Novinky v anime - léto 2014

    Sice trochu s křížkem po funuse, ale nedá se nic dělat :) Je hrozné, kolik nástrah je nucen takový průměrný pisálek překonat, aby mohl konečně v klidu zasednout za obrazovku svého monitoru a pustit se do tak bohulibé činnosti, jako je smolení souhrnů právě vycházejících animeček. Doufám, že alespoň někomu z vás ušetřím ten čas, který jsem nad tím já sama ztratila. Alespoň mohu teď hodnotit na základě několika dílů, ne jen jednoho, jak tomu obvykle bývá (ale pochopitelně se tu najdou i nějaké výjimky, záhy osvětlím proč). Tak hurá do toho ;)

Barakamon

A začnu tentokrát pěkně pozvolna - titulem, který jsem měla možnost zhlédnout až během dovolené na Slovensku. Komediálně laděný seriál vypráví o patáliích nadějného kaligrafisty, který se na velmi řídce obydleném ostrově snaží najít jak svůj styl psaní, tak možná i sám poté, co jsou jeho veledíla označena za příliš konformní. No, to by možná až tolik nevadilo, ale náš hlavní hrdina Handa Seishuu se rozhodl tento výrok jednomu z hlavních porotců doslova omlátit o nos. Aby se trochu uklidnil, nechal se (ne)dobrovolně odlifrovat do hrozného zapadákova, kde očekával dostatek podnětů a především klidu pro svoji tvorbu. Ale ejhle, to by jeho dům nesměla jako základnu používat dvojice středoškolaček a mladičká Naru, typicky střelená vesnická holka.
Zpočátku jsem tohle anime ignorovala, protože slice of life mixnutý komedií a s malým děckem jako třešničkou na dortu není zrovna něco, čemu bych obvykle holdovala, ale tohle dílko se mimořádně povedlo. Po zhlédnutí tří dílů se už docela začínám těšit na další. Hluboké myšlenky zde však nečekejte, je to typická oddechovka, jen velmi příjemně laděná. Animátoři odvedli taky svůj díl poctivé práce a především epizoda tři bude v tomto směru snad pro většinu z vás opravdovou lahůdkou. Za mě rozhodně palec nahoru!

Shirogane no Ishi: Arhevollen

Letošní rok bude podle všeho bohatý na scifárny. A dokonce i na takové, které mě dokáží zaujmout. Je to však případ i tohoto titulu? Na to se teď podíváme. Hned v úvodu se dočkáme naprosto parádního vykreslení vypjaté politické situace mezi dvěma válčícími státy. Víceméně patovou situaci zatím udržuje zdánlivě nedobytná zeď oddělující obě válečné zóny. Není asi žádným překvapením, že se záhy dočkáme jejího průlomu, což značně zahýbá s pomyslnými miskami vah. Každá ze stran musí rychle jednat a nasadit do boje to nejlepší, co je k mání. Situace je samozřejmě natolik kritická, že dojde i k nasazení naprostých nováčků, jak jinak, než středoškolského věku. Teď už ovšem nepůjde jen o pouhou simulaci...
Co zní na první pohled velmi slibně, začne vcelku rychle selhávat na neuvěřitelně protivných a šablonovitých hlavních protagonistech. Nejotravnější z nich, náš hlavní hrdina, se ještě v těch zmatcích dostane k řízení nějakého ultrahusťáckého mecha nové generace. V tomto okamžiku pak veškerá legrace končí a divák se jen chytá za hlavu a ptá se proč. Nejenže se tomuto imbecilovi povede porušit hnedle několik nařízení, záměrně ignoruje rozkazy svých nadřízených, ale ani za to není potrestán! Přitom by to tvůrce stálo možná tak jeden díl navíc, kdy by nechali mladíka trochu zklidnit v lochu a pak by se samozřejmě přišlo na to, že jejich novou ultramegazbraň prostě nikdo jiný pilotovat nemůže. Snad cokoliv by bylo lepší než nonsense, který nám tu naservírovali. Tohle tedy ne!

Agame ga Kill!

Ze scífka plynule přejdeme do fantasy, kde nám tentokrát tvůrci přichystali malou pohádkovou pouť do světa, kde bohatí berou ostatním dle libosti a využívají své moci k uspokojování těch nejhrůznějších choutek. Je libo trochu mučeníčka, vyhřezlých vnitřností a vodopádů krve? Pak jste tu správně. Agame ga Kill je zářný příklad společnosti, kterou vyspělost civilizace a absence válek vrhla do totálního rozkladu. Ten však zatím vře jen pod povrchem a je jen málo těch, kdo měli tu možnost nahlédnout pod pokličku a ještě se o tento zážitek podělit. Proto se mladičký Tatsumi vydává do hlavního města, hnízdiště veškerého zla, aby nalezl pomoc pro svoji skomírající vesnici. Záhy po vstupu do městských bran je však obelhán, okraden a nakonec stane tváří v tvář té nejhorší noční můře. Před nemilým osudem ho však "zachrání" členka skupiny vrahounů pracující pro vůdce hnutí odporu. Sám Tatsumi si však chce užít taky trochu té srandy, a tím naši bandu školaček assassinek zaujme natolik, že ho přiberou do svých řad.
Opět vcelku pěkný námět, který ovšem stojí a padá na celkové stylizaci anime a pochopitelně hlavních hrdinech. Úplně si to dovedu představit v kulisách Berserka, kde by gore scénky konečně dostaly nějaký šmrnc a snad bychom se místo protivného fanservisu v podobě cool záběrů na vraždící slečinky dočkaly i něčeho duchaplnějšího. Potenciál by to mělo, opět. Ovšem odmítám koukat na něco, kde si s každým záběrem musím představovat, jak by to šlo udělat lépe.

Sword Art Online II

A dostáváme se k zlatému hřebu tohoto souhrnu; milované i nenáviděné pokračování Sword Art Online. Co si myslím o první sérii, si můžete přečíst zde. Pochopitelně jsem tedy do druhé série nevkládala vysoké naděje, no a nebudu vás napínat, udělala jsem dobře. Člověk by řekl, že po tom naprosto "fenomenálním" závěru už snad nemůže být hůře, ale opak je pravdou. Autoři sebrali snad to nejhorší z předchozí série a stvořili tak neskutečně nudnou a otravnou slátaninu, že nejspíš nebudu mít ani tu vůli dokoukat to do konce byť jen z recese. První díly, které by měly diváka správně naladit, se neskutečně vlekly a vůbec nic se v nich nestalo. Ale fakt nic. Dozvěděli jsme se tak maximálně to, že zatímco se Kirito s Asunou flákají ve svém vysněném online ráji (randit na louce v onlinovce, kde se hovno děje, no proč ne?), děcka se přeorientovala na jiné mmorpg, kde meče a magii vyměnila za střelné zbraně. A opět se objevil nějaký bídák, co zřejmě dokáže zabíjet lidi i skrze hry. S třetím dílem pak přišel nečekaný obrat s naprosto přestřelenou a stěží uvěřitelnou zápletkou definitivně pohřbívající poslední zbytky mého vytrvalého optimismu a naděje. I jedinci, co četli novelu bývají z tohoto přepracování poněkud rozpačití. A to už samotná předloha není žádná hitparáda. Je skoro až smutné, jak pitomé to je, nedá se na to napsat ani žádný pořádný hate jako v předchozím případě. Rozhodně nedoporučuji sledovat, je to ztráta času.

Tokyo Ghoul

Představte si, že žijete ve světě, který je krom lidí obýván i lidožravými ghúly. A jsou od vás k nerozeznání, klidně to může být i ta milá sousedka odvedle, nebo protivná pavlačbába se zlým pudlem. Asi to nebude žádnej med a není tedy divu, že jsou vyvíjeny značné snahy o vymýcení této havěti. Náš hlavní hrdina, obyčejný středoškolák a knihomol doposud žádné velké trable spojené s touto situací řešit nemusel. Dokud nepotkal Rize, ženu těžce mimo jeho dosah, která o něj z neznámého důvodu projevila zájem. Záminkou nebylo nic jiného než sdílená láska ke knihám. A láska, jak všichni dobře víme, prochází žaludkem. Než ale stačí Rize milého chlapce zbaštit, stane se "nehoda", která Kanekimu zachrání život. Ovšem za určitou cenu. Nikoho totiž nenapadne nic lepšího, než mu transplantovat orgány ghúla. Z obyčejného chlapce se tak stává prapodivný míšenec stojící na okraji obou světů...
Zpočátku měl seriál velmi příjemnou, skoro až WoDčkovskou atmosféru, která se ale bohužel začala pomalu rozplývat. Přitom samotný námět by takovému ladění sedl jak ulitý. Sledovat, jak se Kaneki snaží vypořádat s vnitřní bestií, jak se rozhoduje, na kterou stranu přistoupit. Kdo alespoň jednou zavadil o Vampire the Masquerade, jistě ví, o čem je řeč (kdo ne a má opravdu rád upíry, ať to ihned napraví). Celkové vyobrazení společnosti zužované těmito stvůrami také není vykreslené místy dost věrohodně; rozhodně by seriálu slušelo o něco temnější ladění. Ale i tak jej nadále sleduji a jsem zvědavá, co z toho nakonec vyleze, i když se malinko bojím zklamání. Díky prvním epizodám a šílenému kanibalovi zatím hodnotím jako nadprůměr.

Zankyou no Terror

Další kousek v mé letní sbírce si taktéž zaslouží pozornost. První díl mě sice zcela nepřesvědčil, ale rozhodla jsem se dát seriálu šanci a dobře jsem udělala, je dost dobře možné, že se tu právě hodlám popsat jedno z top anime letošního roku. Většina z vás, co mě čte, jistě ví, jak jsem často vysazená na dětské/pubertální hrdiny stylizující se do rolí, které jim prostě nepatří a tedy v nich nepůsobí věrohodně. Zde nám hnedle v prvních minutách dvojice teenagerů ukradne plutonium z vládního zařízení pro opětovné zpracování jaderných paliv za občasného prokládání scének z jejich strastiplné minulosti. Není se tedy čemu divit, že to ve mně vzbudilo značné vlny skepticismu. Navíc, když to tímto činem ani zdaleka neskončilo a milí chlapci se rozhodli hrát si na teroristy. O svém činu dali předem vědět jen pouze prostřednictvím kratičkého videa na youtube. A plán jim téměř do puntíku vyjde. Jen, kdyby se do toho všeho nezapletla jedna z jejich spolužaček.
Krom samotného námětu je nutné vyzdvihnout i jeho technické zpracování. Animačně patří asi též k tomu nejlepšímu, co je v této sezóně možné zhlédnout. Výjimečně mě potěšil opening a ending a jak jsem se dostala k dalším dílům, vkládám do tohoto kousku opravdu velké naděje. Ty už skutečně vypadají jako poctivý psycho thriller a parádní souboj mastermindů. Zde se totiž vyšetřovatelé naštěstí nechovají jako banda naprostých trotlů a o to přitažlivěji celá série působí. Snad se nepokazí jako např. Death Note. Něco podobného mi v repertoáru totiž velmi chybělo :)

Aldnoah.Zero

Hned se přesuneme k mému favoritovi číslo 2 (fskutečnosti to byla doteď jednička, dokud jsem neviděla další díly Zankyou no Terror, tak jsem zvědavá, kdo z tohoto souboje vyjde vítězně). Na scénáři se nepodílel nikdo jiný než slavný Urobochi Gen a o režii se postaral Ei Aoki (Fate/Zero), to už máme hnedle dvě významná jména. Když k tomu připočteme geniální opening od Kalafiny a H. Sawana jakožto tvůrce OST (připomeňme si třeba Shingeki no Kyojin), dá se očekávat opravdová pecka.
Premisa je jednoduchá; v roce 1972 byla na měsíci objevena hyperprostorová brána, jež pomohla lidstvu postupně osídlit Mars, kde se nacházely i další zbytky této mimozemské technologie pojmenované Aldnoah. Ti, co se na kolonizaci nové planety podíleli se začali pomalu oddělovat od zbytku lidstva a založili říši zvanou Vers. To samozřejmě vedlo ke konfliktu a vypukla válka, která vedla až ke zničení Měsíce. A teď, v roce 2014, vyslal Vers svoji princeznu, aby se Zemí konečně vyjednala příměří. Atentát na její osobu ale samozřejmě podobné plány zhatí. A mnohem pokročilejší technologie Versanů je opět použita proti pozemšťanům...
Už od prvních okamžiků si seriál nebere servítky a jsme tedy svědky opravdu masového vraždění dokazujícího, že to marťani myslí opravdu vážně. Sice je mi tak trochu záhadou, kde se v nich za ty pouhé dvě generace mohla vzít taková nenávist a jak vlastně za tak krátkou vybudovali podobně fungující impérium. Ale zatím dobrovolně nechávám tyhle maličkosti stranou, protože výsledný dojem ze seriálu zas až tak nekazí (tedy mně a cizí recenze jsem zatím taky neslyšela/nečetla). Po skvělém RahXephonu a Bokura No jsem si vážnější mechárny opravdu oblíbila, takže teď s velkým očekáváním vyhlížím další díly.

Dramatical Murder

Aby zůstala rovnováha světa zachována, přesuneme se teď k opačnému pólu. Anime, mající za předlohu možná i známou BL vizuální novelu je aspirantem na shitoid roku. Přijde mi, jako by tu někdo spojil to nejhorší ze SAO a okořenil to nechutnou porcí vegety Free! Máme tu hnusně oblečené buzíky chlapce ujíždějící na virtuální bojovce Rhyme. Turnaje se konají asi všude možně na ulici a teenagerové si zakládají gangy a "bojují o nadvládu nad územím". Upřímně přiznávám, že mě už z prvního dílu chytaly tiky a já se svou pozornost snažila zaměřit kamkoliv jinam než na obrazovku monitoru. To, co se na ní odehrávalo bylo nadmíru blbé a nudné. Vlastně jde celkově o velmi věrnou předělávku vizuální novely, většina záběrů je totiž dokonale statická a zabírá jen horní polovinu postav a dole běží nějaké nesmyslné monology, případně dialogy, když je náhodou někdo pošoupnut do záběru. Všechno je to děsně přestylizované, ošklivé, postavy jsou stupidní a nesympatické a tak dále... Stopětapadesátkrát NE!

Hanayamata

Další řádky pak budou o tom, kterak zcela unudit a znechutit vaši drahou polovičku (tedy za předpokladu, že je to muž :)). Možná by k tomu ani nebyla zapotřebí přímo Hanayamata, ale jakákoliv školní komedie s ukvičenejma lolitkama, ale tahle je ještě k tomu tak správně barevná, že jí to hnedle přidává několik zlobodíků navíc. Sama jsem samozřejmě taky vůbec netušila, co vlastně stahuji, ale i tak bych řekla, že v rámci svého žánru se tohle bude držet aspoň průměru. Máme tu úplně, ale opravdu úplně obyčejnou a průměrnou školačku, jejíž život se dramaticky změní ve chvíli, kdy potká vílu jak z pohádky. Náhle zatouží po změně! Přeje si v něčem vynikat, objevit v sobě nějaké kouzlo. Z víly se navíc vyklube její nová hyperaktivní spolužačka, která zase netouží po ničem jiném než po kamarádech a parťácích pro předvádění tradičního tance yosakoi. Věřím, že své fanoušky si to najde, ale podobný druh seriálů prostě není pro mě. Více než jeden díl jsem tomu tedy také nedala.

Tokyo ESP

Po tančících školačkách tu máme japonskou odpověď na X-Meny. A jak to tak už u podobných kopií bývá, jen stěží se dokáží přiblížit originálu. Máme tu svět obydlený lidmi s nadpřirozenými schopnostmi, kteří pro ně konečně nalezli to správné využití - páchání zla. Esperové (jak se nazývají) mají přeci plnohodnotné právo řídit chod světa; vždyť své obyčejné protějšky dalece převyšují! Naneštěstí se i zde najdou jisté černé ovce, které se rozhodly přidat se na stranu svých slabších bratříčků a boj může začít.
Nějak jsem z toho všeho neměla pocit, že by anime do tohoto žánru přinášelo cokoliv nového. Sice nabídl docela hezky zvládnutou akci a možnost uvažovat nad tím, kdo skutečně tahá za nitky a využívá nadané Espery k vlastním temným plánům, ale to mi nějak nestačilo. Navíc si ani jeden z hlavních protagonistů nestihl získat mé sympatie a pochybuji, že se k této sérii někdy vrátím (to bych na ni musela získat opravdu velmi kladné reference). Většinu diváků asi neurazí, za mě spíš lehký podprůměr.

Sailor Moon Crystal

A na závěr takovou malou třešničku :) Pokud vašeho chlapce nezastraší Hanayamata, můžete na něj stále vytáhnout nové Sailorky! Stejně jako většina otaku gerontů jsem právě na nich vyrůstala. Myslím, že Sailor Moon bylo mé první anime vůbec. Byla jsem tehdy někde v první třídě a německy pochopitelně neuměla ani slovo. Vůbec mi to nevadilo. Celou sérii jsem viděla několikrát, dokonce pak i v časech, kdy jsem tomu konečně porozuměla. Po propadáku v podobě live action jsem zprávy o chystané předělávce přijímala s lehkou dávkou rozpaků. Sice jsem se těšila na přepracovaný scénář držící se autorčiných představ, ale sami víte, jak to pak v reálu často dopadá.
No, první dojmy nejsou zrovna nejlepší. Krom toho, že se vedle přítel neustále řehtal, chytal se za hlavu a snažil se mi mermomocí naznačit, že je to ale zatraceně debilní (nechtěl si nějak nechat vysvětlit, že existuje žánr mahou shoujo, v rámci kterého je to prostě v pořádku), mi zážitek do značné míry kazila i naprosto odfláklá animace. Obvykle jsem vůči tomuto low budget efektu naprosto imunní, ale tady se cukalo už i mé nezkušené oko. A co hůř, s dalšími díly nabíral tento jev ještě na síle! Myslím, že je to opravdu zatracená škoda, ať už je předloha naivní jak chce, Sailorky mám prostě ráda a podívala bych se na ně znovu, ale s takovou....no nevím nevím...


Tak, to by mělo být pro letní sezónu za mě vše :) Pokud je nějaký důležitý titul, který jsem přehlédla, stačí, když mě na něj upozorníte v komentářích a ráda tuto nepozornost napravím. Jestli se jich sejde víc, klidně napíšu i další "first impressions", jinak si zase pěkně počkáte na podzimní nálož (která snad už přijde včas). Podle všeho by  měla být opravdu plná zajímavých titulů, tak je snad na co se těšit. Já jsem ráda, že jsem si byla schopná vybrat pár titulů i teď, tak mám alespoň u čeho večeřet. V komentářích budu samozřejmě přístupná jakékoliv diskuzi :)