Natsucon 2017 - report

Po dlouhé pauze jsem konečně měla opět možnost zavítat na můj oblíbený Natsucon. Sice jsem na něj musela jít bez své drahé polovičky, ale snad mi paměť slouží ještě dostatečně dobře na to, abych byla schopná dát dohromady můj tradiční report. Dočkáte se chvály i velkého zklamání, bude to děsně napínavý a emotivní, fakt!

Pátek

Hned první den se nesl ve znamení velkého zklamání; totiž celé dopoledne jsem vymýšlela jednu zapeklitou SQL transformaci a po úspěšném souboji s nepřítelem jménem Teradata jsem zjistila, že dungeon byl vymlácen jinými hrdiny a mé řešení se nebude používat. Jediným hojivým balzámem schopným zacelit tyto hluboké duševní rány byl pak nákup něčeho hezkého na sebe. K tomu by přeci měl být Natsu ideální, no ne?

Dovolila jsem si tedy zdrhnout z práce už ve čtyři a přesunout se z dalekých Stodůlek na Karlín. Nové umístění conu jsem opravdu uvítala, z Florence mi totiž jede bus až před dveře domu, což člověk ve večerních hodinách v kostýmu zvlášť ocení. Ale zpět k pátku. Kostým jsem pochopitelně neměla, vybavena jen svou kočičí kabelkou a plátěnkou s výtiskem Návratu rudé gardy jsem se cítila poněkud nepatřičně, přesněji jako takový sprostý plebs. Jelikož jsem přesně o týden minula předprodej vstupenky, musela jsem pak u vstupu hned vypláznout 600,- a s cashem jsem tedy byla téměř na nule. Tak nějak jsem předtím doufala, že v okolí budou tuny automatů, ale to jsem se docela ošklivě spletla.

Po označkování papírovou páskou jsem byla konečně vpuštěna dovnitř. Aspoň jsem tedy nemusela stát frontu a con už vypadal v plném běhu. K mé radosti se mi hned podařilo ulovit Miche, takže jsem si nemusela připadat tak sama. Už je to nějaký ten rok, co jsem se někde objevila bez doprovodu a je to divné! Jelikož v pátek dost programu odpadlo, byl ještě čas na potřebnou aklimatizaci. Obvykle bývám po týdnu v práci docela utahaná a nejvíce ocením klid domova, gauč a PS4. Šli jsme tedy aspoň pozdravit lidi na infostánku a obhlédnout místní maid kavárnu.

každý kvalitní report musí obsahovat meme!

Za tu musím dát rozhodně velký palec nahoru. I když by Mrož určitě frflal nad tím, co se tu podávalo jako "ledová káva", osvěžující efekt to splnilo a musím ocenit i zákusky. Největší dík ale patří určitě milé obsluze, měla jsem většinou štěstí na usměvavého maiďáka a opravdu mi přístup všech vždycky vylepšil náladu. Tak nějak to má vypadat!

Potom jsme se už mohli volně přesunout k první části programu, kterou byla AMV soutěž. Díky protekci jsem se dostala do VIP prostoru a mohla shlížet na zbytek diváctva. Kupodivu se mi i dost příspěvků do soutěže líbilo a musela jsem vybírat, které nakonec v hlasování umístím mezi první trojici. Postupně se navíc začalo zjevovat stále víc známých tváří, až jsme nakonec měli nahoře skoro celou Numenéra družinku. Jen Grek to pokazil!

Kvůli čachrům s programem jsem ještě zůstala na náhradní přednášku o fenoménu Kemono Friends v podání DanQ. Přiznám se, že v době uvedení, šel seriál tak nějak kolem mě a vůbec jsem mu nevěnovala žádnou pozornost, ani jsem netušila, jakých milníků ať už ve sledovanosti či prodejích dosáhl. A přiznám se, že ani teď nijak netoužím tento počet vidět, stále si připadám jako trochu jiná cílovka. Ale přednáška byla sama o sobě fajn, nebýt několika výpadků elektřiny, možná mohla být i lepší, ale zase bychom přišli o skvělou improvizaci s tabletem :) Ne, že bych nahoře cokoliv z obrazovky viděla, ale aspoň to pobavilo.

Abych nezapomněla, než vkročil Kočičák na scénu, byla jsem svědkem betatestu přednášky o čištění uší v Japonsku, což mě dokonale navnadilo k sobotnímu bloku experimentálních přednášek, ale k tomu se taky postupně dostaneme :)

Na křest se mi už zůstávat nechtělo, tak jsem se společně s Michem přesunula do Meidži na edukativní přednášku o Konci kamakurského šógunátu od Beldaran. Téma to pro mě bylo zajímavé už jen proto, že jsem o tomto období skutečně moc nevěděla a přednášející vypadala v problematice vzdělaná. Měla jsem ale malinko problém se samotným podáním - černobílé slajdy, trochu uspávající hlas... Připadala jsem si trochu jako ve škole a měla místy problém udržet pozornost. Přitom když došlo na doplňující otázky, nebo vyprávění nějakých těch perliček, slečna hned ožila a v hlase bylo cítit mnohem více emocí. Opravdu škoda, že většina podstatných informací byla podána tak stroze, asi bych se nebála ani v takových tématech zkusit aspoň trochu experimentovat a přednes oživit.

Zpátky do školních lavic :)

Následně jsem se přesunula do vrchního patra, kde se nacházela místnost Nara a Arakanga s Hoples se publiku snažily představit Trendy ve fanouškovské tvorbě. Vlastně ani nevím, co od podobného bodu programu čekat. Přiznávám hned, že nejsem cílovka, fanfikce z velké části nemám ráda, to, co jsem zatím měla možnost číst, bylo v lepším případě jen retardované a z náctiletých pisatelek HP porna mám husinu. Znásilňování domácím skřítkem s přihlížejícím otčímem už bohužel z hlavy nevytěsním. Jisté části publika mi tak připomínaly tyto upáleníhodné bytosti a přiznám se, že na afektované ječení při promítání nějakého hustovtipného meme nejsem úplně zvědavá. Stejně tak na pitvoření jedné z přednášejících. Arakanga by udělala lépe, kdyby si to celé odvyprávěla sama.

A tak nějak to celé vypadalo...

V zásadě jsem si z přednášky nic neodnesla, představovaly se jednotlivé fandomy, řeklo se o nich pár slov, jaké srandy se v nich vyskytují, ukázaly se vtipná meme (protože bez vtipných meme to není kvalitní přednáška, žeano) a jelo se dál. Přiznávám, že krom špatného pocitu z celého toho divadla ve mně nic jiného nezůstalo.

O to srandovnější pak byl pak následující bod programu Panoptikum fanfikce od Bubu, kde bylo srozumitelnou a civilizovanou formou podáno vše podstatné, co zaznělo v předchozím bloku (tedy počátky fanfikcí, nějaké ty příklady) a něco navíc. Publikum sice stále vykazovalo jistou dávku retardace, ale v kombinaci s dobře odvedenou přednáškou to bylo o něco snesitelnější. Dočkala jsem se i toho panoptika a místy mi skutečně zůstával rozum stát nad tím, čeho všeho je lidská rasa schopná. Krom příkladů těchto zvěrstev jsme ještě dostali dost podrobný návod, jak se k ním dostat. Od té doby sleduji Úlovky z Wattpadu.

Nějaký ten votpad!

Byla jsem docela ráda, že mi Bubu vylepšila náladu a já nemusela z conu odjíždět ve zlém rozpoložení. Už bylo totiž dávno po večerníčku a geronti jako já vyžadují luxus sprchy a měkké postele. Jenže sotva jsme vylezli ven, začalo pršet. Naštěstí jsou tyhle letní přeháňky vlastně docela příjemné, ale i tak mě potěšilo, když mi Mich gentlemantsky nabídl deštník a doprovodil mě až k zastávce. Svůj pusheeení jsem si totiž samozřejmě nechala doma. Autobus mi jel akorát na čas, takže byl návrat domů takový příjemně pohodový.

Sobota

Jelikož mě z ranního programu nic zvlášť neuchvátilo, dopřála jsem si o něco delší spánek a až kolem deváté hodiny se začala strojit do kostýmu. Opět jsem vytáhla kombinaci svých oblíbených věcí a nedělala si s tím velkou hlavu. Aspoň jsem tak stihla i mrože, který mi ráno nejenže navařil mé oblíbené buržotousty, ale ještě mi nakoupil dobroty na con! Taková péče se musí ocenit!

Můj oblíbený buržotoust, za takový v hipsterkávárně vysolíte stovku!

Na sobotu jsem hlavně byla domluvená ještě s kamarádkou Amálkou, takže jsem se nemusela bát, že budu na conu sama a nucena dělat na lidi z čajky smutný oči, aby se mě ujali. Zvlášť, když už tam téměř nechodím.

Po vydatné snídani jsem si tedy sbalila svých pár švestek, včetně deštníku a šla se obout. To víte, mám takové skvělé conové boty na obří platformě, které tak geniálně ladí k většině mých kostýmů. Proťapkala jsem s nima několik Animefestů i Akiconů. Jen jsem trochu pozapomněla, že naposled před 2 lety. Když jsem si je znovu dala na nohy, sotva jsem udržela rovnováhu. Autobus měl jet za 3 minuty. Samozřejmě jsem se nějak dokymácela dolů a "doběhla" to. Ještě jsem pak z okýnka viděla, jak se mi Mrož po právu směje. Hned jsem svého rozhodnutí litovala, jakmile jsem si uvědomila, že se con odehrává ve škole plné schodů!

Takové krásné jsme byly!

Cestou od zastávky jsem si aspoň trochu zvykla a možná má chůze připomínala i chůzi člověka. Hned ve dveřích jsem narazila na Morgara a byla obdarována nejvíc roztomilou peněženkou ve tvaru kočičí hlavy z Japonska, udělalo mi to neskutečnou radost! Budu pak muset zase něco sehnat příští rok v Indii, abych se mohla řádně odvděčit :)

Podařilo se mi pak odchytit i Amálku a společně jsme vyrazily na první bod našeho programu - Seriálová klišé vol. 2 od Marti a rasdihy. Na první části jsem nebyla a ač se jednalo o klasickou výčtovku, příjemně jsem se bavila. Na rozdíl od své kámošky korejské seriály nesleduji, ale podobné srandy člověk najde v jakékoliv tvorbě, takže jsem byla jen obohacena o specifika této domény. Holky měly skvělý přehled, dobře přednášely a celé to příjemně odsýpalo. Za mě na jedničku. Perly typu "Stojíme vedle sebe a přesto se nevidíme" ze sekce Jak jsem poznal vaši matku si pamatuji dodnes.

Dokonce to mám i zdokumentované :)

Díky včasnému příchodu do Nary jsme si příhodně zabraly místa i pro nadcházející Cosplay soutěž, což leckde bývá takovým zlatým hřebem programu. Přesunuly jsme se trochu výš, což mi bohužel trochu znemožnilo focení, ale věřím, že materiálu se na internetech najde dost. Překvapila mě docela hojná účast z řad soutěžících i jejich připravenost. Mnohým z nich by skutečně více slušela rotunda a trochu jsem je litovala, že musí roleplayovat v tak stísněném prostoru, jaký třída nabízela. Velké plus ode mě má i moderátorka Rin, která si se soutěžícími dobře notovala. Sama jsem pak poslala hlas úchvatné Arashi, Leně a Rumburakovi.

Fotka kompletní sestavy 

V místnosti jsme zůstaly i nadále (za což byly moje nohy nepochybně vděčné) a počkaly si na Greka a jeho Ikea záporáky. Už podle anotace jsem čekala, že se dočkám jakéhosi návodu, jak správně sestavit dobrého záporáka, aby nebyl v příběhu jen nějakou směšnou figurkou, ale skutečně měl hloubku a charakter. Čekala jsem detailnější rozbor toho, proč je záporák v každém příběhu nějakým způsobem důležitý, jak s jeho pomocí motivovat hrdiny k činům a tak dále. To celé naroubované na anime s nějakými příklady, jak to dělat a jak rozhodně ne. Místo toho se v první části Grek pokoušel záporáky roztřídit do (dle mého) ne zrovna šťastných škatulek a publikum mu to dalo docela sežrat. Přiznám se, že většina z toho mě dost otravovala. Ano, Grek na začátku zmínil, že je to celé dost subjektivní a každý z nás skutečně dost věcí vnímá hodně odlišně, ale možná trochu po zásluze si tím vydláždil cestu do pekla.

Celé to třídění mi přišlo zbytečné. Od Greka, jakožto dlouholetého a zkušeného vypravěče, bych čekala přednášku, která půjde více do hloubky, bude se více zaobírat filozofií, morálkou a skladbou příběhu. Zvlášť u takovéhoto tématu bych na něj byla opravdu zvědavá, protože jsem si vědoma toho, že máme na spoustu věcí dost odlišný náhled (z čehož pak sama častokrát hrozně brečím při hraní Numenéry). Další bod dolů je za hejt dítěte v ME3, které tam rozhodně své místo má a pro nás, co jsme přijali teorii indoktrinace, je velmi důležité. Obecně nemám ráda, když někdo kritizuje něco, co nehrál! Proto jsem taky nenahodila do pléna záporáky z Malazu, kteří jsou ve většině případů v hodně šedé zóně. Ale Mallika, Mallika, toho bych zabila :D

Grek a moc hezké paroží :)

Byla jsem tedy dost zklamaná. Formátem mi to přišlo jako přednáška pro méně zkušené a vůbec se v celém představení nedokázala odrazit hloubka Grekových znalostí. Nevím, jestli si téma vybral sám, nebo šlo o další objednávku, ale zasloužilo si určitě víc práce a rozmýšlení. Mrož mu dokonce vzkazuje, že by si mohl dát na dva tři roky pauzu a pak se vrátit s velkou pompou.

Po takové ráně jsem byla donucena opět navštívit kavárnu a zahnat smutek něčím sladkým. I v sobotu vše šlapalo jak mělo a nad sklenkou ledové kávy jsme se chvilku věnovaly té nejlepší ženské zábavě, tedy drbání. V mžiku byla zlá nálada ta tam :D

Pokoutně a zákeřně jsem si vyfotila milého maiďáka.

Ve značném předstihu jsme pak zamířily do spodních prostor, kde měla od pěti začít má oblíbená Tlakshow. Bylo až s podivem, jak neskutečně rychle ten čas na conu uběhl. Člověk se sotva probere a už se schyluje k pozdně odpolednímu programu, hrozné! Obdivuji statečnou Amálku, která byla skutečně celou sobotu se mnou a já ji táhla od jedné přednášky na druhou. Ani jsem si sama nestačila prohlédnout stánky a něco hezkého si koupit! A jelikož jsem často terčem vtipů o tom, jak nemám žádné kamarády, nic jinýho než návštěvy programu mi ani nezbývá :)

Na Lusi se Sykym se nám podařilo ulovit zase pěkná místa v druhé řadě a měly jsme pěkný výhled jak na moderátory, tak na účinkující. Letos si k sobě pozvali Kalisto, Lenu a Nagat, což se ukázalo jako velmi zdařilé kombo a myslím, že i zbytek publika se velmi dobře bavil. Zvlášť, když došlo na představování nového fenoménu normplaye. Sama se přiznávám, že o tom již delší dobu uvažuji, přeci jen jsem dáma v letech, vyžaduji jisté pohodlí a navíc dnes fakt cosplayuje kdekdo. Oceňuji i soutěž v závěru, normplay Marka Ebena byl jako vždy dokonalý! Hned bych si ho vzala, ale byla jsem předběhnuta :( Tak aspoň tedy gratuluji! :)

Tlaskhow duo bylo samozřejmě perfektní a budu se těšit na jejich další počiny. Jelikož letos bohužel nejdu na Akicon, tak doufám, že se bude opakovat Akicon jaro, abych nemusela čekat až na další AF.

Po skončení pořadu jsme pospíchaly nahoru, kde už se stačil naplnit sál na hintzáka. Tak tak se mi podařilo ukořistit místo dole na schodech, takže jsem skoro nic neviděla, nemohla se pomalu ani pohnout, vzduchu se mi taky příliš nedostávalo, ale byla jsem tam! Každou chvilku jsem pak šťouchala do Amálky, aby mi prozradila, co se děje na pódiu. Hintzu si totiž pro své téma Tenhle fandom není pro starý posbíral z řad otaku exempláře zastupující jednotlivé věkové skupiny. Čest gerontů hájil Grek, zbytek jsem neznala :D Zprvu se diváci dočkali úvodu, proč vůbec tato přednáška vznikla, jak probíhá takové stárnutí v rámci fandomu s řadou rad, jaké staty je vhodné boostovat a pak se tak divně rozplizla do povídání si o pár divných individuí, co popisují své životní příběhy kdesi v hlubinách internetu. Čekala jsem, že to krom občasných příběhových zvratů bude mít nějakou mindblowing pointu na závěr, ale bohužel jsem se ji nedočkala. Možná to způsobil nedostatek času, nebo tam skutečně žádná nebyla, bůh ví. Přiznám se, že jsem od toho čekala mnohem víc. Téma je to přeci jen zajímavé a anotace (fakt je čtu!) slibovala dost vtipné, gamifikované podání. Hodnocení levelu creepyvosti z řad hostů jsem ke konci vlastně ani moc nepochopila, přišlo mi zbytečné. Opět zklamání, hintzu to umí lépe!

Tak takový krásný výhled jsem ze schodů měla :)

S hlavní hvězdou večera opustila místnost valná většina účastníků, takže se po chvilce opět mohlo dýchat a dokonce se uvolnila místa k sezení. Na Yuffie se totiž vyplatí počkat. Ačkoliv dating simy nejsou zrovna moje oblíbená parketa, nějakou tu visual novelu s jeho prvky jsem už měla možnost hrát; Divi-dead třeba :D Yuffie se ale rozhodla vybrat z tohoto žánru ty největší bizarnosti a hezky popořadě nám je naservírovat. Dozvěděla jsem se tak o existenci dating simů s orkama, zrůdnosti jménem My Horse Prince a dalších obskurních hrách, ve kterých vám dovolí randit třeba s ledničkou. Z těch o něco normálnějších pak alespoň zmínila Dream Daddy, což je zrovna i hra, kterou bych si zkusila. Tak až si vezmu Shana ve Stardew Valley, asi zkusím i tohle :) Celkově jsem odcházela spokojená a myslím si, že se přednáška nadmíru povedla.

My Horse Prince

A protože má Amálka ráda korejské seriály a její drahá polovička zaškrtla přednášku o Záporácích v K-dramatech růžovým zvýrazňovačem, musela jsem ji následovat. Slečnu jménem Giantmuschroom jsem viděla poprvé a vůbec netušila, co očekávat. Bohužel náplní přednášky jsem byla dost zklamaná, opět se jednalo o výčet záporáků rozdělených do nějakých škatulek, ale chyběl nějaký detailnější rozbor, vlastně chybělo skoro všechno. Obvykle se promítla fotka záporáka, řeklo se jeho jméno, pár detailů a jelo se dál. Nebyl uveden seriál a často ani moc kontext. Pro zaryté fanoušky to možná mělo nějaký smysl, ale pro nás dvě nikoliv, takže jsme místnost opustily asi po dvaceti minutách.

Takhle nějak to vypadalo :)

Alespoň nám zbývalo dostatek sil na zlatý hřeb večera v podobě Bloku experimentálních přednášek, na který jsem se z celého dne těšila asi nejvíce. Začátek byl takový pozvolný, Blizzy nám pomocí oblíbených koláčových grafů ukázala, jak se to má s romancema v hrách od Bioware. Snažila se zjistit, zda je studio s postupem času přístupnější LGBT romancím či nikoliv. Abych přihodila svou špetkou do mlýna, upřednostňuji postavy, co neojedou všecko! Třeba Solase :) Ale shrnutí to bylo vtipné, na těch deset minut tak akorát. Zlatého bludišťáka ovšem vyhrává přednášející, jehož nick jsem zapomněla (fakt se moc stydím) se svým Čistěním uší v Japonsku. Musím přiznat, že tak dobře jsem se během celého conu nebavila. A rozhodně za to nemohlo jenom dobře vybrané téma! Dozvěděla jsem se o existenci spousty obskurního materiálu jako je například tato VR hra pro android a byla obohacena o celou řadu funny factů vztahujících se k problematice čištění uší. A hlavně ten přednes, ten byl prostě geniální! Nejlepší zážitek z celého conu :)

Dále si pro sebe ukradla mikrofon Yuffie, aby nám předala své zkušenosti z organizování geekovských párty a mini-conů. Přesněji řečeno představila různá úskalí těchto akcí a poradila nám, jak na všechny vyzrát. Poučením z celé přednášky pak bylo, že vlastně stačí mít jenom ty nejlepčejší kámoše a všichni budeme hrozně happy! :) Bylo to vtipné a zároveň i takové milé. Následoval nejlepší troll příspěvek o Pořádání conů pro lenochody ve vesmíru od Jarníka. Jakožto citlivý a stydlivý chlapec (čemuž rozumím a soucítím s ním) se rozhodl natočit video s lehce psychedelickými prvky. Bylo to nápadité a vtipné, ale prostě čištění uší to letos tak nějak trumflo :)

Nakonec se o slovo (ne)dobrovolně přihlásila Akiko, která hovořila o slastech a strastech pořádání Natsuconu. Jelikož se tak nějak skákalo od tématu k tématu, už ani pořádně nevím, co všechno bylo vlastně řečené a asi to ve mně nic moc nezanechalo. Rozhodně se to neposlouchalo špatně a udělalo to dobrou tečku za celým programem.

Shrnutí celé přednášky :)

V doprovodu Amálky, Ariana a Greka jsme se pak vydali na cestu domů a cestou se snažili zhodnotit to, čeho jsme byli svědky. Grek mě poněkud vystrašil tím, že na internetech nalezl hromadu fanfikcí na moje oblíbené malazy, takže jsem pak celou cestu busem prohledávala všechny možné fanfiction.nety, abych našla 3 příspěvky, z nichž ani jeden neshipoval Anomandera se Silchasem. Tu noc jsem mohla klidně usínat. Krom tohodle jsem pak narazila i na tweet nějaké fanynky, která by si přála víc takových počinů a stěžovala si na malaz komunitu, že jsou to všechno hrozní suchaři a nemají potřebu prznit své oblíbené postavy. Jsem ráda, že jsem takové komunity členem :D Ačkoliv jedna část mého já by si možná nějakou fakt dobře napsanou fanfikci s Anomanderem v jeho mladých letech přečetla :)

Neděle

Na nedělní program jsem spěchala ještě o něco méně. Nejlepší hry, které nikdo nehrál na mě byly
moc brzo (a zajímalo by mě, jestli tam byla zmíněná třeba nová Masquerada: Songs and Shadows, což je naprosto úžasná hra) a spánek je přeci jen důležitější. Navíc jsem neměla domluvený žádný doprovod a odpoledně mě čekal Čajomír.

Se značným zpožděním jsem tedy dorazila na velmi zajímavý počin Aby dobro neškodilo od Storytellera, což byla takříkajíc přednáška přesně podle mého gusta. Konečně obsah k zamyšlení! Krom přiznání obligátních pravd typu "Nejsme dokonalí, společnost je nedokonalá", "Prakticky nic nevíme a v mnohém se mýlíme" - s vlastním dodatkem, že to samozřejmě platí i o INTJ, jsme se dočkali moc pěkného rozboru celé problematiky a představení i několika velmi známých anime záporáků, na které se předchozí materiál dal úspěšně aplikovat. Tak nějak bych si představovala i tu Grekovu přednášku. Sice mi i tady občas přišly dost nadbytečné reakce některých lidí z publika, ale dalo se to vydržet. Rozhodně bych viděla ráda víc podobně zpracovaných témat. A nezapomeňme: "Vesmír dobro a zlo nezajímá!"

Hlavně jsem ale před přednáškou odchytila Miche, takže jsem pa následující volnou hodinu mohla strávit pokecem na dvorku a celkovým zhodnocením celé akce. Do konce přeci jen nezbývalo mnoho a byl čas to celé zrekapitulovat. Inspirována sobotním Tlakshow jsem si navíc vyzkoušela normplay wannabe ezopíčy, abych pak lépe zapadla na Vyšehradě. Většina zdejšího osazenstva mě tak ignorovala, což byl docela fajn efekt :)

Po pauze na cigáro čerstvý vzduch jsme zašli na Abbeho a jeho pokračování Prvních let studia Ghibli. Jelikož všechna díla rozebírá velmi podrobně, myslím, že si s materiálem vystačí i na dalších 10 let. Ale určitě to není na škodu, sama mám ještě několik restů, které bych měla dohnat a až zase někdy pocítím masochistické sklony a budu chtít trestat svého drahého, pustíme si Příběh Janagavských kanálů. Pokud mi příští rok Natsu opět neuteče kvůli dovolené, určitě se zastavím na pokračování.

Na závěr jsem se rozhodla zajít na promítání komplet AMV Pekla. Jelikož jsem vynechala dva poslední ročníky conu, měla jsem dost co dohánět. A i když už ani nic nepřekoná legendární druhý díl, některé scény z toho letošního mu slušně šlapou na paty. Namátkou magistra inženýrka Kačanová nastříhaná na NGE či Já volím SPD (Sdružení prsatých dračic). Před pár hodinami zveřejnili celý mix na youtube, tak doporučuji pro vyplnění prokrastinační pauzy. Byla to výtečná tečka za celým conem. Sice jsem neviděla žádná vyhlášení a po krátkém rozloučení s pár přáteli se vytratila, ale aspoň jsem si z celé akce odnášela dobrou náladu. Doufám, že účast bude v následujících letech stejně hojná, tenhle formát si to zaslouží.

Závěrem

Natsucon stále patří mezi spíše komornější akce, což s sebou nese i celou řadu menších zádrhelů. Například místo konání, i když je škola strategicky dobře umístěna v Karlíně, věčné pobíhání po schodech a celková roztříštěnost celé akce už tak fajn není. Zas ale bylo občas vtipné počas večerního programu míjet část návštěvníků v pyžamech, i když nevím, jak se to na druhou stranu líbilo jim :D Páteční výpadky proudu byly naštěstí rychle odstraněny a během přednášek jsem nezaznamenala víc patálií s technikou. Výpadky v programu jsou dost smutnou záležitostí, ale bohužel ne vždy je lze nějak pokrýt.

Pochválit musím rozhodně maid kavárnu. U venkovního stánku jsem nebyla, ale alespoň měl lidské ceny, ve srovnání s letošním AF, který mě v tomto směru skutečně dožral. Stánky jsem si nestihla pořádně prohlédnout, takže nemohu moc hodnotit. Zajímavé byly v tomto směru informace od Akiko z bloku experimentálních přednášek a jsem rozhodně zvědavá, jak bude celá tahle věc fungovat do budoucna.

Tak zas někdy příště!

Celkově jsem velmi ocenila pátek, kdy byla účast na přednáškách často dost mizivá, takže měl člověk k dispozici dostatek životního prostoru i vzduchu. Během soboty už to bylo bohužel horší a především ve spodním patře bylo místy opravdu nedýchatelno. Na druhou stranu jsou tyto prostory vzhledem k návštěvnosti asi dostačující a v Praze asi nebude tolik cenově dostupných míst typu KC Zahrada.

Natsucon jsem si užila, bylo fajn se tu opět zastavit a příští rok se budu snažit naplánovat si dovolenou nějak inteligentně, abych se mohla podívat, kam se akce posune dál. Doufám, že bude datum zveřejněno dostatečně včas :)