"Berserkfest" 2013 - tradiční report z letošního Animefestu

    Nakonec se mi i letos poštěstilo našetřit si trochu toho volného času a financí k tomu, abych mohla strávit druhý květnový víkend v prostorách brněnského výstaviště na tradičním setkání fanoušků japonské kultury, anime a mangy - Animefestu. Z počátku má účast vůbec nebyla jistá; kámoška tu svoji kvůli státnicím odřekla a mně se tam samotné v kostýmu příliš nechtělo. Ale nakonec jsem si to jako pravověrný fanoušek série Berserk nemohla nechat ujít :) Ve prospěch Animefestu hovořil i fakt, že jsem na něj mohla dotáhnout další, cony doposud neposkvrněnou duši. O dobrou společnost tedy nebyla nouze. A stejně jako loňský report, i tento rozdělím pěkně podle jednotlivých dnů.




Pátek

    Poté, co jsem ve čtvrtek pozdě večer konečně odevzdala zkompletovanou ročníkovou práci a celá vyčerpaná padla do postele, rozezněl se v nepříjemných 7 hodin ráno budík. Kvůli škole bych v takovou nekřesťanskou dobu asi opravdu odmítla vstát. Ale co naplat, bylo potřeba se sbalit a trochu se zkulturnit. Letos jsem měla celý pátek volný, takže jsem se přidala ke skupině cca 45 dalších otaku, kteří měli krátce po dvanácté opustit pražské hlavní nádraží ve vlaku směr Brno. Při pohledu z okna jsem tak trochu zalitovala toho, že jsem si krom kostýmu připravila ryze letní oblečení, ale nakonec jsem byla líná svou volbu měnit a řekla si, že to prostě nějak přežiju. Abych nezmrzla úplně, vzala jsem si pod šaty slušivé legíny, aby mě mohla cvaknout nějaká přívrženkyně módního pekla :)
V Praze byla nechutná zima a ještě lilo. S deštníkem, nacpaným báglem a spacákem v ruce jsem vyrazila nejdřív na Florenc, kde jsem se opět setkala s Michem, aby mi dělal i letos na akci doprovod. Nakoupilo se něco k snědku a pak hurá na metro. Na hlavák jsme dojeli se značným předstihem, takže jsme měli alespoň čas si koupit i nějakou tu kvalitní literaturu do vlaku a pak už jsme jen vyhlíželi "divný lidi". Účastníky takových akci člověk naštěstí opravdu nepřehlédne. A je to dokonce poznat i na těch, co jedou v civilu :) Naše skupinka se začala postupně rozrůstat, až nás bylo kolem 50. Meraya, která celou akci organizovala došla pro hromadnou jízdenku a poté jsme si pro sebe zabrali snad celý vagón.
V kupéčku jsme seděli se sympatickou čtveřicí lidí; jedna z nich měla opravdu parádní cosplay z Black Rock Shooter (kterých bylo na akci mimochodem opravdu dost a všechny skvělé), takže samotná cesta utekla velmi rychle. Následovali jsme dav, zakoupili lístky a hurá na výstaviště. Ke vstupu jsme dorazili okolo půl čtvrté a už v tu dobu se začal před vchodem formovat docela slušný dav. Celkem změna oproti loňskému roku, kdy jsem si po šesté v klídku všechno bez většího zdržení došla. Navíc bylo strašný vedro. Zalitovala jsem toho, že jsem na sobě měla několik opravdu přebytečných kusů oblečení a ještě k tomu boty na platformě. Pouštět se začalo snad kolem půl páté a ač bylo odbavování u pokladen velmi rychlé, nějakou tu hodinku jsem si tam postála. Do toho jsem se domlouvala s dalším kámošem, kdy a jak se sejdeme. Chudák dorazil až po páté, kdy jsem byla téměř uvnitř a neviděla to, co se zatím stihlo k výstavišti dostat :)

Fronta před vstupem :)

A nebyla bych to já, abych na něco nezapomněla (hlavně, že jsem vstávala tak brzo, abych si mohla vše několikrát zkontrolovat) - protože jsem si nebyla do posledních dnů jistá, zda vůbec pojedu, neobtěžovala jsem se s placením vstupného a nakonec celá šťastná získala lístek od známého, který stihl ještě lístek za 400, ale bohužel se kvůli práci nemohl dostavit. Vytiskl mi onen důležitý papír s čárovým kódem, jež jsem si samozřejmě zapomněla v knížce! Obvykle ji pořád tahám s sebou, ale teď jsem nějak předpokládala, že nebudu mít volný čas ke čtení. No dobře, říkala sem si, že to nějako ukecám, uvedu jeho jméno a že orgům psal o této změně a projdu. Ale ouha! Nějak ho tam nemohli najít, takže jsem si musela poodstoupit vedle, zavolat si a dostat z něj šestimístný kód, který mu byl přidělen. Pak se ukázalo, že to bylo napsané už na mé jméno a já v klidu prošla. Uf!
Ve vstupní hale jsem si konečně sedla a společně s Michem čekala na dalšího člena naší menší výpravy. Jakmile (po celkem dlouhé době) dorazil, jeli jsme rovnou do tělocvičny odložit si naše zavazadla a zabrat si nějaké pěkné místečko ke spaní - těch už tam příliš nebylo, ale stále jsme měli alespoň volný plácek u stěny, který se pak dobře hledal. Byl čas převléknout se do kostýmu; opět jsem se musela bavit nad tím, jaký měli chlapci problém zašněrovat mě do korzetu :D místo obvyklých pěti minut, které nad tím obvykle u kámošky strávím, se s tím prali snad půl hodiny. Ale výsledek stál, myslím za to :)

Opět se mi povedl můj typický krutopřísný výraz  :D

Naším cílem bylo stihnout přednášku Kam mizí yaoistky? (ačkoliv odpověď velmi dobře známe - na Andor), jenomže jsme cestou zpět lehce zabloudili a bohužel přišli až lehce po začátku. Sál byl samozřejmě nacpaný k prasknutí. Proto jsme zvolili alternativu v podobě přednášky/workshopu Vysoce radioaktivní diskusní figury (nejen) v otaku fandomu v podání Astraka a Ratmana. Téma bylo vskutku zajímavé; sama se mileráda občas zapojím do nějakého toho flejmu na internetech, nebo jen zpovzdálí sleduji hádky ostatních účastníků diskuzí, takže jsem věděla, že se z toho dá vytřískat opravdu hodně. Tedy pokud by se prezentace ujali alespoň trochu schopní přednášející. Bohužel to nebyl ten případ. Ti dva vůbec nebyli sehraní, neustále si skákali do řeči, nebo naopak docházelo k četným okamžikům "trapného ticha", jež nedokázali dobře vyplnit. Některé části vyloženě četli ze slajdů a ještě se k tomu přiznávali. Mírné nepřesnosti korigované publikem bych ještě odpustila, ale bohužel přednáška byla opravdu nudná a asi po hodině jsme ji raději opustili.
Dávali totiž Vlčí děti, anime, na které jsem se opravdu těšila - zvlášť díky jednomu soutěžnímu AMV a dobrým referencím od Campariho. Rozhodně jsem toho nelitovala a myslím, že i můj doprovod se dobře bavil. Film je to překrásný, velmi citlivě podaný a myslím, že by si zasloužil mnohem více pozornosti. Jediné, co mě opravdu štvalo, byly některé reakce publika, asi jsem si opět blbě sedla, ale zezadu ke mně každou chvilku doléhalo buď nějaké "jéé, ouškáá, kawaíííí", případně "A to jako nezmrzne?" a podobné rušivé komentáře. Příště se asi otočím a budu se tvářit fakt hodně zle!
Po filmu jsme se rozhodli, že pro dnešek končíme a raději se trochu prospíme, abychom načerpali energii na následující den. Pěšky jsme vyrazili do tělocvičny a došli až k našemu předem zabranému plácku. A byli šťastní, že jsme si ho zabrali tak brzo, protože místnost byla jako obvykle nacpaná k prasknutí. Objevilo se další menší úskalí, Maxx neměl vlastní spacák, tak jsme se domluvili, že se nějak nasockujeme pod jeden. S tím, jak je velký, to opravdu nebyl žádný problém. Jenže to by mi můj společník nesměl zabrat asi 80% jeho plochy. Výsledek byl takový, že mě každou chvíli budila zima, chrápání od vedle, případně to, jak se on neustále vrtěl. Vůbec jsme se nevyspali. Navíc snad už v pět ráno začal být v tělocvičně hrozný ruch, protože si většina lidí připravovala cosplaye. Někdy v 7 jsme nakonec celí rozlámání vylezli. Kluci poté svedli další nerovný souboj s mým korzetem :D

Sobota

    Do osmi bylo potřeba vyklidit prostory, takže jsme zase všechno poslušně sbalili a hurá na fest. Dnes měl přijít dlouho očekávaný den D ve znamení Berserka, mé stále nepřekonané největší anime lásky. Od první chvíle, co jsem anime viděla (tedy asi nějakých 8 let zpět), se neustále drží na mém pomyslném žebříčku top titulů na prvním místě. Nemůžu si pomoct, zbožňuji ho. Leckdo by mohl namítnou, že jistě existuje celá řada mnohem lepších a propracovanějších titulů, ale prostě NE, já jsem fanatickým příznivcem dark fantasy :)
Pak byl čas doplnit zásoby v blízkém Albertu, kde jsem si užila i svých pár vteřin slávy, kdy ke mně došel strašně nadšený starší pán a začal se rozplývat nad mým kostýmem. Neustále jej vychvaloval a zjišťoval, kam takto krásně oblečená vlastně jdu. Nakonec mě ještě přirovnal k božské Adině Mandlové - hezčí kompliment jsem si opravdu nemohla přát, navíc bylo vidět, že to myslel opravdu upřímně a byl potěšen.
Cestou jsme opět lehounce (že Michi? :)) zabloudili, takže jsme přišli pozdě i na promítání filmu Mass Effect. Nakonec to ani tolik nevadilo, protože mi začátek přišel poněkud slabší. Celkově jsem od toho skoro nic nečekala, zvlášť, když se měl děj točit okolo Jamese Vega, kterého sem v herní sérii fakt ráda neměla. Vyloženě zlé to ale taky nebylo. Na velkém plátně hezky vynikly akční scénky (začátek vypadal skoro jak reklama na multiplayer, ukázali tam snad všechny možný dostupný zbraně i dovednosti :D) a celkem to i odsýpalo. Zařazení do průměru si to určitě zaslouží a několikrát jsem měla znovu chuť si zapnout herní sérii. A jak poznamenal Maxx, nejlepší okamžik filmu byla smrt otravné malé holčičky :) Překvapivě se toto promítání obešlo i bez pitomých komentářů publika.
Dál se nám v programu nic moc nelíbilo, tak jsme šli navštívit tradiční maid café a dali si lehčí snídani. Ta se skládala z naprosto vynikajícího čokoládového muffinu s ořechy. Byla to opravdu lahůdka a musím pochválit i kafe. Docela mě i nakoplo, protože jsem byla po celou dobu neskutečně utahaná z té probdělé noci. Pevně stažený korzet tomu taky moc nepřidával. Chvilku jsme jen tak lelkovali, pobíhali po areálu a čekali na další zajímavý bod programu - Soutěž kostýmů. Ačkoliv jsme před sálem rotundy čekali poměrně dlouho, postavili jsme se poněkud nešťastně a s velkým vypětím sebrali posledních pár míst ke stání. Tlačenice to opět byla pekelná, ale nějak jsem si na to už po předchozím ročníku zvykla. Úroveň cosplayů je opravdu rok od roku lepší a v letošní soutěži jsem měla hned několik favoritů. I když se začínalo kvůli technickým problémům o něco později, průběh samotné prezentace jednotlivých soutěžících byla už o fous lepší. Tedy až na moderátorské duo. Organizátoři by se nad tím už opravdu měli trochu zamyslet a podobné akce svěřovat do rukou zkušených lidí, kteří dovedou pracovat s publikem a aspoň trochu poutavě představovat účastníky. Docela zvláštní byl celý začátek, kdy nechali nastoupit všechny soutěžící, prozradili jejich nick, jméno postavy, kterou předvádí, ale už ne anime/hru, ze které pochází. Chvílemi se pokoušeli snad i o nějaký ten vtip, ale dle mého byl výsledek spíše trapný a kostrbatý. Samotné scénky byly poměrně vydařené, a i přes další technické potíže se vše zvládlo. Vyměnit moderátory a mohla to být opravdu fajn akce.

Na akci byla k vidění opravdu hromada překrásných kostýmů, potěšila mě i velká skupinka LoLkařů :)

Následoval rychlý přesun k sálu A, kde se měl vysílat první díl Berserka - Královo vejce. Před vstupem byla neuvěřitelná tlačenice. Ačkoliv jsem předtím film viděla už 4x, nehodlala jsem to vzdát :) nakonec nám orgové vyšli opravdu mile vstříc a film promítali ještě ve vedlejším sále, takže jsme se tam s radostí přesunuli (výhoda stát na konci fronty). Pohodlně usazení jsme se konečně dočkali úvodních titulků. Což byl asi nejzásadnější problém celého promítání. Skutečně netuším, kdo je měl na svědomí a raději to ani vědět nechci, ale opravdu místy nebyly dobré. Skoro jsem měla až pocit, že šlo o nějaký funsub. Publikum to opět nevydrželo a na každé Griffithovo "Teď jsi můj" (nebo jak to bylo), propuklo v šílený řehot. Připadala jsem si jak na základce, asi jsem na to vážně moc stará. Mnozí se hihňali i u celé řady nepochybně velmi vtipných scén. Bohužel se chechot ozýval i z druhého sálu. Jako by snad nemohl existovat vztah mezi dvěma muži bez homosexuálního podtextu. Uuuuf.
Čas dlouho očekávané Besedy s tvůrci trilogie Berserk se blížil. Pauzy jsme využili k tomu, abychom si na chvilku zajeli do tělocvičny, připravili si spaní (a díky včasnému příchodu si zabrali opravdu luxusní plácek na žíněnkách), já si pro jistotu vzala oblečení na převlečení z korzetu a pak se v klídku vrátili do rotundy. Jelikož jsme očekávali velkou účast, nezapomněli jsme si obstarat místenky - byla jsem pak docela překvapená, kolik volných míst v sálu zůstalo. Zvlášť vzhledem k tomu, kolik lidí se tlačilo na filmy. Režisér Tošijuki Kubooka a producent Eidži Macuo navíc hovořili moc pěkně. K dispozici měli sympatickou a i poměrně dobrou tlumočnici a my se tak dozvěděli více o tom, jak trilogie postupně vznikala. Došlo i na otázky diváků a celkově to byl opravdu příjemně strávený čas. Jsem opravdu ráda, že se organizátorům povedlo sehnat takové hosty. A jsem zvědavá, zda se ke mně dostanou i nějaké jejich reakce na průběh akce. Ke konci byla ještě oznámena autogramiáda, na kterou jsme se posléze vydali, ačkoliv to znamenalo připravit se o začátek Grekovy přednášky. Ale animefestí plakát podepsaný tvůrci Berserka!!! Co bych to byla za fanynku, kdybych si to nechala ujít? :)
Té chvilky, co jsem byla venku, jsem zároveň využila i k tomu, abych se převlékla. Jak jsem byla nevyspalá, nedokázala jsem v korzetu vydržet celý den. A ani mi to nepřipadalo zvlášť nutné. Mich pak ještě jedním snímkem zachytil, jak vypadala má záda po osvobození z pevné kůže a ocelových kostic. Jedna menší otlačeninka je tam ještě teď. Nechápu, jak jsem v tom na Akiconu vydržela celých 26 hodin. Asi jsem z té Indie byla dost pohublá a šněrování nebylo znát tak markantně :)

Obrázek hovoří za vše, pro krásu je třeba trpět :)

Grekovy Kruté střety s realitou byly opět trefou do černého. Ačkoliv jsem k přednášce měla jisté menší výhrady, výborně jsem se bavila. Grek umí opravdu skvěle přednášet, pracuje s publikem a má i cit pro výběr témat a fórků. Čas, který věnoval přípravě se rozhodně vyplatil a byl znát. Tentokrát bylo poslušné i diváctvo a ke konci přicházelo s celou řadou vtipných podnětů. Následující technická přestávka nás vyhnala ven a my se hnedle postavili těsně ke dveřím, abychom si mohli urvat ta nejlepší místa na promítání dalších filmů. Byla jsem sice poměrně unavená, ale těšila se jak malé děcko. I když druhý díl Berserka jsem u viděla už po čtvrté.

Jakmile se dveře otevřely, zabrali jsme si pohodlná místečka a čekali - Bitva o Doldrey začala. No, komentovat přístup diváků už opravdu nemá cenu. Tak nějak jsem čekala, že se budou aspoň trochu mírnit, protože už začínalo jít celkem do tuhého. Ale opět, proč v tom nehledat homosexuální narážky, případně si utahovat z toho, že hlavní hrdinka má své dny, že? Aspoň, že u smrti Adonise bylo ticho a někteří možná už i přišli na to, že se nedívají na nějakou hloupou fantasy komedii.
Po skončení filmu jsme samozřejmě zůstali na místě, celí nesví a nervózní z toho, že za chvilku má začít (až na Japonsko) světová premiéra závěrečného dílu trilogie, velmi příhodně nazvaná Pád. Pár lidí se dokonce i odporoučelo a my získali lepší výhled. Začátek sice provázely menší technické obtíže, ale poměrně brzy bylo vše uvedeno do pořádku a mohlo se začít. Asi nemá moc smysl se tu začít rozplývat nad zážitkem z filmu. Bylo to prostě úžasné! Naprosto strhující, dokonalé. Se superlativy bych mohla pokračovat, snímek si je rozhodně zaslouží. Samozřejmě jsem přesně věděla, co mě čeká, ale zajímalo mě zpracování jednotlivých scén, Griffithova přeměna, prohloubení vztahu Gutse s Caskou, démoni vraždící zbytky kumpanie...Slast pro mé oči! Miluji především obraz, kdy zakrvácený Griffith klečí v louži vody a v rukou drží behelit. Jakmile se mi film dostane do rukou, tuto scénu si pěkně típnu a hodím na pozadí monitoru :) Diváci konečně posléze pochopili, že nejde o pohádku. S radostí a škodolibostí sobě vlastní jsem sledovala, jak někteří z nich vyplašeně opouští sál, případně si zahalují oči. Finále bylo naprosto famózní a vysloužilo si i bouřlivé ovace. Tvůrci prý seděli v rohu sálu a reakce publika s nadšením fotili :) snad jim náš potlesk přišel dostatečně adekvátní. Po skončení jsme se opět odebrali do tělocvičny (nakonec až druhým busem, protože stejný nápad měla snad polovina diváctva). Na žíněnkách se spalo už o dost lépe, i když tentokrát nám bylo zas hrozný vedro. Ale lepší jak drátem do oka, jak s oblibou říkávám.

Neděle

    Ráno se mi opravdu nechtělo vstávat. Nakonec jsem tedy nějak líně vylezla, oblékla se a postupně jsme se odploužili na fest. Bágly jsme udali až v poslední šatně a šli si na ranní čaj a muffin. Opravdu příjemný zvyk :) Tam jsme také potkali "Jarníky", kteří nás upozornili, že přednáška Kirito 100 začíná už v 10 a nikoliv v 11 hodin. Chvatně jsme odešli a s menším zpozděním dorazili do sálu (opět jsem byla překvapená, že vůbec nějaká místa zbyla). Robert Waschka je též sázka na jistotu, už od předchozího ročníku vím, že si nechci nechat jeho přednášky ujít. Tentokrát si vzal na paškál (ne)chvalně proslulý Sword Art Online, na který jsem napsala i minirecenzi. Se svými kolegy přehrál několik vtipných scének seriálu a poté předvedl, jak by taková situace vypadala ve skutečnosti. To vše doplněné celou řadou zajímavých komentářů a humorných průpovídek. Robert Waschka je opravdu skvělý přednášející s úžasným hereckým talentem a z jeho vyprávění je znát, že dané problematice rozumí. Nu, co víc si přát?
Bohužel jsme nějak přeslechli, kdy se má konat jeho workshop, takže jsme zůstali na místě a čekali na další přednášku - Japonské hry, slash a jiné bizarní neduhy. Avšak poté, co jsem Maxxovi vysvětlila, co to ten slash je a postupně se k tomu dopracovala i Yuffie a upozornila obecenstvo, že se tu vlastně ani tak nic moc zajímavého nedozví, jsme se zdejchli, nechali si vysvětlit od orgů cestu k workshopu (konal se nahoře, ve menším sále naproti kavárně) a učili se, jak protivníkovi lámat palce a další celou řadu užitečných věcí. Maxx byl určitě strašně vděčný, že jsem se dobrovolně přihlásila jako jeho parťák a všechny techniky na něm s radostí předvedla :D Ještě jsem si od Roberta zjistila, na kolik v průměru přijdou latexové zbraně, které dováží až někde z Norska, nějaké ty informace o akcích, co pořádá a poté jsme šli konečně dolů ochutnat japonské nudle, které tu jeden stánek nabízel. Na můj vkus byly sice trochu dražší, ale jelikož jsem nijak zvlášť neutrácela, mohla jsem si to dovolit :) Nechutnaly vůbec špatně.

Stihli jsme pak i posledních 10 minut z Vyhlášení výsledků soutěží, kde jsme přišli zrovna včas na to, abychom byli znovu svědky nepříliš dobrého proslovu dua z cosplay soutěže. No, nakonec jsme tam přišli stejně jen kvůli tradičnímu Zakončení conu, které probíhalo tak nějak standardně, jak už je na podobnou část programu zvykem. Dotazy publika byly zodpovězeny a my se nějak museli smířit s tím, že už je konec. Letos to opravdu neskutečně uběhlo a navíc mám pocit, že jsem z toho programu stihla strašně málo věcí :) Jak už nadpis celého postu napovídá, prožila jsem si v Brně takový menší Berserkcon. A ačkoliv mě mrzí, že jsem se na celou řadu zajímavých přednášek a promítání nedostala, musím i letošní akci považovat za úspěšnou. Dokonce i přes to, jaké nám příroda zařídila na víkend počasí (opravdu jsem většinu času někde mrzla a bála se, aby se mi nenamočil korzet). Ani chvilku jsem se nenudila, spíš bych naopak ještě uvítala nějaké další prostory k tomu, kam by si návštěvníci mohli jen tak sednout a v klidu si popovídat. Letos byly sice k dispozici další sály (Morava a Brno v rotundě) a ještě se orgům podařilo sehnat stan Černé hory, kde bylo možné si zajít na točenou kofolu (a jak jsem se dozvěděla po konci akce, tak tam i nonstop vařili), takže byli účastníci rozlezlí opravdu všude možně. Ani letos jsem se až na výjimky nesetkala s nějakými vážnějšími  problémy, které by mi nějak moc znepříjemňovaly víkend a musím říct, že už teď se těším na další ročník této fajn akce :) Jen prosím vyměňte moderátory na soutěžích!


A ještě pár dokumentačních fotek

Pátek - příchod do tělocvičny

První zkouška kostýmu

Zase sahám po zbrani

Já a vyděšený Maxx :))

Za fotky děkuji Michiganovi! :)