30 Day D&D Challenge: Day 9 - Favorite Character You Haven’t Played

    Už jsem skoro ani nedoufala, že se ještě dnes dostanu k internetu na takovou dobu, abych mohla pokračovat v psaní 30 Day Challenge, ale vypadá to, že je štěstí stále na mé straně. Abych to tedy vysvětlila, přijel mi na návštěvu otec, tak jsem ho dneska brala na procházku po Praze (pochopitelně nechyběl ani oběd v SAPA) a zítra spolu máme vyrazit na degustační whisky festival. Snad se tam moc nezřídím :D

Day 9 - Favorite Character You Haven’t Played

    No, zpět k tématu. I když se tedy přiznám, že netuším, jak přesně si tuto otázku vykládat. Jde snad o postavy mnou vytvořené, které jsem neměla nikdy možnost hrát, nebo oblíbené postavy mých spoluhráčů či snad vypravěčská Cpčka? Vlastně by se do toho daly klidně zařadit i postavy z knížek, her atp. Protože do půlnoci zbývá ještě trochu času, zkusím z každé kategorie vybrat alespoň jednoho zástupce. Začnu mnou vymyšlenou postavou, kterou jsem si napsala na Andor a bohužel je tak specifická, že jsem nikdy neměla možnost si ji zahrát.

Salacia

Narodila se jako bastard jednomu z mocných pánů Morwallu. A stejně jako ostatní děcka i ona skončila v jednom z menších panství vychovávaná podivínskou starou ženou jménem Moe. Nikdo se o její osud zvlášť nezajímal. Dětství prožila jako jakékoliv jiné děvče. Zlom však nastal v den jejích osmých narozenin. Moe před mladou dívku položila křišťálovou kouli na stříbrném piedestalu, aby z ní vyvěštila Salaciinu budoucnost. Ale obrazy, které v ní zahlédly, hovořily jen o krutostech a nenaplněných proroctvích. Ukázalo se, že Salacia je jednou z vyvolených bytostí, jež na svět přijde vždy jednou za 200 let a shodou okolností to byla právě Moe, kdo měl na její příchod čekat a nechat ji projít proměnou. 

Stále ještě vyděšenou dívku připoutala ke kamenné desce a na nahé tělo ji položila prapodivný přívěsek z neznámého kovu. Měl tvar pavouka a jeho tělo bylo tvořeno modrým drahokamem. Jakmile se dotkl její kůže, ožil a prohryzal se do jejího těla. Rána se však ihned zacelila a po pavoukovi zbylo jen tetování v podobě pavoučí sítě. S tím do jejího těla pronikla i Moc.

Zprvu byla jen násilnou bestií toužící po lidské krvi. Vraždila po lesích nebohé zbloudilce, dokud nebyla plně nasycena. S tím přišla i první proměna jejího těla - z malého dítěte se stalo děvče na hranici dospělosti. Ač si moc dobře uvědomovala, co páchá, nedalo se hlasu pavouka v její mysli odolat. Vedl ji stále dál, jako svoji loutku, zpět do světa lidí. S Mocí získalo její tělo i nesmrtelnost; učila se nejprve boji, poté i magii, stále vedena krok po kroku. Nechala se najímat jako lovec bestií, ochranu karavan a kdykoliv se jí někde podařilo získat většího věhlasu, putovala zase dál. Avšak čím déle byla takto na cestách, tím více se vzdalovala běžným lidem, nedokázala jim rozumět. Obklopovala ji podivná aura, kterou od sebe všechny odháněla. A stále netušila, pro co byla takto stvořena. Časem začala pozorovat další známky stárnutí. Každý večer ji navíc provázely podivné sny, ve kterých ji oslovoval neznámý muž. Lákal ji k sobě, pod příslibem, že ji vrátí něco, co kdysi bývalo její. Tušila, že je to právě on, kdo ji objasní účel jejího stvoření. Jakmile plně zestárla, pavouk ji opustil. Zůstala úplně sama a jediným vodítkem byla neznámá tvář ze snů...

Celkem pochopitelně jsem nikdy nenalezla příběh, do kterého bych mohla Salacii zapojit. Vždycky jsem měla obavy, že by všem vypravěčům přišla moc přesílená, protože se přeci vyzná skvěle v boji i magii. Má ale i svou stinnou stránku, která jí zrovna moc nedovoluje tyto dovednosti zneužívat a především k tomu nemá ani žádné pádné důvody. Navíc jsem pak chtěla nechat vypravěči volnou ruku s vymyšlením onoho tajemného Proroctví a dalších detailů (i když samozřejmě mám v hlavě několik možných nástřelů). Celý její příběh jsem kdysi sepsala ve formě povídky (je to asi tak 7 let staré dílo) a stále se mi to moc dobře čte. Patří k jedněm z těch delších :) Třeba ještě s postavou, která se živí negativními emocemi a v lidech je kvůli svému hladu ještě podporuje (taky neuvěřitelně zajímavá postava, ale asi by s tim nikdo hrát nechtěl :D). 

Anomander Dlouhý Vlas

Někdy mám pocit, že už mě všichni musí pro moji lásku k Malazským knihám padlých nenávidět. Ale nemohu si s tím pomoct. Dokonce bych tuto sérii nejradši doporučila jako povinnou literaturu pro všechny fantazáky; zvlášť ještě pro ty, co chtějí aktivně hrát tabletop RPGčka (pro PCčkáře je vhodným etalonem kvality pak Planescape: Torment). Jednak vás tyhle knihy skutečně obohatí jako člověka, druhak vám ukáží hned několik krásných postupů, jak vytvářet zápletky, pracovat s postavami a dobře vyvažovat rozsahy jejich schopností. 

A ač jsem zarytým odpůrcem heroické fantasy a nemám ráda všemocné charaktery, je právě Anomander jednou z mých nejoblíbenějších postav. Ano, tisíce let starý Tiste Andii, legendární válečník a vůdce zbytků Tiste Andii třímající mocný Dragnipúr - meč, který v sobě poutá duše padlých. Na světe mu ve svých schopnostech není téměř nikdo roven a přesto si jen tak všudemožně netrajdá a nikomu tuhle nadvládu nedokazuje. Ba právě naopak; aby vytrhl svůj lid z letargie, účastnil se mnoha válek - obvykle se připojil na stranu toho slabějšího a nikdy neporušil svůj slib, protože čest a důvěra je právě to, čeho si cení nejvíce. Díky svému stáří je navíc schopen velmi dobře odhadnout budoucí dění a několik stovek let připravoval plán k tomu, aby zachránil svůj skomírající lid. O tom, zda se mu to podařilo, se dočtete už v knihách, nechci tu nijak spoilovat :) 

Už od prvního okamžiku, kdy se Anomander objevil na scéně jsem věděla, že bude mým obrovským oblíbencem. S každou další knihou mé sympatie jenom vzrůstaly a já si jen říkala, jak báječné by to bylo, mít podobnou postavu ve svých rukách. Bohužel se mi tohle přání asi nikdy nevyplní, opět bych jen těžko hledala skupinku, kde bych si mohla odehrát příběh podobný tomu z malazu. Lidí hrajících takovým stylem znám opravdu jen málo a sama bych asi něco obdobného nedokázala dost dobře převyprávět. 

Ryan

A do třetice všeho dobrého postava jiného hráče. Jako jsem já několik let hrála svou půlelfí kouzelnici Arien, měl i můj PJ (Honzík) své univerzální NPC. To nejoblíbenější byl lidský hraničář jménem Ryan, který byl obvykle buď zapřísáhlým ochráncem nebo naopak odpůrcem mé postavy. Ale vždy její tajnou láskou :D Pravda, někdy se tam i nějaká ta menší romance odehrála, ale můj mladší vypravěč na to obvykle buď neměl nervy, nebo mu to přišlo prostě jen směšný. Proto mít tuhle postavu v rukou, bude to všecko úplně jinak! Musím na tohle téma zase někdy nahodit řeč, abych si ověřila, do jaké míry si na tohle můj kámoš vzpomíná, ale tak trochu se bojím, že si toho bude pamatovat ještě víc, než je nutné. 

Tak a to by bylo pro dnešek vše :) Snad se tu něco objeví i během zítřka.

P.S. - Omlouvám se za mizernou kvalitu příspěvku, ale celou dobu tu do mě hučí televize, kde dávají opravdu úžasný skvost s názvem Kyklop. Fakt se u toho špatně píše :D i když je to hrozná prča (proto je tu i víc smajlíků než obvykle)