pondělí 14. října 2013

Další proflákaný víkend, aneb dozvuky prázdnin

    Už dlouho se tu neobjevil článek, kde bych se nějak souhrnně zabývala tím, co se dělo v mém osobním životě v posledních měsících. Ne, že bych si myslela, že to lidi nějak extra zajímá, ale nějak trpím potřebou některé věci prostě zaznamenávat :) Navíc se toho v jistém smyslu odehrálo opravdu hodně a byla by škoda, aby některé události prostě zapadly. Takže tu máme další takový hezký příběh...

     Začnu tak nějak poeticky od začátku, aby bylo vůbec jasné, co takového samotářského člověka vede k tomu, aby se jen tak sebral a vyrazil na prodloužený víkend na cestu do Brna. Vlastně to všechno začalo téměř před rokem (přesně 28.12.2012 v 1:14 ráno), kdy jsem se rozhodla napsat jednomu andořanovi, co vedl jeskyni na motivy Malazské knihy padlých od Stevena Eriksona. Po návratu z Indie jsem opět nějak zatoužila někde hrát a tohle mi přišlo jako dobrá volba. Tohoto člověka jsem si navíc jako správný internetový stalker všimla už v jiných diskuzích a působil na mě dostatečně kompetentně. Vlastně jsem měla spíš strach, že moji žádost odmítne, protože na něj nebudu dostatečně dobrá hráčka. Domnívala jsem se, že mě značně převyšuje jak znalostmi, tak věkem a sama moc dobře vím, jak mam v tomto ohledu někdy na Andoru nižší trpělivost. Nicméně jsem se nakonec odhodlala a byla přijata. Abych si s dotyčným měla možnost ujasnit ještě nějaké detaily ohledně tvorby postavy a lépe ho poznala, vzala jsem si na něj ICQ. A tím to všechno začalo. Příběh jako z pohádky :) 
Záhy jsme nějak zjistili, že krom zájmu o Malazskou knihu padlých, kterou považujeme pomalu za svoji bibli, sdílíme mnohem více věcí. Smysl pro humor a i určitý světonázor. Krom toho se tato má "spřízněná duše" projevila jako strašlivý cynik a drzoun, což mi bylo ještě o dost sympatičtější. Ačkoliv posléze nastal docela velký šok - zjistila jsem, že dotyčnému je jen 18 let! Což mohlo v zásadě znamenat dvě věci; buď jsem sama extrémně nevyspělá a zamrzla jsem někde v těchto letech, nebo se mi podařilo natrefit na vzácně uvědomělého jedince. Ať už je pravda kdekoliv, mám od té doby někoho, s kým mohu trávit dlouhé hodiny na internetu a stále je, co si povědět.

Obecně je zajímavé, jak lidé jako já, dovedou k někomu jen z pouhé internetové známosti k někomu přilnout a začít ho považovat za osobu tak blízkou, že je možné se jí s lecčím svěřit. Dělám to vlastně i tady na blogu, ale také zase jen do určité míry. Každopádně tohle pak obvykle funguje vzájemně, takže jednou došlo k tomu, že jsem si dotyčného pozvala  k sobě, do Prahy. V době, kdy řešil jednu těžší životní situaci. Vlastně jsem ani nečekala, že tuto nabídku přijme, ale stalo se. Takže jsme si zašli na hrozně "romantickou" procházku na matějskou a po krásách hlavního města. To, co fungovalo přes internety, tu bylo stále - což taky není vždy úplným pravidlem.  
Navíc se mi ho podařilo ještě více naočkovat na anime (díky Berserkovi), takže jsme se dohodli, že naše příští setkání se uskuteční na Animefestu. A pak tu byly prázdniny a s nimi andorské srazy. Jako první Lichnice, kde jsme se domluvili, že spolu budeme ještě s jedním společným známým v jednom stanu - v tom mém. Jako nováček na těchto akcích se mě pochopitelně držel a tak nějak jsme se tam zapsali jako taková pěkná dvojka. Většinu času jsem tam proseděla s ním a vůbec mi to nevadilo. Byla další Praha. Pak jsem měla ještě nějaké další akce, třeba GameCon, který jsem si letos neužila až do takové míry, že bych o tom chtěla psát. A naprosto nečekané pozvání na Slovensko.

Takže jsem letos poprvé navštívila naše sousedy. Byl to asi zatím ten nejhezčí týden, jaký jsem měla možnost zažít. Odtržená od všeho vlastního jsem si mohla v klidu relaxovat a řešit jen to, co si dám k jídlu a na jaký kouknu seriál. V tu dobu jsem něco takového opravdu potřebovala a vůbec se mi nechtělo vracet :) Občas ještě kouknu na nějaké ty fotky a na tyhle časy vzpomínám. Už v tu dobu mi bylo jasné, že tu vzniká něco mnohem trvalejšího. Skoro bych už ani nečekala, že si najdu ještě nějakou tak blízkou osobu. Už jich okolo sebe několik mám a nikdy jsem zvlášť netoužila jejich řady rozšiřovat. Ale přesně v takových chvílích se pak může všecko převrátit vzhůru nohama :) 
Na dalším andorském srazu se situace opakovala. Společně jsme kolikrát utíkali od ostatních, protože jsme si v sobě tak trochu posilovali jistý druh odporu k některým debatám a typům chování, kterého jsme se prostě nechtěli účastnit. Na mnoho osob to asi působí doteď dost komicky, ale na to "sere pes". Pravda je taková, že člověk si ve dvojici kolikrát dokonale vystačí. Ačkoliv úniky ke kalícím kamenům za podobně naladěnými lidmi přišly taky vhod. 

Přijel za mnou dokonce i na CIAF, abychom mohli společně čumět na letadýlka. A teď jsem se já naoplátku vydala do Brna. Ještě se mi podařilo zorganizovat sraz stratégů (k čemuž mě na Andoru tak nějak dotáhl a já si tam našla jistý druh zalíbení), takže jsem měla možnost zase poznat několik dalších zajímavých individuí a jinak jsme vlastně řešili opět jen to, co budeme jíst a na jaké koukneme anime. Teda nutno podotknout, že studenti v Brně se mají opravdu královsky - pizza s krevetama za 50,- , tuňák s hranolkama v bufetu taktéž - a opravdu poctivá a chutná porce! Začínám jim závidět. Částečně jsem to měla i jako posunutou oslavu svých narozenin a ještě byla pozvána na jednu takovou k jednomu z členů šermířské skupiny, kam chodí. Zase tedy pohodička. Na pořadu dne bylo tentokrát Mushishi a naprosto geniální seriál Ergo Proxy - ten opravdu doporučuji, už jen kvůli luxusnímu soundtracku
Hlavně jsem zase zjistila, jak moc mi prospívá, když můžu být odtržená od všeho vlastního. Jen v takovém prostředí si dokážu skutečně odpočinout a přijít na jiné myšlenky - čemuž tedy značně přispívá i přítomnost podobně naladěné osoby, zvlášť, když jde o nějakou tvůrčí činnost. Takže mě ani nestíhají jakékoliv výčitky svědomí za to, že jsem během těchto dnů nic neudělala a odložila veškeré povinnosti na neurčito. Stálo to za to. A abych nezapomněla, dostala jsem i ten naprosto nejúžasnější dárek - ručně šitý LH kostým ♥ Tím, že je to vlastní práce, si toho vážím o dost víc, takže díky moc, Maxxi! :) Za tohle všechno a i naše další skvělé nápady, protože mi jsi skvělou inspirací a společníkem!


4 komentáře:

  1. Hrozne hezky se to cte, ackoli se to vubec netyka me. Je super, kdyz si clovek najde takhle blizkou spriznenou dusi.

    Jinak taky jsme meli v parte cloveka, ktery nas (tehdy tak triadvacetilete az petadvacetilete) pekne vychovaval a daval nam skvele a moudre rady do zivota. O svem veku nemluvil, ale my jsme casem zjistili, ze ackoli zevnejskem vypada na 35, je mu teprve cerstvych osmnact. Stale se s nim hrozne rada a pravidelne setkavam a je mi velkou oporou. Nekteri lide jsou proste vyspelejsi, na veku nezalezi.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Je potřeba zmiňovat i ty pozitivní věci - už při tom psaní je člověku hned lépe.

      A máš pravdu, soudit jen podle věku nejde. Kolikrát jsem byla překvapená, nakolik rozumně se dokázali chovat opravdu mladí lidé a jak si s nimi člověk porozuměl. Navíc si pak sama připadám hnedle mladší, což je jen další pozitivum. Mít nějakou spřízněnou duši, která ještě dovede být oporou je obrovské štěstí a je potřeba si ho vážit :)

      Smazat
  2. Super, že sa ti u nás na Slovensku páčilo, tak snáď ďalšie prázdniny ti to vyjde zas, že sa skočia nejaké tie hory :)
    Inak pekne napísané, som rád, že ťa ešte neseriem a ver, že sa bavím a relaxujem rovnako dobre. A videl som metro, muhahaha.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Však proto jsem takovou pochvalnou ódu napsala, fakt chci vidět ty vaše hory :P ;) A nezapomeň na sapu, tu u vás taky nemáte! :))

      Smazat