Gefängnis des Geistes: Mrože na Tchaj-wanu, den 11.-12. (Tainan, Kaohsiung)

Nechceme vás trápit každý den novým postem, takže jsme tu opět s příspěvkem shrnujícím hned dny dva! Navíc nám kus času opět zabralo cestování do dalšího města, ale konec řečí okolo, pojďme se na to vrhnout :)

Hrozba tajfunu už pominula a bylo na čase prozkoumat i pobřežní část ostrova nazývanou Anping. Jedná se o historicky velmi významné místo, neboť zdejší oblast byla jedním z prvních evropských kolonizačních center na Tchaj-wanu. Než jsme ale nasedli na minibus, museli jsme tělu dodat potřebné množství paliva v nedaleké kavárně, kde mají zatím tu nejlepší kávu na celém ostrově. Jelikož jsem si předchozího dne všimla, že je uvnitř i velká klec s kočkama, požádala jsem majitele, zda bychom za nimi mohli dovnitř. Svolil a ještě nám klícku otevřel, tak jsme si je mohli i pohladit. Den tedy začal nejlépe, jak mohl.

Tainanské kočkony!

K pobřeží z blízkosti našeho hotelu jelo hned několik linek, nejblíže jsme ale byli zastávce pro devítimístný minibus, což je sice poněkud zvláštní forma místní "hromadné" dopravy, ale cesta s ním byla celkem zážitek. Jak je tu většina řidičů poměrně ohleduplná, tenhle stříhal zatáčky jak rozený pirát silnic. První zastávkou na naší cestě bylo Navy Destroyer Museum a jak už název napovídá, jedná se o veřejně přístupnou loď ROCS TeYang (DDG‑925) přeměněnou na muzeum. Můžete se projít po její palubě, nakouknout na můstek, do velitelské části i rádiové místnosti. Krom toho tu z nějakého důvodu byla i výstava potvor z Ragnarok Online. A nebudu lhát, mám teď chuť si to zahrát :D Za 100 tchajwanských dolarů byl tohle asi ten nejlepší zážitek!

Poté jsme si udělali menší odbočku přes Yizai park k Eternal Golden Castle. To je menší pevnost postavená až v 19. století na ochranu před Japonskou invazí. V té době to byla jedna z nejmodernějších vojenských staveb a dnes v ní naleznete repliky děl Armstrong, které byly přivezeny z Velké Británie (a pak podle popisku zmizely neznámo kde ^^) či sochu Shen Baozhena, který ji nechal postavit. Celá stavba je lemována širokým vodním příkopem na rozích chráněná bastiony. V přilehlém krámku navíc bylo možné koupit speciální edici tchajwanského piva!

Následovala poměrně dlouhá pěší túra vedoucí skrze Lin Mo-niang Park zasvěcený bohyni Mazu, tj. ochránkyni námořníků, rybářů a mořeplavců. Zdejší socha, dosahující výšky 15m, patří mezi ty vůbec největší. Také je tu asi největší hnízdiště holubů, jaké jsme tu viděli a výstavka zajímavých artů.

Bylo to asi i poprvé, co jsme se ocitli na místě, kde na nás každých pár metrů nečíhal stánek s nějakými dobrotami nebo další pobočka 7 eleven :D a ráno bylo i trochu pod mrakem, takže jsme doma nechali sluneční brýle i pokrývky hlavy. Malinko to tak připomínalo typickou india experience, ale naštěstí ten úsek nebyl tak dlouhý a brzo jsme byli opět v civilizaci.

Našim dalším cílem byl Anping Old Fort, nebo také Fort Zeelandia, pevnost vybudovaná nizozemskou Východoindickou společností mezi lety 1624-1634. Z té původní se toho kromě kousku zdi ale moc nedochovalo, to, co na místě uvidíte dnes, bylo vybudováno mnohem později Japonci. Uvnitř je i menší muzeum docela hezky vysvětlující celou historii místa i dané oblasti.

Abychom to měli komplet, vydali jsme se skrze staré uličky lemované chrámy ke známé atrakci - domu prorostlého kořeny a větvemi banyanových stromů. Dříve místo sloužilo jako skladiště pro obchod se solí, ale bylo opuštěno, tak si ho příroda vzala za své. Kousek vedle je ještě zachovaná koloniální vila společnosti Tait & Co., kde je teď i menší muzeum kaligrafie a další skladiště.

Už jsme ale po celém dni byli docela uťapkaní, tak jsme se ještě zastavili v jedné z místních tradičních vývařoven na vývar a pak naskočili na bus zpět. Venku však bylo ještě stále světlo a já byla rozhodnutá, že naprosto nutně potřebuju koupit v Hayashi department store koupit dárek pro fufníka, tak jsme tam ještě zaběhli a rozhodli si tu vycházku i trochu prodloužit.

Dnes už byl Konfuciův chrám otevřen, tak jsme mohli nahlédnout i dovnitř (byť jen krátce) a vymyslet, co s načatým večerem. Našli jsme tu totiž jednu zážitkovou sushárnu, kde však měli předchozí dny zavřeno. Nu, řekli jsme si, že to zkusíme znovu... a dopadlo to naprosto stejně. Naštěstí tu bylo spoustu jiných, vhodných alternativ. Mrož však vybral tu, která byla dobrých 25 minut pěšky. Když mi to prvně oznámil, říkala jsem si, že to ještě dáme, nebude to přeci tak daleko, google mapy kecají...

No, tentokrát nekecali. Naštěstí bylo uvnitř volno a všechno to trmácení se nakonec vyplatilo. Opět jsme si vychutnali vynikající sashimi i sushi a plni elánu se rozhodli jít pěšky i zpět. Aspoň nám trochu vytrávilo. Krokoměr pak večer ukázal krásných 22k kroků, což byl zatím druhý nejvyšší výsledek za tuhle dovolenou. A mně se udělal první puchýř -_- Aspoň jsme ale viděli budovu muzea umění za tmy, což rozhodně stálo za to. A kachny. Koukněte na ty kachny!

Den 12. - odjezd do Kaohsiung

Vzhľadom na fakt, že sme poslednou dobou leniví jak prasce, sme sa rozhodli do Kaohsiungu cestovať taxíkom – ono to popravde nie je zas tak drahé a tá cca hoďku a pol cesta vďaka tomu utiekla rýchlo a bola maximálne pohodlná. Vlaky a MHD sú tu fakt skvelé, ale on ten taxi, keď máme baťohy, fakt pridáva. Obzvlášť keď je to od hotelu k hotelu! Odpadajú teda starosti s presunom na stanicu, čo sme využili, a miesto trmácania sa a hľadania platformy sme miesto toho navštívili tú samú kaviareň s veselým psom a kočkami. Najlepšie kafe doteraz, fakt jako.

Rozloučení s Tainanem

Kaohsiung nás privítal dobre vypadajúcim hotelom (len teda slečna na recepcii anglicky nedávala skoro nič) a štandardným „check-in po 15.“ Tak sme ako správni turisti vyrazili, nečakane, najskôr na kafe (ktoré bolo hodne fajn a navyše s pekným posedením) a následne do nákupáku, ktorý máme doslova cez ulicu. Štýl tohoto obchodného centra sa však ukázal ako príliš chaotický pre naše európske mozgy – jednotlivé obchody sú rozhádzané trochu chaoticky, miešajú sa obchody s oblečením so stánkami, kde sú random blbosti alebo jedlo, pomerne ľahko človek omylom opustí jeden obchod bez zaplatenia, aby skončil inde a podobne. Nejak sme ale zvládli nakúpiť nejaké náhodné kraviny v jednom krámku a vošli do ďalšieho – kde to spočiatku vyzeralo ako zbierka náhodných japonských vecí, primárne kľúčenky, hračky, následne trochu kozmetiky...

No, nakoniec sa z toho vyklul japonský reťazec, ktorý slovo chaos fakt povýšil – sekcia s blbosťami a kozmetikou nemala pokladňu, miesto toho sa voľne prešlo do zvyšku supermarketu. A jak niekedy jemne nadávam na Albert alebo Lidl, že sú tam veci rozhodené divne, tu to bol čistý chaos. Ovocie vedľa šálok na čaj. Oblečenie u piva. Jogurty a saké vedľa seba, ale také víno musel človek hľadať u sušených rýb. Navyše to neboli klasické regály, kde sa dá odbočovať do rôznych sekcií, ale spíše dlhý tunel lemovaný náhodne rozmiestneným tovarom. Ja jako chápem, že pointa je proste ísť a nakupovať a pri hľadaní brať iné veci a teda generovať profit, ale tyvole, i tie nightmarkety sú organizované zmysluplnejšie. Ani za boha by som nevedel, v akej sekcii sme brali čo – ak by som musel kúpiť niečo znova, jediná možnosť je zase to celé prechádzať.

Pozdní oběd v obchoďáku

Táto výprava nám samozrejme zožrala dosť času, takže nasledoval presun na hotel – ktorý je fakt nádherný, pravdepodobne to najlepšie, čo sme doteraz mali. Stihli sme dokonca happy hour, teda drobné občerstvenie zdarma v jedálni, okrem iného je tu i fitko alebo (čo je fakt super) práčka a sušička.

Tú sme ale využili až večer – pre tento moment bola cieľom vychádzka k pobrežiu, kde je hodne atrakcií a turistických zaujímavostí. Vlastne neviem, ako presne to celé popísať – je to niečo ako nejaký brnenský hipster warehouse mixnutý náplavkou – priestor pre mladých, stánky, obchody, sekáče, letné kino, kaviarne i výstavy umenia. Perfektná atmosféra, skvelé občerstvenia, radosť to len tak prechádzať. Celé mesto je moderné, v noci nasvietené mrakodrapy dopĺňajú atmosféru hodne inú než historický Tainan, no rovnako, ak nie viac, príjemnú.