Poslední víkend v Brně

Všimla jsem si, že mi tu mezi hromadou reportů chybí nějaký ten článek ze života. Pravdou je, že poslední měsíce byly poněkud hektické a většinu víkendů, které bych jinak mohla věnovat psaní, jsem trávila mimo 4 stěny mého pokoje. Vše navíc tak nějak směřovalo právě k událostem toho posledního, který si tu troufám zvěčnit.




Když jsem krátce po mém přestěhování do samostatného bytu začala se svým chlapcem řešit společnou budoucnost v Praze, nemohla jsem se toho okamžiku dočkat. Jediné, co bylo nutné překonat, bylo zdárné ukončení jeho studia. Jak ale osamocené týdny plynuly, hrozně jsem si na ten absolutní pocit svobody a klidu zvykla. Kdykoliv byl pak u mě, zdál se mi i tento prostor nějak malý a opět jsem nebyla schopná si najít pořádně čas na své věci - tedy hlavně z toho důvodu, že jsme prostě pořád museli hrát Zaklínače - kterého jsme stále nedotáhli do konce, takže nás bude ještě pár večerů jistě zaměstnávat. Každopádně jsem opět spoustu věcí zanedbávala a budu si muset značně přeorávat svůj denní režim.

Poslední měsíc se pak nesl v bakalářkovém a státnicovém duchu. Upřímně jsem ráda, že na toto období mohu vzpomínat už jen s takovou příjemnou nostalgií a občas se škodolibě smát přítelovu trápení. To ale samozřejmě jen proto, že jsem věděla, jak je šikovný :) Během všech těch stresů se mi z něj občas podařilo vypáčit i nějaké to rozumné slovo a především plány na poslední víkend v Brně, kdy si budeme moct ještě vychutnávat luxusu ubytování na jeho kolejích. Neustále jsme se snažili dostat se na nějaký zajímavý kulturní program a teď to konečně vyšlo!

Jako na zavolanou se objevily další termíny opery Nabucco, kterou jsme oba tak toužili vidět. A zrovna na sobotu 20. června. Obvykle jej hrávali někdy během týdne, což pro mě bylo značně nepraktické. Takže bylo jasno. Chlapec odstátnicuje, pojede si do Prahy udělat přijímačky na navazující studium u ČVUT a pak hurá do Brna za kulturou. Doufala jsem, že konečně uvidím Špilberk, zajdu si na poslední menu v Olomoucké a ještě stihneme i nějakou tu japonskou restauraci.

Většina podobně epických plánů ale nepřežije první střet s realitou, a ani tady tomu nebylo jinak. A zrovna ve věci, kterou ani jeden z nás nepředpokládal - přítele vyhodili z jednoho předmětu u státnic a náhle se muselo řešit, co vlastně dál. Přijímačky na ČVUT už letos nepřipadaly v úvahu a pokračovat po opáčku v Brně dálkově taky neznělo zrovna nejlépe. Shodli jsme se na tom, že roční pauza s možností nějakého toho přivýdělku bude asi nejrozumnější cestou. I tak jsme z toho ale byli pochopitelně trochu smutní, ale naštěstí se plány na víkend nijak nezměnily.

V pátek jsem si tradičně vzala home office, abych mohla co nejdříve zmizet a naskočit na oblíbený autobus Student Agency. Tentokrát jsem měla fakt kliku, zpoždění krásných 50 minut! Ještě 10 a vrátili by mi peníze zpět, k nasrání fakt! :) Celá uondaná jsem se pak doplazila na koleje a přemýšlelo se, co se zítřkem. Ozval se nám jeden dobrý kámoš s nabídkou piva ve společnosti jednoho z největších internetových idiotů. jakého jsem měla kdy tu čest virtuálně poznat. No, nebýt tak unavená, možná na to i z té srandy kývnu, ale nakonec se mi moc nechtělo ztrácet s někým takovým čas ani kvůli trollingu. Náhradní plán v podobě oběda kousek za Brnem už pak zněl o něco lépe.

Bylo to asi jedno z nejpříjemnějších odpolední, jaké pamatuji. Vynikající domácí kuchyně, posezení u vínka, meruňkovice a doutníčku na dvorku... Co víc si přát? Rozebralo se vše, od imigrantů po nákupy vodky v Ukrajině. Skoro mě až mrzelo, že jsme se museli před pátou zvednout, abychom stihli operu. Nadměrná konzumace vynikajícího alkoholu však měla za následek to, že jsem během prvního dějství viděla hlavní protagonisty dvojmo :D alespoň to bylo opravdu nezapomenutelné.

Z opery jako takové jsem byla maximálně nadšená! Naposledy jsem byla v Praze se svojí BFF na Carmen, ale to je minimálně 10 let zpět. Docela mě ale překvapilo, že kromě nás zde nebyly žádné další mladé páry - když už se tu objevil někdo okolo dvaceti let, pak jedině jako (zřejmě nucený) doprovod rodičů. To je rozhodně velká škoda. Já byla navíc šťastná, že jsem si zase mohla obléknout své oblíbené šatičky od Lady V London. Poslední dobou jsem stále kalhotová, tak je to vítaná změna.

Den tak utekl jako nic a před námi už se rýsovala jenom neděle. Ráno jsme se pokusili zlanařit pár známých na oběd v Olomoucké, ale nikdo nějak nejevil zájem až na Marošova bývalého spolužáka s přítelkyní. Byla jsem tak po celou dobu obklíčena agresivními imigranty, kteří mi krom mé porce určitě chtěli ukrást nevinnost, obě kočky i těžce vydřenou kopii hry Zaklínač! Po vydatném jídle pak přišla asi ta vůbec nejepičtější část našeho výletu.

Jelikož je v Brně vše krásně na dosah, rozhodla jsem se protáhnout svého drahého i nějakými těmi obchody. Původně jsem měla v plánu rozšířit jeho sbírku tří košil ještě o nějaké, ale tak víme jak to s těmi plány je, že?! Cropp Town byla obvykle taková sázka na jistotu, v téměř každé kolekci se objeví aspoň nějaký slušný komiksový motiv, který je můj milý ochoten nosit. Jenže tentokrát pánská část nevypadala moc lákavě, tak jsem zamířila rovnou dolů k našim, že co kdyby náhodou...

Zprvu to nevypadalo zvlášť úchvatně, dokud jsem neobjevila trička se Simon's Cat. Z přítele byl v mžiku chodící věšák, což mu ovšem nezabránilo v tom, aby mi vyhmátl ještě triko s kočkou, co má hlavě jednorožčí roh O_o lolwut?!

Aby toho nebylo málo, bylo na každé druhé triko sleva 50%. Takže no nekup to! Málem jsem si těch triček odnášela šest, ale naštěstí vnitřní žid zvítězil. Musíte ale uznat, že jsou to naprosto epické úlovky a i kdybych měla do konce měsíce žrát rohlíky, vyplatilo se to.

Abych trochu upokojila Mrožovu křehkou dušičku, rozhodla jsem se, že ho vezmu na kafe. Zde na stránkách blogu jsem to možná ještě nezmiňovala, ale z mého drahého se stal kafový hipster. Bohužel jsem ho v tomto značně podpořila, když jsem mu teď k narozeninám pořídila dárkový set na Aeropress od Doubleshotu - ten jen tak mmch. pro začínající kafaře opravdu doporučuji, pro domácí přípravu je to zatím to nej, co tu máme ;). Hned tedy věděl, kam musíme jít - kafec je v Brně už celkem pojem a musela jsem mu dát za pravdu, že tamější prostředí je opravdu příjemné.

Chlubil se mi, jak mu tu onehdá sám majitel na stole připravoval vacuum pot, což pro mě donedávna byl nejvyšší symbol hipsterovství. Už jsem ho měla objednaný také, dokud jsem si v menu nevšimla další zajímavé varianty - belgického kávovaru. Jelikož jsem o něm ještě nikdy neslyšela, byla to jasná volba. Zvlášť, když jsem si všimla, jak vypadá.

Nejenže je much more epic jak vacuum pot, ale samotná příprava kávy je o dost snazší a kávovar se prakticky o vše postará sám - můžete se o tom ostatně přesvědčit sami v tomto videu. Oba jsme byli skutečně v sedmém nebi, Mrož určitě ještě o něco víc, protože je pravověrný hipster. Jako zákusek jsme si ještě dopřáli pistáciový cheesecake a nepotřebovali k životu nic víc. Navíc jsme zjistili, že se dá tahle sranda pořídit za necelé 4k, což vůbec není tak špatné a je nám oběma jasné, že jednou to doma prostě bude.

Po něčem takovém byl už zbytek dne takový nijaký :D po příchodu na koleje jsme potřebovali hlavně sbalit co nejvíce věcí, které se musely přestěhovat a celkově se rozloučit s kolejemi a dalším zakončeným víkendem. Nakonec jsem přítele ukecala i k tomu, aby jel hezky se mnou do Prahy a já nemusela celý náklad tahat sama. Mohl si tak užít duo nahněvaných koček, které jsem tu nechala po celou dobu osamocené. 

Především Mao Tse-tung je neuvěřitelně mstivá potvora! Nejenže mi rozkousal můj zápisník s dračáky, ale ještě celou noc vytrvale otravoval a budil. A tak je to tu vždycky! Kdyby byly ty zrůdy aspoň rády, že mají klid :)) já si od nich kolikrát velmi ráda odpočinu.

Teď si tu však spolu užijeme poslední dva večery, než se ke mně přítel definitivně nastěhuje. A jelikož je všechno zlé pro něco dobré, uzavřeli jsme spolu o víkendu takovou dohodu - kdo bude z rodiny vydělávat méně, uklízí kočičí záchody :D myslím, že je to dostatečně fér, alespoň prozatím...než bude mít ty slibované miliony :D