Akicon 2015 z pozice obyčejného návštěvníka

Léto uplynulo jako voda a sotva jsem se vzpamatovala z dovolené, začala jsem se pomalu připravovat i na letošní Akicon. Výjimečně jsem se nepřihlásila mezi orgy a rozhodla si letošní ročník užít jako obyčejný návštěvník - už jen proto, že jsem tu měla hosta z dálného východu a znamenalo by to jen další stresy navíc. Jak tedy taková akce probíhala bez typických historek ze zákulisí se dozvíte níže.

Hitomi peče na Akicon!

Ačkoliv jsem se letos orgování vzdala, některé tradice musely být zachovány. Mezi jedny z těch nejpříjemnějších rozhodně patří pečení všelijakých dobrot. Sice jsem na to letos byla úplně sama, ale odhodlání mi rozhodně nechybělo. Navíc jsem konečně měla dobrou záminku pro nákup nových plechů a udělátorů na muffiny (co na tom, že teď budu zas do výplaty o hladu, že :D). K počátečním přípravám jsem využila státního svátku a na další dny si srabácky vzala dovolenou. Nakonec jsem se přeci musela práci i trochu věnovat, ale nevzalo mi to více než hodinku času.

Ve čtvrtek pak dorazila Peťa a zatímco se jí Mrož věnoval, já si jela ještě na poslední chvíli vyzvednout paletku dalších malovátek až na Zličín - potřebovala jsem z ní totiž naprosto nutně 2! stíny pro svůj chystaný steampunkový kostým. Pomalu se začínám hrozit z toho, co všechno se mi tu doma už válí. Zvlášť, když se do práce téměř nelíčím. Co by ale člověk pro kostýmy neudělal.

Letošní muffinový výběr. Zleva: kokosový s brusinkami, čokoládový a nakonec jablečný se skořicí.

Za poslední drobné jsem ještě přitáhla překrásný kus hovězího a zpříjemnili jsme si večer vynikajícím bún bò nam bộ a sledováním perliček jako je Prostřeno. Mimochodem opravdu doporučuji zhlédnout účastníky z minulého týdne, bylo to fakt epické. Jakmile jsme si splnila kvótu denního hyenismu, přesunula jsem se sama do kuchyně, kde jsem začala tvořit první marshmallows a muffiny. Nevymýšlela jsem nějaké velké extravagance a rozhodla se spíš pro klasiku. Alespoň mi všechno krásně odsýpalo a na pátek mi zbylo už jen dopéct jablečné muffiny se skořicí. Jediným výrazným záporem celého mého snažení byl neuvěřitelný sprask v kuchyni. Skutečně se kolikrát až nestačím divit, kolik bordelu dokáže vyprodukovat dvojice lidí při vaření. Pomalu už začínám šilhat po naší myčce nádobí a pohrávám si s kacířskou myšlenkou, že ji jednou zkusím i zapnout.

Během pečení jsem ještě zvládla výrobu nějakých těch doplňků ke kostýmům, popíjet víno, prohánět kočky a seznamovat naši kamarádku (mmch studentku psychologie) se zábavnými pořady, na kterých jsem vyrůstala - takže takové perly jako czech spice girls, rande, áčko, poštu pro tebe, kolotoč a Jolandu v titanicu - OK, to je možná nové, ale naprosto famózní. Nasázela jsem vám to sem všecko, abyste nebyli o nic ochuzeni :D

Moje první vlastnoručně vyrobené ozdoby. Podle toho taky vypadají :)

Pátek

Další den byl ve znamení velkých očekávání a těšení se na další ročník Akiconu. Jelikož program začínal až v pozdních odpoledních hodinách, mohli jsme si hezky pospat a ráno jsem si v klídku a pohodě dokončila poslední várku muffinů - kvůli přidání hromady jablek taky tu největší. Okolo poledne pak někdo dostal geniální nápad, že bychom si třeba mohli udělat sushi - je to přeci tematický! Tak nějak jsem už začínala tušit, že zaházejí opravdu nestihneme. A měla jsem pravdu!

Ukázalo se, že rýže, kterou jsem tu syslila už někdy od nastěhování fakt není moc dobrá - vyslala jsem tedy slovenský úderný tým na výpravu po přilehlých obchodech a večerkách pro novou. Bohužel se vrátil z prázdnou, tak jsme museli dovařit poslední zbytky té staré a za pomocí všelijakých temných rituálů z nich udělat i něco poživatelného. Naštěstí se nakonec zadařilo a my se mohli připravovat na odchod. Narvat se sushákama k prasknutí před šněrováním do korzetu je jinak fakt super nápad!

Sushátory z hnusorejže :D

V pátek jsem se sice s kostýmem moc neobtěžovala, protože v době zahájení byla už venku stejně tma. Vyvenčila jsem alespoň mé nové šatičky od Anasis a hrála si na pseudololitku. Při této příležitosti jsem také zjistila, že naprosto nutně potřebuji další korzet na míru a pokud mám zrovna nějakou psací pauzu, brouzdám po internetech a hledám inspiraci.

Jak už jsem se zmiňovala dříve, měli jsme tak trochu zpoždění, takže jsme při vstupu do KC Zahrada nenarazili ani na žádnou frontu. Vyzvedli jsme si vstupenky, já i svůj kupón na Akihrnek a šli obhlédnout situaci uvnitř. Zde bych ještě ráda vyjádřila rozhořčení nad papírovými jmenovkami opatřenými špendlíkem. Nejenže jsem měla neustále strach, že se mi nejlépe i s kusem oděvu někde odtrhne, ale skutečně to vypadalo ohyzdně a nerada si své drahé kostýmy ničím propichováním. O tom, jak snadno by na jednu vstupenku mohlo na aki chodit více lidí ani nemluvě. Klasické náramky mi přijdou mnohem praktičtější a šetrnější.

Páteční outfit s ohyzdnou cedulkou a síťkou na hlavě přes kterou nešlo pořádně vidět :D

Následovalo pátrání po Michovi, se kterým jsem byla domluvená na předání muffinů. Sice nám trochu trvalo, než jsme ho dokázali ulovit, ale nakonec jsme se přeci jen zbavili té největší zátěže a distribuci cukrátek delegovali na někoho jiného. Pokud se k vám tedy muffin nedostal, víte, kde si stěžovat :P

Zvolna jsme se tak přesunuli do hlavního sálu, kde ještě běželo promítání Magical Stage Fancy Lala. Jelikož to není zrovna můj šálek čaje, alespoň jsem se bavila disputacemi na téma, jak dané anime zesměšňuje práci a pozici modelek tím, že stačí, aby měli uvažování devítiletého dítěte. Podobných nesmyslů jsme zvlášť v přítomnosti naší psycholožky vymýšleli opravdu mnoho. Alespoň nám program rychle utekl a my se konečně dočkali očekávaných Novinek v anime pod taktovkou Wolfiiho a Ariana. Představili nám většinu "nejžhavějších" hitů z loňského i letošního roku, ze kterých rozhodně stojí za zmínku Shokugeki no Souma - tohle naprosto geniální "food porno" musí potěšit každého milovníka vaření a fanouška pořadů Gordona Ramsayho (na kterého tam nacházíme kupu, možná i nechtěných, narážek). Také mi to připomnělo, že bych konečně měla dokoukat Parasyte a Death Parade.

Peťa! :)

Co se samotného přednesu týče, přišlo mi, že se Arian zadrhával více než obvykle a rozhodně ničemu nepomohly ani souboje s technikou zapříčiněné nefungujícími mikrofony. Později se ke mně doneslo, že údajným viníkem snad byly špatně zvolené baterky, ale rozhodně to byl problém, který provázel celý Akicon a nepůsobil vůbec dobře. Jinak bych k tomu neměla větších výhrad, účel splnila přednáška dokonale. Bohužel se to nedalo říci ten večer o všech.

Pro své prvenství v kategorii nejhorší přednáška roku si došel následující paskvil s názvem Hazardní hry v anime a manze v podání "notorického alkoholika" Jackala. Tuto osobu, která velmi často vyčnívala z davu, jsem neviděla za celý večer střízlivou a mám podezření, že měla ucucnuto už na své přednášce. Často mu totiž nebylo ani rozumět, iritovala mě přemíra vulgarit a celková kvalita přednesu byla skutečně tristní. Přednáška rozhodně nenaplnila slíbené v anotaci; dočkali jsme se pochybného vysvětlení pravidel některých hazardních her, nějakého toho výčtu anime, kde se vyskytovaly, který byl podán velmi ledabyle, naprosto zbytečné vyspoilování jedné zápletky a zřejmě asi šokující ukázky z hraného filmu, která tam dle mého taktéž neměla co dělat. Všichni tři jsme byli podaným výkonem až šokování a divili se, jak se vůbec podobná osoba může k přednášení dostat (zvlášť po dalších podobných incidentech z minulosti).

Upřímně na mě v tu chvíli padla skoro až depka a přítel dokonce uvažoval, že na další den na Aki už ani nepůjde. Dalším vystoupením jsme si bohužel moc nepolepšili. Vydali jsme se na nechvalně proslulý yaoi blok s úvodním Yaoi: Dovnitř a ven od Sargasma. No, nejednou jsme si ověřili, že fanouškům yaoi stačí promítat obrázky a oni se už nějak zabaví sami, budou se řehtat naprosto všemu, hlavně, že někde zazní nějaká jejich oblíbená slovíčka. Myslím, že především pro mé dva společníky musel tohle být naprostý šok. Vlastně jediné, o čem jsem se za celou tu hodinu dozvěděla, byla existence Babylonské knihovny a přednášejícího fetish na algoritmy. Nemohu říci, že by jeho přednes byl až tak špatný, právě naopak, neposlouchal se vyloženě špatně a pro podobná témata ho tak byla docela škoda.

Jelikož jsme si skutečně potřebovali spravit náladu, vyrazili jsme na Tolking šit ebaut komix dua Grek1 a Neoworm. Druhý zmíněný nám neustále vyrážel dech svou znalostí komiksů a hodina příjemného tlachání nad redesigny superhdinů, jejich sexbendy a dalšími perličkami by utekla opravdu neuvěřitelně rychle, nebýt přítomnosti opilého Jackala, který neustále do přednášky vstupoval svými nevhodnými poznámkami a otázkami naprosto mimo mísu. Opravdu obdivuji trpělivost obou přednášejících - já bych na jejich místě už volala šerifa a nechala dotyčného odtáhnout. A vlastně by to bylo zřejmě to nejlepší řešení, protože podobné incidenty skutečně nedělají žádné akci dobrou pověst. Příště bych také podobně laděný program dala až na úplný závěr, aby mohli hoši přetahovat klidně až do rána. Rozhodně bych zůstala! :)

Mrož znechucený přednáškami :D

Abychom naše masochistické choutky naplnily do mrtě, vrátili jsme se do hlavního sálu, kde už ouřadovala Nagat se Sargasmem s přednáškou Fanfikce jsou znásilnění. No, vzhledem k tomu, že jsme tam vydrželi možná tak dvacet minut, asi by nemělo moc smysl snažit se o nějaké pořádné zhodnocení. Téma nás nedokázalo zaujmout a více jsme si všímali jen toho, jak Nagat u přednesu divoce máchá rukama. Stihli jsme si akorát zjistit spoje domů a pak vyrazili na metro.

Na byt jsme se dostali až okolo jedné hodiny ranní a všichni jsme byli dost rozladění. Myslím, že se jednalo zatím o nejhorší conový pátek, jaký jsem kdy zažila a bylo mi fakt líto, že se něco podobného muselo odehrát zrovna na Akiconu. No, neusínalo se mi zrovna lehce...

Sobota

Možná právě kvůli hrůzným událostem z pátečního večera mě po celou noc stíhaly zlé noční můry - vrcholem byl pak postapo sen, ve kterém pobíhali osvalení programátoři oblečení pouze v kožených opascích a tvořící tu nejnižší sortu společnosti :D Grek se pak snažil přijít s nějakým vysvětlením, ale prý by to před mým přítelem nebylo vhodné rozebírat :D :D

Horší ovšem bylo, že jsme naprosto epicky zaspali. Původně bylo v plánu dorazit do KC Zahrada někdy před polednem, abychom stihli nákup pochutin i Rituály japonského náboženství. Jenže to bych nesměla vylézt z postele někdy v deset a mít před sebou náročnou přípravu kostýmu. Během snídaně jsem si tedy alespoň pustila stream a poslouchala Zízu, jak hovoří o svatyni Jasukuni. Nepochytila jsem sice zdaleka všechno, ale přednáška to byla nadmíru zajímavá.

Když se nám konečně po dlouhém boji podařilo zvítězit nad mejkapem, parukama a odpadávajícíma částma kostýmů, bylo bezmála půl jedné. Měli jsme vůbec co dělat, abychom stihli Grekovu Vizuální novelu tajemství zbavenou. Úvodní slajd jsme stejnak nějak propásli a poslušně se zařadili ke zdi, protože hlavní sál byl naplněn k prasknutí. Grek se snažil vyvrátit některé ze stále opakovaných bludů a konečně dát divákům nějakou seriózní odpověď, o co vlastně v těch vizuálních novelách jde. Až na některé bojkoty z řad publika se mu to docela dařilo, ačkoliv rozhodně nemohu souhlasit s tím, že Mass Effect se svým stylem těmto značně zjednodušenými herními mechaniky jakkoliv podobá. Beztak tuto sérii určitě hejtí jen proto, že s tím začal mnooohem dříve, než ji začal hrát a chce si udržet tvář :D Mně osobně jinak přednáška žádné nové informace nepřinesla, ale ani nemohu říci, že bych se nějak zvlášť nudila, i když si rozhodně pamatuji mnohem lepší výkony.

Tváříme se imperiálně! :D

Jelikož se v programu objevila menší mezera, využili jsme ji pro nějaké to venkovní focení, abychom si z conu odnesli i nějakou další památku. Počasí se nadmíru povedlo a skoro se nám ani z prosluněného dvorku nechtělo zpět. Nakonec jsme se ale přeci nechali zlákat Cosplay soutěží a šli se postavit před hlavní sál.

Měli jsme docela kliku, protože jsme tam byli mezi prvními, což se vám na takovém Animefestu jen tak nestane. Bohužel i tentokrát se nepodařilo dodržet časový plán a zpoždění bylo nejméně dvacet minut. Dál už jsem to příliš neregistrovala, protože uvnitř budovy začínalo být těsno a nedýchatelno. Když už se konečně dveře otevřely, nahrnula se dovnitř veškerá zvěř typicky neurvalým způsobem. Lidem asi stále nějak nedochází, že je možné postupovat dál i v klidu bez zbytečnýho tlačení, které beztak nic výrazně neurychlí. Moderování se tentokrát zhostili členové skupiny AAA and girls, jmenovitě Alfred s Arenothem a musím říct, že se svého úkolu zhostili nadmíru dobře a postarali se o většinu zábavy.

Společná fotka s Peťou :)

Krom nemalého zpoždění se objevily i další technické problémy, kdy nešlo přehrát ani úvodní video pro soutěž :D což už bylo až komické, stejně tak nevalná účast soutěžících. Je to fakt velká škoda, protože po areálu běhala celá řada velmi zajímavých cosplayerů. Ze samotných účastníků nás velmi pobavil Minidrobek, ale mým největším favoritem byl kostým z Assassin's Creed, především díky detailnímu zpracování a kvalitě materiálů. Potěšilo ovšem i duo z Dragon Age :) Celkově mi však právě kvůli nedostatku účastníků přišla tato část programu i o něco slabší a příště nejspíš zvolím nějakou jinou alternativu.

Soutěž skončila i o něco dříve, takže jsme měli zase trochu času na to, abychom se vyvětrali na čerstvém vzduchu a sehnali si i nějaké to občerstvení. Jelikož se nám zatím nechtělo do Lidlu, objednali jsme si klobásy u místního bufetu. Musím přiznat, že jsem byla opravdu neskutečně hladová, takže jen zřejmě z tohoto důvodu se mi tento kus uzeniny podařilo pozřít i studený :/ Není asi nutné dodávat, že mi po tom nebylo zrovna dobře. Co jsem měla tak možnost pozorovat, nebyli jsme ani zdaleka jediní, kdo měl s tímto problémy.

Dojedli jsme tak akorát včas, abychom stihli další bod programu - Japonské rituály třídění odpadu od Lusi, aneb poslední díl "Nečisté trilogie", jak Lusi svůj vlastní blok přednášek pojmenovala. Dozvěděli jsme se o dost svébytném přístupu Japonců k něčemu na první pohled tak triviálnímu, jako je právě třídění odpadu. Nebyli by to oni, pokud by si nevymysleli několik desítek kategorií, ve kterých mají sem tam i jejich obyvatelé pěkný guláš. Například takový pár fuseklí házíte mezi oblečení, ale pokud vám pračka jednu z nich sežrala, musíte už zamířit ke koši s textiliemi. Naštěstí se tato temná magie netýká cestovatelů - těm stačí rozlišovat na hořlavé a nehořlavé. Mohu tak být aspoň v klidu, kdybych se náhodou rozhodla zemi vycházejícího slunce navštívit. Jako její občan bych jinak byla určitě kvůli nepořádnosti odstěhována! Lusi podala jako vždy perfektní výkon a přednášce nemám ani co vytknout, velmi potěšil i závěrečný song z mateřské školy :D

Další na řadě byl pak Songo se svými Čáry a pověrami v Japonsku. Přiznám se, že jsem se teď musela otočit na přítele, aby mi pomohl (bohužel dost bezúspěšně) si rozpomenout, o čem všem to bylo. Sama si jen pamatuji úvodní převyprávění legendy o stvoření světa a sem tam nějaký ten štěk, jakože proč byl na úvodním slajdu zrovna pentagram. Dost na nás dolehla únava a střídavě jsme tak nějak podřimovali, hlavně asi i proto, že jsme si přednášky na toto téma už v několika obdobách v minulosti vyslechly. Celkově mi přišla spíše taková průměrnější a musela jsem pak hned běžet na kafe, abych se trochu probrala. I když Songo sám o sobě přednášel dobře a rozhodně mu nemůžeme upřít velký přehled.

Do desíti zbývala ještě kupa času, takže jsem se snažila v Zahradě odchytávat známé a prohodit s nimi alespoň pár slov. Stihli jsme i krátkou návštěvu v Lidlu, kde jsme si doplnili zásoby cukrů. Po krátkém váhání jsme se nakonec rozhodli vydat i na 10 důvodů, proč nebýt otaku od Konaty a Meon. Samozřejmě jsme od toho nic moc nečekali a dost už nás vyděsila i fronta formující se před vstupem do malého sálu. Jelikož jsme i tentokrát měli dost kliku, zabrali jsme si poslední volná místa u oken, kde jsme měli přístup k čerstvému vzduchu. Bylo to dost potřeba. První sranda přišla už s úvodní obrazovkou, kde pod názvem přednášky stálo "Advik 2015" - jo, mám dost pocit, že si dvojice spletla con. Na Adviku jsou údajně za hvězdy a mívají plné sály O_o Mně tedy toto duo ani v nejmenším nepřesvědčilo - především pak slečna, která měla tak neuvěřitelně afektovaný přednes hodící se možná tak do lavic na základní škole. Bavilo mě, jak se vymezovala vůči veteránům, kteří předstírají, jak jsou strašně nad věcí a přitom sama zaujímala stejnou pózu. Obsah celé přednášky byl úplně o ničem a člověk si z něj ani nemohl nic odnést. Korunu tomu nasadila poslední hláška "Je jedno jací jste, stejně všichni umřete." Nechyběly jinak ani screeny ze Sčítání otaku, velkohubá prohlášení typu "jen si přiznejte, že jste to dělali taky" atd. Uf. Tohle mi dalo hodně zabrat. Nejvíc v šoku byla zřejmě ale Peťa, která na přednášející ani neviděla, ale posléze dokázala naprosto přesně přehrát i její strojené pohyby :D

Společné foto u oblíbeného jezírka :)

Celé jsme to rozdýchávali poměrně dlouho a museli si dát od dalších přednášek zase na chvilku pokoj. Podařilo se nám ulovit i stolek u bufetu a lidi na pokec. Debatní kroužek se začal následně i dost rozrůstat a večer nám tak velmi příjemně utekl. Celí natěšení jsme si pak zalezli do hlavního sálu, obsadili první řadu a čekali na Hintzáka.

V hlasování o přednášce na přání zvítězil Sušenčin Stalking pro začátečníky, kterého se Hintzu zhostil s největší parádou. I přes občasné problémy s dechem způsobené nemocí mluvil dost dobře a od typického zobrazování "stalkingu" v anime se volně přesunul k méně růžové realitě. Jsem opravdu vděčná za to, jakým způsobem celé téma pojal a že se nebál zabrousit do nepříjemné reality a připomněl divákům, jak závažný je to problém a kolik obětí už přinesl. Zmínil se dokonce i o jednom případu týkajícího se přímo otaku komunity. Za mě tohle byl naprostý vrchol celého Akiconu a rozhodně bych uvítala mnohem více podobně laděných přednášek. Dost mě jen mrzí, že už se nedostalo na psychologické profily pachatelů a jejich kategorizaci. Možná by nebylo od věci na některém z dalších conů na tuto přednášku navázat, nebo si ji zopakovat ve větším rozsahu.

Nejroztomilejší Peťa!

Jelikož jsme si nechtěli kazit příjemný zážitek, vydali jsme se po skončení přednášky hned na metro. Měli jsme v úmyslu si v neděli přivstat na Greka, tak jsme opravdu nechtěli marnit čas určený spánku :)

Neděle

Podařilo se mi zareagovat hned na první zvonění budíku v 7 ráno a doufala jsem, že mi víc než ta hodinka bude stačit k tomu, abych nakrmila kočky, nakrájela marshmallows a ještě se zvládla oháknout do pátečního outfitu. No, nezvládla jsem to :D Nejenže jsem měla problém vykopat Mrože z postele, ale na nějak podezřele dlouhou dobu jsem se zasekla i v té koupelně. Na metro jsme pak skoro utíkali, abychom z toho Greka aspoň něco chytli.

Z přednášky o Legendarních hlarcích jsme sice zmeškali úvod a dostali se až k představování těch nejznámějších z nich, ale viděli jsme dostatek k tomu, abychom si z tématu alespoň něco odnesli. Já tedy především neustálé uvozování nových slajdů slovem "ano", které mi celý zážitek tak trochu pokazilo. Ovšem pobavilo mě, že když jsem se o tomto neduhu zmínila přede mnou sedícímu Michovi, skoro se na mě sám obořil, jak si jen dovoluji znevažovat Grekovu osobu a prej tohle rozhodně nedělá! Jakmile se na to ale sám začal soustředit, samozřejmě si toho všiml taky. Je možné, že se podobní parazité objevili u více exemplářů, ale já to pořádně zachytila až zde. Grekovi ovšem rozhodně nelze upřít přehled o dané problematice a je vidět, že je zároveň i jeho velkým koníčkem. Já osobně třeba seiyū vůbec neřeším, nikdy by mě nenapadlo si kvůli nějakému z nich pustit seriál, nebo se dokonce dívat na to, kdo mluví mé oblíbené hrdiny. Ve většině případů neřeším totiž ani herce. Jsem ráda, když podají dobrý výkon, tak nějak to od nich očekávám, ale málokdy mě jen přítomnost nějakého slavného jména dokáže donutit sledovat film. Jako bolestné jsem aspoň Grekovi donesla ještě pár muffinů a pak se svojí skupinkou konečně vyrazila do Lidlu na snídani.

Prostor u stromu se konečně uvolnil, tak jsme se k němu museli nacpat :)

Cestou jsem ještě ukecala Mrože, aby mě zvěčnil v hromadě listí, páč je to prý teď na podzim in a pak už jsme jen čekali, než přijde Clover se Supernatural po Japonsku. Přednáška se dost překrývala s programem loňského animefestu od Angie a kromě představení několika málo potvor jsme se nedozvěděli nic moc nového. Zajímavé možná bylo pak jen celkové pojetí přednášky, kteréžto nás mělo poučit, jak se temným silám účinně bránit a na co rozhodně při cestách po Japonsku pamatovat. Některé pasáže možná trochu drhly, ale celkově to asi nebylo špatné.

Už v civilu :)

Hlavním trhákem nedělního dne byla však Genderová iluze od již zmíněné Angie. Po stalkerech rozhodně to nej, čeho jsme se na conu zúčastnili. Postupně nám bylo vysvětleno, co se vlastně skrývá za tím magickým slůvkem "gender", vysvětlili jsme si rozdíl mezi genredem a pohlavím, seznámili se s genderovými rolemi a stereotypy a poté se dotkli i témat, jako je transgender, potažmo transsexuality a genderqueer. Přednáška to tedy byla velmi poučná a zároveň i dost zábavně podaná, jak už je u Angie zvykem. Bohužel se ale ukázalo, že oněch 32 slajdů bylo přeci jen trochu moc a kvůli časovému omezení přednášky jsme o značnou část jejího obsahu přišli. Velká škoda!

Listííííííí!!!

Na Zakončení se nám už nechtělo čekat, takže jsme se rozloučili s pár známými a pomalu se vytratili. Peťa totiž potřebovala doprovodit na Florenc, kde ji ve tři hodiny odjížděl autobus zpět, na dálný východ. Stihli jsme tak ještě romantické posezení v Mekáči, kde jsme měli možnost řádně zhodnotit celou akci a zase trochu doplnit "živiny". Hipstr Mrož byl opět velmi nespokojen s kvalitou kávy, takže jsem mu pak ještě v kostýmu dělala ostudu v Dos Mundos  - no, jejich irská káva byla rozhodně delikátní, i když byla skoro za stovku. Domů jsme tak dorazili až někdy po páté hodině, kdy se mi opravdu nic moc nechtělo a místo psaní jsme pak skoro celý večer koukali na již zmíněné food porno Shokugeni no Shouma. Pozitivní rozhodně bylo, že jsme celou akci ve zdraví přežili a podle všeho na nás nezanechala příliš negativních následků :)

Mekáč se stále nasranym Mrožem :D

Závěrečné shrnutí

Ačkoliv jsem si po pátku skoro říkala, že je to možná i můj poslední Akicon a měla jsem problém Mrože přesvědčit, aby se vůbec zúčastnil dalších dnů, následující dny mi dokázaly podobné myšlenky téměř vyhnat z hlavy. Ovšem ale ani tento ročník se neobešel bez některých negativ, kterých jsem si teď jakožto pouhý návštěvník všímala mnohem více.
Nejvíce alarmující pro mě byl asi vyšší míra přítomnosti alkoholu než na jakou jsem byla zvyklá. Sama jsem sice byla proti úplným zákazům, ale rozhodně jsem pro omezení. Jelikož Akicon nedisponuje tak velkými prostory jako ostatní akce, nemají se alkoholem posílení jedinci pořádně kam uklidit a dost svou přítomností znepříjemňují akci ostatním. Jako zvlášť velký průser je to pak u samotných přednášejících.
Celkově je tu ve srovnání s Animefestem hrozný nedostatek místa. Pokud si člověk zrovna nevybere z nabídky programu, je docela problém ulovit si místo k sezení a relaxaci. Chybí tu i další stánky mimo bufet (ačkoliv vím, že to není chyba orgů, ale nařízení od samotné Zahrady) a možnosti pro další vyžití.
Zachytila jsem letos i několik problémů se staffáky, kteří účastníkům zbytečně zabavovali zbraně a nechovali se k návštěvníkům vždy zrovna profesionálně.
Skladba programu mi letos přišla skoro taková nemastná neslaná. Rozhodně jsem se netěšila na tolik přednášek co loni a kvalita některých byla skutečně tristní. Od přátel jsem se pak posléze dozvěděla i o dalších podobných kouscích (Dračák například). Skoro to až vypadá, že na příští ročník budu muset dorazit sama, protože přítel dává v tomhle jednoznačně přednost většímu Animefestu. Akicon už také není tak komorní akcí a skladba návštěvníků je už totožná.
Často se objevovaly i problémy s technikou, především neustálé vypínání mikrofonů, zlé přehrávání videí a menší přešlapy na streamu.
Celkově tedy tento ročník hodnotím spíše jako jeden z těch slabších a budu jen doufat, že byl tento stav naprosto mimořádný a za rok se výše jmenované nedostatky opakovat nebudou :) Stále to byla ale velmi příjemná akce, na které orgové udělali spousty práce.

Letošní dojmy z akce :D aneb "tvař se jak čuuuuuunč"