NatsuCon 2014

    Další ročník Natsuconu je už definitivně za námi, svého přítele jsem odeslala zpět na Slovensko a mně nezbývá nic jiného, než se opět pustit do psaní :) Je ovšem nutné zmínit, jak moc velká oběť to pro mě je - krom toho, že jsem v posledních týdnech neměla téměř žádný volný čas, podařilo se mi i přes všechny nesnáze postavit nového miláčka (čti PC), vhodně pojmenovaného Behelit, kterého jsem si pochopitelně nestihla ani pořádně užít. Naopak mě má drahá polovička ještě celou dobu provokovala zprávami o tom, jak skvěle se na něm hraje, zatímco já dřepěla v práci a čučela na excelovský tabulky :) Krom Witchera 2 tu už mám zprovozněný i Divinity: Original Sin a opravdu mě svrbí ruce... :)

Předconový shon

Ač jsem se někdy před měsícem zařekla, že se pokusím trochu zvolnit tempo a pokusím se nějak lépe organizovat svůj volný čas, moc se mi to nepovedlo. Všechny víkendy jsem byla někde v tahu a mé velkolepé plány na kostýmy a další obvyklé conové radosti pomalu začaly ztrácet kontury. Což ve mně pochopitelně vyvolávalo jistou rozmrzelost a různá stádia nasranosti. Po dvou jinak naprosto úžasných LH akcích, o kterých bych se ještě někdy ráda zmínila, jsem byla poměrně vyčerpaná a skoro ani neměla náladu nic dalšího řešit. Pak do toho ještě přišel nový počítač. Při jeho skládání jsem měla střídavě chuť skočit z okna a zaškrtit malého Čunčila.
Do toho mi na ksichtu vyrašily dva naprosto odporný beďary na bradě, který ale opravdu ukrutně bolely (tedy krom toho, jak hnusně vypadaly). Bylo tedy na čase vyrazit do drogerky a obstarat si nějaké maskovací sráčoviny. Při pohledu na účtenku se o mě pokoušely mdloby. Navíc to ve výsledku mému ksichtu beztak moc nepomohlo a měla bych na nový Diablo i s datáčem :)
Posledním hřebíčkem do rakve byla pak zpráva, že staffáky na místě očekávají už v devět. Musela jsem vstávat ještě dřív jak do práce, což mi už tak činí často problémy. Večer před conem jsem se navíc odmítla připravovat prostě proto, že jsem na to fakt neměla náladu.

Pátek

Ráno bylo kruté. Vstát se sice dalo, ale ve chvíli, kdy se mi mou roztřesenou rukou povedlo rozmatlat linku na očním víčku, propadla jsem zoufalství. V záchvatech asociálna jsem měla chuť zamknout se na záchodě a na akci se vykašlat. Nejvíc to pak odnesl můj přítel, který musel veškeré mé nářky poslouchat a ještě jsem ho peskovala za každý menší nedostatek. Mít nalinkovaný celý měsíc dopředu mě opravdu neskutečně irituje a dovádí k šílenství. Nakonec jsme na místo dorazili s půlhodinovým zpožděním, protože o snídani jsem opravdu přijít nechtěla. To bych pak asi skutečně vraždila :)
Samozřejmě jsem tam byla jako jediný dement už v kostýmu, což mi můj drahý musel též několikrát připomenout. Po obvyklé pozdravovačce s přáteli jsme si zjišťovali, co a jak a vrhli se do přesouvání židlí a dalších záslužných činností. Nakonec se ale zakempovalo v hlavním sále, kde mi Campari v předstihu promítal AMV Hell (které jsem tak měla alespoň možnost jednou vidět) a další zábavná videa. Tak nějak jsem nabyla pocitu, že jsem na místě vůbec nebyla potřeba a skutečně stačilo dorazit třeba okolo druhé, jak to udělali mnozí další. Oběd v blízké restauraci Chapadlo byl alespoň takovým menším balzámem na duši. Ačkoliv na mě v té stříbřité paruce, skoro loli šatičkách a obřím butaneko v ruce nekoukali zrovna nadšeně :) Poslední přípravy se pomalu chýlily ke konci a já se náhle ocitla za pultem infostánku, kde jsem v prvních čtyřech hodinách conu měla předstírat, že vím, co se kolem mě děje. Po otvíračce se k nám nahnaly doslova davy vymáhající si svá trička a toužící po plackách. To už jsem ale naštěstí byla ve svém živlu a začala si akci skutečně užívat.
Sice jsem i tentokrát narazila na několik nedostatků, ale ty s dovolením zmíním až v závěrečném hodnocení. Nejvíce potěšující situace nastala asi ve chvíli, kdy se na místě ukázal Grek, celou dobu na mě civěl a nepoznal mě, dokud jsem nepromluvila. Z toho, co jsem měla možnost zaslechnout, nebyl rozhodně jediný :) Vzhledem k tomu, jak často se tu objevuje i celá řada velmi negativních komentářů, jsem za to docela ráda. Dává mi to jistou naději, že i následující cony budu schopna s trochou té snahy přežít ve zdraví :) První 4 hodiny utekly jako voda a já měla konečně možnost užít si i něco z toho programu. Byl to pak docela šok, když jsem opustila své malé království a viděla akci v plném proudu.

Můj páteční převlek :) myslím, že mě skoro nikdo nefotil, takže mám jen tuhle nekvalitní mobilovku :)

Jako správný kočkofil jsem hned zamířila na přednášku s názvem Kočka v japonské kultuře od Sykysana. Krom toho, že jsme se dozvěděli, kterak kočka do Japonska vůbec přišla, nám přednášející poměrně zábavnou formou ukázal, jak byla v průběhu dějin vnímána a zobrazována. Též publikum seznámil se slavným japonským bobtailem a mimo jiné nás zasvětil do tajů kočičího zbarvení. Ač jsem si skutečnosti, že tříbarevné mohou být jenom kočky velmi dobře vědoma, nikdy jsem si to nevztáhla na butaneko :) Nejzajímavějším bodem byly pak rozhodně kočičí ostrovy - myslím, že bych měla pomalu začít šetřit, protože se opravdu musím alespoň na jeden z nich někdy podívat. Přednášku hodnotím nanejvýš kladně, na Sykysanovi sice byla (hlavně zpočátku) trochu znát nervozita, ale výslednému dojmu to příliš neubralo.

Po takto příjemně stráveném čase jsem se ladně přesunula na Anime, ktorým k sláve dopomohla hudba pod taktovkou Sainta. Jelikož patřím k tomu mizivému procentu, co čte anotace, čekala jsem od přednášky skutečně výčet skutečně vypečených kousků a raritek. Místo toho nám Saint naservíroval seznam jeho oblíbených skladatelů a anime, jejichž OST si zřejmě doma poslouchá. To by samo o sobě ještě nebylo tak špatné, kdyby přednáška netrpěla celou řadou faktických chyb a nepřesností. Skladatelé, podílející se na tvorbě soundtracku, mají jen zřídka na svědomí opening, který nám byl obvykle pouštěn jako ukázka. Potěšila mě tedy aspoň přítomnost mého oblíbeného Texhnolyze, ovšem opomenout někoho jako je například Hirasawa Susumu, to je prostě hřích! Navíc byl na místě přítomen i Grek, se kterým jsem měla pak tu čest jet domů, takže jsem si k tomuto tématu vyslechla nejedno nepěkné slovíčko.

Jelikož jsem stará, opravdu jsem se vydala už po skončení přednášky domů. Celou dobu jsem hlavně měla utkvělou představu o tom, že má další služba začíná až v poledne následujícího dne, jenže chyba lávky! Tentokrát jsem měla být na místě už pěkně na osmou O_o Nadšení by se dalo krájet!

Sobota

I v sobotu jsem svůj souboj s oční linkou ve fixu prohrávala. Fakt lidi, nekupujte to! Tedy pokud jste stejná nemehla. Gel a štěteček je pro nás ultranešikovné asi nejlepší volbou. Jelikož jsem opět neměla moc náladu strojit se hnedle ráno do korzetu, raději jsem zvolila retro zelené šaty s puntíkama, krátkou červenou paruku a opět tak dokázala překvapit několik svých známých. Člověk by neřekl, co těch pár kosmetických změn dokáže.
S přítelem jsme se pak hezky uvelebili za pultem, zjistili, že od předchozího dne se nic moc nezměnilo a čekali na první vzrůšo. To přišlo docela záhy. Od devíti totiž začínala přednáška Ecchi & Hentai - Hranice mezi nimi od jistého Mártyho. Všimla jsem si, že do místnosti zaplulo několik mých známých včetně Hintzáka, což by také nebylo nic neobvyklého, kdyby ovšem po cca 3 minutách nevyběhl se smíchem ven. A několik dalších ho následovala. Seběhla jsem se k hloučku, abych si vyslechla, co tak úchvatného se za těmi zavřenými dveřmi děje. Už podle komentářů ostatních mi bylo jasné, že půjde o skutečnou událost, zanechala jsem tedy svého přítele v infostánku a sama to šla omrknout. Není přeci nad vlastní dojmy. Po dvou minutách jsem musela sál opustit, protože jsem přes křeče v břiše měla problém dýchat. V tak kratičké chvilce jsem se od individua, které vypadalo jako pod vlivem omamných látek totiž dozvěděla, že "nó, do takový scifi akčňárny prostě sex nedáte, žejo, to se prostě nedělá" a podobné perly. V ecchi se třeba vůbec neukazují odhalená ňadra atd. O mizerné úrovni projevu přednášejícího ani nemluvě. Myslím, že v mnoha ohledech překonal i slavného Zenyho, jehož výstupy řadím k tomu nejhoršímu, co lze na conech zažít. Naštěstí jsem nebyla sama tohoto názoru a přednáška byla nakonec samotnou Akiko zrušena.

Pak už služba probíhala tak nějak standardně. Kdosi k nám přinesl Nvidii Shield, takže měl i můj drahý o zábavu postaráno. Na mé občasné zlé pohledy a poznámky, proč mi nepomáhá s obsluhou lidí, mi obvykle odvětil, že nemá lidi rád a prý to sama moc dobře zvládám :D Využila jsem pak alespoň vzácných volných chvilek k tomu, abych se dolů zastavila pro matcha drink a cestou ještě raději zkontrolovala nabídku ostatních stánků. Díky tomu se mi podařilo u toho s japonskými dobrotami ulovit poslední pár krásných mističek.

To je ona! Naprosto dokonalá :)

Jelikož bylo po konci naší služby v hlavním sále (který také zrovna neoplýval velikou kapacitou) beznadějně narváno, rozhodla jsem se zamířit na Lesk a bídu kurtizán od Clover. Ačkoliv jsem si vždycky myslela, že o tématu vím poměrně dost, Clover mě opravdu mile překvapila. Nejenže si připravila skutečně poutavou prezentaci, ale byla schopná velmi dobře odpovídat i na všetečné otázky zaznívající z publika. Doplnila jsem si tedy vzdělání a pak už se konečně rozhodla jít se převléci do steampunku.

Když už se s tim člověk tahal, byla by škoda nechat to jen tak ležet v báglu. Navíc jsem si u lolitek pořídila hnedle dva další doplňky, které jsem prostě musela vyzkoušet. Bohužel jsem ale letos neměla po ruce žádného hodného fotografa, takže nemám žádný dokumentační materiál, což mě i docela mrzí. Příště budu muset myslet i na tohle.

Časově jsme si to rozvrhli tak akorát, abychom stihli Díla západních autorů v anime a manze od Křehké Figurky. Ač ji jistě už samotný sběr informací musel dát hodně práce, nejsem zrovna velkým fandou přednášek "zpoza desky stolu". O dost lépe by působilo, kdyby si slečna stoupla před publikum a začala vyprávět. Opět se jednalo o klasický výčet přepracovaných děl, přičemž byl obvykle kladen důraz na ty spíše kosmetické (barva vlasů a šatů hlavní hrdinky) změny oproti originálu. To mi taktéž nepřišlo moc zajímavé, spíše bych uvítala trochu hlubší rozbory o tom, jakým způsobem s jednotlivými tématy naznačenými v západních dílech nakládají. Případně perličky v podobně atypických zakončení některých z příběhů (Romeo a Julie sežráni stromem atd.). I přes tyto (z  mého pohledu) nedostatky šlo o zajímavou a poměrně dobře zvládnutou přednášku. Času stráveného na ní rozhodně nelituji.

Posléze se moje a přítelovy cesty rozešly. On zamířil na Rusko-japonskou válku, já zašla zkontrolovat Greka, který si na nás chystal přednášku o Seiyuu a jejich světě. Ulovila jsem si příhodné místo hned v první řadě, čímž pádem jsem byla označena za jeho "sličnou asistentku", dostala do ruky hromadu horalek a měla za úkol odměňovat posluchače za správné odpovědi na Grekovy otázky. Byla by asi škoda zabírat tu hromadu prostoru stále se opakujícími slovy chvály, tak tu jen vypíchnu ty největší perličky. První přišla hned v úvodu, kdy se nám Grek snažil osvětlit, kde se vlastně vzalo označení "Seiyuu" a vymyslel pro něj i velmi příhodný překlad - hlarec, případně hlarečka, pokud se budeme bavit o ženě. Mám takový pocit, že tento termit u nás velmi rychle zdomácní a já jej též s radostí převezmu a budu zneužívat při psaní pravidelných dojmopostů, protože u protivného seiyuu obvykle netuším, jak napsat a musím googlit! Hlavně bylo vidět, že si s přednáškou dal opravdu práci a doslova nás zahlcoval celou řadou zajímavých informací. Mé povědomí o tomto řemesle bylo skutečně značně povrchní a myslím, že jsem si toho opravdu dost odnesla.

Můj drahý byl dokonce tak laskav a sepsal komentář k výše zmíněné přednášce a byla by škoda vás o jeho osobní dojmy ochudit:

Rusko-japonská válka - konflikt s překvapivým koncem

Keďže mám stále pomerne veľký záujem o históriu a rád si v rámci nej rozširujem obzory uvítal som možnosť prednášky o Rusko-Japonskej vojne (tej z 1905). V anotácii stálo „celé dva roky konfliktu si rozoberieme z niekoľkých uhlov a vysvetlíme si hlavné dôvody ruskej porážky“ čo neznie zle, sám o danej udalosti nejaké informácie navyše mám, takže som bol pomerne zvedavý na nejaké tie zaujímavé uhly pohľadu či detaily, však šlo o pomerne prekvapivý vývoj situácie – ako napovedá už názov prednášky.
Prednáška nenadchla – v podstate som sa nedozvedel takmer nič nové, prišla mi krátka (cca 40 minút, z toho snáď 5 minút bolo vysvetľovanie že ide o konflikt z 1905 nie 1945) a akosi vágna – jasné, že nechceme extrémne detailné popisy bojísk a postupov ktoré prebehli, no zhrnúť dôvody ruskej porážky do výrokov „Ruská armáda bola zle vycvičená, všetci dôstojníci okrem Makarova neschopný, zato Japonci boli vycvičený a vystrojený skvelo“ mi tiež nepríde zrovna ideálne. Potešilo zameranie na konkrétnych veliteľov konfliktu, sklamalo úplné vynechanie pozemných operácií – vlastne sa z bojísk spomenulo len obliehanie Port Arthur a Cušima.
Prednášajúci ale neprednášal zle, nemôžem povedať, že by som sa nudil a pre ľudí ktorí o konflikte predtým nepočuli to mohlo byť i pomerne obohacujúce. Do budúcna by som doporučil trošku viac detailné spracovanie konfliktu – spomenúť napríklad bitku u Yalu, rozhodujúci Mukden či proste fakt, že to bola pekná predzvesť ako budú vypadať boje vo WW1 atď.
Nakoniec vlastne najviac pobavila bába-historička ktorá pomerne sebaisto vyzdvihovala kvality Čiernomorskej flotily a následne pomerne zmätene spájala potopenie Prince of Wales s Pearl Harbor.

Poté jsem se společně s přítelem a Amaltheou vydala prozkoumat místní čajovnu, kde jsem si chtěla užít trochu toho klidu nad šálkem dobrého čaje. Cestou jsem ještě nabrala dalšího známého a pohodlně jsme se usadili k jednomu ze stolků. Tak nějak jsem očekávala, že se místní obsluha zvedne a zeptá se, co dobrého bychom si dali. Jenže to jsem se šeredně spletla. Dotyční se vyvalovali u vodní dýmky a spokojeně pokuřovali, jako by metr od nich nikdo neseděl. Takový přístup nás poměrně naštval, tak jsme se zvedli a šli to zkusit do maido kavárny. Marex se s námi už bohužel rozloučil, takže jsme zůstali ve třech.

Maido kavárna je takovou kapitolou sama pro sebe, nebo jsem alespoň já takový dojem, z těch několika útržků hovorů získala. Na rozdíl od čajovny si nás alespoň obsluha všimla a byla schopná si zapsat naši objednávku. Ovšem s jejím doručením to bylo už poněkud horší, a to jsme chtěli obyčejné tousty. Po cca půlhodině, kdy se nám jedna z maidek přišla za zpoždění omluvit poprvé, jsme už začali spřádat teorie, jakým způsobem zaměstnanci nebohé kavárny loví po Praze suroviny. Za další cca půlhodinu (a vlastně možná i déle) jsem se tedy zašla připomenout. No, tousty jsme nakonec dostali. Se srdíčky z kečupu za 50,- Kč (což byla dle mého celkem přehnaná částka). Nějak se nám však ani po dojedení toustů nechtělo z místa pryč, takže jsme si tam pěkně seděli dál a tak trochu škodolibě se bavily nad bezradnýma maidkama, které zřejmě přemýšlely, jak nás dostat pryč. Zeptat se, zda si něco dáme, opravdu nestačí. Místní butler, jakožto jediný člověk při smyslech, nám pak přišel velmi slušně naznačit, že tam jaksi zabíráme místo. Jenže to už bylo v okamžiku, kdy jsme si s přítelem z kategorie pochutin objednali nudlovou polévku. Tady se nám asi někdo chtěl pomstít. Po opět velmi dlouhé době nám přinesli miniaturní misku, kde byl možná necelý jeden centimetr vody a v ní nalámané nudle, polovina z nich byla samozřejmě ještě suchá a jelikož na to nasypaly pytlíčky se všema dobrotama, bylo to tak slaný, že se to skutečně nedalo žrát.

Snímek pro ilustraci :) aspoň je z něj vidět, že jsem tam fakt pobíhala v kostýmu a na hlavě mám krásný doplněk od Rabbit Heart. Přítel už v tuto chvíli svůj boj s "polévkou" vzdal.

Tohle už pro nás byla pomyslná poslední "kapka", tak jsme se rozhodli kavárnu konečně opustit. Nutno ovšem dodat, že jsme probrali celou řadu zajímavých témat a vymysleli několik návrhů na velmi zajímavé cosplaye. Třeba takový Hannibal okusující na stole lidskou nohu, případně přítelův oblíbený Breivik atp. Zvlášť u takových charakterů je třeba zaměřit se na správný RP, což vedlo k celé řadě velmi zábavných průpovídek.

To už ale v jednom ze sálů začínala NeoWormova přednáška o fenoménu RWBY a Monty Oumovi, na které jsem prostě nemohla chybět. Jelikož jsem pouze kdysi dávno zachytila trailer na Red, zajímalo mě, kdo za tím stojí a zda se vůbec vyplatí věnovat tomu více času. Krom velmi chytlavé hudby a děsně_cool_holčičky s ještě víc cool zbraní jsem na tom nějak nenacházela nic extra. Spíš mi to přišlo jen jako další dílko pro nadšené puberťačky. Skutečnost ovšem byla na hony vzdálená. Monty Oum si pozornost opravdu zaslouží. Samotná přednáška byla velmi dobrá, informačně nabytá a ocenila jsem i další ukázky z autorovy tvorby. Co mě ovšem ale neskutečně vytáčelo, byly projevy některých z posluchaček - jestli mi opravdu něco dokáže zkazit náladu, pak dementní pištění slečen, které si asi spletly místnost a chtěly určitě na yaoi. Jako je krásné, že viděly asi všechna videa, ale to si mohou laskavě sdělit třeba po skončení přednášky, nebo alespoň potichu, aby nerušily samotného přednášejícího.
Následující bod programu mi ale naštěstí opět zvedl náladu. Takřka na poslední chvíli jsme s Marošem vpadli na Videohry a reklamu v podání Yuffie. Tímto si tato velmi sympatická slečna definitivně získala pomyslné prvenství na žebříčku top přednášejících. Upřímně si jen těžko dokáži vybavit člověka s tak příjemným přednesem. Působí velice přirozeně a navíc si dovede opravdu skvěle vyhrát se slovy, což je maličkost, které si já nesmírně cením. Když k tomu připočteme velmi poutavá témata, nemůžete jinak. V hodině, která uběhla jako nic, jsme nahlédli do tajů některých skutečně obskurních marketingových strategií herních gigantů. Skoro jsem si až říkala, že by vymýšlení podobných pytlovin byla přesně práce pro mě. Ostatně sama v marketingu pracuji, ovšem v "otrockých dolech" a mohu přemýšlet leda o tom, kterak si ušetřit s jednotlivými úkony co nejvíce času :D

Jelikož jsme potřebovali nějakým způsobem zabít čas do půlnoci, kdy nám začínala další zábavná služba, rozhodli jsme se na místě zůstat a počkat si na přednášku Jak přednášet o hentai 2.0. Bohužel se ale přednášející na con nedostavil, takže jsme to nakonec vzdali a šli si raději aspoň na ty dvě hodinky lehnout.

Neděle

Vstávat o půlnoci byl opravdu boj. Celí rozespalí jsme se tedy vydali na pouť chodbami a hledali osoby, co měly mít službu před námi, abychom si zjistili podrobnosti a oficiálně je propustili. Ač jsme se doopravdy snažili, nebyla dvojice k nalezení. Na infostánku nám sdělili, že nějací lidé odpadli a možná to byli právě oni. No, leccos tomu nasvědčovalo. Pochůzkáři měli mimo jiné za úkol vynášet z pater odpadky, což podle zasviněnosti chodeb nikdo už docela drahnou dobu nedělal. Tak jsme se dali do práci. Musím přiznat, že jsem byla unavená jak čert a skoro doufám, že to byla má poslední noční. Už jsem na to asi opravdu moc stará :) Naštěstí se během noci nepřetržitě promítaly filmy, takže jsme si obvykle šli na chvilku posedět do sálu. Na chodbách byl naštěstí klid a myslím, že ani nemělo moc smysl tam dřepět. Připomenula jsem si tak první Ghost in the Shell a Matrix :) Samozřejmě jsme občas vyběhli ven, abychom si ověřili, zda je vše při starém, ale filmy byly to jediné, co nás drželo při životě.

Člověk by řekl, že po tak vyčerpávajícím dnu bude spát jako zabitý a nejlépe až do oběda. Nařídila jsem si budík pěkně na desátou, protože jsem Drakarnovi slíbila, že se jistojistě zúčastním jeho dopolední přednášky, která prý dokonce vznikla na můj popud. Jenže zvyk je železná košile a já se poprvé probudila okolo šesté, přesně jako když vstávám do práce. Vydržela jsem se převalovat asi ještě dvě hodiny, a pak se šla raději chystat. Přítel tímto nebyl zrovna moc nadšen, ale nakonec zas až tak nebrblal. Okolo deváté jsme vyměnili žravenky za opravdu obří porci vajíček a lahodně vonící bylinkový čaj. Jestli mi opravdu něco dokáže zvednout náladu, je to dobré jídlo. Díky tomu, že jsme si takto přivstali, měli jsme možnost stihnout D-Toxe a jeho Japonskou mytologii a její odkazy v anime.

Upřímně jsem byla na dotyčného zvědavá, na svém předchozím výstupu (tuším na Aki) mě zrovna moc nepřesvědčil. Nebudu dlouho chodit okolo horké kaše - tentokrát to bylo snad ještě horší. Krom nicneříkající anotace jsem byla svědkem opět jednoho z nejhorších projevů na conu (když nepočítám existenci předčící i Zenyho). Krom samotného úvodu, kde mimo jiné zaznělo, že dotyčný o náboženství neví zhola nic a proto se o něm zmiňovat nebude, jsem se dozvěděla, že Susanoo byl "ale fakt hustej týpek". Poměrně poetická japonská mytologie a příběh o zrození světa byl převyprávěn rádobykrutopřísnou mluvou, která k tomu ale opravdu nesedla. To je asi k tomu dodatku, že to "nebude bráno stylem hodiny dějepisu"- ha ha. Po chvilce jsem podvědomě začala počítat i věčně se opakující "jakoby" a výraz "speciální" využívaný v opravdu obskurních slovních obratech. Možná jsem skutečně jen zlý hnidopich, ale dotyčný neměl na podobné pózy rozhodně nárok. Navíc jsem s každou další zprasenou větou získávala dojem, že veškeré informace získává maximálně z jedné publikace a jinak ví o tématu velký kulový. Dost tomu nasvědčovaly i četné opravující komentáře z řad publika.
Když pomineme samotné naprosto tragické podání tématu, zastavím se i u samotné osnovy přednášky. Od bohů a stvoření světa náhle přešel k démonům a následně další havěti, což bylo uvozeno maximálně tak nadpisem na slajdu. Celkově přednáška nedržela pohromadě, člověk se kvůli hulvátskému podání nic nedozvěděl a odcházel maximálně rozhořčen. Fakt doufám, že nebudu jediná, komu tohle leze na nervy.

Bylo na čase si trochu zchladit žáhu. Zamířila jsem tedy na Monomýtus anime, což bylo z mého pohledu i nejzajímavější téma z celé té nabízené škály přednášek. V příbězích, jejich stavbě atp se jakožto fantazák a příležitostný dračákista vrtám velmi ráda a byla jsem zvědavá, jak se s tímto poměrně náročným námětem Drakarn popere. Začal obvyklým vymezením pojmů a volně navázal cestou hrdiny podle Cambella, kde s posluchači detailně prošel jednotlivá stádia. A jelikož jsme byli na Natsuconu, nesmělo chybět jejich napasování na známá anime, která mmj sloužila jako velmi dobrá ilustrace toho, že se východní produkce od té naší v základu zas až tak neliší. Závěr byl pak věnován ještě podrobnějšímu rozboru seriálu Code Geass, kde jsem se bohužel příliš nechytala, neboť jsem tento kousek po cca 2 dílech zavrhla a zatím se nenašel nikdo, kdo by mi byl schopen vysvětlit, proč by bylo moudré s tím ztrácet čas :) To je ovšem čistě můj problém a Drakarn zde odvedl skutečně velmi dobrou práci a já se budu těšit na další díl o hrdinech :) Potěšil mě i závěrečný seznam zdrojů, u přednášek podobného typu je dle mého opravdu dobré ho do své prezentace zařadit. Tedy samozřejmě za předpokladu, že jste daná díla skutečně četli a víte, o čem mluvíte ;))

Následoval hromadný přesun do hlavního sálu, kde už se pomalu chystal Blok krátkých experimentálních přednášek. Ve zkratce jde o projekt dávající přednášejícím šanci promluvit i o minoritních tématech, které by nešlo (nebo by to možná bylo i zbytečné) natáhnout na celou hodinu. Každý tak dostane svých cca deset minut slávy a je jen na něm, jak s nimi naloží. Myslím, že je to opravdu výzva, dokázat diváky smysluplně zabavit v tak krátkém čase rozhodně není jen tak. Jenže jména jako Hintzu, Yuffie, Sykysan a Kalisto byla rozhodně zárukou kvality. Škoda, že se k nim nakonec nepřipojila i Akiko, ale snad někdy příště...
Teď už ale k přednáškám samotným; Kalisto si vzala na paškál své oblíbené hrdiny z DC univerza a zkoumala, jak se krom záchrany světa dokáží vypořádat i s takovými běžnými věcmi, jako jsou například rodičovské povinnosti. No, nebyli na tom zrovna nejlépe a Robinovy zelené spodky asi dlouho nevymažu z paměti. Yuffie nás přesvědčila o zásadním významu krabic a toalet ve hrách a navíc mi objasnila, proč kočky tak často rubou krabice - nejedná se totiž o bohapustou likvidaci, nýbrž obousměrnou komunikaci! Hned následující den jsem pozorovala Sira Winstona Čunčila, abych si povšimla i nápadně odlišného chování v přítomnosti kočičí toalety. Pokaždé, když svou malou kadiboudu opouští, je navíc nadmíru hovorný. Začínám mít i zde podezření o nějaké nekalé činnosti!
Sotva jsem stačila znovu popadnout dech, vylezl na pódium Hintzu se svým úžasným tématem "Jak se nezlepšovat". Tady musím skutečně zatleskat! Musím říci, že jsem si jeho slova vzala k srdci a nepřestanu polevovat ve své dobrovolné stagnaci. Jsem skutečně ráda, že je tu osoba, která mi v tomto rozumí a dokáže mé rozhodnutí akceptovat :))
Na posledního Sykysana čekal opravdu nelehký úkol, laťka byla nasazená skutečně vysoko a jelikož bylo až do posledního okamžiku utajeno, co si na nás kdo připravil, s napětím jsem očekávala, s čím si hodlá získat srdce svých posluchačů. Tak šťavnatou třešničku na dortu myslím nikdo z nás nečekal. Popis trablů s operátory linky 1188 dostal nejednoho z nás opravdu do kolen. Velká škoda, že v neděli zřejmě "neoperují" a nebylo možné se s nimi spojit. Jejich odpověď na otázku "Co je to otaku (případně yaoi)" by mě opravdu tuze zajímala.

I přes Marošovy protesty jsme pak přeci jen zamířili na 25+ japonských podivností od Sušenky. Jednalo se o klasickou výčtovou přednášku mající za úkol představit nám co možná největší kuriozity, které člověk může najít opravdu jen v Japonsku. Jelikož na nás doléhala únava, opustili jsme sál předčasně. Přednáška to sice nebyla vůbec špatná, ale kvůli narvanému sálu se na místě skoro nedalo dýchat a my už tak začali docela umírat.

Následující hodinku jsme se motali převážně okolo PC, kde jsem si na tom největším herním dělu musela samozřejmě zahrát starého Jazze - no starého, dvojka je pro mě ve skutečnosti ještě dost nová, já vyrůstala na úplně prvním dílu! Mé marné pokusy zdárně proskákat první lvl pak přitáhly několik rozumbradů, co mi byli schopní neustále dokola radit, co mám dělat. Asi není nutné dodávat, že se mi dařilo o to hůř. Jestli něco nemám u hraní ráda, pak je to publikum. Když jim konečně došlo, že jsem tak neschopná a nemá to se mnou smysl, spokojeně jsem si porazila prvního bossáka a šla dál.

Zastavili jsme se ještě na workshopu Jak dosáhnout přijetí přednášky na Akicon moderovaném Grekem a vyslechli si celou řadu užitečných rad, kterými se ovšem řídit nebudeme :D tedy alespoň já ne. To poslední, co bych plánovala, je ještě nějaká přednáška :) Šla jsem tam beztak proto, abych si spíš ověřila přítomnost všech svých známých a přátel, na které jsem pochopitelně během conu neměla vůbec čas.

Pak už zbývalo jen smutné Zakončení doprovázené nadšeným aplausem a většina návštěvníků se začala pomalu ploužit domů. Já se pak alespoň zvládla rozloučit s Ely, po které jsem po celou dobu "nenápadně" pokukovala, ale nikdy jsem nenalezla odvahu jít se ohlásit. Jelikož jsem i letos slíbila, že pomohu s následným úklidem, ještě jsem se na nějaký čas zdržela. Bohužel jsem to nezvládla až do samotného konce - a nevyhnalo mě nic jiného než hlad. Nějak jsem krom snídaně ten den nic neměla a i ta únava udělala svoje. Navíc mi přišlo, že je na místě těch lidí skutečně dostatek. No, příště se snad polepším :) nebo půjdu na akci jako návštěvník a nebudu pak zničená kvůli nedostatku spánku.

Příchod domů se pak rovnal skutečnému osvobození. Navíc jsme cestou nakoupili suroviny na sushi a udělali si tak opravdu příjemnou tečku za celou akcí. Doprovázenou posledními díly Madoky - zjistila jsem, že se na světě nachází minimálně jedna osoba, kterou na seriálu iritujou přesně ty samé věci, co mě. A to už je dostatečný počet! :)

Závěrečné shrnutí

Tak, konečně jsem se nějak dopracovala k závěru. Vůbec jsem nečekala (ehm ehm), že se opět tak rozepíšu a ráno si za to budu jistojistě nadávat :) Je mi však potěšením vyřknout ortel: letošní Natsucon se mimořádně povedl! K pronajatým prostorům bych sice měla menší výhrady, ale na druhou stranu mě tak trochu nostalgicky potěšil návrat conů do škol. Nikde nedocházelo k nějakým velkým tlačenicím a až na jednu výjimku jsem neměla problém dostat se na program. Jeho skladba mi taktéž vyhovovala a občas jsem skutečně musela dost přemýšlet nad tím, kterou linii navštívím. Z řad pořadatelů a staffáků jsem se nepotkala s žádným nevhodným chováním a i návštěvníci byli letos příkladní.
Dále bych chtěla vyzdvihnout systém odměn v podobě zřavenek, v jídelně za ně člověk dostal opravdu adekvátní porci jídla a nemusel tak obíhat restaurace v okolí. Potěšila i přítomnost matcha tea a celkově velmi bohatá a pestrá nabídka stánkařů. Škoda, že mi nakonec přítel nevystál frontu na japonské sladkosti, ale aspoň se mám ještě na co těšit.

Do dokonalosti toho akci ale ještě dost chybělo. Za jeden z největších nedostatků považuji nepřehledný (dost dobře možná i blbě natištěný) program a celkově dost pofidérní značení školy. Najít takovou workshopárnu byl opravdu celkem problém. Na infostánku bych taktéž ocenila nějakou nástěnku s mapou a zvětšenou verzí programu a anotací. Od soboty byla sice na místo nainstalována televize, ale ta ukazovala pouze tři následující bloky. Menší bordel jsem zaznamenala i při výdeji triček a dalších předobjednaných materiálů, i zde bych zavedla nějaký lepší systém. O čajovně a maidkách jsem se zmínila už v textu. Často jsem slýchávala i negativní ohlasy na stav záchodů a sprch. Jelikož jsem pohodlná a sprchovala jsem se doma, neměla jsem ani možnost tyto prostory navštívit. Ovšem dámské záchody byly jako obvykle zaprasené. Stále nějak nedokážu pochopit, jak může být pro někoho náročné použít štětku a pokud možno nerozhazovat cáry toaleťáku po kabince. To ovšem nepadá na hlavu organizátorů, ale všech přítomných slečen...

Sečteno a podtrženo s z toho letošní Natsu vychází opět velmi dobře. A já mohu jen doufat, že tento ročník nebyl poslední!