Animefest 2019 report - Nedostatek soudnosti feat. mrožina

Brněnské výstaviště mělo poslední květnový víkend opět tu čest hostit další ročník našeho oblíbeného Animefestu. Zástupci ploutvonožců pochopitelně nemohli chybět a letos nebyl jediným důvodem jen pasivní zájem o asijskou kulturu. Jak už titulek reportu napovídá, letošní fest byl alespoň pro mě rozhodně spešl. Podrobnosti, včetně informací o skladbě našeho festovního jídelníčku a dalších užitečných postřehů, se dozvíte níže :)

Kresba: Etuta - http://fiftyshadesofhallyu.tumblr.com/

Nedostatek soudnosti

Ti bystřejší z vás si určitě už říkají, copak asi děla název této veleslavné skupiny už v titulku reportu. Nebudu vás dlouho napínat, jakožto dlouholetá fanynka jsem dostala nabídku, která se prostě neodmítá (jakože váhala jsem samozřejmě jenom na oko!) - smět si zatančit po boku těch nejlepších. A ještě s parybou v hlavní roli! Mrož potvrdil, že jsem už dostatečně stará na to, abych si dělala starosti se svou reputací a jelikož beztak i ve třiceti čumim na kreslený seriály, vážně mě stejně nikdo brát nemůže. S radostí jsem souhlasila a jak se Animefest nezadržitelně blížil, účastnila jsem se dokonce i dvou tanečních zkoušek! Skutečně jsem tomu věnovala velké úsilí, člověk by neřekl, jak je složité se takovou retardovanou posloupnost pohybů naučit! A hlavně to byl další z důvodů, proč se na výlet do Brna tak hrozně těšit!

Na čas strávený se skupinou před conem budu vlastně taky asi dlouho vzpomínat, krom nacvičování správných pohybů došlo i na hromadu krásně nostalgických chvilek, debatách o naší festivalové minulosti a ochutnávky pomazánek. Jsou to takové ty kouzelné chvíle, kdy si uvědomíte, že zajít občas mezi lidi může být hrozně fajn a jste vděční za tu chvilkovou odvahu, kterou jste kdysi v minulosti projevili, co vám umožnila je poznat :) Ale zpět k faktům, se stářím nějak víc sklouzávám k emotivnosti!

Pátek

Ovšem první rozčarování přišlo už těsně před akcí. Zkouška festdancu začínala už v poledne, což znamenalo opravdu brzké vstávání, zvlášť když člověk musel vzít v úvahu ještě stav našich vozovek. Výjimečně jsme vyráželi lowcostově busem, protože plánování se kvůli menším organizačním nejasnostem (třeba potvrzení naší účasti a termínu již zmíněné zkoušky) posunulo skutečně až na poslední dny před akcí. Myslím, že by nebylo od věci zasílat účinkujícím veškeré instrukce o něco dříve. Alespoň to ubytování jsem měla zařízené nejméně půlrok dopředu, což je taková akurátní doba, pokud si chcete ještě trochu vybírat.

Cesta samotná byla až na to vstávání v 5 ráno poměrně zábavná. Zřejmě podobně rozespalý steward nám nejprve oznámil, že se můžeme těšit na nejméně půl hodiny zpoždění a následně jsme byli ještě svědky velmi vtipné konverzace, kdy postarší dáma sedící před námi požadovala ke čtení Rudé právo. Holt zvyk je železná košile. Nakonec jsme do Brna dorazili kolem desáté hodiny, což bylo tak akorát na to, abychom se zastavili na šálek dobré kávy, vybavili hotel a já se pak mohla volně přesunout směr Rotunda. Člověk by si řekl, ideální stav. Jenže žádná taková akce se neobejde bez pořádného dramatu! Jakožto správná, profesionální formace jsme samozřejmě nemohli podcenit ani kostýmy. Z našich řad jsme demokraticky zvolili vyslance Sykyho, co dostal na starost potisk našich triček. Hodíte je do tiskárny v pondělí a pak před conem vyzvednete, na tom se přece nic nedá pokazit. Pokud ovšem v daném prostředí nepracuje banda degenerátů, která nejenže není schopná něco tak triviálního dodat, ale ještě se s vámi posléze pře a odmítá vydat uschované textilie. Naštěstí v našem světě neexistují překážky, ale pouze výzvy! Syky přišel s náhradním plánem a obstaral pro nás epesní nálepky, které určitě ještě v dalších řádcích okomentuji.

Nejkrásnější přivítání v Brně

Já se mezitím pomalu blížila v doprovodu mého statečného muže k areálu výstaviště. Letos jsme oba opět ulovili VIP vstupenky, abychom si mohli užívat ty časté průchody kolem nekonečných front na hlavní programy v Rotundě. Mohli jsme se tak odbavit ještě dříve u spodního vstupu. Doběhli jsme se tedy opáskovat (vědmy ftw!), já se vydala na zkoušku a mrože jsem poslala za jeho kamarády. Nakonec tam vlastně mohl jít i se mnou, protože mě cestou nikdo nekontroloval a vlastně jsem se ani od pořadatelů pořádně nedozvěděla, kam jít a co dělat. V panice jsem tak spamovala chat naší skupiny a nakonec vlezla do sálu, kde už dokonce pár skupinek čekalo. Rozhodně ale ne tolik, kolik se jich přihlásilo. Celkově byla organizace taková veselá, krátce po poledni se ukázalo, že si zvukař zřejmě odskočil na oběd a nejspíš se na něj bude muset ještě nějakou dobu čekat. Nevím, jestli pak našli nějakého náhradníka, nebo se jim stihl vrátit, ale postupně začali docházet i ostatní členové a dočkali jsme se svých prvních pár minut slávy. Nutno dodat, že po těch necelých dvou minutách před sotva dvacetihlavým publikem jsem byla vyklepaná jak ratlík. Vím o sobě, že jsem auťák, ale s tímhle jsem nějak nepočítala. Vlastně jsem z celé skupiny byla jediná, kdo se na pódiu Rotundy ocitl v roli účinkujícího poprvé. Tímto musím smeknout před všemi, kdo se k takovému kroku vůbec odváží!

Po zkoušce jsem zjistila, že mi můj drahý už stačil utéct na druhý konec Brna (rozuměj téměř 20 minut cesty šalinou) do další kavárny. Měli jsme tam sraz s dalšími přáteli a využili volný prostor k obstarání potravy. Již opáskovaní jsme směli dorazit na výstaviště už po 4. hodině před zahájením oficiálního programu, abychom si v klidu prohlédli všechny stánky a nějak se v areálu zorientovali. Ne, že by se toho moc změnilo, ale bylo celkem fajn si vše projít, aniž bychom se museli vyhýbat všudypřítomným davům. Na zahájení jsme se ale nakonec nepodívali a dali místo toho přednost deskovkárně, kde se nám Forsa snažil představit Scythe. Jakmile jsem si sedla na židli a snažila se soustředit na všechny kartičky a figurky před sebou, přepadla mě šílená spánková krize. Do festdancu moc času nezbývalo a já začala mít seriózní obavy, že zaspím přímo na pódiu. Z hry jsem toho tedy bohužel moc nepochytila a beztak se kolem šesté odtrhla, abych se šla podívat na výrobu triček.

Sešla jsem se se zbytkem skupiny v kavárně, a když už jsem nemohla aktivně přidat ruku k dílu, alespoň jsem proces fotila a obtěžovala poblíž sedícího Greka. V duchu jsem samozřejmě už litovala svého rozhodnutí vystupovat. Upřímně bych byla dost ráda, kdyby páteční odpoledne v práci ubíhala stejně neúprosným tempem. Chvilku jsme ještě skotačili u restaurace poblíž Moravy a najednou jsem byla v zákulisí Rotundy a spolu asi s dalšími 50 soutěžícími si snažila najít koutek, kam aspoň hodím svoji tašku s věcma. Místní šatna nebyla zrovna nejprostornější a rozhodně potřebám festdancu nedostačovala. Vesměs ale na místě panovala dost pozitivní a příjemná atmosféra. Pár lidí nám ještě přišlo vyjádřit své sympatie, což bylo samozřejmě neskutečně milé. Na řadu jsme tuším šli jako osmí a čekání to nebylo zrovna dlouhé. Ještě před vstupem na pódium jsem byla neskutečně vynervená, ale s prvními tóny Baby Shark vše nějak záhadně opadlo a my vyběhli na plac.

Myslím, že jsem si asi nikdy v životě tak neužívala stát před hromadou lidí v "záři reflektorů". Ale tak pozitivní reakci z publika jsem fakt nečekala a i když vím, jak jsem se v jedné části zasekla, hrozně jsem si to užívala. Nervozita byla fuč a zbyla jen radost z té dokonalé taškařice. Na rozdíl od ostatních skupin bylo naše vystoupení poměrně krátké, takže ta euforie ani nestačila vyprchat. Bylo to opravdu báječné! Tím spíš, že to člověk vůbec nemusel brát vážně a cíl pobavit publikum byl splněn. Ještě jsme se pak podívali na zbytek soutěžících a po konci soutěže jsme se jako pravé celebrity účastnili ještě několika focení :) Bylo to skutečně parádní a zábavné, všem zúčastněným za to patří dík a snad se nás nebudou tolik zlobit ti, co berou ten tanec o něco vážněji :)

Odtrhnout se mi podařilo až někdy krátce po desáté, a to už program zrovna moc možností nenabízel. Setkala jsem se znovu s mrožem a šli jsme se alespoň podívat na Soutěžní AMV. Letos jsem byla nějaká líná a dokonce se ani neúčastnila hlasování zveřejněného ještě před festem, neměla jsem tedy ani tucha, co se na nás chystá. Některé kousky překvapily velmi příjemně, jiné o něco méně, ale celkově to byl takový příjemně oddechový program. Ale hlavně mě to donutilo teď znovu sednout k Mo Dao Zu Shi (což je taky hlavní důvod mého opožděného reportu, ehm).   

Poté už nám AF nemohl nic moc nabídnout, tak jsme se celkem s povděkem vydali na hotel. Byla jsem dostatečně plná dojmů na to, abych ze všeho nejvíc ocenila sprchu a měkkou postel. Navíc jsem si vzala do hlavy, že musím rozhodně jít druhý den v kostýmu a stihnout Yuffie. Tedy další velmi brzká vstávačka na obzoru.

Sobota

Spousta z vás to určitě zná taky, jednou se snažíte namalovat si ten ksicht o něco lépe a když už je skoro dokonáno, jebnete se řasenkou do oka. Mám pocit, že tohle se mi stalo možná tak podruhé za život. Netřeba asi dodávat, že místo kouřového oka byl v tu ránu na místě nevzhledný flek. Byla jsem fakt ráda za to, že jsem vstala s dostatečným předstihem, nepropadla panice a použila ručník. Asi o hodinu později jsem vzbudila svého mrožího otroka (ehm tedy "drahý partner ktorému hrozne moc dakujem ze sa obetoval a šiel tu a som mu za to naveky zaviazaná"), aby mě zašněroval do korzetu. Výhoda těch látkových je, že ať je utáhnete jakkoliv, není to skoro cítit. Možná jsem i trochu ráda, že jsem z toho koženého už vyrostla. Svých 20kg nadváhy jsem se tedy pokusila zamaskovat steampunkem a s radostnými výrazy ve tváři jsme vyrazili zpátky do útrob výstaviště.

I tak si ovšem myslím, že začínat s tak dobrými přednášejícími v 9 ráno je tak trochu zločin proti lidskosti. Na Zákeřné vody videoherního pirátství jsme dokonce dorazili i bez ranního šálku kávy. Naštěstí nás už samotný úvod v podobě vyšperkovaného videa dostatečně probudil a připravil na hodinovou jízdu skvělého obsahu, pirátských funny faktů a kočky Wilfreda. Nejdřív došlo na obligátní historii pirátství, kde jsem si též s láskou zavzpomínala na devadesátky, kdy i v takové díře, jako je Podkrkonoší řádila vypalovačská mafie a v temných koutech se prodávala cédéčka za vskutku nekřesťanské sumy. Zajímavostí je, že u nás docela i frčely kolekce demíček :D člověk si vybral z ofiko katalogu a pak už jen donesl obaly na nosiče. Naštěstí jsem už v té době začínala být správný nerd, takže jsem si hry zvládla upirátit sama. To bylo pak radosti, když si člověk pod stromkem rozbalil třeba krabicovku Pharaoh, Baldurů II apod.

Ale konec nostalgického okénka. Je pravdou, že v té době jsme vlastně kopírování her nevnímali jako něco špatného, dělal to tak prostě každý, internety nebyly, v regálech Kauflandu se taky ty největší pecky neválely a o hrách, které vychvalovali na stránkách Levelu (nebo Scórečka, tfuj) jsme si mohli jenom nechat zdát. Můj tehdejší BFF měl navíc ještě i zmíněnou kopii NESka - polský Pegasus. Veškeré kapesné jsme tak šetřili na tajemné žluté kazetky a volné víkendy trávili na Trutnovském vietnamském tržišti jejich průzkumem. U nás prodávaly hry děsně předražené, doteď si pamatuji, že takový Intergalactic Ninja nás vyšel na 600,- Uf. Říkala jsem něco o konci nostalgického okénka? Ach :(

Od dalších podobných příkladů jsme se pak volně přesunuli k možnostem, jaké mají samotní vývojáři, aby vám podobně nekalou činnost buď překazili, nebo alespoň dost znepříjemnili. Osobně podobné kreativní praktiky vítám s neskonalým nadšením. Nejlepším případem je asi zmiňovaný Game Dev Tycoon, kde obvykle váš business dojede právě na pirátství. Sice se tu teď taky přiznám k nepravostem, ale zase by byla škoda, kdyby to zapadlo - podobně vtipné to bylo například i ve hře Drakensang, v jeden okamžik je vaše postava uvržena do žaláře a musí počkat na příchod NPC, aby si mohla vykecat cestu ven. Majitelům jistých speciálních kopií pak pochopitelně žádná návštěva nepřišla. Geniální! Těch záseků tam bylo ještě víc, ale u většiny stačilo se jen trochu prohrabat v registrech :) protože ano, všichni piráti se hezky sdružovali na internetových fórech. Na svou obhajobu chci alespoň dodat, že jsem si tu hru pak skutečně koupila a poslední roky už fakt nepirátim! Je ale docela škoda, že už se tolik nenosí vydávání demíček, docela by mě zajímalo, jestli by to mělo na statistiky nějaký vliv. Nedávno jsem si třeba takhle vyzkoušela FF XV, abych si byla jistá, že mi systém hry bude vyhovovat. Zkoušení si her předem je asi většinou celkem alibismus, ale jsou případy, kdy by to člověk ocenil.

Od srandiček se pak pochopitelně přešlo i k trochu vážnějším příspěvkům na téma, jak moc pirátství studiím škodí. Asi tu opravdu nemá moc smysl nějak moralizovat, ale ráda se pokusím předat poselství přednášky - když už musíte krást, aspoň neokrádejte malá, nezávislá studia. Nenuťte ty chudáky žrát omítku. Vydat v dnešní době hru, která se dostane do povědomí hráčů (aniž by ji třeba předtím ukradli Čínani) není žádnej med a i když třeba nebude tak dokonalá jako některé AAA tituly, pomůžete nejen celému hernímu průmyslu, aby si zachoval potřebnou diverzitu, ale těch pár lidí bude mít aspoň jako vy třeba na kafe. A to se myslím vyplatí!

Hodnotit Yuffie jako přednášející myslím už ani nemá moc smysl, opět byla skvělá, tentokrát nemám, co vytknout. Potěšily mě i pirátské funny facty i to množství práce a času, které do přípravy přednášky vložila :)) a pochválila mi kostým, to se musí ocenit! :D

V programu se nám následně objevilo drobné, půlhodinové okénko, které jako by si přímo říkalo o kafepauzu. Naběhli jsme tedy ke stánku Putovní pražírny a konečně do sebe dostali ten neodolatelně návykový mok. Po ranní kávě je na světě hnedka lépe, věřte mi. Jsem skutečně častá, že se Brňáci rozhodli nás i počas conu zásobovat kvalitním zrnem!

Cestou k hlavnímu pódiu A2 jsme ještě procházeli přes stage, kde už Hintzu zpovídal Jirku Vyzourka reprezentujícího Ramen Brno. Bohužel jsme stihli jen pár otázek a pak se museli zase vydat o kousek dál za Matějem a jeho přednáškou: Nový kreslíř na scéně: umělá inteligence! Jestli bych někoho označila za nadějnou vycházející hvězdu, pak právě jeho! Ano, uhádli jste dobře, pochválil mi kostým, dokonce ne jednou! Ale vážně, několikrát jsme to s mrožem zmínili, jakmile jsme schopní obsah přednášky vygooglit během 10 minut, prakticky pro nás nemá význam a zřídkakdy přináší nějakou přidanou hodnotu. O tom u Matěje nemůže být řeč. Přiznám se, že novinky ze světa AI nesleduji až tak bedlivě, takže jsem skutečně netušila, jak daleko je v případě kresby, ale to rozhodně nebylo jediným přínosem tohoto programu. Nechybělo pochopitelně seznámení s terminologií, které bylo myslím ke kognitivním schopnostem průměrného posluchače, vysvětleno dostatečně dobře a srozumitelně. Mrožovi možná chyběl trochu větší detail, ale já jsem toho názoru, že by to spíše uškodilo a vzhledem k probírané problematice nebyla nějaká hlubší znalost problému až tak důležitá.

Po úvodní nalejvárně přišla velmi zábavná část rozeznávaní obrázků, zda se jedná o lidský či AI výtvor. Některé případy byly celkem zřejmé, ale občas jsem se i pěkně sekla. Člověk se občas musel zaměřit skutečně na drobné detaily, které AI nemá ještě tak dobře vychytané. Došlo i na nějaké ty vtipné faily a pak už se přešlo na konkrétní zástupce. Mezi prvními byl zmíněn například DeepCreamPy sloužící k decenzurování hentai obrázků, pro spoustu otaku jistě velmi užitečný nástroj :) Nutno dodat, že většinu zmíněných nástrojů přednášející sám vyzkoušel a dobře poukazoval na jejich klady i zápory. Pro mě byly například velmi zajímavé generátory anime obrázků z fotek či scenérií. Případně informace o nové kryptoměně v podobě AI generovaných waifu, jestli do něčeho budu investovat nějaké šušně, pak právě sem :))

Budoucnost kryptoměn? :)

Celkově přednáška moc hezky odsýpala a byla plná zajímavých informací. Jedinou vadou na kráse budiž asi podmínky pro samotného Matěje, který chudák vůbec neviděl bez stání na samém okraji, co za slajd si právě prohlížíme a neměl během celého hodinového programu ani možnost se pořádně napít. Nějaký přenosný pultík by tohle jistě zvládl. Já jsem pak jen sledovala, jak se stále blíží víc a víc okraji pódia a pořád jsem přemýšlela o tom, jaké by to bylo, kdyby spadl :) To se naštěstí nestalo, takže jsme opět mohli být svědky dalšího skvělého programu.

Po skončení přednášky mě navíc možná tak trochu na popud Greka (kterému jsem dělala chvilku společnost, ach!) oslovil kolega bloger Honza 135 (na jehož report se doufám můžeme taky těšit) a strávili jsme několik příjemných chvilek debatováním o rozličných tématech. Je pravda, že psaných reportů postupem času bohužel ubývá. Sama jsem se svěřila, že dávám stále přednost psanému textu před videem. Možná i jen proto, že to celkově zabere mnohem méně času a nikdo se nemusí dívat na můj škaredý ksicht :) je to pro mě i mnohem příjemnější forma ke vstřebání informací. Sice jsem se většinou dříve více učila z odposlechu, ale videorecenzím jsem prostě nikdy nepřišla na chuť. Jen doufám, že se ve mně probudila aspoň trochu sociální stránka a nechovala jsem se jako úplný degenerát, nejsem moc zvyklá na to, že by mě někdo jen tak oslovil :))

Následující hodinku volného času jsme pod vedením mrože a forsy strávili hledáním něčeho poživatelného. Nejdřív jsme měli smělé plány, že vyrazíme někam do města, ale to bychom bohužel museli vynechat následující přednášku. Chudáka Honzu jsme tak táhli s sebou až k zastávce a zase zpět, abychom se zastavili u nepříliš dobrého ramenu v A2. Instantní nudle za 50,- nejsou nejlepší deal, ale zase chápeme, že je to festivalová cena. No, měla jsem hlad, ráda jsem to zblajzla. Honza pak zmizel na omalovánky a my ještě vyrazili nachytat trochu kyslíku ven a pořídit pár fotek.

Na další bod programu jsme se velmi těšili. Lukáš „Ghost“ Haládik, známá to postava z Bohemian Interactive, nám měl v přednášce Sekiro, Nioh a ti další… osvětlit, co je tak fascinující na sengoku éře a proč se do ní tak často v pc hrách vracíme. Nioh máme s mrožem už úspěšně za sebou, Sekirem se postupně prokousáváme, takže to vypadalo jako program přesně na míru. Čekali jsme nějaké komplexnější rozbory zmíněných titulů, upoutávky na nějaké další, zajímavé postřehy a nevimcoještě. Po krátkém historickém okénku a podivuhodném představení tří "hlavních hrdinů" éry sengoku se pouštěla náhodná videa z her. Upřímně nevím, komu byla přednáška určená, hráči byli asi už velmi dobře obeznámeni s mechanikami obou her, znali i pár bossáků (dle občasných komentářů je všichni dávali levou zadní) a nehráči si z toho naopak zas nemohli moc odnést. Nějak se mi tam nedostalo odpovědi na úvodní otázky, krom zmínění typické estetiky, kdy na vás v kontrastu s krásnou architekturou, romantickým výhledem na koruny stromů obsypané květy či barevným listovým útočí odporná abominace. Ani například mytologii skrývající se za Nioh nebylo věnováno moc času, i když je to pomalu téma na samostatnou přednášku. Celkově to bylo takové nemastné, neslané a odcházeli jsme spíš trochu roztrpčení.

No, radši sem hodim toho parádního Roadhoga!

No, nic, co by nespravil šálek lahodné kávy. Další okamžiky jsme tedy věnovali menšímu občerstvení a prohlídkou natřískaných stánků. Sběratelé upomínkových předmětů si tu rozhodně přišli na své a měla jsem taky místy trochu problém odolat. Například skvělé americké limonádě servírované hned vedle kafestánku. V sobotním parném počasí rozhodně přišla vhod. Mrož si rovnou zašel na tortillu, která taky vypadala moc dobře a dělal mi chutě. S krajkovými rukávy, v paruce a korzetu se jí o něco hůře. Nejdřív jsem plánovala přežít den na maně, ale džusy udělaly podobnou službu. Kdybych byla modelka, namočím si do nich ještě trochu vaty, žel, byla jsem na dietě.

Původně jsem si chtěla ještě odskočit na Madoku a ty druhé, co selhali, ale nakonec jsem stihla jenom závěr. Možná to nakonec bylo jenom dobře, protože z těch útržků jsem zrovna nadšená nebyla. V hledišti jsem si hned našla Ariana s Grekem, abych je vyzpovídala. Mé obavy bohužel jenom potvrdili. Upřímně už si ani moc nepamatuji, o čem přednášející hovořil, protože mi to přišlo dost zmatené :D Snažil se sice vysvětlit, v čem vlastně spočívá kouzlo Madoky, jak definovat dospělé anime a dekonstrukci žánru, bohužel ne moc zdařile. Když už došlo na samotné klony u Shoujo☆Kageki Revue Starlight se ani moc nepozastavil, ačkoliv tam jsem jisté podobnosti vnímala. No, alespoň pohejtil Magical Girl Site, které mi taky přišlo spíš už na hraně frašky. No, kostým mi stejně jako předcházející přednášející nepochválil, takže za mě ne :D

Do začátku cosplay soutěže nezbývalo zrovna moc času, takže jsme se postupně přesunuli na začátek fronty k Rotundě. Tady člověk to VIPčko skutečně ocení. Sice jsem letos skutečně váhala, jestli se tohoto programu účastnit, ale výhled příjemného posezení v klimatizované místnosti zněl nakonec docela lákavě. Nutno dodat, že letos se nám překrývalo hned několik oken programu a často to nebyla zrovna lehká volba. Cosplay soutěž ale už pravidelně patří mezi zdejší highligty a myslím, že patřím k lidem, kteří dovedou snahu jednotlivých účastníků ocenit. Letos překvapivě nebylo ani nějaké velké zpoždění a program se nepotýkal s mnoha technickými problémy. Měla bych jen asi pár výtek k moderátorovi, který poměrně často nebyl schopen správně přečíst jména soutěžících nebo jejich postav. Tohle je navíc přeci něco, co si může nacvičit dopředu, nebo se minimálně zeptat, jaká je správná výslovnost. Docela jsem ocenila, že došlo jen na pochvaly od sudích a už nebylo třeba se zdržovat RP otázkami na postavu. Konkurence mezi soutěžícími byla dost velká, i když se neúčastnila taková jména jako Tanakht nebo Germia. Letos podle mě nejvíce excelovaly dvojice. U mě nakonec vyhrály Tři oříšky pro Popelku v podání Arisu a Ayaku. Nejen provedení bylo naprosto dokonalé, ale hlavně nápad se scénkou! Jsem zvědavá, kolik dalších dvojic podobný koncept použije pro mahou shoujo přeměny. Každopádně moc gratuluji k výhře, byly jste skvělé! 

Trochu mě mrzí, že jsme posléze nezaběhli ještě na Lusi a její přednášku o emoji, ale z cosplay soutěže nám opět trochu vyhládlo a po více než dvou hodinách v sále jsme ocenili trochu toho čerstvého vzduchu. K občerstvení jsme si bohužel vybrali jakýsi sushi stánek, u kterého bylo poměrně prázdno (nějak mi to nepřišlo v danou chvíli podezřelé, prostě jsem si myslela, že s tím doběhli až teď) a zakoupili jeden ze setů. No co vám budu povídat, chutnalo to asi stejně hnusně, jako to vypadalo :D I regioJet má lepší sushi, a to je co říct. Malinko nás to nahněvalo, ale nakonec jsme z toho měli přeci jen spíš srandu. Jen škoda těch ostatních lidí, co za to byli nuceni zaplatit.

Volně jsme se pak přesunuli přes Artist Alley ke kavárně, kde u jednoho ze stolků už seděl Arian a Campari. Právě tu probíhalo sčítání hlasů ze soutěží a oba se tvářili hrozně moc tajemně. Myslím, že i kdybych na ně házela očka, neprozradili by nic :D tak jsem se raději věnovala zákusku. Kavárna opět nezklamala, hlavně Mrožův Míša dort byl mňamózní. Nějak jsme hromadně usoudili, že se zkusíme podívat na Anime světy, ve kterých (ne)chcete žít Olivera „MrTigerHD“ Černického, který je prý tou údajně vycházející hvězdou a slavným youtuberem s 12k odběry, což pochopitelně nezapomněl zmínit hned v úvodním slajdu. Nějak nevím, kam si nakonec Arian sedl, ale klidně jsem mu mohla svoje místo přenechat. Netuším, jaká je přednášejícího cílovka (a doteď jsem nenašla odvahu se na jeho videa podívat), ale odhadovala bych děcka 7-12 let. Alespoň takovým stylem hovořil ke svému publiku. Shodou okolností vedle nás seděl ještě Honza 135, který si taktéž mohl všimnout našich dost znechucených výrazů. Na gauči měl ještě posazeného Meona, který se dle mě (aspoň doufám) většinu času tvářit dost mrzutě a měl k tomu dobrý důvod. Nějak nevím, o čem to celé mělo být. Oliver nám postupně dost náhodně představoval nějaké anime světy, dost pofidérně popsal jejich klady a zápory a většinu času se kreténsky pitvořil a na položené otázky neodpověděl. Ne dík. Jeho projev nás neskutečně bolel a s klidným svědomím mohu tento divnopokus prohlásit za nejhorší část celého AF. Odešli jsme před koncem, nedalo se to vydržet. Ano, nepochválil mi kostým. Podle mrože je dotyčný zosobněním všeho špatného na youtube.

S členy Nedostatku soudnosti jsem pak řešila, jestli se budou účastnit Vyhlášení výsledků. Přišlo mi, že by bylo aspoň fajn se tam ukázat, i když si myslím nikdo z nás moc naděje nedělal. Ale to třetí místo by opravdu potěšilo, to zas né že né. Slezli jsme se tedy před Rotundou a čekali na pokyny orgů. Taky si myslím, že by mohli nějak předem všem účastníkům sdělit, že mají možnost přednostního vstupu. Nakonec si nás a VIP tedy zavolali. Ha, měla jsem multipass!!! Posadili jsme se hezky svorně do poslední řady a čekali na vyhlášení. Nejdřív došlo na nějakou taneční hru a pak konečně fest dance. Třetí místo obsadila skupina, co měla ze všech tří nejlépe nacvičený nějaký známý korejský pop song. Nemáme šanci. Musím přiznat, že jsem byla malinko zklamaná, bylo mi to líto, třetí místo by fakt bylo pěkné.
Jenže....

Pak to začalo. Prapodivný úvod s dost podezřelou zmínkou o skupině, co přišla obhájit bronz. Ne, to přeci není možné. Změnil se bodovací systém, kde bylo umožněno hlasovat pouze pro jednu skupinu. Mohli nám to dát jen kámoši a pár náhodných trollů. Když se sálem ozval "Nedostatek soudnosti", nemohla jsem uvěřit svým uším. Okamžiky radosti pak střídaly záchvaty studu, kdy jsem si říkala, jak je to trochu nefér vůči všem těm účastníkům, co se tolik snažili a vložili do toho nepoměrně více úsilí a času. Na druhou stranu to ale ukazuje, co lidé chtějí vědět a dokáže je potěšit ♥ už předtím jsme si říkali, že tu budeme pro všechny ty chudáky, násilím dovlečené partnery, co musí kpop přetrpět kvůli svým slečnám. Vlastně i Mrož by se letos mohl zařadit do této skupiny, baby sharka u nás doma slyšel opravdu nesčetněkrát :)) No, bylo to neskutečné, jsem z toho trochu vedle ještě teď. Naštěstí první místo vyhráli po zásluze !SCREAM, kterým jsem fakt fandila a pouštěla si je ještě ze záznamu. Tak uvidíme, jestli se něco nachystá i pro další ročník :)

Po nás přišla na řadu ještě AMVčka a byla jsem ráda, že se do první trojky umístili i moji favorité, i když úplný vítěz u mě až tolik nezabodoval. Popravdě jsem ale neměla moc mozkové kapacity na to, abych to všechno zpracovala. Naštěstí program končil o trochu dříve, tak jsme ještě stihli nějaké to skupinové selfíčko a vyslechli si několik dalších gratulací. Pak jsem opět odchytila svého drahého a šli jsme si vystát frontu na Greka. Tak nějak jsem letos všeobecně čekala, že budou přednáškové místnosti praskat ve švech a bez VIP nebude možné se nikam dostat, ale až na cosplay soutěž jsem nikde nenarazila na přecpaný sál. Dokonce ani Grek neměl plno!

A to si to zrovna letos zasloužil. Letem jiným světem opět patřilo k jeho velmi zdařilým pokusům (jo, několikrát mi řekl, jak mi to sluší) a to jsem ke Grekovi zvlášť kritická, páč si to jako letitý veterán zaslouží :) Isekai je možná mnohými považován za poměrně moderní subžánr, ale kde se vzaly jeho počátky? Na tuhle a všechny podobné otázky je pochopitelně správnou odpovědí - ve starověkém Řecku :) Od Platóna jsme se pak přesunuli od kupeckých her, politické satiře až ke třem stěžejním dílům jako jsou Čaroděj ze země Oz (Zardoz!!!), Gulliverovy cesty a Alenka v říši divů, která se stala inspirací pro spousty moderních děl. Už zde dokážeme rozeznat všechny důležité prvky formující základ žánru. Následně Grek dobře poznamenal, že hodnocení jednotlivých titulů a vnímaní jednotlivých, důležitých aspektů každého díla je silně subjektivní, a to, jak je pro nás v tomto případě anime titul zásadní, závisí na našem pojetí konzistence světa, jeho pojmutelnosti a hloubce uvěřitelnosti. Co je pro někoho nepřekonatelnou překážkou, může být pro jiného naprostou maličkostí a sama si to dost často hlavně při debatách s Grekem ověřuji, když dojde třeba na Madoku :)

Tenhle Grekův výraz sem prostě musí :D

Jsem ráda, že i v tak krátkém časovém rozpětí stihl nakousnout dle mého všechny podstatné elementy, jakými jsou přírodní zákony, biologická podmíněnost, společenské systémy, morálka a zisk/risk ve vztahu k vnímané hloubce příběhu. Co když lidem umožníme létat, svět budou obývat draci, bude přítomna magie, jak tohle vše ovlivní život lidí, jejich společenské zřízení, architekturu, hodnoty? Takové otázky by si měl vždy položit každý autor RPG i fanfikcí, a pokud možno jim věnovat dostatek pozornosti. O to víc jsem ale teď zvědavá, co mi řekne na Malazskou knihu padlých, která se se vším alespoň dle mého poprala na jedničku. Dále došlo na výčet několika zajímavých děl, mezi kterými nechybělo například moje milované Vision of Escaflowne, nebo 12 Kingdoms. Došlo samozřejmě i na SAO s trefnou poznámkou, že aspoň novela je na hranici průměru. Za mě jde taktéž o naprosté diletantství a sadu promarněných příležitostí, které takový setting (v základu poměrně zajímavý) nabízí.

A tenhle taky! :D

A protože je to Grek, bylo třeba mu hlídat čas, letos byla konečně Sušenka vybavena pořádnou střelnou zbraní, která ho skutečně dovedla zpacifikovat, a i když se nedostal k posledním slajdům, aspoň nepřetahoval. Jelikož jsem tentokrát jako jediné negativum shledala nadužívání termínu "slovutný" (se kterým nám Greku dost parazituješ i u dračáků!), chtěla jsem ho po konci programu jít i pochválit. Bohužel se kolem slovutného přednášejícího vytvořil už menší dav, tak jsem to stihla aspoň o něco později.

Totiž, opět si nějak neodpustil hejt na postavu Hitomi ze zmíněného Escaflownu, za což jsem mu samozřejmě musela jít vyčinit. Všechno by to vlastně dopadlo celkem dobře, kdyby se pak na moment nezasekl a nezačal přemýšlet o tom, co je na hlášce, že nesnáší hitomi, tak špatného.... Ehm, jak dlouho se to známe?! Tohle si skutečně beru velmi osobně! Chápu, že je to poměrně common jméno, ale vzhledem k mé často zmiňované náklonnosti k tomuto anime, je tuším velmi zřejmé, odkud mám svou přezdívku. Nehledě na to, že jako správná puberťačka jsem se pochopitelně v té době taktéž rozhodovala mezi dvěma chlapci! :)) Mmch u Escaflownu to byl téměř vždycky Allen - zženštilé obličeje a dlouhé vlasy mě neopustily doteď!

Jelikož jsme se přeci jen na nějakou chvilku zakecali, nechtělo se nám na další program jít se zpožděním, takže jsme místo toho zvolili úprk domů. Byla jsem už po tom celodenním běhání v botech vycpaných vatovýma tampónkama, aby mi lépe seděly, trochu utahaná a jelikož bylo celý den strašný vedro, měla jsem pocit, že musím smrdět v tom kostýmu na sto honů (jako asi půlka VIP návštěvníků -_-). Vidina sprchy byla skutečně neodolatelná a skutečně existuje máloco tak uspokojivého, jako sundat ze sebe všechen ten bordel a zachumlat se pod peřinky. Promiň, Mrož!

Večer ještě proběhla důležitá debata o plánech na neděli. Když už se Ramen Brno rozhodl prodloužit během AF otvíračku, byla by fakt škoda tam nezajít. Rozhodli jsme se tedy, že se připravíme o polovinu nedělního programu, abychom uspokojily i naše chuťové buňky. Teď je mi celkem líto, že jsem některé části programu vynechala, ale aspoň jsem celý fest přežila relativně v pohodě a nepotřebovala další den na rekonvalescenci.

Neděle

Bohužel bylo taktéž rozhodnuto, že půjdeme na nedělní část v civilu, zbytečně jsem tak tahala (no, teda spíš mrož, co mi bral zavazadlo) dvě sady oblečení, tři paruky a neskutečnou hromadu drogerie. Aspoň ale budu mít třeba na Aki čím překvapit. Díky rychlejší ranní úpravě a předem sbaleným zavazadlům jsme ale už před devátou brázdili uličky výstaviště. Vlastně si ani nepamatuji, kdy naposled jsme se účastnili tak brzkých programů. Šálek batche nám hned vykouzlil úsměv na rtech a s pohárkem horké tekutiny jsme zasedli na Foxovu přednášku o Historické přesnost zbrojí v anime na vybraných příkladech. No, bylo rozhodně vidět, že přednášející se historii věnuje a její jednotlivé etapy a vývoje zbrojí má v malíku, jenže mi tak trochu přišlo, že si vzal nějakou svou existující odbornou práci na toto téma a pak do něj náhodně vložil snímky z anime. Upřímně hodnotit zbroje v SAO mi přijde v základu trochu mimo, jelikož se v prvé řadě jedná o fantasy online hru a v té druhé jsou často animátoři trochu líní/nemají rozpočty na to, aby se zvlášť vykreslovali s jednotlivými prvky zbroje. Potěšila mě zmínka o Berserkovi či Virgin Witch. Ovšem vyčítat absenci přileb v kinematografii taky není úplně šťastné, není to rozhodně jen záležitost anime, stačí juknout třeba i na poslední řadu GoT. Divák prostě chce vidět svého hrdinu, nehrajeme si tu na historické dokumenty. A v online hrách si i já tu pokrývku hlavy schovávám! Po celou dobu se navíc operovalo s poměrně odbornými termíny, které mi nepřišly vždy dostatečně vysvětleny a upřímně nevím, jak to pak na běžného diváka anime působilo. Že jsou vě většině her/seriálech zbroje nerealistické až kokotské, víme tak trochu všichni, ale nutit tu nějakou historickou přesnost u čistě fantasy děl je na pováženou. Můj dojem byl tedy dost smíšený a nemohu říct, že by mě přednáška extra bavila.

Oproti tomu je Robert Waschka vždy sázkou na jistotu. Dobrým důkazem jsou i nekonečné fronty. U Bojuj podle svého charakteru tomu nebylo jinak. A začalo to skutečně slibně; vtipná úvodní scénka a slajd slibující další porci zábavy prodchnuté zajímavým a zamyšleníhodným obsahem. Jenomže to bychom se od počáteční otázky, zda každá postava představuje určitý jungiánský archetyp nesměli přesunout k random scénkám parodujícím nesčetné rpg tropy. Nějak jsem čekala, že se tu víc budeme bavit o tom nakousnutém rozdělení/charakterizací jednotlivých povolání, zkusíme to nějak víc rozebrat, najít k tomu paralely v jiných aspektech života (cesta za dospíváním) a ne se jen tak bavit nad ukázkou tuposti NPC v některých anime/hrách. Ano, scénky to sice byly občas velmi vtipné, ale člověku to nějak moc nedalo. Oba jsme odcházeli spíše zklamaní, Waschka má neuvěřitelný talent a charisma, je pak velká škoda, když obou darů nevyužije naplno.

Neměli jsme ani pak moc chuť se na místě déle zdržovat, ještě doteď mě mrzí, že jsme si místo toho nevybrali Animekvíz, kde jsme aspoň mohli ulovit Yuffie, aby nám podepsala kopii Hustýho nářezu, kterou si předtím ještě mrož pořídil. Záhy jsme nechali výstaviště za námi. Vlastně jsem se ani nestihla rozloučit se svými známými, možná se budu příště fakt víc socializovat. Mysleli jsme si totiž, že více lidí bude mít v plánu si zajít krátce po otvíračce na ramen, tak jsme pěkně naložili naše zavazadla do šaliny a vyrazili na Mendlák. V restauraci bylo překvapivě místa ještě poměrně dost. Oba jsme si dali festovní Naruto speciál, kimchi a yuzu limču. Byla to určitě skvělá volba! Ještě před jídlem jsme se pobavili nad vtipným návodem, jak ramen jíst, který má na svědomí...tadá...opět Yuffie. Skvělá práce! Recenze rozhodně nelhaly a musim říct, že zdejší jídlo předčilo má očekávání. Na pomyslném prvním místě je teda stále berlínský Cocolo ramen, ale Brňáci mu směle dupou na paty.

Spokojení a poněkud přežraní jsme pak ještě poslední hodinu strávili v kavárně Kafec, kde jsme ještě s Forsou mohli zhodnotit uplynulé dny a připravit se na realitu běžného života. Odjížděli jsme autobusem krátce po druhé hodině, tedy ještě před samotným zakončením, ale aspoň jsme se vrátili za světla. Naivně jsem si myslela, že se hnedka vrhnu na psaní reportu, ale láska k Mo Dao Zu Shi byla silnější :) I tak byl ten přechod do pracovního režimu vlastně docela pohodový. Znamená to, že už jsem tak stará a spoutaná okovy dospěláctví? Sakra, doufám, že ne!

Závěrem

Přichází okamžik pravdy. Jaký tedy byl letošní Animefest? Ráda bych napsala, že naprosto báječný, jenže to bych asi trochu lhala. Jistě, byly tu okamžiky naprostého nadšení, jenže prokládané i zklamáním. Největším zážitkem pro mě byl rozhodně Festdance a doufám, že si budu moct aspoň něco podobného ještě někdy zopakovat. Program byl letos opět velmi bohatý, ale kvalita kolísala. Možná jsem jen měla trochu smůlu, uvidím, co se pak dozvím od dalších návštěvníků :) Zaznamenala jsem i pár nedostatků v organizaci, ale u tak obrovské akce není jednoduše možné ohlídat vše. Navíc si myslím, že zrovna zdejší orgové naslouchají všem přáním a stížnostem a snaží se dělat každý ročník ještě lepším. AF jako takový pak funguje jednoduše skvěle. Trochu mě mrzí, že jsem se letos méně socializovala, ale mrož je taková malá protivná krysa, co se nechce s nikým bavit :D

Památka na knihovně, kdo uhodne, z čeho je prasátko, má zlatého bludišťáka! 

Pozitivní dojmy nicméně převažují a byla jsem ráda, že se zase mohu podívat na akci s tak skvělou atmosférou, ke které většina návštěvníků jen přispívá. Bavilo mě procházet se jak mezi stánky v Artist Alley (i když letos jsme si bohužel žádné printy neodnesly, páč ještě musíme vymyslet, jak si vše v novém bytě zařídit) i jen tak po areálu a kochat se všemi úžasnými cosplayi. Jen mě teda dneska strašně moc zklamalo, že Dude Lebowski byl fskutečnosti Endgame Thor. Třikrát fuj Marvelu, nakoukávám teď předchozí filmy a je to neskutečné peklo.

Za rok určitě plánuji dorazit zas! A už teď se těším na podzimní Akicon, musim do té doby najít nějaký fajn recept na muffiny :) Conování zdar a dík všem, co mi dělali o víkendu společnost!

P.S. - Možná jste si všimli těch podivuhodných zmínek o chvále mých kostýmů, skutečně netuším, kde se tahle fáma vzala, ale očividně na ní asi něco bude. Berte to jako návod pro příště, pokud budete chtít, ať vás taky pochválím :D

Tady je Mrožovo

----- ----- -----

Je pol druhej ráno a hitoma chcela nech niečo napíšem k AFku pretože som tam bol už veľa krát a zjavne teda usudzuje, že ma to baví. No, možno ma to mohlo baviť - kedysi dávno, ten prvý či druhý krát. Žiaľ, som človek ktorého opakovaná rutina omrzí pomerne rýchlo a AF tak už pre mňa stratilo čaro. Netvrdím, že by som nejak ultimátne trpel a premýšľal nad sebevraždou, ale celkový pomer cena/výkon mi príde proste nevyhovujúca. Človek si pak musí hľadať radosť v čom to len ide.

Ako minule i teraz ma tak najviac tešila možnosť s VIP vstupenkou predbiehať fronty commonerov a cítiť sa ako entitled, priviliged fuck. Nanešťastie mi prišlo, že ani jeden program nebol tak natrieskaný, aby došlo k onomu magickému "sedím tu, v prvých radách, nechcem tu byť ale baví ma, že blokujem miesto niekomu kto 20m stál vo fronte aby ho pak sklamaného poslali preč" momentu.
No, nevadí, aspoň je fakt že VIP umožňuje vždy dosť fajn miesto.

Toľko k úvodu, zbytok v stručnosti.

Piatok

Sme vstávali hrozne brzo, bol som unavený, niesol debilne ťažkú tašku a nevedel zaspať v student agency buse. Pobavila ex-bolševik bába a steward ktorý ju trochu pražil. Brno ako vždy ponúka super kafe v super kaviarňach, ako prvá bola klasicky Skog. Stretli sme sa tiež s "kamarátom" či ako človeka čo s nami sem tam niekde je nazvať. Hrali sme deskovku, tá mi prišla super a doteraz je to pre mňa zlatý bod celého AF, čo je spíše smutné než super.

Festdance som chcel vidieť pretože tam tancovala i drahá a ja mal tú možnosť vidieť ich nacvičovať u nás v byte. Príde mi proste super keď ide takto parta do súťaže kde sa hlásia primárne k-pop zostavy ktoré to berú hrozne vážne. Dosť ma ešte zosmutnilo, že i v tomto roku na takomto feste sa ale v publiku nájdu ľudia čo nájdu peniaze na vstupenku, ale už nie na deodorant. Všetky tanečné zostavy som asi nevidel, dosť som bol na mobile. Super boli iscream a ich cirkus a samozrejme Nedostatek soudnosti ktorým som úprimne tlieskal. Po tom sme videli kúsok nejakej dosť špatnej prednášky akože o feminizme a lolicon, na čo mám jasne vyhranené názory. Nie, čumieť na hentai kde mladé holčičky przní medveď nie je vzbura proti spoločnosti ani rebélia voči systému. Je to degenerace.

Sobota

Sme vstávali hrozne brzo, bol som unavený a nezaspal v šaline. Yuffie bola fajn, inak si toho zas tak veľa nespomeniem, dosť som mobiloval alebo premýšľal nad sebevraždou. Grek bol použiteľný, prednáška o AI ma ako jedna z mála i bavila, nioh a sekiro sklamali na prvej čiare a najhorší bol samozrejme týpek ktorý tam bol za cosplay špatného youtubera. Alebo to nebol cosplay? Jeden nikdy nevie.
Zo všetkého najviac ma potešila tortilla, tá bola fakt dobrá. A kafe. Kafe je na AF fakt boží, jediný iný fest kde som mal podobne kvalitný servis bol, prekvapivo, neporovnateľne menší Slavcon v Bratislave. Dúfam, že časom sa poučia všetky cony. Vyhoďte maidky, preč s nimi. Kafe má robiť profi barist(k)a v zástere pomocou kvalitného espresso nástroja, nie "veľmi moc kawai" slečna v maid uniforme s uškami a ocasom čo zaleje instant. Koniec maidkám, sláva baristom! Kávová revoluce na conoch!

Jo a ešte cosplay nebol zlý. Ale kafe a tortilla vedú.

Nedeľa

Sme vstávali hrozne brzo, bol som unavený, niesol debilne ťažkú tašku a plácal sa na AF na jednu prednášku. Ale aspoň som si kúpil komiks od yuffie a kotlety, takže asi cajk. Jo, prednáška bol vaška ktorý začal sľubne a pak to pretvoril do "haha, hihi, mocinky vtipné" scénky. Jakože, spomínam si že kedysi na prednáškach vyprával zaujímavo, predvádzal veci ktoré boli vtipné ale i trošku poučné (typu - tento super move z anime je fakt blbost, kirito je degenerát) a nie len vtipné. Jasan, človek sa zasmeje, ale tak vstával som fakt brzo tak by som chcel niečo viac.
Maník čo prednášal o zbrojách bol tiež celkom zaujímavý. Ako písala hit vyššie, prednáška bola miestami na dosť detailnej úrovni a riešila i typ rukavíc, miestami naopak až moc "SAO je blbosť, asi ste to nečakali, čo?!"

Nasledoval dosť super ramen (i keď ja mám asi stále radšej pho) a potom, nečakane, kafe.

Na nedeli bol celkovo samozrejme najlepší odchod domov.

AF nie je pre mňa. Už nikdy viac.