisků na blogu mi přelouskání dalšího dílu Malazské knihy padlých trvalo celé tři měsíce O_o Sice mají Vzpomínky ledu celých 940 stran, ale i tak si na čtení nacházím poslední dobou málo času. A když už, pak k tomu vyžiji zcela nevhodné chvíle, které bych měla věnovat raději učivu. Jenže znáte to, zápočtové testy AŽ za dva dny, co na tom, že z více předmětů :) Teď už ale ke knize samotné...

Dávné války mezi T'lan Imass a Jaghuty zničily svět. Obrovské říše se spolu potýkaly na zpustošené zemi mezi hromadami mrtvých, jejichž kosti byly kostmi hor, jejichž prolitá krev byla krví moří. Kouzla zuřila, až samo nebe zahořelo plamenem...

Dávné dějiny, sv. I

Kinicik Karbar'n

Listopad v kostce

    Když jsem se tak podívala na četnost příspěvků na mém blogu za poslední měsíce, bylo mi z toho tak trochu smutno. Krom pravidelných zápisů z hraní tu není jediný zajímavý příspěvek. Bohužel je to skutečně tím, že tak nějak nemám o čem psát. Můj život je nudný a nic zvláštního, co by stálo za zmínku, se v něm prostě neděje. Mám naprosto všední starosti, a když už se náhodou najde nějaká výjimka, není to něco, s čím bych se potřebovala svěřovat :) Aspoň tu tedy sesumíruju těch pár střípků ze života z posledního měsíce...

Steven Erikson - Dům mrtvých

    Opět po velmi dlouhé době jsem konečně dočetla i druhý díl Malazské knihy padlých s názvem Dům mrtvých a stejně jako v předchozím případě jsem se rozhodla, že o něm napíšu kraťoučké shrnutí, aby si všichni potenciální čtenáři mohli udělat představu o tom, do čeho vlastně půjdou :)

Zkouškové

A je to opět tady :) Jedno z nejstresovějších a zároveň nejhezčích studentských období, kdy je najednou svět tak neuvěřitelně pestrý a člověk musí neustále odolávat silnému nutkání jej prozkoumávat a ponořit se do jeho barev.
Než abych se učila na fyziku, raději se dusím vlastním básnickým střevem a toužím se se světem podělit alespoň o část z těch úžasných věcí, jaké jsem objevila a úspěchů, kterých jsem dosáhla :) Aneb pár štěků o tom, o čem se mi nechce (=jsem líná) napsat celý článek.

Steven Erikson - Měsíční zahrady

Za svůj život jsem už pár knížek přelouskala. I přes svou vrozenou vybíravost jsem zabrousila snad do všech žánrů, abych největší uspokojení nalezla právě ve fantasy. Ale i zde existuje asi jen minimum titulů, ke kterým bych se chtěla vracet. Ovšem Eriksonova Malazská kniha padlých k nim rozhodně patří. A právě včera jsem podruhé dočetla první díl této úžasné ságy - Měsíční zahrady.