pondělí 14. října 2013

30 Day D&D Challenge: Day 29 - What is the number you always seem to roll on a d20?

    Předem se omlouvám, že tu na vás nečekal další příspěvek už v neděli, ale bohužel jsem se nakonec vrátila až po jedenácté hodině večerní a jednoduše nestíhala (však to znáte, zarezervuje si lístek na 16:30 a pak okolo druhé zjistíte, že se vám ale vůůbec nikam nechce, tak si tu dovolenou ještě trochu prodloužíte....na maximální povolenou míru).  Krom toho se ještě trápím tvorbou jedné postavy na Andor. No ideální prostředí k nějaké jiné tvůrčí činnosti...

Day 29 - What is the number you always seem to roll on a d20?


    Jelikož mám v plánu napsat o prožitém víkendu samostatný post, vrhnu se rovnou na věc. Dnešní téma naštěstí nevyžaduje žádné hlubokomyslné úvahy a vyvolává spíše jen řadu poměrně zábavných historek. Ve spoustě klasických tabletop RPG je právě kostka obvykle jediným nositelem náhody a prostředkem k vytvoření celé řady zajímavých událostí. Ovšem neměla by být jediným :) Ačkoliv si myslím, že tento nešvar se snad týká už jen minima her. Co se dříve na fórech hodně řešívalo, byla otázka, zda by kostky měly přímo rozhodovat o smrti postavy - například, když chce postava přeskočit na druhou stranu útesu a moc dobře ví, že taková akce je nad její síly, ale z nějakého důvodu se domnívá, že tu není jiná možnost - a pak ji nechá vypravěč hodit a dopadne to fatálním neúspěchem. 
Teď je otázka, zda prostě nechat nebohou postavu zemřít v útrobách propasti, nebo jí nabídnout ještě nějaké východisko. Sama jsem toho názoru, že smrt postavy by měla zapříčinit buď vůle, nebo nějaká totální pitomost postavy (rozhodnout se skočit, když je třeba opodál provazový žebřík) - jenže i tohle se občas blbě posuzuje a ještě tu vyvstává otázka, jakou míru tolerance zvolit. Což je ale věc, která se po nějaké té kratičké debatě před začátkem hraní dá poměrně snadno vyřešit (rozhodně lépe než v okamžiku, kdy je výsledek této debaty již skutečně potřeba). V tomhle ohledu jsem zatím vždy měla štěstí a narážela na vypravěče se shodným názorem na tuto problematiku :) 

Abych se ale vrátila k dnešní otázce. Tak trochu jsem se chtěla rozepsat na nějakém tom mírnějším tématu, než propustím uzdu šílenému hejtu na adresu kostek. Vzájemně se opravdu nenávidíme - vím, že jsem to už někde říkala, ale opakování - matka moudrosti. Můžu ty mrchy sbírat jak chci, starat se o ně sebelépe, ale dobrá čísla mi nikdy házet nebudou. Zkoušela jsem si vždycky půjčovat kostky od spoluhráčů i ty "prokleté" od vypravěče, ale nemělo to žádný efekt. Z nějakého neznámého důvodu se prostě rozhodly, že se mi asi líbí cifry jako jako 3, případně 4 - které vidím při svých hodech asi nejčastěji. Doufám, že mi to Bůh oplatí na koťatech!
Na druhou stranu tahle sranda mohla vést alespoň k naprosto geniální situaci, kdy se v nějakém podzemním komplexu střetla dvojice "elitních" asajsinů v souboji na život a na smrt. Obvykle máme ve zvyku na základě výsledku na kostkách nějakým způsobem slovně popsat, co se ve hře odehrálo (takže v případě neúspěchu postava třeba zakopne a sama spadne na nůž...nebo je to úspěch jiného asajsina? :))) - hrozně hezoučkatý mechanismus, který dovede hru pěkně oživit a oběma stranám umožní si hezky vyhrát s prostředím. No a teď si představte takový souboj vrahounů, kdy ani jedné straně nepadne číslo větší než 5. Pár hodin reálného času. To už si člověk nevystačí se zakopáváním, narážením do zdi apod. . Ke konci byla situace už tak zoufalá, že se to můj soupeř rozhodl vzdát, neboť se začal domnívat, že ho nejspíš nějaká zlá síla proklela. 

V podobném prostředí se během jednoho sezení odehrávala bitva v uzavřené místnosti plné harampádí. Hráčské postavy tam nabíhaly tak nějak postupně a vždycky si měly při vstupu do prostor hodit, jak na ně zareagují připravení nepřátelé. Došlo opět k velmi kouzelné situaci, kdy první příchozí hodil jedničku a vypravěč ho nechal sklouznout se o rozbitém nádobí. Jenže tohle se opakovalo i u druhého hráče. Na kostce opět 1! Nádobí se stalo ústředním protivníkem celé skupiny hrdinů! :) A podobných situací jsme tu měli nespočet, tyhle dvě mi ale mezi tím stále nějak vyčnívají. Tedy doufám, že vás alespoň trochu pobavila představa obou scének a já se mohu jít v klidu věnovat dalším povinnostem. A zítra se tu setkáme u závěrečného postu ;)


Žádné komentáře:

Okomentovat