Day 11 - Favorite Adventure You Have Ran
Role vypravěče je mi skoro cizí; mnohem víc si to totiž užívám jako hráč a moje vypravěčské pokusy by se daly spočítat snad na prstech jedné ruky (pokud bych nepočítala kratičká dobrodružství, která jsem připravovala pro svou spolužačku někdy ve druhé třídě - tam to fakt nebyl zrovna umělecký přednes). Vždycky se mi nějak dařilo ukecat někoho z mého okolí, aby se této (z mého pohledu celkem nevděčné) role ujal. Přesto dokážu i z toho mála uvést alespoň jeden fajn zážitek :)
Bylo to ještě ve Svobodě nad Úpou, kdy naše družinka čítala přesně tři členy. Obvykle byl vypravěčem Honzík, já pak zastávala svou typickou roli půlelfí kouzelnice vyjednavačky a další spoluhráč se staral o hrubou sílu. Byl o něco mladší než my dva a na rozdíl od nás viděl smysl hry také trochu jinde. Největší radost mu dělalo, když mohl někoho umlátit a okrást ho o vše možné i nemožné. Tohle si taky pak velmi poctivě zapisoval do svého inventáře, aby mohl celý lup při nejbližší příležitosti prodat. Nejdůležitější byly staty a hodnota jeho výbavy. Nejednou se nám stalo, že jsme zjistili, že s sebou tahá deset štítů, čtyři meče, několik sekyr a hromadu dalšího harampádí. Kam tohle všechno nastrkal, bylo ale velkou záhadou. Bůhvíproč mě tenhle jeho přístup za mých mladých let chvílemi pěkně vytáčel; pro mě byly RPGčka odjakživa výhradně o roleplay a interakci mezi postavami.
Proto, když mě jednou ukecali, abych jim vedla jedno kratší brůžo, dala jsem jim to pěkně sežrat. Vhodila jsem je do temného hvozdu, kde měli rozluštit záhadu posedlých druidů a nutila je bojovat o holý život. Dodnes nezapomenu na jejich vyděšené obličeje, když jsem je nechávala budit ze spaní podezřelými zvuky :) I když se to nakonec ukázalo jako nepřekonatelná překážka - nebyli zrovna moc zvyklí vyjednávat a snažili se zabít všecko, co se jim postavilo do cesty. Přiznám se, že jsem už pak byla i docela zoufalá, když nenechali jediné mé NPC promluvit. Celé to samozřejmě skončilo slušným debaklem. Zvlášť, když jsem nechala mladšího hráče navléknout si zbroj po mrtvém skřeťákovi, ze které chytil opravdu nechutnou vyrážku. Právě na jeho nemoc a halucinace, kterými trpěli kvůli nějakým druidským kouzlům jsem pak použila jako takovou menší berličku, jak je z toho vysekat. Původně to tedy vůbec nebylo v plánu, ale nějak jsem se cítila povinována dát jim ještě nějakou šanci. Nakonec se to stejně nedohrálo a já se pak ještě pěkně dlouho vyhýbala roli vypravěče jako čert kříži. Tento stav trvá stále :)
Zkoušela jsem i jedno malaz-like brůžo, ale tam jsem zase narazila na problém hráčů. Buď jsem opravdu mizerný vypravěč, nebo jsme nebyli nějak na stejné vlně, abych jim pomocí toho příběhu dokázala sdělit to, co jsem chtěla. Z mého pohledu mají být dobrodružství i lehce naučná, předávat nějakou hlubší myšlenku. Ta, co pro ně byla připravena, zůstane asi navždy pohřbena pod polorozpadlým chrámem u stromu z kostí. Nehledě na všechny ty krásně lidské příběhy, co jsem si tam vytvořila a několik voleb v různých odstínech šedi! Bohužel byli se vším rychle hotovi a vůbec nevzali v úvahu ten velký prostor, co jim byl v případě rozmýšlení si svých akcí a jejich dopadů dán. A nějako se mi to nechce zkoušet znovu, protože mám pocit, že by to vždy dopadlo stejně - už proto, že tak nějak dovedu aspoň trochu předvídat, jakým způsobem moji spoluhráči reagují.
Tak, to by bylo pro dnešek asi všechno. Budu se těšit na vaše případné komentáře. Tohle mi stále ještě přijde i jako vhodné téma k diskuzi :)
Žádné komentáře:
Okomentovat