Opět nám začíná podzim, mé nejmilovanější roční období, kdy je naprosto legitimní ve společnosti přiznat, že se odpoledne nechystáte nikam ven, ale deštivý podvečer strávíte pařením her nebo sledováním anime. Když tedy zrovna nemrznu na nějakém LARPu, mám čas se probírat hordami seriálů a ještě o tom psát. Tady máte tedy mé první dojmy z poslední anime sezóny. Veškeré seriály jsou hodnoceny na základě prvních epizod, tak to prosím berte v potaz :)
A začneme hned takovým výběrem z hroznů, který mě vlastně donutil se vrátit k hodnocení anime a založila jsem si kvůli němu i vlákno na facebooku. Udělala jsem totiž obrovskou začátečnickou chybu a nečetla anotaci k seriálu - zahlédla jsem jen fantasy obrázek, řekla si cajk, to zkusim, zas tak zlý to přeci být nemůže! Ale opak by pochopitelně pravdou. Přemýšlím, čím vlastně v případě této slátaniny začít... Hlavní hrdinka si mobiluje, když tu náhle puf! a je přenesena do alternativní verze éry Sengoku přímo do centra bojiště, kde je svědkem představovaček slavných generálů tehdejší doby, kteří disponují nejenom cool bojovými pohyby, ale třeba i oušky. protože proč ne, žejo. Aby to nebylo málo, jsou někteří z nich ještě upíři, vlkodlaci a po světě běhají i tanuki. Jméno hlavní hrdinky jsem úspěšně zapomněla (je vlastně tak nezajímavá, že to nejspíš nebude ani důležité) a celé to působí jako ta nejhorší možná slátanina z pera žačky základní školy, která si po večerech sepisuje svoje dívčí fantazie. Ruce pryč! fakt, na tohle se nikdo příčetný dívat nemůže a zároveň to nedosahuje úrovně debility, která by byla zábavná.
Juuni Taisen
Aneb battle royale zvířátek čínského zvěrokruhu. První epizoda vypadala i docela nadějně, posbíráte z každého klanu toho nejlepčejšího bojovníka a donutíte je bojovat proti sobě. Aby tu vůbec byla nějaká motivace k vyvražďování, ještě je donutíte spolknout jed a poslednímu přeživšímu krom splněného přání dáte i tu jednu dávku protilátky. Ačkoliv je to v základu takové pitomoučké, musela jsem minimálně ocenit animaci a slušně zvládnuté CGI. Osobní příběh jedné z bojovnic taky nebyl vyloženě špatný, ale druhý díl už neměl ani zdaleka takový náboj. Nevylučuji, že může jít o poměrně zábavnou a velmi nenáročnou podívanou, která může i místy překvapit, ale asi to nebude přímo můj šálek kávy. Pokud jste fanouškem žánru, chybu s tímto kouskem nejspíš neuděláte.
Konohana Kitan
Ze soubojů na život a na smrt se ladně přesuneme k reklamě na cukrovku. V tomto anime se skupina roztomilých slečen s ouškama a ocásky stará o provoz tradičního japonského hostince a celé je to tak neuvěřitelně pozitivní a slaďoučké, že doufáte v návštěvu nějakého masového vraha či alespoň invazi nácků. Příliš tomu ani nepomáhá jistě čistě náhodná podoba jedné hrdinky se Saber. Kdo ji tedy chce vidět s ouškama, asi může zkusit první díl této noční můry každého cukrovkáře. Já jich skutečně víc nezvládnu, měla bych pak hlavu plnou vražedných myšlenek a bůhví, jak by to dopadlo!
Dies Irae
Možná jste to už někdy zažili, sedíte se svým drahým protějškem na gauči a sledujete tu naprosto epickou scénu s bishíkem stojícím v čele obří létající pevnosti, vybaví se vám památní scéna z vaší oblíbené knihy (Měsíční zahrady), ale celé to působí tak odporně pateticky, až se začnete smát a vymýšlet si, že onen sličný blonďák by třeba ještě mohl být nácek. A ono fakt! A není to nikdo jiný než sám Reinhard-chan. Dále pak sledujete nějaký random rádoby cool bullshit a pořád čekáte, kdy se teda zjeví Gabčík-kun a učiní celé té slátanině přítrž. Ale bohužel, tito nácíčkové se (bůhvíproč) přesunou do moderního Japonska, kde chtějí nejspíš páchat nějaké zlotřilosti a ovládnout celý svět. Doporučuji asi jen těm největším masochistům, jelikož mě nenapadá nic pozitivního, co by šlo o této sérii prohlásit. Netuším, jak moc se to drží své herní předlohy, ale tu nejspíš taky z důvodu zachování duševního zdraví vynechám. Fakt dík za doporučení, Michi! Zas tě někdy budu poslouchat :D
Code:Realize
Viktoriánský Londýn, steampunk, Arsene Lupin, geniální konstruktér a dívka se smrtícím jedem v těle. V nějakém vesmíru by tyto ingredience mohly být třeba smíchány v poměrně zajímavou podívanou, ale v tom našem se tak bohužel nestalo a výsledek je jako káva oslazená octem. Možná to bude ten Lupin, který mi do celého konceptu nějak nepasuje, nebo třeba naprosto nudná hlavní hrdinka, o kterou všichni bůhvíproč usilují. Popravdě jsem tomu zprvu chtěla dát šanci, protože jsem v seriálu viděla super příležitost pro párový steampunk cosplay, jenomže pak jsem si uvědomila, že asi není úplně dobré se převlékat za někoho, ke komu si neumíš (a vlastně ani nechceš) vytvořit nějaký vztah. Navrch huj vespod fuj. Klišovitá kolečka bych steampunkovému hávu ještě odpustila, ale plytký děj a hrdiny už nikoliv. Za mě bohužel opět jasné ne.
Shokugeki no Souma: San no Sara
A máme tu konečně třetí sezónu našeho oblíbeného Shokugeki! Přiznám se, že ta předchozí mi ve výsledku přišla o něco slabší a trochu doufám, že se vrátí to původní komediální kouzlo a přibude i trochu více interakce mezi hlavními hrdiny na úkor soubojů ve vaření. Též doufám v další originální food orgasmy a úchylné, leč mnohdy skutečné popisky všech možných chuťových kombinací. Ještě by nějakou podobnou oddechovku mohli natočit z prostředí kávové kultury a byla bych maximálně spokojená. Úplně před očima vidím ty souboje v latte artu a signature drincích doplněnou o nejnovější poznatky hipsterské módy! Uf, trochu jsem se nechala unést... Abych se tedy vrátila ke Shokugeki, první díl vypadal poměrně nadějně, hlavní protagonisté se věrně drží svých rolí a já jsem jen natěšená na to, s čím ještě dokáží přijít. Není to tedy už taková mind blowing záležitost, ale opět spíš odpočinkové anime pro fanoušky, nic moc víc za tím hledat nelze.
Inuyashiki
Podle předchozích příspěvků to možná začalo vypadat, že letošní sezóna vlastně ani nemá co nabídnout. Abych to vyvrátila, vytáhnu teď jedno z těch největších es z rukávu. Jestli mě nějaké anime totálně strhlo už od openingu, bylo to právě Inuyashiki. Zprvu sledujeme vskutku nelehký život stárnoucího muže, který ačkoliv se snaží, jak mu to jen jeho omezené zdraví umožní, zabezpečit co nejlépe svou rodinu, nedostává žádný vděk a rodina ho víceméně ignoruje. V těch nejtěžších chvílích je mu jediným společníkem a přítelem opuštěný pes, kterého se i přes nelibá slova ostatních členů rodiny ujal. Litoval by vůbec někdo jeho odchodu ze světa? Kdo ví. V okamžiku největšího zoufalství se totiž omylem připlete do cesty mimozemské lodi, jejíž obyvatelé si ale nemohou dovolit způsobit nějaký poprask a rozhodnout se starého muže složit zpět. Ovšem na skladě mají pouze materiál pro výrobu zbraní. Inuyashiki tak dostává s novým mechanickým tělem další šanci do života. Ale v místě střetu s ufo nebyl sám! Že to zní šíleně? Vězte, že opravdu je. Ale skutečně se nejedná o žádnou komedii a pokud se autoři budou i nadále soustředit na témata nastřelená v první epizodě, je tohle naprosto must see seriál! Nemůžu se dočkat pokračování :)
Houseki no Kuni
Dalšího poměrně zajímavého námětu se dočkáme i v dalším recenzovaném kousku. Houseki no Kuni se odehrává patrně ve velmi vzdálené budoucnosti, kdy poslední ostrůvek, co na planetě zbyl, obývá 28 bytostí stvořených z krystalů drahokamů bránících svou existenci před Lunariany, kteří by si z nich nejraději vyrobili novou kolekci šperků. Kromě toho se anime může pyšnit skvěle zvládnutou CG animací, která skvěle podtrhuje charakter obyvatelek. Ačkoliv umí být hlavní hrdinka občas pěkně otravná, stále je v téhle sérii něco, co mě nutí čekat na další epizodu. Jsem opravdu docela zvědavá na to, s čím tvůrci překvapí příště a jakým způsobem budou postupně odhalovat jednotlivé zákonitosti tohoto světa. Není to asi pro mě taková pecka jako Inuyashiki, ale šanci tomu dávám.
Evil or Live
Tentokrát tu máme i zástupce ze sousedního kontinentu. Anime Evil or Live je totiž na motivy čínské manhuy a jelikož mě v poslední době dost jejich počinů celkem potěšilo (namátkou třeba Quan Zhi Gao Shou nebo Quanzhi Fashi), nemohla jsem si tento kousek nechat ujít. Psychologické drama z ústavu na převýchovu internetově závislých děcek by vůbec nemuselo být špatné. Pokud by ovšem úvodní poměrně tísnivou atmosféru naprosto nezničili lacinými asi humornými vstupy a směšně přehnaným, sociopatickým vedením. Velká škoda, nějaký potenciál to určitě mít mohlo, ale první díl mě bohužel vůbec nepřesvědčil.
Net-juu no Susume
Každý máme nějaké své guilty pleasures. Pokud mi předhodíte anime, kde téměř třicetiletá žena zahodí svou kariéru v korporátu, aby mohla sedět doma a hrát MMOčka, přičemž má prokazatelný problém chodit ven mezi lidi a psát e-maily, tak mě máte! Jestli se s někým dokážu skutečně ztotožnit, pak je to ona. Byla to skutečně láska na první pohled a obří kočičí polštář zaplňující prázdné místo na její posteli tomu jen přidal. Nevím, která část jejího já je mi vlastně sympatičtější, zda ten real life looser nebo bishík prožívající své nejromantičtější chvilky ve hře. Celé je to takové roztomile zábavné. Asi se nedočkáme nějakého vysvětlování mechanik her, kterou naši hlavní hrdinové hrajou a animace taky nepatří mezi ty nejlepší, ale chemie mezi ústředním párem funguje a strašně dobře se to celé sleduje. Dokonce se to líbí i Mrožovi, i když jde v zásadě o romanťárnu!
Kino no Tabi
Možná mám mezi svými čtenáři i pár pamětníků, kterým název anime nepřijde úplně cizí. Je to už dobrých 13 let, co se Kino a motorka Hermés poprvé vydala na cestu zkoumat všechny zajímavé kouty světa. V každé nové zemi pak stráví celé tři dny, než se vydají dále. Seriál není úplně rebootem ani sequelem, podle všeho se dočkáme přepracování některých starých dílů, ale zároveň nám bude nabídnut i nový obsah. První dvě epizody za mě nepatřily k těm nejsilnějším, ale jsem docela zvědavá, co přijde dál. Zatím se mi ale rozhodně víc líbí původní série, především pak kresbou a celkovou atmosférou, která mi přišla o něco hutnější. Zde trochu postrádám nějaký náboj a vyústění některých linek (především v druhé epizodě) mi přišlo docela předčasné. Sledovat budu dál, ale mám spíš chuť vrátit se ke starší verzi :)
Black Clover
Hlavní cenu za nejprotivnější postavu bezesporu vyhrává Black Clover. Tohle prakticky ničím nezajímavé shoujo z prostředí fantasy světa ovládaného magií, nemá kromě jednoho retardovaného uřvánka skutečně co nabídnout. Představte si ta nejhorší možná klišé, nahrňte je na hromádku a máte tenhle naprosto generický seriál. Přitom by to nemuselo být tak marné, animace rozhodně nepatřila k nejhorším, s magií se dá taky vždycky hezky vyhrát, ale když do jedné z ústředních rolí postavíte tak nechutně nesympatickou postavu namluvenou naprostým šílencem, jen těžko si získáte nějaké diváky. Nebýt toho, možná zkusím aspoň ten druhý díl, ale zřejmě bych z toho hlasu přišla i o poslední zbytky duševního zdraví. Jasné ne!
Just Because!
Jak předchozímu titulu energie jasně přebývala, zde ji naopak dost chybělo. Just Because! je za poslední dobu asi ta nejnudnější věc, jakou jsem měla možnost vidět. Vlastně už ani nevím, co se v prvním díle pořádně odehrálo. Krom tedy opětovného příchodu jednoho studenta, což mělo zřejmě rozvířit ty nechutně stojaté vody...Nerozvířilo. Nejakčnější scénou byl odpal baseballového míčku. Dramatům ze školních lavic se docela ráda vyhýbám a tady určitě nebudu jednat jinak. Už pro samotnou absenci jakéhokoliv dramatu :D Při sledování jsem tak akorát usínala a opravdu se mi nepodařilo vytvořit byť jen drobné sympatie ke komukoliv na obrazovce. Naprosto bez emocí a dechberoucí nuda, fuj!
Shoujo Shuumatsu Ryokou
Dvě z tanku a...! Tahle zvláštní kombinace slice of life a postapa mě docela dostala. Prázdný a opuštěný svět viděný optikou dvou malých děvčátek je příjemnou změnou oproti těžkým dramatům nebo bezduchým akčňárnám. Je to asi právě ten kontrast, který dělá tohle anime zajímavým. Nutno také podotknout, že má velmi dobře napsané dialogy, což je v případě dětských hrdinů spíše takovou raritou. Z minulosti toho také nebylo příliš prozrazeno a jsem docela zvědavá, kdy naše hrdinky narazí na další možné přeživší, nebo jestli se dočkáme odhalení celého pozadí příběhu. Pokud budete mít náladu na nějaký odpočinkový kousek, určitě zkuste první epizody,je tu rozhodně šance, že si vás anime také získá. Zatím budu též pokračovat ve sledování.
Mahou Tsukai no Yome
A to nejlepší si nechám pěkně na konec! I když nejsem vůbec fanouškem mangy, ústřední motiv anime mě zaujal natolik, že jsem se v rámci obrovského těšení podívala i na původní třídílné OVAčko a vám rozhodně doporučuji totéž. Mahou Tsukai je skutečným klenotem mezi anime, kterému nějak nedokážu vůbec nic vytknout. Zajímavá a velmi silná hlavní hrdinka, působivě navržené prostředí i samotná zápletka je jednoduše na jedničku. Na podobné perly člověk čeká dlouho a já opravdu doufám a věřím, že to nepokazí. Naposled mě takto potěšilo Made in Abyss, což je pro mě zatím anime roku. Tak uvidíme :) Hlavní hrdinka Chise má zvláštní dar, přitahuje k sobě magické tvory, dobré i zlé. A jako jedna z mála obyčejných lidí je dokáže i vidět. To ji pochopitelně dost znepříjemňuje život mezi ostatními a stane se vyděděncem, neschopná navázat téměř žádný sociální kontakt upadne do depresí a nechá se doslova prodat do otroctví. Na burze si jí všimne Elias, tvor humanoidního vzhledu s lebkou místo hlavy, který se rozhodne naučit Chise ovládat magii a chce, aby se stala i jeho ženou. Společně pak odchází kamsi do Anglie, kde si zařídil své sídlo. Jejich vztah a objevování zákoutí magického světa je pak ústředním tahounem celé série.
Sengoku Night Blood
A začneme hned takovým výběrem z hroznů, který mě vlastně donutil se vrátit k hodnocení anime a založila jsem si kvůli němu i vlákno na facebooku. Udělala jsem totiž obrovskou začátečnickou chybu a nečetla anotaci k seriálu - zahlédla jsem jen fantasy obrázek, řekla si cajk, to zkusim, zas tak zlý to přeci být nemůže! Ale opak by pochopitelně pravdou. Přemýšlím, čím vlastně v případě této slátaniny začít... Hlavní hrdinka si mobiluje, když tu náhle puf! a je přenesena do alternativní verze éry Sengoku přímo do centra bojiště, kde je svědkem představovaček slavných generálů tehdejší doby, kteří disponují nejenom cool bojovými pohyby, ale třeba i oušky. protože proč ne, žejo. Aby to nebylo málo, jsou někteří z nich ještě upíři, vlkodlaci a po světě běhají i tanuki. Jméno hlavní hrdinky jsem úspěšně zapomněla (je vlastně tak nezajímavá, že to nejspíš nebude ani důležité) a celé to působí jako ta nejhorší možná slátanina z pera žačky základní školy, která si po večerech sepisuje svoje dívčí fantazie. Ruce pryč! fakt, na tohle se nikdo příčetný dívat nemůže a zároveň to nedosahuje úrovně debility, která by byla zábavná.
Aneb battle royale zvířátek čínského zvěrokruhu. První epizoda vypadala i docela nadějně, posbíráte z každého klanu toho nejlepčejšího bojovníka a donutíte je bojovat proti sobě. Aby tu vůbec byla nějaká motivace k vyvražďování, ještě je donutíte spolknout jed a poslednímu přeživšímu krom splněného přání dáte i tu jednu dávku protilátky. Ačkoliv je to v základu takové pitomoučké, musela jsem minimálně ocenit animaci a slušně zvládnuté CGI. Osobní příběh jedné z bojovnic taky nebyl vyloženě špatný, ale druhý díl už neměl ani zdaleka takový náboj. Nevylučuji, že může jít o poměrně zábavnou a velmi nenáročnou podívanou, která může i místy překvapit, ale asi to nebude přímo můj šálek kávy. Pokud jste fanouškem žánru, chybu s tímto kouskem nejspíš neuděláte.
Ze soubojů na život a na smrt se ladně přesuneme k reklamě na cukrovku. V tomto anime se skupina roztomilých slečen s ouškama a ocásky stará o provoz tradičního japonského hostince a celé je to tak neuvěřitelně pozitivní a slaďoučké, že doufáte v návštěvu nějakého masového vraha či alespoň invazi nácků. Příliš tomu ani nepomáhá jistě čistě náhodná podoba jedné hrdinky se Saber. Kdo ji tedy chce vidět s ouškama, asi může zkusit první díl této noční můry každého cukrovkáře. Já jich skutečně víc nezvládnu, měla bych pak hlavu plnou vražedných myšlenek a bůhví, jak by to dopadlo!
Možná jste to už někdy zažili, sedíte se svým drahým protějškem na gauči a sledujete tu naprosto epickou scénu s bishíkem stojícím v čele obří létající pevnosti, vybaví se vám památní scéna z vaší oblíbené knihy (Měsíční zahrady), ale celé to působí tak odporně pateticky, až se začnete smát a vymýšlet si, že onen sličný blonďák by třeba ještě mohl být nácek. A ono fakt! A není to nikdo jiný než sám Reinhard-chan. Dále pak sledujete nějaký random rádoby cool bullshit a pořád čekáte, kdy se teda zjeví Gabčík-kun a učiní celé té slátanině přítrž. Ale bohužel, tito nácíčkové se (bůhvíproč) přesunou do moderního Japonska, kde chtějí nejspíš páchat nějaké zlotřilosti a ovládnout celý svět. Doporučuji asi jen těm největším masochistům, jelikož mě nenapadá nic pozitivního, co by šlo o této sérii prohlásit. Netuším, jak moc se to drží své herní předlohy, ale tu nejspíš taky z důvodu zachování duševního zdraví vynechám. Fakt dík za doporučení, Michi! Zas tě někdy budu poslouchat :D
Viktoriánský Londýn, steampunk, Arsene Lupin, geniální konstruktér a dívka se smrtícím jedem v těle. V nějakém vesmíru by tyto ingredience mohly být třeba smíchány v poměrně zajímavou podívanou, ale v tom našem se tak bohužel nestalo a výsledek je jako káva oslazená octem. Možná to bude ten Lupin, který mi do celého konceptu nějak nepasuje, nebo třeba naprosto nudná hlavní hrdinka, o kterou všichni bůhvíproč usilují. Popravdě jsem tomu zprvu chtěla dát šanci, protože jsem v seriálu viděla super příležitost pro párový steampunk cosplay, jenomže pak jsem si uvědomila, že asi není úplně dobré se převlékat za někoho, ke komu si neumíš (a vlastně ani nechceš) vytvořit nějaký vztah. Navrch huj vespod fuj. Klišovitá kolečka bych steampunkovému hávu ještě odpustila, ale plytký děj a hrdiny už nikoliv. Za mě bohužel opět jasné ne.
A máme tu konečně třetí sezónu našeho oblíbeného Shokugeki! Přiznám se, že ta předchozí mi ve výsledku přišla o něco slabší a trochu doufám, že se vrátí to původní komediální kouzlo a přibude i trochu více interakce mezi hlavními hrdiny na úkor soubojů ve vaření. Též doufám v další originální food orgasmy a úchylné, leč mnohdy skutečné popisky všech možných chuťových kombinací. Ještě by nějakou podobnou oddechovku mohli natočit z prostředí kávové kultury a byla bych maximálně spokojená. Úplně před očima vidím ty souboje v latte artu a signature drincích doplněnou o nejnovější poznatky hipsterské módy! Uf, trochu jsem se nechala unést... Abych se tedy vrátila ke Shokugeki, první díl vypadal poměrně nadějně, hlavní protagonisté se věrně drží svých rolí a já jsem jen natěšená na to, s čím ještě dokáží přijít. Není to tedy už taková mind blowing záležitost, ale opět spíš odpočinkové anime pro fanoušky, nic moc víc za tím hledat nelze.
Podle předchozích příspěvků to možná začalo vypadat, že letošní sezóna vlastně ani nemá co nabídnout. Abych to vyvrátila, vytáhnu teď jedno z těch největších es z rukávu. Jestli mě nějaké anime totálně strhlo už od openingu, bylo to právě Inuyashiki. Zprvu sledujeme vskutku nelehký život stárnoucího muže, který ačkoliv se snaží, jak mu to jen jeho omezené zdraví umožní, zabezpečit co nejlépe svou rodinu, nedostává žádný vděk a rodina ho víceméně ignoruje. V těch nejtěžších chvílích je mu jediným společníkem a přítelem opuštěný pes, kterého se i přes nelibá slova ostatních členů rodiny ujal. Litoval by vůbec někdo jeho odchodu ze světa? Kdo ví. V okamžiku největšího zoufalství se totiž omylem připlete do cesty mimozemské lodi, jejíž obyvatelé si ale nemohou dovolit způsobit nějaký poprask a rozhodnout se starého muže složit zpět. Ovšem na skladě mají pouze materiál pro výrobu zbraní. Inuyashiki tak dostává s novým mechanickým tělem další šanci do života. Ale v místě střetu s ufo nebyl sám! Že to zní šíleně? Vězte, že opravdu je. Ale skutečně se nejedná o žádnou komedii a pokud se autoři budou i nadále soustředit na témata nastřelená v první epizodě, je tohle naprosto must see seriál! Nemůžu se dočkat pokračování :)
Houseki no Kuni
Dalšího poměrně zajímavého námětu se dočkáme i v dalším recenzovaném kousku. Houseki no Kuni se odehrává patrně ve velmi vzdálené budoucnosti, kdy poslední ostrůvek, co na planetě zbyl, obývá 28 bytostí stvořených z krystalů drahokamů bránících svou existenci před Lunariany, kteří by si z nich nejraději vyrobili novou kolekci šperků. Kromě toho se anime může pyšnit skvěle zvládnutou CG animací, která skvěle podtrhuje charakter obyvatelek. Ačkoliv umí být hlavní hrdinka občas pěkně otravná, stále je v téhle sérii něco, co mě nutí čekat na další epizodu. Jsem opravdu docela zvědavá na to, s čím tvůrci překvapí příště a jakým způsobem budou postupně odhalovat jednotlivé zákonitosti tohoto světa. Není to asi pro mě taková pecka jako Inuyashiki, ale šanci tomu dávám.
Tentokrát tu máme i zástupce ze sousedního kontinentu. Anime Evil or Live je totiž na motivy čínské manhuy a jelikož mě v poslední době dost jejich počinů celkem potěšilo (namátkou třeba Quan Zhi Gao Shou nebo Quanzhi Fashi), nemohla jsem si tento kousek nechat ujít. Psychologické drama z ústavu na převýchovu internetově závislých děcek by vůbec nemuselo být špatné. Pokud by ovšem úvodní poměrně tísnivou atmosféru naprosto nezničili lacinými asi humornými vstupy a směšně přehnaným, sociopatickým vedením. Velká škoda, nějaký potenciál to určitě mít mohlo, ale první díl mě bohužel vůbec nepřesvědčil.
Každý máme nějaké své guilty pleasures. Pokud mi předhodíte anime, kde téměř třicetiletá žena zahodí svou kariéru v korporátu, aby mohla sedět doma a hrát MMOčka, přičemž má prokazatelný problém chodit ven mezi lidi a psát e-maily, tak mě máte! Jestli se s někým dokážu skutečně ztotožnit, pak je to ona. Byla to skutečně láska na první pohled a obří kočičí polštář zaplňující prázdné místo na její posteli tomu jen přidal. Nevím, která část jejího já je mi vlastně sympatičtější, zda ten real life looser nebo bishík prožívající své nejromantičtější chvilky ve hře. Celé je to takové roztomile zábavné. Asi se nedočkáme nějakého vysvětlování mechanik her, kterou naši hlavní hrdinové hrajou a animace taky nepatří mezi ty nejlepší, ale chemie mezi ústředním párem funguje a strašně dobře se to celé sleduje. Dokonce se to líbí i Mrožovi, i když jde v zásadě o romanťárnu!
Možná mám mezi svými čtenáři i pár pamětníků, kterým název anime nepřijde úplně cizí. Je to už dobrých 13 let, co se Kino a motorka Hermés poprvé vydala na cestu zkoumat všechny zajímavé kouty světa. V každé nové zemi pak stráví celé tři dny, než se vydají dále. Seriál není úplně rebootem ani sequelem, podle všeho se dočkáme přepracování některých starých dílů, ale zároveň nám bude nabídnut i nový obsah. První dvě epizody za mě nepatřily k těm nejsilnějším, ale jsem docela zvědavá, co přijde dál. Zatím se mi ale rozhodně víc líbí původní série, především pak kresbou a celkovou atmosférou, která mi přišla o něco hutnější. Zde trochu postrádám nějaký náboj a vyústění některých linek (především v druhé epizodě) mi přišlo docela předčasné. Sledovat budu dál, ale mám spíš chuť vrátit se ke starší verzi :)
Hlavní cenu za nejprotivnější postavu bezesporu vyhrává Black Clover. Tohle prakticky ničím nezajímavé shoujo z prostředí fantasy světa ovládaného magií, nemá kromě jednoho retardovaného uřvánka skutečně co nabídnout. Představte si ta nejhorší možná klišé, nahrňte je na hromádku a máte tenhle naprosto generický seriál. Přitom by to nemuselo být tak marné, animace rozhodně nepatřila k nejhorším, s magií se dá taky vždycky hezky vyhrát, ale když do jedné z ústředních rolí postavíte tak nechutně nesympatickou postavu namluvenou naprostým šílencem, jen těžko si získáte nějaké diváky. Nebýt toho, možná zkusím aspoň ten druhý díl, ale zřejmě bych z toho hlasu přišla i o poslední zbytky duševního zdraví. Jasné ne!
Jak předchozímu titulu energie jasně přebývala, zde ji naopak dost chybělo. Just Because! je za poslední dobu asi ta nejnudnější věc, jakou jsem měla možnost vidět. Vlastně už ani nevím, co se v prvním díle pořádně odehrálo. Krom tedy opětovného příchodu jednoho studenta, což mělo zřejmě rozvířit ty nechutně stojaté vody...Nerozvířilo. Nejakčnější scénou byl odpal baseballového míčku. Dramatům ze školních lavic se docela ráda vyhýbám a tady určitě nebudu jednat jinak. Už pro samotnou absenci jakéhokoliv dramatu :D Při sledování jsem tak akorát usínala a opravdu se mi nepodařilo vytvořit byť jen drobné sympatie ke komukoliv na obrazovce. Naprosto bez emocí a dechberoucí nuda, fuj!
Shoujo Shuumatsu Ryokou
Dvě z tanku a...! Tahle zvláštní kombinace slice of life a postapa mě docela dostala. Prázdný a opuštěný svět viděný optikou dvou malých děvčátek je příjemnou změnou oproti těžkým dramatům nebo bezduchým akčňárnám. Je to asi právě ten kontrast, který dělá tohle anime zajímavým. Nutno také podotknout, že má velmi dobře napsané dialogy, což je v případě dětských hrdinů spíše takovou raritou. Z minulosti toho také nebylo příliš prozrazeno a jsem docela zvědavá, kdy naše hrdinky narazí na další možné přeživší, nebo jestli se dočkáme odhalení celého pozadí příběhu. Pokud budete mít náladu na nějaký odpočinkový kousek, určitě zkuste první epizody,je tu rozhodně šance, že si vás anime také získá. Zatím budu též pokračovat ve sledování.
A to nejlepší si nechám pěkně na konec! I když nejsem vůbec fanouškem mangy, ústřední motiv anime mě zaujal natolik, že jsem se v rámci obrovského těšení podívala i na původní třídílné OVAčko a vám rozhodně doporučuji totéž. Mahou Tsukai je skutečným klenotem mezi anime, kterému nějak nedokážu vůbec nic vytknout. Zajímavá a velmi silná hlavní hrdinka, působivě navržené prostředí i samotná zápletka je jednoduše na jedničku. Na podobné perly člověk čeká dlouho a já opravdu doufám a věřím, že to nepokazí. Naposled mě takto potěšilo Made in Abyss, což je pro mě zatím anime roku. Tak uvidíme :) Hlavní hrdinka Chise má zvláštní dar, přitahuje k sobě magické tvory, dobré i zlé. A jako jedna z mála obyčejných lidí je dokáže i vidět. To ji pochopitelně dost znepříjemňuje život mezi ostatními a stane se vyděděncem, neschopná navázat téměř žádný sociální kontakt upadne do depresí a nechá se doslova prodat do otroctví. Na burze si jí všimne Elias, tvor humanoidního vzhledu s lebkou místo hlavy, který se rozhodne naučit Chise ovládat magii a chce, aby se stala i jeho ženou. Společně pak odchází kamsi do Anglie, kde si zařídil své sídlo. Jejich vztah a objevování zákoutí magického světa je pak ústředním tahounem celé série.
Žádné komentáře:
Okomentovat