Letos jsem si uvědomila, že jsem za svou předlouhou conovou kariéru vlastně nikdy nebyla na žádné zahraniční akci, když tedy Mrož přišel s nápadem podívat se na sousední Slavcon, s radostí jsem přikývla. Bratislavu jsem ostatně také ještě neviděla a chtěla jsem mít proti Mrožovi zase nějakou tu munici :) Jak celá akce probíhala se opět dozvíte v tradičním reportu.
Jelikož jsme se dozvěděli, že naše dobrá kamarádka Peťa má v Bratislavě nově byt, drze jsme se k ní nakrysili a objednali si rovnou celovíkendový servis. Mohli jsme tak směr Slovensko vyrazit už časně z rána naším oblíbeným regiojetem a chrochtat si v business třídě. Původně jsme měli mít celé kupéčko zase jen pro sebe, ale bohužel se nám do něj nasockoval i nějaký alien. Tedy žádná vtipná selfíčka :(
Krátce po jedenácté jsme už vycházeli asi z toho skutečně nejhnusnějšího hlavního nádraží v Evropě a po smradu chcanek jsme došli až k parkovišti, kde už na nás čekal odvoz. Stejně jako v Praze, i zde je taková menší ulička hanby, kde se poflakují bezďáci a člověk může jen hádat, z čeho pocházejí ty rozmanité směsice nechutných odérů. Akorát tady to ještě slouží jako zastávky.
Jelikož už byl téměř čas oběda a do začátku conu zbýval nějaký ten čas, navrhla nám Peťa vyjížďku do Bratislavského fresh marketu, což je takový velmi příjemný hipster hub kus od centra. Byli jsme skutečně velmi překvapeni a potěšeni celým konceptem areálu a musím říct, že ho Slovákům vlastně i docela závidím. Nechybělo tam nic; ve spodním patře se nacházelo farmářské tržiště, krámky s pochutinami z ruzných koutů světa, seafood i skvělá kavárna. Nahoře se nacházel velmi pestrý výběr restaurací, z nichž jsme si vybrali skvělý Gonnsuke ramen. Musím říct, že po Berlíně to byl snad druhý nejlepší rámen, co jsem jedla. Ještě musím podrobit testu ten Brněnský, ale pokud budete mít cestu kolem, rozhodně se tu zastavte! Cenově jídlo opět vycházelo velmi dobře, to jen u nás v Praze je asie předražená jak čert.
Po obědě jsme ještě museli zaskočit na šálek dobré kávy, nakoupit pár zrn domů a slupnout i ústřici, kterou vám tu také hezky připraví.
Dále bylo třeba trocha toho šmejděníčka v Petině novém bytě a rozebrání všech možných novinek. Jelikož nás v pátečním programu z časného odpoledne až tolik věcí nezaujalo, rozhodli jsme se, že na akci vyrazíme až kolem čtvrté hodiny, abychom se stihli zorientovat a řádně prozkoumat celé prostory. Akce se letos poprvé konala na FIITU (Fakulta informatiky a informačných technológií) a říkám si, že i místní organizátoři by jistě takové prostory ocenili. Kromě několika velkých přednášecích sálů zde byl i dostatek místa pro stánky (ať už venkovních nebo vnitřních) s merchem i občerstvením.
Po opáskování jsem se hned jala zkoumat, co takový slovenský fantazácký con nabízí. Oči mi hned zabloudily ke stánku se Slavcon merchem a hned jsem si pro jistotu ulovila tričko (s liškou a v mé nejoblíbenější bordó barvě, no neberte to!). Jelikož se jednalo o spíše menší akci, nebyl s orientací na fakultě žádný velký problém, našli jsme si místo, kam jsme se chystali na přednášku a pak se vrátili hezky ven zkoušet kvalitu conovského kafe. A byli jsme opět mile překvapeni! Coffee on the road nám hned několikrát udělalo radost vynikajícím flat white i espresso tonicem. Nemohli jsme odolat ani belgickým waflím, i když jsme se ve snaze o jejich zkonzumování zasvinili jak dvě malá čuňátka :)
Na lavičkách okolo už se tvořili první skupinky, ale páteční návštěvnost nebyla až tak veliká, což ale vlastně jen přispívalo takové příjemné atmosféře. Po svačinkové pauze jsme konečně zamířili do velké učebny na přednášku Game of Thrones, kniha vs seriál, kterou nás provázel Vladimír Kurek. Hned v úvodu vysvětlil asi tu nejdůležitější věc - tedy proč jsou (a musí být) mezi knihou a její adaptací rozdíly a proč to ne vždy je na škodu. Filmový jazyk se přeci jen od toho knižního velmi liší a k posouvání/zobrazování děje používá dost jiné prostředky. Literární dílo takového rozsahu nemůžete prostě jen tak jednoduše vzít a vmáčknout na plátno, musí docházet k určitým zjednodušením. Nebo například ke spojování postav. Pokud se v seriálu například nějaká postava ani neobjeví, možná to může i naznačovat, že vlastně nebyla ani důležitá. Přednášející také zmínil čachry s věkem postav a vyjádřil jistou míru znepokojení nad památkou scénkou s Aryou z poslední série :) Přiznám se, že ta mi rozhodně nijak žíly netrhala a můj outlocit taktéž nebyl napaden, jak se tomu stalo třeba teď ve 4. epizodě -_-
Ale zpět k Slavconu; přednáška velmi příjemně odsýpala a Vladimír se ukázal jako velmi dobře informovaný fanoušek schopný i předat své myšlenky publiku. První část programu a my odcházeli velmi příjemně naladění, kéž by se mi něco podobného stalo třeba i na některých z posledních ročníků Pragoffestu...
Jelikož je GoT mezi všemi velmi živé téma, museli jsme ho jít opět zpracovat na čerstvý vzduch a jít se posilnit magickými potiony od místních alchymistů. Bohužel se v nich nenacházel žádný alkohol a limonáda, která tvořila základ, vlastně taky moc dobrá nebyla, za ten efekt to stálo. Chvilku jsme tedy trochu hudrali nad lehce přemrštěnou cenou (4 éčka), ale údajně jsme si mohli ty flakónky po konzumaci nechat.
Jak jsme si tak hezky mrožili na jednom z obrubníků, vrávoravým krokem se začal blížit jakýsi místní starý obejda a zjevně toužil po nějakém rozptýlení. Já ovšem nikoliv a s hrůzou jsem si uvědomila, jaký mám vždycky problém podobná individua odhánět. Než se ovšem stačil slova ujmout můj drahý, pobuda spustil: "Nazdar kočky, já jsem takový starý kocour...."
Mrož skutečně nemohl dostat jasnější signál, že byl měl se svým přerostlým hárem něco udělat. Jakmile dědek zjistil, že o jeho společnost moc nestojíme (o což se z velké části zasloužil právě mrož a děkuji mu za to), zase v klidu odkráčel.
My se pak volně přesunuli na přednášku Když (se) ženy baví od Petry Štarkové. Mrož se zprvu bál Amy Schumer, ale naštěstí na podobné hrůzy vůbec nedošlo. Tedy až na kratičký návrat k socíků a jeho hvězdám. Pak už jsme se naštěstí přesunuli do současnosti a představili si několik méně i více známých ženských komiček. Nechyběla například Iva Pazderková, Adéla Ebel nebo klip Gangsta matka. Ze zahraničních například Maysoon Zayid či Miranda Hart. Krátce se hovořilo i o nějakých rozdílech mezi ženským a mužským humorem, ale většinu času zabraly právě ukázky. Čekala jsem malinko více povídaní a vypíchnutí rozdílů mezi oběma světy, nicméně nakonec jsme oba odcházeli docela spokojení.
Venku už se začalo celkem stmívat a počasí ten víkend dlouhým toulkám také příliš nepřálo (čti foukalo jak sviňa a neměli jsme nic dostatečně teplého na sebe), rozhodli jsme se tedy k pomalému návratu. Cestou jsme se ještě na chvilku zastavili v tělocvičně, kde zrovna probíhal koncert skupiny Strigoň. Přiznávám, že jsem se na jejich vystoupení dost těšila, jenomže stará tělocvična není zrovna tím nejideálnějším prostorem pro obdobné radovánky a i zvenčí zvuk zněl o dost lépe. Velká škoda, určitě by si zasloužili víc. Doploužili jsme se tedy k nedaleké zastávce a vydali se nazpět.
Ráno nás po probuzení čekala snídaně hodná králů a holkám patří opravdu obrovský dík za to, jak hezky se o nás po celou dobu staraly. Doufám, že jim to budeme moct brzo v Praze oplatit. Na FIIT jsme opět moc nespěchali a ještě si domluvili s kámošem oběd v nedaleké restauraci Edo-kin. Asijská kuchyně ten víkend prostě zabodovala. Podnik je to sice trochu dražší, ale sushi bylo dobré a zjistila jsem, že i velmi přicházím na chuť japonskému pivu. Chtěli jsme pokračovat na šálek dobré kávy před budovu fakulty, ale stala se zrada! Místo po pojízdné kavárně zelo prázdnotou a výroba nápoje se přesunula do stánku s občerstvením uvnitř. S kámošem jsme se tedy rozloučili a zašli si tam sami. Co se dá dělat, káva je vždy na prvním místě :)
Ve tři nám už hlavně začínala očekávaná přednáška Kam na LARP Branislava "Erkena" Skrečka. Doufali jsme, že se dozvíme něco více o slovenském LARPu a dostaneme nějaké zajímavé tipy. Hlavně Mrože začaly v poslední době hodně bavit, já jsem na podobnou zábavu bohužel asi moc introvertní jedinec, ale stále je ještě pár akcí, které bych si ráda vyzkoušela. Bohužel se ale mluvilo převážně o těch českých a navíc, ačkoliv se sliboval přehled těch největších pecek, objevilo se v seznamu i několik akcí, které teprv první běh čekal. Další rozčarování přišlo ve chvíli, kdy Branislav začal tvrdit, že Legie jsou jen o střílení a běhání s puškama, zbytek rolí je tam asi jen tak do počtu a všechna ta silná témata přebije těch pár ran, co tam vystřelíte. Albigenští jsou zase hlavně o inkvizici, tak určitě. V jeden moment jsme se mu snažili vysvětlit, že těm Legiím teda moc dobré jméno nedělá a fakt má ta hra co nabídnout, ale byl neoblomný. Uf. No, nechtěla bych dotyčného rozhodně na žádné akci potkat. Celkově šlo o jednoznačně nejslabší článek celého festivalu a byla jsem dost zklamaná.
Náladu nám vylepšil až Jakub "Toren" Neumann se svými Filmovými fantasy propadáky. Člověk by možná dle názvu mohl čekat zase jen obyčejnou výčtovku těch největších hrůz prokládanou ukázkami, ale realita byla mnohem lepší. Dostali jsme perfektně a profesionálně podanou přednášku o vzestupu a pádu fantasy kinematografie podrobně popisující veškerá zákoutí filmové i seriálové tvorby. Na vlně úspěchu LotRa se samozřejmě pokoušel svézt kde kdo, ale ne vždycky byl zvolen ten nejlepší model. I diváci a vlastně obsah úspěšných fantasy děl se za ta léta od uvedení Pána Prstenů dost změnil; přišla tu dlouhá éra teen fantasy, Harry Potter (momentálně znásilňován samotnou autorkou) a k takovému "čistokrevnějšímu" úspěšnému fantasy se dostáváme až teď s GoT. Tomu byl pochopitelně věnován taky velký prostor a právem, seriálová tvorba je něco, co může žánr zase oživit a posunout (alespoň podle mě) do správných kolejí :) Na internetech už se objevují i zkazky o zfilmování Black Company a dalších zásadních děl. Jen na Eriksona prosím nesahat! Torenova přednáška ale rozhodně patřila k tomu nejlepšímu. Plusové body má navíc za ocenění filmu Král Artuš: Legenda o meči, byl to jeden z mých nej kino zážitků a fakt ho zbožňuju. A to jsem prosím velkým milovníkem artušovské legendy jako takové (a samozřejmě Mlh Avalonu).
Po opuštění sálu jsme se na chvilku přimotali i k vystoupení tanečnice Svetlany "Lana Trident" Groiss - opět krásné zpestření už tak bohatého programu a opravdu mi bylo líto, že jsme hned museli pokračovat do vedlejčího sálu. Lana je skutečně talentovaná a fakt byla radost na její představení koukat.
Nakonec jsme ale dobře udělali, protože jsme se mohli zúčastnit naprosto fenomenálního programu předního lovce šarlatánů Rolanda Oravského, jehož články si můžete přečíst například v magazínu In Vivo. Kromě lékařské praxe zasvětil svůj život i boji s nebezpečnými hoaxy, konspiračními teoriemi a šarlatány. Kromě vysvětlení účelu této bohulibé činnosti došlo samozřejmě na téma alternativní medicíny, zázračných potravin a doplňků, způsobu argumentace samotných šarlatánů a možnostem, jak se jim postavit i samotnému rozdělení typů těchto medicinských nesmyslů podle objemu znalostí nutných k jejich odhalení. Smutným faktem a závěrem diskuze bohužel bylo, že přesvědčit všechny tyto jedince je vlastně nemožné, ale stále je možné zvrátit misky vah ve prospěch vědy alespoň u těch, co ještě váhají a mají nějakou snahu se něco dozvědět a nehledat snadné cesty a berličky. Sama bych také velmi ocenila, kdybych doma nemusela vysvětlovat, že homeopatika jsou bullshit. Možná v příštím životě. Skoro bych byla nejraději, kdyby přednášku někdo nahrával, abych ji mohla pouštět dalším lidem. A hlavně bych podobné programy uvítala i u nás, i když třeba s tematikou akcí nemusí tolik souviset (ačkoliv měření parazitů apod. mi přijde jako solidní scifi).
Venku na nás už hlavně čekala další taneční performance v podání burlesky Diamond Fairy. Opět bylo co obdivovat a tahle charismatická slečna mě dostala. Všechna taneční představení se navíc konala přímo na chodbě před hlavní aulou (což sice občas trochu rušilo probíhající program, když se otevřely dveře), takže se na ně mohl kdokoliv přijít podívat. V sobotu bylo na místě už znatelně více návštěvníků, ale stále se tu člověk necítil nijak stísněně.
Nutnost vstřebat tu neuvěřitelnou nálož informací nás vyhnala zpět do obchoďáku. No dobře, byl to asi trochu i ten hlad a vědomí, že vedle sushárny se nachází ještě vietnamská restaurace. Potřebovali jsme náš seznam kompletní. Zdejší Bún bò Nam Bộ sice už taková hitparáda nebyla, ale svou službu udělalo. Stihli jsme tak ještě druhou polovinu Čítanie na Youtube a iné hriechy od autorky Inferna na polici Lenky Macsaliové. Přiznám se rovnou, že ani anotace mě příliš nezaujala a nějak jsem si nedovedla představit, o čem může být řeč, ale nakonec mi bylo celkem líto, že jsem neviděla vše. Rozebíraly se tu (nečekaně) recenze na knihy, rozmanitost jejich formátů a s tím spojené klady i zápory, představeno bylo hned několik "booktuberů" a podrobně popsán jejich styl výkladu, na co se převážně soustředí a jak s tímto médiem nakládají. Nakonec se autorka pochlubila i se svou tvorbou, která celkem stojí za to. Přesvědčit se můžete na jejím kanálu.
Původně jsme totiž čekali na Čierny humor v sci-fi, anime a fantasy vol. 5 Petera "Zahartofa" Kolesíka. Naše mroží humory jsou také tak černé, že by mohly sbírat bavlnu a nemohla jsem si představit lepší tečku na závěr dne. Přednáška z větší části splnila má očekávání, ze začátku jsme si tedy ujasnili nějaké ty základní pojmy a pak už přišla na řadu vtipná memečka. Jistě, někdy jsme se smáli méně, jindy skoro brečeli, ale co mě dostalo asi nejvíc, byla ta úchvatná schopnost přednášejícího rozesmát sám sebe, a to dost nakažlivým způsobem. Meme "Jako by ti z okna vypadl" (které nemohu najít, ale kontext a obrázek si jistě domyslíte) se směji ještě teď.
Až na ten menší omyl s LARPy to byl opět výtečný den a po celou dobu jsem si říkala, že Slavcon můžeme našim drahým sousedům skutečně závidět. Vždycky jsem měla ráda podobně laděné, trochu komornější akce s příjemnou atmosférou podpořenou ještě skvělým programem. Vzpomněla jsem si hned na všechny Parcony a Taurcony, na kterých jsem kdysi jako malé pískle začínala a byly to vskutku hezké časy. Teď jsem si to mohla zažít zas.
Neděli jsme si bohužel už nechali ujít. Sice jsme tak přišli o zábavně znějící blok Prečo si Rowlingová nemala spraviť twitter, ale dali jsme přednost spánku a příjemné společnosti našich hostitelek. Poslední den jsme tak před odjezdem využili ještě ke krátké procházce Bratislavou a průzkumem místních kaváren. Ve tři už jsme museli být zpátky na hlaváku, tak se nestihlo ani zdaleka vše, aspoň máme pak dobrou výhovorku, proč se vracet. Příští Slavcon si určitě nebudu chtít nechat ujít. Byla to fakt parádní akce!
 |
| Zdroj: https://slavcon.sk/ |
Pátek
Jelikož jsme se dozvěděli, že naše dobrá kamarádka Peťa má v Bratislavě nově byt, drze jsme se k ní nakrysili a objednali si rovnou celovíkendový servis. Mohli jsme tak směr Slovensko vyrazit už časně z rána naším oblíbeným regiojetem a chrochtat si v business třídě. Původně jsme měli mít celé kupéčko zase jen pro sebe, ale bohužel se nám do něj nasockoval i nějaký alien. Tedy žádná vtipná selfíčka :(
Krátce po jedenácté jsme už vycházeli asi z toho skutečně nejhnusnějšího hlavního nádraží v Evropě a po smradu chcanek jsme došli až k parkovišti, kde už na nás čekal odvoz. Stejně jako v Praze, i zde je taková menší ulička hanby, kde se poflakují bezďáci a člověk může jen hádat, z čeho pocházejí ty rozmanité směsice nechutných odérů. Akorát tady to ještě slouží jako zastávky.
Jelikož už byl téměř čas oběda a do začátku conu zbýval nějaký ten čas, navrhla nám Peťa vyjížďku do Bratislavského fresh marketu, což je takový velmi příjemný hipster hub kus od centra. Byli jsme skutečně velmi překvapeni a potěšeni celým konceptem areálu a musím říct, že ho Slovákům vlastně i docela závidím. Nechybělo tam nic; ve spodním patře se nacházelo farmářské tržiště, krámky s pochutinami z ruzných koutů světa, seafood i skvělá kavárna. Nahoře se nacházel velmi pestrý výběr restaurací, z nichž jsme si vybrali skvělý Gonnsuke ramen. Musím říct, že po Berlíně to byl snad druhý nejlepší rámen, co jsem jedla. Ještě musím podrobit testu ten Brněnský, ale pokud budete mít cestu kolem, rozhodně se tu zastavte! Cenově jídlo opět vycházelo velmi dobře, to jen u nás v Praze je asie předražená jak čert.
Po obědě jsme ještě museli zaskočit na šálek dobré kávy, nakoupit pár zrn domů a slupnout i ústřici, kterou vám tu také hezky připraví.
Dále bylo třeba trocha toho šmejděníčka v Petině novém bytě a rozebrání všech možných novinek. Jelikož nás v pátečním programu z časného odpoledne až tolik věcí nezaujalo, rozhodli jsme se, že na akci vyrazíme až kolem čtvrté hodiny, abychom se stihli zorientovat a řádně prozkoumat celé prostory. Akce se letos poprvé konala na FIITU (Fakulta informatiky a informačných technológií) a říkám si, že i místní organizátoři by jistě takové prostory ocenili. Kromě několika velkých přednášecích sálů zde byl i dostatek místa pro stánky (ať už venkovních nebo vnitřních) s merchem i občerstvením.
 |
| Nechyběla ani sekce wargamingu |
Po opáskování jsem se hned jala zkoumat, co takový slovenský fantazácký con nabízí. Oči mi hned zabloudily ke stánku se Slavcon merchem a hned jsem si pro jistotu ulovila tričko (s liškou a v mé nejoblíbenější bordó barvě, no neberte to!). Jelikož se jednalo o spíše menší akci, nebyl s orientací na fakultě žádný velký problém, našli jsme si místo, kam jsme se chystali na přednášku a pak se vrátili hezky ven zkoušet kvalitu conovského kafe. A byli jsme opět mile překvapeni! Coffee on the road nám hned několikrát udělalo radost vynikajícím flat white i espresso tonicem. Nemohli jsme odolat ani belgickým waflím, i když jsme se ve snaze o jejich zkonzumování zasvinili jak dvě malá čuňátka :)
Na lavičkách okolo už se tvořili první skupinky, ale páteční návštěvnost nebyla až tak veliká, což ale vlastně jen přispívalo takové příjemné atmosféře. Po svačinkové pauze jsme konečně zamířili do velké učebny na přednášku Game of Thrones, kniha vs seriál, kterou nás provázel Vladimír Kurek. Hned v úvodu vysvětlil asi tu nejdůležitější věc - tedy proč jsou (a musí být) mezi knihou a její adaptací rozdíly a proč to ne vždy je na škodu. Filmový jazyk se přeci jen od toho knižního velmi liší a k posouvání/zobrazování děje používá dost jiné prostředky. Literární dílo takového rozsahu nemůžete prostě jen tak jednoduše vzít a vmáčknout na plátno, musí docházet k určitým zjednodušením. Nebo například ke spojování postav. Pokud se v seriálu například nějaká postava ani neobjeví, možná to může i naznačovat, že vlastně nebyla ani důležitá. Přednášející také zmínil čachry s věkem postav a vyjádřil jistou míru znepokojení nad památkou scénkou s Aryou z poslední série :) Přiznám se, že ta mi rozhodně nijak žíly netrhala a můj outlocit taktéž nebyl napaden, jak se tomu stalo třeba teď ve 4. epizodě -_-
Ale zpět k Slavconu; přednáška velmi příjemně odsýpala a Vladimír se ukázal jako velmi dobře informovaný fanoušek schopný i předat své myšlenky publiku. První část programu a my odcházeli velmi příjemně naladění, kéž by se mi něco podobného stalo třeba i na některých z posledních ročníků Pragoffestu...
Jelikož je GoT mezi všemi velmi živé téma, museli jsme ho jít opět zpracovat na čerstvý vzduch a jít se posilnit magickými potiony od místních alchymistů. Bohužel se v nich nenacházel žádný alkohol a limonáda, která tvořila základ, vlastně taky moc dobrá nebyla, za ten efekt to stálo. Chvilku jsme tedy trochu hudrali nad lehce přemrštěnou cenou (4 éčka), ale údajně jsme si mohli ty flakónky po konzumaci nechat.
Jak jsme si tak hezky mrožili na jednom z obrubníků, vrávoravým krokem se začal blížit jakýsi místní starý obejda a zjevně toužil po nějakém rozptýlení. Já ovšem nikoliv a s hrůzou jsem si uvědomila, jaký mám vždycky problém podobná individua odhánět. Než se ovšem stačil slova ujmout můj drahý, pobuda spustil: "Nazdar kočky, já jsem takový starý kocour...."
Mrož skutečně nemohl dostat jasnější signál, že byl měl se svým přerostlým hárem něco udělat. Jakmile dědek zjistil, že o jeho společnost moc nestojíme (o což se z velké části zasloužil právě mrož a děkuji mu za to), zase v klidu odkráčel.
 |
| Opět jsem mohla pokračovat v tradici nákupu kostiček na conech :) |
My se pak volně přesunuli na přednášku Když (se) ženy baví od Petry Štarkové. Mrož se zprvu bál Amy Schumer, ale naštěstí na podobné hrůzy vůbec nedošlo. Tedy až na kratičký návrat k socíků a jeho hvězdám. Pak už jsme se naštěstí přesunuli do současnosti a představili si několik méně i více známých ženských komiček. Nechyběla například Iva Pazderková, Adéla Ebel nebo klip Gangsta matka. Ze zahraničních například Maysoon Zayid či Miranda Hart. Krátce se hovořilo i o nějakých rozdílech mezi ženským a mužským humorem, ale většinu času zabraly právě ukázky. Čekala jsem malinko více povídaní a vypíchnutí rozdílů mezi oběma světy, nicméně nakonec jsme oba odcházeli docela spokojení.
Venku už se začalo celkem stmívat a počasí ten víkend dlouhým toulkám také příliš nepřálo (čti foukalo jak sviňa a neměli jsme nic dostatečně teplého na sebe), rozhodli jsme se tedy k pomalému návratu. Cestou jsme se ještě na chvilku zastavili v tělocvičně, kde zrovna probíhal koncert skupiny Strigoň. Přiznávám, že jsem se na jejich vystoupení dost těšila, jenomže stará tělocvična není zrovna tím nejideálnějším prostorem pro obdobné radovánky a i zvenčí zvuk zněl o dost lépe. Velká škoda, určitě by si zasloužili víc. Doploužili jsme se tedy k nedaleké zastávce a vydali se nazpět.
Sobota
Ráno nás po probuzení čekala snídaně hodná králů a holkám patří opravdu obrovský dík za to, jak hezky se o nás po celou dobu staraly. Doufám, že jim to budeme moct brzo v Praze oplatit. Na FIIT jsme opět moc nespěchali a ještě si domluvili s kámošem oběd v nedaleké restauraci Edo-kin. Asijská kuchyně ten víkend prostě zabodovala. Podnik je to sice trochu dražší, ale sushi bylo dobré a zjistila jsem, že i velmi přicházím na chuť japonskému pivu. Chtěli jsme pokračovat na šálek dobré kávy před budovu fakulty, ale stala se zrada! Místo po pojízdné kavárně zelo prázdnotou a výroba nápoje se přesunula do stánku s občerstvením uvnitř. S kámošem jsme se tedy rozloučili a zašli si tam sami. Co se dá dělat, káva je vždy na prvním místě :)
Ve tři nám už hlavně začínala očekávaná přednáška Kam na LARP Branislava "Erkena" Skrečka. Doufali jsme, že se dozvíme něco více o slovenském LARPu a dostaneme nějaké zajímavé tipy. Hlavně Mrože začaly v poslední době hodně bavit, já jsem na podobnou zábavu bohužel asi moc introvertní jedinec, ale stále je ještě pár akcí, které bych si ráda vyzkoušela. Bohužel se ale mluvilo převážně o těch českých a navíc, ačkoliv se sliboval přehled těch největších pecek, objevilo se v seznamu i několik akcí, které teprv první běh čekal. Další rozčarování přišlo ve chvíli, kdy Branislav začal tvrdit, že Legie jsou jen o střílení a běhání s puškama, zbytek rolí je tam asi jen tak do počtu a všechna ta silná témata přebije těch pár ran, co tam vystřelíte. Albigenští jsou zase hlavně o inkvizici, tak určitě. V jeden moment jsme se mu snažili vysvětlit, že těm Legiím teda moc dobré jméno nedělá a fakt má ta hra co nabídnout, ale byl neoblomný. Uf. No, nechtěla bych dotyčného rozhodně na žádné akci potkat. Celkově šlo o jednoznačně nejslabší článek celého festivalu a byla jsem dost zklamaná.
Náladu nám vylepšil až Jakub "Toren" Neumann se svými Filmovými fantasy propadáky. Člověk by možná dle názvu mohl čekat zase jen obyčejnou výčtovku těch největších hrůz prokládanou ukázkami, ale realita byla mnohem lepší. Dostali jsme perfektně a profesionálně podanou přednášku o vzestupu a pádu fantasy kinematografie podrobně popisující veškerá zákoutí filmové i seriálové tvorby. Na vlně úspěchu LotRa se samozřejmě pokoušel svézt kde kdo, ale ne vždycky byl zvolen ten nejlepší model. I diváci a vlastně obsah úspěšných fantasy děl se za ta léta od uvedení Pána Prstenů dost změnil; přišla tu dlouhá éra teen fantasy, Harry Potter (momentálně znásilňován samotnou autorkou) a k takovému "čistokrevnějšímu" úspěšnému fantasy se dostáváme až teď s GoT. Tomu byl pochopitelně věnován taky velký prostor a právem, seriálová tvorba je něco, co může žánr zase oživit a posunout (alespoň podle mě) do správných kolejí :) Na internetech už se objevují i zkazky o zfilmování Black Company a dalších zásadních děl. Jen na Eriksona prosím nesahat! Torenova přednáška ale rozhodně patřila k tomu nejlepšímu. Plusové body má navíc za ocenění filmu Král Artuš: Legenda o meči, byl to jeden z mých nej kino zážitků a fakt ho zbožňuju. A to jsem prosím velkým milovníkem artušovské legendy jako takové (a samozřejmě Mlh Avalonu).
Po opuštění sálu jsme se na chvilku přimotali i k vystoupení tanečnice Svetlany "Lana Trident" Groiss - opět krásné zpestření už tak bohatého programu a opravdu mi bylo líto, že jsme hned museli pokračovat do vedlejčího sálu. Lana je skutečně talentovaná a fakt byla radost na její představení koukat.
Nakonec jsme ale dobře udělali, protože jsme se mohli zúčastnit naprosto fenomenálního programu předního lovce šarlatánů Rolanda Oravského, jehož články si můžete přečíst například v magazínu In Vivo. Kromě lékařské praxe zasvětil svůj život i boji s nebezpečnými hoaxy, konspiračními teoriemi a šarlatány. Kromě vysvětlení účelu této bohulibé činnosti došlo samozřejmě na téma alternativní medicíny, zázračných potravin a doplňků, způsobu argumentace samotných šarlatánů a možnostem, jak se jim postavit i samotnému rozdělení typů těchto medicinských nesmyslů podle objemu znalostí nutných k jejich odhalení. Smutným faktem a závěrem diskuze bohužel bylo, že přesvědčit všechny tyto jedince je vlastně nemožné, ale stále je možné zvrátit misky vah ve prospěch vědy alespoň u těch, co ještě váhají a mají nějakou snahu se něco dozvědět a nehledat snadné cesty a berličky. Sama bych také velmi ocenila, kdybych doma nemusela vysvětlovat, že homeopatika jsou bullshit. Možná v příštím životě. Skoro bych byla nejraději, kdyby přednášku někdo nahrával, abych ji mohla pouštět dalším lidem. A hlavně bych podobné programy uvítala i u nás, i když třeba s tematikou akcí nemusí tolik souviset (ačkoliv měření parazitů apod. mi přijde jako solidní scifi).
Venku na nás už hlavně čekala další taneční performance v podání burlesky Diamond Fairy. Opět bylo co obdivovat a tahle charismatická slečna mě dostala. Všechna taneční představení se navíc konala přímo na chodbě před hlavní aulou (což sice občas trochu rušilo probíhající program, když se otevřely dveře), takže se na ně mohl kdokoliv přijít podívat. V sobotu bylo na místě už znatelně více návštěvníků, ale stále se tu člověk necítil nijak stísněně.
Nutnost vstřebat tu neuvěřitelnou nálož informací nás vyhnala zpět do obchoďáku. No dobře, byl to asi trochu i ten hlad a vědomí, že vedle sushárny se nachází ještě vietnamská restaurace. Potřebovali jsme náš seznam kompletní. Zdejší Bún bò Nam Bộ sice už taková hitparáda nebyla, ale svou službu udělalo. Stihli jsme tak ještě druhou polovinu Čítanie na Youtube a iné hriechy od autorky Inferna na polici Lenky Macsaliové. Přiznám se rovnou, že ani anotace mě příliš nezaujala a nějak jsem si nedovedla představit, o čem může být řeč, ale nakonec mi bylo celkem líto, že jsem neviděla vše. Rozebíraly se tu (nečekaně) recenze na knihy, rozmanitost jejich formátů a s tím spojené klady i zápory, představeno bylo hned několik "booktuberů" a podrobně popsán jejich styl výkladu, na co se převážně soustředí a jak s tímto médiem nakládají. Nakonec se autorka pochlubila i se svou tvorbou, která celkem stojí za to. Přesvědčit se můžete na jejím kanálu.
Původně jsme totiž čekali na Čierny humor v sci-fi, anime a fantasy vol. 5 Petera "Zahartofa" Kolesíka. Naše mroží humory jsou také tak černé, že by mohly sbírat bavlnu a nemohla jsem si představit lepší tečku na závěr dne. Přednáška z větší části splnila má očekávání, ze začátku jsme si tedy ujasnili nějaké ty základní pojmy a pak už přišla na řadu vtipná memečka. Jistě, někdy jsme se smáli méně, jindy skoro brečeli, ale co mě dostalo asi nejvíc, byla ta úchvatná schopnost přednášejícího rozesmát sám sebe, a to dost nakažlivým způsobem. Meme "Jako by ti z okna vypadl" (které nemohu najít, ale kontext a obrázek si jistě domyslíte) se směji ještě teď.
 |
| Nemám fotku z přednášky, tak aspoň kousek Slovenska. Ostatně okolí tohodle buržo obchoďáku mě docela bavilo. |
Až na ten menší omyl s LARPy to byl opět výtečný den a po celou dobu jsem si říkala, že Slavcon můžeme našim drahým sousedům skutečně závidět. Vždycky jsem měla ráda podobně laděné, trochu komornější akce s příjemnou atmosférou podpořenou ještě skvělým programem. Vzpomněla jsem si hned na všechny Parcony a Taurcony, na kterých jsem kdysi jako malé pískle začínala a byly to vskutku hezké časy. Teď jsem si to mohla zažít zas.
Neděli jsme si bohužel už nechali ujít. Sice jsme tak přišli o zábavně znějící blok Prečo si Rowlingová nemala spraviť twitter, ale dali jsme přednost spánku a příjemné společnosti našich hostitelek. Poslední den jsme tak před odjezdem využili ještě ke krátké procházce Bratislavou a průzkumem místních kaváren. Ve tři už jsme museli být zpátky na hlaváku, tak se nestihlo ani zdaleka vše, aspoň máme pak dobrou výhovorku, proč se vracet. Příští Slavcon si určitě nebudu chtít nechat ujít. Byla to fakt parádní akce!
 |
| I v Bratislavě je :D |
 |
| Hipsterský loot! |
Žádné komentáře:
Okomentovat