Na Natsuconu 2013 za miniona - stručný report :)

   Léto pro mě bylo obvykle ve znamení fantazáckých conů a srazů (pravidelně se účastním Gameconu a letos jsem taktéž zavítala na akce pořádané uživateli herního serveru andor). Nějaký slušný festival o japonské (pop)kultuře mi tu stále chyběl - Advík jsem pro jeho pověst a masovost vždy mileráda vynechávala. Vznik Natsuconu pro mě tak byl vítanou novinkou, zvlášť proto, že se na jeho organizaci podílela celá řada schopných a sympatických lidí. Jakmile jsem se dozvěděla o možnosti se do tohoto procesu alespoň minimálně zapojit, neváhala jsem. Přihlásila jsem se jako "minion" a s napětím očekávala začátek prvního ročníku této parádní akce. No a jak to celé z mého pohledu probíhalo, se dočtete níže :)



Před conem

    Jak už jsem v úvodu zmínila, zapojila jsem se do týmu takzvaných minionů, kteří se měli starat především o pomocné práce, jako např. služba na infostánku, v patře apod. - vlastně něco dost podobného, co obvykle vykonávám na Akiconu (navíc ve stejných prostorech), takže jsem tak nějak tušila, co mě bude čekat. Veškerou komunikaci s námi měla na starost Atelwen a musím uznat, že tuto funkci opravdu zvládla na výbornou. Byla radost s ní jednat a co jsem slyšela i od ostatních, vždy se nám snažila vyjít maximálně vstříc. Zpočátku jsem se sice zalekla, že mě na Natsu čeká celých 20 hodin služeb (což není na víkendový con zrovna málo), ale naštěstí se na poslední chvíli přihlásilo ještě několik dalších dobrovolníků a nakonec jsem skončila s třemi službami po 4 hodinách. Ideální! Navíc s volnou sobotou, kterou jsem chtěla strávit s přáteli na Čajomíru. Byla jsem už tedy od počátku natěšená a myslím, že ani nevadí, když už teď prozradím, že mi to vydrželo až do samotného závěru akce.

Pátek

    Sraz orgů a pomocných služeb byl naplánován už na osmou hodinu ranní, což je jedna z mála věcí, kterou jsem neocenila :) o prázdninách bývám zlenivělá a mám ve zvyku vstávat obvykle krátce po deváté. Navíc jsem den předem byla navštívit své staré známé v hospodě a pochopitelně se debata nesla v duchu nostalgie a docela se protáhla. Nicméně se mi podařilo dorazit na Chodov včas. Tedy alespoň na zastávku - domlouvala jsem se s Michem, že se na akci vydáme společně. Nějak se mu povedlo se zaseknout u bankomatu a nabrali jsme dobrých 15 minut zpoždění. Jakmile jsme dorazili na místo, byly přípravy v plném proudu. Pozdravila jsem se s těmi několika málo známými tvářemi a snažila se nějak zapojit. Na rozdíl od Akiconu jsme neměli k dispozici obvyklé místnosti pro odkládání věcí, tak jsem se nasockovala hezky do budoucího infostánku (vyrazila jsem nějak nalehko, bez jídla a věcí na spaní s naivní představou, že nějakým nočňákem dojedu domů :D). Také se ke mně dostaly lístečky se jmény všech orgů a pomocníků, z nichž jsem své známé mohla spočítat snad na prstech jedné ruky. Bylo mi však řečeno, že je naplánována nějaká seznamovačka, abychom o sobě věděli - no nakonec neproběhla, takže mi pak občas nějaký z nich zaskočil ke stánku a já se jak dement ptala, zda náhodou něco nepotřebuje (někoho možná i dvakrát, neboť má paměť na ksichty je vážně mizerná a ne všichni měli mimo službu cedulky tak dobře viditelné) :)

Jinak vše probíhalo celkem poklidně, především díky dostatku času. Jediným problémem byly mapy areálu, neboť se těsně před zahájením měnilo umístění některých místností, takže bylo nutné plánky znovu vytisknout a už nebyly k dispozici ve formátu A3 (ačkoliv si myslím, že vyslat nějakou duši do externí tiskárny s flashdiskem by celý problém vyřešilo - no, že byl vlastně pátek, mi ale došlo až docela pozdě). Mapa tedy ani nebyla přímou součástí materiálů, které návštěvník hned po vstupu obdržel (stejně tak karta pro achievement game, kterou bych pro příště rozhodně zařadila a celkově se snažila tuto hru lépe propagovat).

Co se samotných prostor týče, krom obvyklých místností si Natsucon vyžádal i výtvarnou dílnu v druhém patře, kde se nacházel velký sál, což jsem považovala za velmi dobrý krok a doufám, že si ho zabereme i pro náš Akicon. Krom přednáškových sálů tu byly jako obvykle k dispozici konzole, DDRko, SingStar a také herní automaty, kde si člověk mohl zahrát Golden Axe a Dungeons and Dragons (fakt škoda, že jsem se k tomu dostala jen asi na deset minut, bylo to báječný). Nechybělo ani několik slušně zásobených obchodů s merchandisingem a plackami. Venku byly pak stánky s občerstvením (asi nejlepším, jaký jsem na conech zažila) a čajovna, kam si návštěvník mohl zajít i na vodní dýmku. Příjemné bylo, že i pomocníci dostali "žravenky" a měli tak nárok na jedno teplé jídlo denně - jelikož jsem tuto informaci zjistila až v sobotu, udělala jsem si z ní lehce žrací den :)
Před vpuštěním chtivých "davů" do areálu KC Zahrada jsme ještě společně s Michem obešli všechny místnosti, abychom připravili materiály na promo video :) Ano, naštěstí jsem na sobě měla většinu času masku, kterou jsem ukradla Camparimu a první dva dny se za ní vděčně schovávala :)

Jelikož mi první služba začínala až ve 22:00, rozhodla jsem se zúčastnit se i nějakého toho programu, abych měla vhodný materiál pro svůj report. První volba padla na Abbeho přednášku o tvorbě Micurua Adačiho, na které chtěl ukázat, jaké obvyklé motivy autor ve svých dílech používá. Bohužel měl přednášející trochu zpoždění a záhy za mnou přiběhl Devyx se zprávou, že na mě před budovou čeká přítel. No, zcela neslušně jsem opustila velký sál a běžela za ním. Cestou jsem si vyzvedla mobil, abych se mohla podivit nad tím, že se mi ani "neobtěžoval" dát vědět. Posléze jsem však zjistila, že můj obstarožní krám hovory prostě odmítá uskutečňovat. Vyndat a znovu zandat baterii ovšem pomohlo. Byli jsme spolu domluvení, že kouknem do OC Chodov na oblečení a především boty, které můj muž už opravdu potřeboval vyměnit. No, rozepisovat se tu o všech patáliích spojených s nákupy oděvů, kterých se účastní chlap, snad ani není nutné. Nicméně jsme v hervisu narazili na akci 2+1 boty zdarma, takže mám i já konečně nějaké turistické merrellky na výšlapy do hor (těš se Slovensko!). Bohužel jsem ale tak přišla o část programu a stihla se vrátit akorát na Lidé na conech od D-Toxe. Téma celkem zajímavé, ale dočkali jsme se pouhopouhého výčtu "typů návštěvníků", které nebylo ani zvlášť vtipné a už vůbec informativní (ačkoliv od tohoto typu přednášky bych spíš čekala nějaké ty srandičky atp.). Samotný přednes mě také zrovna neoslovil a ještě k tomu to celé trvalo možná půl hodiny. Ve výsledku tedy zklamání.
Naštěstí mi chvíli na to zvedla náladu Yuffie s přednáškou O pokémonech, digimonech a vykrádání nápadů v herní branži. Hned v úvodu nám osvětlila, jak to bylo s historií obou sérií, která z nich spatřila světlo světa dříve a jaké motivy si z ní nejčastěji ostatní tvůrci vypůjčují. Dokonce dokázala během svého výkladu uklidnit i Rexe, za což má ode mne velké významné plus. Dále se zaměřila obecněji na otázku kopírování a vykrádaní nápadů v herní i filmové branži a svou prezentaci měla doslova zaplněnou zajímavými informacemi podpořenými i vhodným obrazovým materiálem. Radost poslouchat a člověk se skutečně dozvěděl i něco zajímavého.
Ve velmi příjemném rozpoložení jsem se pak přesunula do kinosálu, kde se promítala Soutěžní AMV. Byla jsem až překvapená, kolik kvalitních kousků se přihlásilo a během hlasování jsem opravdu musela přemýšlet, komu nechám připsat nějaké ty bodíky. Potěšila mě i přítomnost čistě hororového AMV; to se skutečně jen tak nevidí.
V místnosti jsem i zůstala, protože promítali Summer Wars - film, o kterém jsem mnohé slyšela, ale stále jsem se nedokopala k jeho zhlédnutí. Na jeho vzniku se mmj podíleli režisér a scénárista filmu Toki o kakeru šódžo, takže byla kvalita předem zaručena. Obsah je taktéž popsán v anotaci, takže pokud vás zaujal, vřele doporučuji!

Poté jsem se konečně odebrala na patro, kde jsem měla strávit následující 4 hodiny na službě. Srozumitelně mi bylo sděleno, co je mým úkolem a já si v těchto klidných hodinách pravidelně obcházela areál. Mich měl tou dobou službu v deskoherně, kam jsem se občas šla zašít, protože má přítomnost na chodbě nebyla opravdu nonstop vyžadována. Návštěvníci se chovali velmi ukázněně a až na jeden exemplář, který mi tvrdil, že má spaní na chodbě domluvené (což sice znělo podezřele, ale bylo mi to následně potvrzeno), se po půlnoci přesunuli do kinosálu, nebo se poklidně bavili ve vymezených prostorech. Jediným problémem byla snad jen absence klíčů od některých místností, které tak zůstaly na pospas návštěvníkům i s veškerou technikou - naštěstí si pak některé z nich zabavili orgové pro přenocování. Krom obhlídek jsem tak stihla i jednu partii Dixit, při které jsem zjistila, že se dá hrát i poněkud perverznějším způsobem. No, můj růžový králíček nakonec dosáhl cíle jako první, tak jsem byla spokojená :D A jelikož jsou podobné hodiny nadmíru vhodné k hlubokomyslným debatám, stihla jsem tam s dalším z pomocníků probrat život, vesmír a tak vůbec.
Po skončení služby mě Mich ubezpečil, že mi domů ale opravdu nic nejede, tak jsem se rozhodla nocovat v tělocvičně. Byl mi zapůjčen spacák i mikina na přikrytí, ale stejně na mě nějak táhlo a ačkoliv jsem byla během služby už unavená, nějak ne a ne zabrat. Vyřešila jsem to nakonec tak, že jsem zaskočila na konec Atlasu mraků a v pět hodin opustila areál a vyrazila směr Přístaviště.

Sobota 

    Sobotní ráno bylo velmi kruté. Ještě večer jsem si krásně malovala, jak se doma převléknu do svého steampunkového outfitu a budu okouzlouvat návštěvníky, leč po probuzení jsem se cítila jak přejetá bagrem a neměla jsem sebemenší náladu na složité procesy úprav a zkrášlování mého ošklivého ksichtu. Nakonec mi to ale nedalo a navlékla jsem aspoň konfekční korzet a šla za "goťáka". Kvůli tomu jsem však dorazila na svou službu asi o 15 minut později, čímž jsem si asi neudělala zrovna dobrou vizitku :) Ještě k tomu jsem si doma na pračce zapomněla náramek z conu a musela žádat o náhradní. Tato událost pak přiměla především Ariana ke spřádání velmi obskurních konspiračních teorií o tom, kdo jej tam ve skutečnosti zanechal :D
Samotná služba na infostánku probíhala poklidně. Stejně jako v případě akiconu, je pult místem, kde se scházejí téměř všichni ti, co zrovna nemají nic na práci, nebo si chtějí jen tak popovídat. Díky tomu vše rychle uteklo a když jsem náhodou neměla ani já žádné povinnosti, vytvářela jsem věže z plyšových nyanko =^_^=. Dospěla jsem tak i rozhodnutí, že si musím co nejdříve nějakého pořídit, je neskutečně cute :) také se mi podařilo na pár okamžiků odběhnout na probíhající cosplay soutěž (Alphonse z FMA byl prostě geniální!), takže jsem se vesele zapojila do následného hlasování.
Jakmile hodiny na notebooku ukázaly 14:00, začala jsem se shánět po příteli, který měl být tou dobou společně s Gábi už na Čajomíru. Trochu mě zamrzelo, že tak přijdu o podstatnou část programu (mimo jiné i o Grekovu přednášku), ale co naplat - Čajomír jsem kvůli všelijakým okolnostem v posledních 2 nebo 3 letech musela vynechat a teď jsem si ho nemohla nechat ujít.

Kulturní vložka - Čajomír 2013

    Stejně jako předchozí ročníky, i tento se konal v areálu starého purkrabství na Vyšehradu. Jelikož se za ta léta dostala akce do širšího povědomí Pražáků, byla návštěvnost (k naší smůle) opravdu vysoká. Trochu mi chybí ty dávné časy, kdy si člověk přišel na tuto akci skutečně odpočinout a pokecat s přáteli a čajmástrem u lahodného šálku čaje. Teď si člověk musí na ochutnávku vystát frontu. Navíc jsem tam ve svém "kostýmu" poněkud vyčnívala a vysloužila si celou řadu zvídavých pohledů. I když posléze jsem se dozvěděla, že pu-erh je údajně "gotický čaj" :D Pro zběžném průzkumu jsme zamířili ke stánku, kde si člověk mohl zakoupit za 150 Kč degustační pásku. Jak si tam tak stojíme a pokojně klevetíme, dolehly k nám velmi podezřelé zvuky a výkřiky. Vydala jsem se s Gábi za nimi, aby se před námi rozestoupil dav a odhalil nám vskutku nevídanou scénu - svůj životní výkon zde předváděl velevážený umělec Vlastík Plamínek se svým bandem. Obraz, na kterém okolo něj tančila malá děcka za jeho výkřiků "krásná stehna" apod. se mi asi navždy vryje do paměti :D došlo i na legendární štěně a zebru. IRL je to mnohem větší zážitek jak prostřednictvím obrazovky EZO TV. Fakt zážitek k nezaplacení :D
Opáskovaní jsme vyrazili vstříc čajové turistice a když jsme zjistili, že o oblíbeného gruzíňáku chybí čajmástr, vystáli jsme si frontu na masalu - ten, co ji připravoval tvrdil, že přesně takhle to dělají v Indii. No, čaj podle toho zrovna moc nechutnal a přítel se s ním hned pustil do diskuze (nakonec z něj prý vylezlo, že v Indii nikdy nebyl a učil se to z youtube). Já s Gábi mezitím obcházela další stánky a smutně hleděla na ty šílené fronty, co se všude tvořily. Krom stanovišť jednotlivých čajoven zde byla i kupa stánků s keramikou, občerstvením a dalšími maličkostmi. Tam jsme čas od času zavítaly, když už jsme nevěděly co by. Alespoň jsem si odtamtud přivezla skleněnou konvici se sítkem na přípravu většího množství čaje :) Nakonec se dostalo i na náš oblíbený čerstvý gruzíňák, od kterého byl zakoupen i vzoreček a poté jsme se přesunuly ke stánku známé čajovny Shangri-la, kde připravovali shāy bil n'anā' (u nás chybně označovaný jako touareg) a vodárnu. Posezení to bylo velmi příjemné, ačkoliv se mi podařilo přesedět si nohu takovým způsobem, jaký ještě nepamatuju. Při zvedaní se mi kotník zohnul v takovém úhlu, až jsem pochybovala, že to mohl přežít. Vážně jsem se ještě několik minut poté, co jsem se snažila nohu rozhýbat strachovala, že musí být minimálně vymknutý. Nakonec s ním nic nebylo, což doteď nedokážu pochopit.
Následně jsme se s Gábi přesunuly k pódiu, kde opět probíhala příprava marockého čaje a zabraly jsme si strategické místo hned před čajmástrem, aby se k nám dostala i ochutnávka. Obě jsme se shodly, že nutně musíme sehnat sazeničky marocké máty a připravovat si tento nápoj i doma (příprava totiž vůbec není složitá). Já na místě zůstala ještě na korejský obřad a následné představení bollywoodského tance. Pak jsem se omluvila, abych stihla ještě něco z programu a dorazila včas alespoň na hintzákovu přednášku.

Zpět na Natsuconu

    Kinosál byl pochopitelně narvaný až k prasknutí, takže jsem si na Hintzákův X+1 důvod, proč se (nejen na přednáškách) navážet do yaoistek zabrala pohodlné místo na stání u stěny. Samotný úvod se držel v duchu anotace a přednášející nám zábavnou formou (podpořenou gify ze všech těch tumblrů) ukazoval proč a jak se navážet do tohoto živočišného druhu. Ale nebyl by to Hintzák, aby se za tím vším neskrýval nějaký háček; název i anotace samotné přednášky byla zvolena tak, aby pochopitelně zaujala co nejvíce posluchačů a on mohl předat své "poselství", jež bylo s tímto sice úzce spjato, ale zcela nekorespondovalo s uváděným obsahem, co nejširšímu publiku. Došlo na téma kyberšikany i kritiku studentských prací o otaku komunitě. Mám dojem, že kdyby se i toto objevilo v anotacích, o své posluchače by nepřišel. Ačkoliv jsem místy měla trochu problém s tím, že se především k tématu kyberšikany a navážení se do jedinců na internetech (zdravím FB stránky sdružení slovenských a českých otaku) vyjadřuje člověk, který se podobnými věcmi sám rád baví (to, že se k tomu na přednášce přizná, není zrovna omluvou). Jinak tomu ale nemám co vytknout. I když půlku zábavy za něj skutečně zvládly animované obrázky, což je na jednu stranu trochu smutné, ale co už, já se taky sem tam na podobnou formu komunikace "snížím" :)
Abych alespoň z části nahlédla do částí programu označených příhodně světle modrou barvou (BL), zastavila jsem se na přednášce s názvem No homo, lol!, kde nás Blizzy a Mešitka uvedly do tajů queerbaitingu. Sama se neřadím nějak mezi příznivce (a vlastně ani odpůrce) teplosexuálního párování postav a byla jsem až překvapená, kde všude jsou lidé schopní tyto náznaky hledat - ačkoliv je jasné, že leckde se skutečně objevují zcela záměrně. No, přiznám se, že mě tento trend nějak extra nebaví, jelikož mám z této tematice čistě neutrální vztah, špatně se mi soucítí s kteroukoliv ze stran :) Při sledování seriálů v obýváku mi tu naštěstí nikdo nekvičí, tak je ve čert :) Co se samotné přednášky týče, nijak zvlášť mi krom některých detailů v hlavě neulpěla, tudíž nemohla být ani extra dobrá a ani špatná. Spíše takový průměr asi naprosto dostačující pro podobné akce (i když tedy těch teplosexuálních částí programu bylo na tomto ročníku Natsu až podezřele moc!).

Ještě plná energie jsem vyrazila na Vysoce radioaktivní diskusní figury (nejen) v otaku fandomu 解 v podání dua Astrak & Ratman. Ačkoliv se podle anotace mělo jednat o workshop navazující na předchozí animefestí fail, ve skutečnosti tomu tak vůbec nebylo. Spíše šlo o lehce interaktivní přednášku s poměrně zajímavým a neotřelým konceptem, který možná ale oběma pánům nakonec nadělal více škody než užitku. Prezentace měla připomínat vizuální novelu a bylo na divácích, do jakých konců ji posunou - ovšem už od začátku bylo sděleno, že si stejně budeme muset projít vším. Nápad tedy zajímavý, ale možná trochu zbytečný. Téma bylo velmi podobné; ukázky jednotlivých obskurních typů diskutujících a způsoby, jak se s nimi na internetech vypořádat. Chlapci nám je předváděli za pomocí scének, kdy vždy docházelo ke střetnutí newfaga s nějakou z "radioaktivních figur". Přičemž většina textů byla převzata z existujících diskuzí, což mělo mimo jiné za následek i to, že je dvojice musela číst. Myslím, že by bylo mnohem vhodnější se těmito příspěvky jen inspirovat (případně hodit nějaké ukázky na plátno, když už tedy máme tu potřebu se jim vysmívat) a vytvořit si vlastní. Když už se něco na plátně promítalo, opět šlo o typický wall of text. Od AF rozhodně kluci udělali obrovský pokrok jak v přípravě, tak přednesu a celkově jsem se na přednášce dostatečně bavila, ale své mouchy to mělo. Rozepisuji se o tom tak detailně právě proto, že je zde cítit velký potenciál a byla by škoda jej nevyužít.
Před spaním jsem ještě zaskočila na Drakarnovu Kontroverzi v anime, kde nás po seznámení s tímto pojmem a vysvětlením několika kulturních odlišností mezi Japonskem a Evropou, přednášející zaplavil celou řadou anime, které vyvolaly i za hranicemi Japonska bouřlivé reakce. Přednáška to byla vzhledem k času její prezentace pěkná a bylo vidět, že její autor moc dobře ví, o čem mluví. Možná právě proto by se mi více líbilo, kdyby se spíše než samotné kontroverzní tituly do hloubky probírala jednotlivá témata, jež vyvolávají tyto reakce s tím, že by u každého z nich bylo uvedeno, kde je možné se s touto problematikou ve větší míře setkat (ono to tak pak ve výsledku i skoro bylo, ale zrovna přednášky na téma všelijakých kulturních odlišností mě hrozně baví). Na následnou diskuzi jsem už ale neměla moc energie a s narůstající únavou se začala projevovat i má samotářská povaha, takže jsem se odebrala k zaslouženému spánku (konečně v teple vlastního spacáku).

Neděle

    Budíček v 8 hodin ráno mě opravdu moc nepotěšil :) Sice jsem naspala krásných 7 hodin, ale klidně bych se na místě válela dál. Ale nedalo se svítit. Vedle už vstával i Mich, který mě naštěstí v noci po příchodu ze šichty nepodupal, a společně jsme se vydali ještě s Grekem do Lidlu. Tam jsme k naší smůle zjistili, že otevírají AŽ v 9 (ale pohled na některé starší spoluobčany, kteří se s takovým nadšením chopili nákupních vozíků za to asi stál). K snídani jsem si zakoupila koblihu a energiťák, což byla taková typická strava :) a pěkně pospolu jsme vyrazili na Tyrussovy Alternativní žánry v anime. Název přednášky byl opět dost zavádějící, na sportovních anime, případně na těch o vaření skutečně nespatřuji nic alternativního. Naopak, pokud vím, těší se velké oblibě a mají i hojné zastoupení. Z výčtu "alternativních" titulů, které byly spíše průletem Tyrussových oblíbených sportovních kousků, bych pod škatuli alternativní zařadila možná dva. Přednes ale neměl špatný a bylo znát, že má i přehled a taková přednáška vyloženě o sportovních anime by rozhodně nebyla k zahození.
Další 4 hodiny jsem opět strávila na infostánku se svou oblíbenou zábavou zahrnující muchlání plyšových nyanko a občasným odbíháním za jídlem. U pultu byla opět zábava a společnost mi často dělala i Atelwen, Dia a Nix. Takže jsem se například dozvěděla, že jsem tam rozhodně nebyla jedinou hráčkou GW2 a měla bych si hru co nejdříve zapnout, neboť teď slaví rok od jejího vydání (to jsem udělala hned ráno přímo ve chvílí, kdy začal event na lov Jormaga, takže jsem u toho strávila mnohem víc času, než jsem měla v plánu). Mich mi pak donesl i nějaký ten vzorek z sushi workshopu, takže jsem v tomto ohledu byla maximálně spokojená.
Jedinou vadou na kráse byl ale fakt, že se někomu podařilo přesunout DDR pady do prvního patra, kde mělo posléze probíhat i nějaké to mistrovství a nikdo se neobtěžoval nás na tuto skutečnost upozornit. Takže jsem pak nějakou dobu čučela jak vejr z kýble na návštěvníky, co mi sdělovali, že příslušné zařízení není k nalezení. Přesouvala se pak i čajovna, ale to už k nám dorazilo včas. Leccos by spravil i obyčejný kus papíru s prohlášením o změnách. Ale tohle byl opravdu spíš jen takový drobný kosmetický detail. Na chvilku jsme plnili i úkol Yakuzáků a zapisovali body z achievement game, což bylo mnohem snazší, než jsem si podle ohlasů některých představovala (v tomhle ohledu také dost často docházelo ke zmatkům, kdeže se vlastně co přiděluje a zapisuje - věřím ale, že příští ročník už to poběží hladce).

Po skončení služby jsem se rozhodla zaskočit asi na nejkontroverznější část programu: Zenyho "přednášku" o Otaku generaci. Uf, čím začít. V prvé řadě se rozhodně nejednalo o přednášku s besedou, ale spíše o jakousi estrádu či Zenyho one man show za doprovodu jeho fanklubu. Rozhodně jsem nebyla cílovou skupinou takového představení a po celou dobu jsem byla velmi zaražená z toho, čeho jsem se stala svědkem. O otaku generaci jsme si krom Zenyho smyšlenin...ehm, faktů ověřených z mnoha významných zdrojů, nedozvěděli lautr nic. Tedy až na to, že se dělí na staré otaku (ti, co pořádají animefesti, zdravím Hintzua, který v tu chvíli sál opustil :)), starší otaku, kteří něco vědí o japonské kultuře, jako takové, střední...no a zbytek jsou vlastně retardi. Místo toho ale vím, že má Zeny přítelkyni, vzdáleného příbuzného, který obdivuje jeho přednášky, spoustu třináctiletých kamarádek a obrovský fanklub, protože česká otaku komunita je přeci tak úžasná a přátelská! Ale bacha na Slováky, tamější obyvatelstvo je krajně nepříjemné; jedna ze slečen - cosplayerek dala před Zenym přednost fotografování a nevěnovala mu ani trochu svého volného času (upřímně si nemyslím, že by byl důvod v nějaké její aroganci apod., zachovala bych se asi stejně O_o). Skutečně jsem nechápala. Hlavně jak je vůbec možné, že někdo podobný může přednášet. Za hojného využívaní všemožných parazitických výrazů, vyluzování prapodivných zvuků a rozmáchlé gestikulace nám nebyl za celou hodinu schopen předat jakoukoliv zajímavou informaci. Jistě, podobný program to zjevně nemá za cíl, ale mě opravdu nezajímá, kolik jeho kamarádů slintá nad fotografiemi mladých cosplayerek. No, pro příště se jeho blokům rozhodně vyhnu.
Žáhu jsem si zchladila až u Natsuconího zakončení, které se neslo v přátelském duchu, jako ostatně celý con. Bylo znát, že si orgové dali s přípravou programu a celé akce opravdu záležet a návštěvníci to náležitě ocenili. I díky jejich pozitivnímu naladění si všichni z nás mohli užít (a přežít) celý víkend v nebývalé pohodě. Pocity z akce bych přirovnala k těm z Akiconu, jež působí obdobným dojmem (ačkoliv já jej mám spojený s menšími starostmi týkajícími se pečení cookies, muffinů a péči o kostým :)). Ještě před samotným shrnutím si tedy dovolím všem za tuto akci upřímně poděkovat. A doufám, že se jí budu moci zúčastnit příští rok zas.
Na rozdíl od ostatních akcí, zde byl připraven program i po oficiálním zakončení, což je sice poněkud nezvyklé, ale Sykysanovu přednášku o Hráčích v popkultuře jsem rozhodně uvítala. Krom vymezení pojmu hráče a způsoby, jakými je prostřednictvím médií zobrazován se přednášející dotkl i velmi zajímavého a důležitého tématu, jakým způsobem vlastně člověk přejímá názory na určitou problematiku. Zajímavou perličkou na závěr byla ještě zmínka o tom, že jeden z předkládaných faktů byla absolutní smyšlenka (ovšem tak dobře podaná, že i já musela chvilku přemýšlet nad tím, co z toho všeho si vlastně vycucal z prstu) a následná otázka, zda bychom se odvážili toto poselství předávat dál. Prostě skvělý nápad! Zmíněná lež byla pak za pomocí posluchačstva odhalena a následně se rozvířila zřejmě i zajímavá diskuze, kterou jsem si ale už nechala ujít. Každopádně palec nahoru! Ačkoliv bych ještě trochu zapracovala na přednesu, po obsahové stránce jsem neměla přednášce co vytknout.

Tímto pro mě vlastně i celý Natsucon skončil. Po návratu k infostánku jsem se dozvěděla, že již není mých služeb potřeba, takže jsem se po nějakém tom loučení v doprovodu svých spolubydlících Greka a Ariana vydala směrem domů. Kousek nás ještě doprovázel Mich a společně jsme si srovnávali naše dojmy z proběhlé akce. Všechny byly myslím veskrze pozitivní, ale nerada bych tu mluvila za ostatní. Za sebe mohu říci, že jsem si con opravdu maximálně užila a jsem ráda, že vznikl. Díky patří i všem orgům a pomocníkům, se kterými jsem trávila tolik času. Jejich společnost byla skvělá a i ze samotného průběhu celé akce jsem měla příjemný pocit. Jistě, vyskytlo se tu několik menších nedostatků, které ale podle mě nijak vážně nenarušovaly pohodový průběh conu. Též je třeba pochválit všechny návštěvníky, kteří velmi ochotně spolupracovali a významnou měrou se podíleli na celkové přátelské atmosféře. Doufám, že chystaný Akicon proběhne v podobném duchu :)

Byla jsem tam! Za fotky děkuji Michovi ;)