Nákaza
Tak je tu po měsíci konečně další pokračování. Tedy, takovou prodlevu jsem ještě vážně neměla. Ale dělám, co mohu. Uklidňuje mě snad jen fakt, že události z několika posledních sezení snadno shrnu do jednoho příspěvku, protože se hraje dost pozvolně a navíc si každý vypráví svou část. Kolikrát jsem ráda, že se vůbec dostanu ke slovu :) No, snad jsem z toho psaní úplně nevypadla...
Překulila jsem se na bok a loktem se
snažila zapřít o chladnou zem ve snaze se zvednout. Byly to ale až bratrovy
ruce, které mi pomohly se znovu postavit na nohy. Ostatní si mě jen podezřívavě
měřili a dlouho nikdo z nich nepromluvil. Ilana už byla pryč a mně se
postupně začaly navracet všechny vzpomínky. S nimi i útržkovité obrazy
minulosti patřící osobě uvězněné v portálu bolesti. Bratrova mysl nebyla
jediná, kdo obýval jeho tělo. Vše se začalo pomalu slévat dohromady a já měla
potíže rozlišit, co ke komu patřilo. Rozbolela mě hlava. Houstnoucí atmosféra v místnosti
mi s tím rozhodně nepomáhala. Sotva se mi podařilo pod tím náporem znovu otevřít
oči, vyšel mi vstříc Garvig. Okamžitě mě začal zasypávat otázkami na mou minulost,
aby si ověřil, že před ním stojím skutečně já. Bylo až děsivé, do jaké míry byl
obeznámen se všemi podrobnostmi, ačkoliv se to od něj dalo čekat. I když jsem
dokázala vše zodpovědět, nebyl spokojen. Naprosto nečekaně jsem ucítila tlak na
spáncích a příval tupé bolesti mě donutil udělat několik kroků vzad. Snažila
jsem se jeho prudké útoky odrazit, ale marně. Musela jsem přijít o vědomí. Když
jsem opět začala vnímat, ucítila jsem pod sebou tvrdé lůžko. Pokoj, ve kterém
jsem se nacházela, byl velmi skromně zařízen, nebylo těžké si domyslet, že jde
spíš o celu. Dveře neměly zevnitř kliku. Zabouchala jsem na ně a čekala na
odpověď zvenčí. Než jsem zaslechla přibližující se kroky, musela jsem opět
čelit pohledu na své pozměněné tělo. Ruce, jež prve rozechvěly pórovité dřevo a
poté vyškubly několik pramínků černých vlasů, mi nepatřily. Bolest se však
zdála jako má vlastní. Jediná skutečná
věc na tomto světě. Dolehla ke mně dvojice hlasů, patřily příslušníkům
řádu Bílého plamene. Chtěla jsem vidět své společníky, ale prohlídka prý stále
nebyla u konce. Čekala mě další schůzka s Garvigem.
Nebyl naladěn o moc lépe než v době
našeho posledního setkání. Vlastně jsem ani netušila, kolik mohlo od té doby
uběhnout času. Mág rozhodně nebyl sdílný; po celou dobu si jen užíval mého
zbídačeného stavu a kdykoliv měl možnost, dal mi jasně najevo své opovržení.
Nevzpomínala jsem si, kdy bych ho viděla podobně jednat. Možná tím byl ale jen
stejně otřesen a tohle byl jeho způsob obrany. Znovu se probíral mými
vzpomínkami a nechával vyplavat na povrch ty nejvíce traumatizující okamžiky mládí.
Jen proto, aby mi mohl připomenout, jak zkurvenej
život mám. Bez něj bych na to určitě nepřišla. Když jsme společně opustili
místnost a úzkou chodbou zamířili k dalším pokojům, nechala jsem jeho
bodavá slova volně proklouzávat kolem své mysli. Bylo na čase se opět soustředit.
Díky mému neplánovanému odpočinku se mi v hlavě konečně utřídila většina
vzpomínek. Už nebylo pochyb o tom, že na tomto světě skutečně zůstal kousek
bratrovy duše a opět to byla Ilana, kdo se postaral o její odchod. Aniž bych mu
stačila říct své sbohem. A ta samá osoba už nejspíš teď zjišťovala vše o nějakém
komplexu na severu, odkud se měla šířit víra kultu Ničitelky Ilany. Krom toho
tu byla ještě ta záležitost s neprobádanou chodbou v podzemním chrámu
města, odkud jsme si vyzvedli Ewana. Moji nadřízení se museli o tom všem co
nejrychleji dozvědět. Nejdřív jsem se ale musela ujistit, že jsou moji spojenci
v pořádku. Bratra jsem našla hned v prvním pokoji obydlené části
sídla. Nakonec jsem to byla já, kdo byl nucen toho druhého přesvědčovat, že je
vše v pořádku. Krátce jsem si promluvila i s Exaiem a pak požádala
místní hostitele, aby mi umožnili spojit se s velením. Osvětlila jsem jim
celou situaci a na jejich žádost nahrála své vzpomínky do jednoho z magických
krystalů. Obratem přišel další rozkaz o prozkoumání situace na západě.
Ilana se vydala do podzemního chrámu
na vlastní pěst a opět chtěla vzít celou situaci do svých rukou. Ač jsem měla
ještě značné problémy s kontrolou mé nové tělesné schránky, rozhodla jsem
se opustit současné útočiště. Na místě byl už i Tajwun, který byl za celý ten
poprask zodpovědný a než jsem se stačila byť jen nadechnout, začal se vymlouvat
na Ilaninu neodbytnost. Od té doby, co před pár dny vstoupila do útrob chrámu,
nebyla v okolí zaznamenána jakákoliv magická aktivita. Ani z fronty nepřicházely
žádné zprávy, jako by se snad všechno zastavilo. Což jen umocňovalo moji
nervozitu. Mohla jsem jen čekat, jak se celá situace nakonec vyvrbí. Naštěstí mi
Tajwun připomněl, že se tu stále nachází Corwen a já jej mohla jít navštívit.
Ovšem obraz, který se mi naskytl, jsem opravdu nečekala; drahnou chvíli po mém zaklepání se dveře
váhavě pootevřely a vykoukla z nich naprosto zbídačená postava jen
vzdáleně připomínající našeho spojence. Kruhy pod očima a propadlé tváře
prozrazovaly dlouhodobý nedostatek spánku. Po ujištění, že se skutečně jedná o
mou osobu, jsem opatrně vklouzla dovnitř. Zpětně jsem si uvědomila, že Tajwun
byl od toho incidentu zatím jediný, kdo se nad mým novým vzezřením nijak nepozastavoval. Všude jinde jsem musela čelit nepříjemným
dotazům a podezíravým pohledům.
V pokoji byl strašný nepořádek a
dlouho tu už nikdo nevětral. Všude se válely nedbale pohozené hromádky papírů.
Moji pozornost však upoutal jeden konkrétní; byl na něm vyobrazen znak nově
vznikajícího kultu a text ve starém dialektu Zářících. Opatrně jsem jej přeložila
a schovala za opasek. Všimla jsem si, že se tento motiv velmi často opakoval,
jen doprovodný text chyběl. O kousek dál
byla ještě vyznačena mapa nějaké neznámé svatyně. Během toho, co jsem se
snažila předstírat zájem o úklid místnosti, jsem se vyptávala Corwena na jeho
zdraví. Bylo vidět, že mi stále nedůvěřuje a po chvilce začal vykazovat až
nepřirozenou dávku nejistoty. Pořád jsem měla pocit, že tu něco nehraje, ale
nedokázala jsem si všechny indicie spojit dohromady. Řešení bylo nasnadě; ač
bylo putování zrovna jeho myslí obvykle velmi obtížné, byl to nakonec celku
dobrý zatěžkávací test a zkouška mých schopností. Naštěstí jsem o ně nepřišla.
Přes prvotní odpor jsem se prolámala skrze jeho bariéry a hned z kraje čelila
stravujícímu strachu. Sotva jsem se z útoku vzpamatovala, měla jsem před
sebou obraz draka přinášejícího zkázu na tento svět. To ale nebylo možné. O této vizi neměl Corwen vědět. A už vůbec ne o
tom, že v tom všem můžeme s Ilanou sehrát velmi nepříjemnou roli. Ačkoliv
jsem byla zajatcem jeho vzpomínek, cítila jsem, jak jsem se začala třást. Znovu
jsem čelila všem následkům, jaké by měla má smrt. Šokovaným tvářím mých
blízkých zanechaných jen svému osudu, a tím jisté smrti. Setřást je bylo stále
dost obtížné. I když jsem se nakonec dokázala vymanit, věděla jsem, že se při
nejbližší příležitosti opět ozvou. Nejlépe ve chvíli, kdy to nebudu vůbec
čekat.
Vize konce světa nebyla však to
jediné, co Corwena naplňovalo strachem; jeho mysl se utápěla v nekonečných
pochybách o pravosti jeho víry v Ilanu. Začínal se domnívat, že krvavé
oběti byly možná opravdu tím, co od něj požadovala. I když mu zdravý rozum
velel, že tohle není ta správná cesta. Současně mi dával za vinu smrt všech
těch nevinných duší padnuvších během obřadu. To jsem nemohla popřít, jejich
krev byla skutečně na mých rukou a ať už by se tomu masakru snažil jakkoliv
zabránit, nepovolila bych to. Zdržel se jednání na základě mého rozkazu. I
zpětně jsem si musela přiznat, že bych na něm nic neměnila. Když už se mi
nedařilo vyhmátnout z jeho mysli cokoliv podstatného, přišla na řadu
slova. Snažila jsem se zjistit, v čem tkví podstata jeho pochyb. Jistě,
mohla jsem pátrat hlouběji a možná se pokusit tohle všechno z jeho hlavy
odstranit, ale chtěla jsem, aby na to přišel sám, přirozenou cestou. Bohužel
jeho odpovědi nebyly ani v nejmenším uspokojivé; po celou dobu jsem měla
jen pocit, že se snaží stát v defenzivě a nehledá skutečné důvody. Nebo v tom
měl prostě jen zmatek. Nechala jsem ho na pospas vlastním myšlenkám a vrátila
se za Tajwunem.
Místo toho, abychom se zabývaly
alespoň jedním ze závažných případů, se rozhodl, že je na čase otestovat moji
přirozenou odolnost vůči magii. Stále dokola mě vystavoval sérii velmi
nepříjemných útoků jen proto, aby posléze došel k závěru, že ani změna
těla s touto vlastností nic neudělala. Ale zkoušet na mého bratra mentální
útoky jsem razantně odmítla. Překvapilo mě, že vůbec o něco podobného žádal. Nejspíš
to bylo ale jen součástí dalšího z testů. Než jsem se s ním stačila
rozloučit a vydat se směrem k mému pokoji, rozrazila dveře do místnosti
Ilana. Na sobě měla zbroj Zářících a v rukou třímala obouruční meč. Bylo to
opravdu dlouho, co jsem ji viděla naposled takto po zuby ozbrojenou. Z toho
se dalo usuzovat jediné; bytost ukrytá pod zemí skýtala mnohem větší nebezpečí,
než jsme si prve mysleli. Zářící tu ale stála před námi a přinášela zprávy o
úspěchu. Bohužel to nebyla jediná událost, jež se dala v posledních dnech
do běhu. Různě po světě došlo k dalším masakrům ve jménu Ničitelky Ilany a
tato podivná nákaza zasáhla i naše
řady. Nepodlehl ji nikdo jiný než sám Garvig. Záhy byla tato zpráva potvrzena a
já před sebou měla nový úkol zahrnující buď jeho zadržení, nebo likvidaci. Když
jsem generálům potvrzovala přijetí rozkazu, začaly mi postupně docházet všechny
souvislosti. Musel s tím bojovat už opravdu dlouho; to, co jsem předtím
mylně považovala za jeho nerudnost a nenávist k mé osobě, bylo ve
skutečnosti mnohem komplikovanější. Kdybych nebyla tak sobecká, mohla jsem to
zarazit už v počátku. Navíc to byly sotva dva dny, kdy mi důkladně
procházel myslí a já pak veškeré své vzpomínky poslala přímo do rukou těm
nejvyšším. Neexistoval snad snazší způsob k jejich eliminaci. Ihned jsem
musela zkoumání krystalu pozastavit a všechny upozornit na možné nebezpečí. I
tak mělo zadržení mága přednost a dokonce jsem dostala k dispozici i
věštecké kolečko, které mi mělo napovědět něco víc o jeho současném působišti. Nakonec
ale ani nebylo díky Ilanině přítomnosti potřeba. Nabídla se mi, že mi s jeho
zadržením pomůže.
Vyrazit jsme musely téměř okamžitě,
nebyl ani čas vymýšlet nějaké složité plány. Ilana jej měla zabavit a já se
pomocí své neviditelnosti, ve které jsem byla téměř pro všechny mágy
nedetekovatelná, dostat do jeho blízkosti. Od místních felčarů jsem si vyžádala
několik paralyzacích jedů, jež mi měly celou věc usnadnit. Zakrátko se ve
vzduchu začal postupně vykreslovat zářící oblouk, nejprve vstoupila Ilana a já
se držela v jejím těsném závěsu. Vkročili jsme přímo do jednoho ze
soukromých sálů Tajwunova hlavního sídla. Garvig něčí příchod zřejmě očekával a
nechal se Ilanou přesvědčit k hovoru. Počkala jsem na příhodný okamžik, rozptýlila
v místě, kde stál magii, a zaútočila. Otrávená šipka se zasekla v jedné
z polic knihovny, jak proletěla právě se rozpadající iluzí. Mělo mě
napadnout, že bude ke komunikaci používat jen své obrazy. Teď se mohl nacházet
skutečně kdekoliv. Další chyba, která mohla ohrozit průběh celé akce. Znovu se
objevil u protější stěny. Věděl, že jsem na místě a vyzval mě, ať se odmaskuju
a připojím se k jejich konverzaci. Nemělo smysl i nadále zůstávat skrytá. Posadila
jsem se na jedno z měkkých křesel a snažila se se zapojením všech smyslů
vypátrat jeho skutečné umístění. V jednu chvíli jsem měla pocit, jako by
mi stál přímo za zády, ale ten velmi rychle odezněl. Místo toho začaly podobné
odezvy přicházet z mnoha dalších míst. Vše nakonec přehlušil až Ilanin
hlas. Samotné jí docházel čas a prý se mu podařilo ovládnout mi smysly. Jistě, v tomto byl opravdu mistr.
Potřebovala jsem něco rychle vymyslet.
Zvedla jsem se z křesla a
přistoupila k jedné z polic naplněné desítkami svazků předstírajíc
zájem o jejich obsah. Rozhodla jsem se jeho zbraň využít proti němu, pokud mě
skutečně ovládal, měla jsem být schopná určit směr, ze kterého ono působení
přicházelo. A opravdu. Slaboučká linka vedla přímo do pokoje umístěného za
stěnou knihovny. Navrhla jsem, že pro zpříjemnění konverzace přinesu láhev nějakého
vína z Tajwunovy soukromé sbírky. Tentokrát jsem byla vděčná za to, že
jsem se v jeho sídle opravdu vyznala. Doufala jsem, že se mi podaří
odlákat Garviga z jeho současné pozice a budu mít možnost stanout mu tváří
v tvář. Pokračovala jsem chodbou až ke schodům vedoucím do kuchyně. Cestou
jsem musela obejít dvojici Tajwunových služebných; leželi na zemi s vytřeštěnýma
očima a z pusy oběma vytékaly pramínky slin. Nebylo jim pomoci. Znala jsem
je oba; byli to právě oni, kdo se tolikrát starali o mé pohodlí, když jsem u
mága hledala útočiště. To vše už teď zřejmě patřilo dávno ztracené minulosti. V jejich
mysli bylo prázdno. Musela to být Garvigova práce, ačkoliv jsem netušila, jak
se tak rychle naučil někomu vymazat veškeré vzpomínky. Otevřela jsem jednu ze
skříněk a vytáhla zaprášenou láhev. Do druhé ruky jsem vzala tři skleničky.
Pomalu jsem se vydávala zpět. Ani ne v půli cesty jsem zaznamenala jeho
další pokus o manipulaci. Nejspíš se nacházel opravdu blízko. Využila jsem toho
krátkého momentu, abych vazbu mezi námi posílila ve snaze obrátit tohle všechno
proti němu. Byl ale silnější. Ztratila jsem půdu pod nohama a jen jakoby z dálky
ke mně dolehl zvuk tříštícího se skla. A pocit vlhka pode mnou. Rudá tekutina
si našla cestičku mezi dřevěnými trámy na podlaze. Jestli to bylo víno, či snad
vlastní krev jsem netušila. Neviděla jsem a necítila, nedoléhaly ke mně žádné
zvuky a ani jiné odezvy z vlastního těla. Jako by mi opět nepatřilo.
Byla tu jen dvě vědomí zápasící o
nadvládu. Možná mi nakonec i pomohlo, že jsem se nemusela zabývat nepohodlím, v jakém
se má tělesná schránka v tu chvíli nejspíše nacházela a plně se
soustředila na svého protivníka. Podařilo se mi prodrat se skrz a na kratičký
okamžik si vypůjčit jeho vnímání. Okamžik, který stačil k tomu, abych
přišla na způsob, jakým mě ovládal. Vytvořil si v mé mysli zadní vrátka,
na která stačilo jednoduše zaklepat a pak už jen jednoduše vstoupit. Umístil je
opravdu chytře; mezi všechny ty bolestivé vzpomínky z mého mládí. Procházet
jimi vyžadovalo jejich opětovné připomenutí. A to pochopitelně nebylo všechno.
Hned za vrátky byla schována kouzla mající za úkol mi postupně likvidovat mysl.
Opatrně jsem se jim vyhnula a snažila se Garvigovi znemožnit sesílání čehokoliv
dalšího. Měl jich připraveno opravdu požehnaně. Díky takto těsnému spojení se
mi podařilo obnovit si alespoň sluch. Jak jsem se postupně stahovala z jeho
mysli, dolehly ke mně ještě útržky jeho hovoru s Ilanou. Cosi o taktické
magii a podivení nad tím, jak je schopná spolupracovat se zrádci a těmi, co
nevěří v její vlastní cíle. Nevypadalo to, že by si čehokoliv všiml, musel
se domnívat, že mě dokonale uvěznil. To pro mě byla ta nejvhodnější doba k útoku.
Jeho vědomí přede mnou zůstávalo zcela odhalené, stačilo mu prostě jen způsobit
takový šok, aby upadl do bezvědomí. Poslala jsem jeho směrem dostatek této
ničivé energie…
A jeho mysl se roztříštila na tisíce
kousků. Proběhlo to tak neskutečně rychle. Neměla jsem možnost to zastavit.
Jednoduše se rozpadla. Jako když
sklenička dopadne na tvrdou zem. Všechny smysly se mi okamžitě vrátily a po
chvíli jsem už byla schopná i pohybu. Ležela jsem v přijímacím sálu
zejícím prázdnotou. Jen z vedlejšího pokoje vycházely nějaké zvuky. Tušila
jsem, co tam najdu. Ilana se skláněla nad jeho tělem a obrátila se ke mně s výčitkami
v očích. Věděla jsem, že jakákoliv slova lítosti nijak nepomohou, ale
přesto mi vycházela z úst a já se bezděčně přisunula k jeho tělu. Takhle neměl skončit. Zvlášť, když jsem
byla téměř jediná, kdo měl možnost přivést ho zpět. Místo toho nalezl v mých
rukách jen smrt. I přes naše předchozí neshody jsem byla hrdá na to, že mohu
být jeho žačkou. A stále jsem se chtěla dozvědět víc. Ale bylo po všem. Fyzicky
stále jevil známky života, ale byl to jen klam. Naopak mi pohled na jeho hruď
zvedající se v pravidelných nádeších v kontrastu s prázdným výrazem
jeho očí naháněl strach. Předtím jsem neměla nikdy možnost zkoumat, jak dopadli
oběti mých mentálních útoků. Tohle nebylo
správné. Řekla jsem Ilaně, ať se zkusí podívat na Tajwunovy služebníky.
Musela jsem tuhle noční můru ukončit. Jedním pohybem ruky jsem mu nejprve
zavřela víčka a pak si má dýka našla jeho srdce. Veškerý pohyb rázem přestal.
Žádné komentáře:
Okomentovat