Výstava koček a oslava výročí

Přesně před dvěma týdny to byly už dva roky, co jsem s Mrožem. A Nedokázala jsem si představit lepší oslavu než společnou návštěvu mezinárodní výstavy koček, která se letos konala v hotelu Diplomat v pražských Dejvicích. Fotky nasraných (ne)chlupatců pod perexem!



Má posedlost kočkama stále nezná mezí a bohužel musím konstatovat, že s narůstajícím věkem se tento stav spíše jen zhoršuje. Výstava koček byla tedy dlouho očekávanou akcí a nebýt silného citového vydírání (jakože výročí a když mě miluješ! :D), nejspíš se válím doma ve vaně obložené svíčkami, pojídám nějaké luxusní laskominy, je o mě maximálně pečováno a užívám si podobně nudných výročních scénářů.

Prý nesmím zapomenout zmínit, jaké jsou sphynx odporné zrůdy, tak to dělám raději hned na začátku. Je krásný, že? :))

Jenže to by k nám prostě nesedělo; vždycky musíme mít něco spešl. Takže jsem mrože už někdy okolo osmé donutila vyhrabat se z postele, učinit se koukatelným a vyrazilo se směr Dejvice. Neodradila nás ani zima a překvapivě silný vítr - pohled na nasrané mačkoně v klecích přeci každého zahřejí u duše.

U většiny kočkátorů byla podobná lahvička s desinfekcí, takže jste si mohli spoustu mačkoňů i pohladit :))

Rozhodně musím vyzdvihnout prostory konání akce. V předchozích letech jsem se zúčastnila výstav na Vyšehradě a rozhodně se to nedá srovnávat. Když se člověk propracoval přes poměrně chaoticky vedené šatny (holky neměly průpravu z Akiconů a bylo to dost znát!), čekalo na něj hned několik sálů s kočkama i stánky s pamlsky či všelijakými chovatelskými potřebami. Dokonce byla na místě i tombola a prodejny štěstíček s různýma pičičárnama, na které jsem se samozřejmě nechala nalákat.

Souběžně s výstavou běželo několik doprovodných programů v postranních sálech, ale na přednášky o problematickém chování koček se mi bohužel mrože dostat nepodařilo. Zastavili jsme se tak alespoň u stánku BARFistů a nechali si vysvětlit, oč se vlastně jedná. 

V jednu chvíli jsme se dokonce připletli i k hlasování o nejhezčí britce, jehož vítěz měl snad postoupit i do nějaké oficiálnějšího kola. Zrovna jsme se motali okolo těchto krasavic motali a téměř u každé klícky huhňali "čuuunč čučučuuuunč", jak jsme zvyklí z domova. Náš hlas si vysloužil rezavý briťátor, protože přesně takového bychom jednou chtěli mít doma. Nebo jakoukoliv jinou rezavou kočku. Nejlíp orientálce, ale na tom se stále ještě pracuje. Bohužel nakonec naše kočička nevyhrála a největší sympatie si získal skutečně obří mačkoň s velmi podobným zbarvením jako má náš Winston Churchill (jen byl ten jejich o něco tmavší). Kdyby nebyl náš čunč takový asociál, určitě by měl na výstavě šanci!!

Když jsme všechny místnosti s vystavovateli obešly alespoň dvakrát, nakoupili nějaké pamlsky a hračky s kočičí trávou, bylo na čase vyrazit zpět. Bylo už po poledni a pomalu nám začalo kručet v břiše (taky možná proto, že jsme ten den nesnídali). Mrož dostal geniální nápad, že si zajdeme na výroční oběd do indické restaurace poblíž jeho práce na Hradčanský. Byla jsem nadšená, chuť autentické indie mi už docela chybí a do dovolené mám ještě daleko. Konečně jsem se také dočkala svého oblíbeného jehněčího a mrož si pochutnal na krevetovém koktejlu (který sice působil víc zápaďácky, ale rozhodně neurazil). Bohužel z oběda nemám ani jednu fotografii, protože jsme se hned pustili hladově do jídla - navíc rukama, což je další věc, co na indickém stolování miluji. Musíte se tak spokojit s další kočkou :D

Jelikože je Hradčanská takovým kávovým svatostánkem hipstrů (nebo jsem po krátké poobědové procházce alespoň tohoto dojmu nabyla), museli jsme si dát i nějakou tu zlatou tečku na závěr. Aby byla nějaká sranda, vybrali jsme si to nejpodezřelejší místo - totiž kavárnu (už podle názvu nějakou rodinnou), která na tabuli hlásala něco o nejlepší kávě v Praze. Místo to bylo útulné, naštěstí smradůprosté, ale servírovalo kávu spíše průměrnou. No, aspoň to nebylo typické české "presíčko". Já zkusila nějakou jejich spešl variantu s rumem a docela si pochutnala, je to můj oblíbený zvyk, když tuším, že dostanu nějaký kekel - prostě jdu do kapučína nebo jinýho sajrajtu a mám jistotu, že se při pití netrávím a nebudu dělat kyselý ksichty jak mrož.

Odpoledne a večer jsme pak měli v plánu strávit pařením her a sledováním seriálů, ale dvojice našich přátel nám tyto plány docela pokazila :)) S vidinou příjemného posezení u vína jsem tak zaskočila do naší oblíbené vinotéky, připravila nějaké ty pochutiny a čekala na kluky. Ti měli však s mrožem naprosto jiné představy o správném kalení, přidali ještě medovinu, jägera a nakonec i borovičku. Já samozřejmě jako slušná holka někdy v půl druhý ráno odpadla, šla spát a až někdy kolem osmé jsem zaregistrovala, že je párty u konce :D No, byla to sranda :) Mrož byl pak samozřejmě celou neděli out a já si mohla sedět u Dragon's Dogma. Pokud to někdo z vás hrajete, dejte vědět, posharujem companiony! :) 

Myslím, že tak nějak jsme všichni v neděli vypadali :D

Obě akce byly fakt na jedničku a doufám, že se nám podobně podaří každý další výročí a že jich ještě hodně bude! :D