Animefest 2015 + Akicon jaro

I přes veškeré nešťastné nástrahy života jsem se i letos zúčastnila svého oblíbeného Animefestu a rozhodla se zaznamenat veškeré mé útrapy na stránkách svého blogu. Ti, kdož jsou zvědaví na více či méně kritické zhodnocení svých přednášek, jsou tu rozhodně správně - nechť se pak orientují podle barevných nadpisů. Zkrátka nepřijdou ani ti, kteří si rádi přečtou těch několik stránek zbytečného balastu :) Tak vzhůru do toho!

Předconové patálie

Jakmile se na něco opravdu moc těšíte, existuje podle známých murphyho zákonů vysoká pravděpodobnost, že se pokazí všechno, co může, aby vás zlý osud poťouchle veškeré radosti zbavil. Lidé okolo mne padali po chřipce jako mouchy a já si zvesela výskala. jak se mě to netýká, páč mám přeci tuhý horský kořínek a k tomu piju každý den pomerančovo-grepové freshe. Jenže ouha!
Začalo to zcela nenápadně protivným škrábáním v krku. To se psal pátek 24. dubna. Práci jsem ještě tak přežila, ale sotva jsem dorazila do mé rodné hroudy, položila mě zákeřná chřipečka.

Jelikož jsem byla líná zajít si k lékaři (a upřímně, na antibiotika to nebylo a léky si dokážu vybrat sama), přecházela jsem chorobu celý týden na home office. Má představa, že do pár dnů bude klid, se nějak nenaplnila :) Pochopitelně to s sebou neslo celou řadu nepříjemností; v prvé řadě jsem zvládla nakazit i svého milého, takže jsme tu byli na pokoji hnedle dva lazaři. Krom klasické rýmičky a kašlíčku jsme trpěli ještě podivnou slabostí a s každou menší procházkou jsme si koledovali o závratě a bídný konec někde v pražských příkopech. Nemohla jsem si prakticky dojít ani na nákup :D

Předconová zkouška mejkapu, na samotném festu to už bohužel tak hezky uhlazeně nevypadalo :)

Měla jsem opět v plánu prohrabávat týden před akcí sekáče, kdybych náhodou ulovila ještě nějaké zajímavé kousky pro svůj steampunkový ohoz, případně pro další chystané mori. K ničemu z toho nakonec samozřejmě nedošlo. Byla jsem vděčná za to, že jsem si zvládla vyzvednout nový foťák a ve čtvrtek se zastavit do drogerky pro rtěnky. Pak už jen stačilo sbalit všechny 4! kostýmy - 3 steampunkové a mori pro případ, že bych umírala v korzetu, a jít se aspoň trochu prospat (vzhledem k nočním záchvatům kašle a rannímu odjezdu jsem tomu dala možná tak 3 hodinky).

Pátek

Autobus Student agency tentokrát dorazil téměř na minutu přesně a ještě měl v nabídce filmů mé oblíbené Interview s upírem, takže jsem byla poměrně dobře naladěná - ačkoliv byl film tmavý tak, že se na něj prakticky nedalo koukat, ale já znám většinu z jeho scén beztak zpaměti :)) Okolo desáté jsem se nahlásila jako host u přítele na kolejích a následně jsme využili možnosti jít si pro festpásku s předstihem. Překvapilo nás, jaká byla už na místě fronta, ale naštěstí vše rychle odsejpalo, po chvilce jsme byli propuštěni a mohli si zajet do Olomoucké na pořádné jídlo. Zahájení jsme beztak neplánovali stihnout, takže jsme měli kupu volného času. Původně jsme plánovali i nějakou menší túru po Brně, ale počasí zrovna nepřálo a bylo mi už tak celkem slabo.

Fronta na předprodej vstupenek

Prvním bodem programu pro nás tak byla Arashi s jejím Jak vystupovat na pódiu a úplně se při tom neznemožnit. Ještě před zahájením přednášky jsem se pozdravila s částí pražské sekce a pohodlně se usadila do jedné z prvních řad. Výjimečně nebylo na místě zcela narváno. Ačkoliv se o cosplay a naše cosplayery vlastně ani moc nezajímám, téma neznělo na první pohled moc špatně. Navíc se nám mohlo dostat poměrně zajímavého pohledu ze zákulisí místních i zahraničních soutěží. Arashi si dala za cíl připravit potenciální účastníky soutěží na vystoupení před porotou - co nevynechat a jak se případně poprat s možnými komplikacemi. To ostatně věděla přednášející sama moc dobře, jenže na to, jak celou hodinu přednášet před publikem Animefestu, se zřejmě moc dobře nepřipravila. I když výstup doplnila o ukázky, celkový dojem ji zkazilo nadměrné používání slova "prostě". Bylo snad v každé větě. A i když nejsem cosplayer, prakticky nic objevného jsem se taky nedozvěděla. Asi by mě skutečně zajímaly spíše "historky z natáčení", než nějaké pseudorozdělení typů výstupů na pódiu. Krom toho parazitického slova toho pak ve mně z přednášky skutečně moc nezanechalo, což asi není moc dobře. Mohu ale rozhodně pochválit kostým, který měla přednášející na sobě, ten ji opravdu sedl dokonale.

Výsledek mého pátečního snažení :)

Po krátké technické pauze jsme se do sálu Morava nacpali znovu; na řadě byl totiž Grek a Umění recenze. Jelikož se sama občas pokouším o něco jako "minirecenze", byla jsem na přednášku obzvlášť zvědavá. Má velká očekávání se ale tentokrát Grekovi nepovedla naplnit. V osnovách tomu sice nic nechybělo, ale z nějakého důvodu to pro mne postrádalo šťávu a vtip. Uvítala bych možná trochu více zapojení publika a více příkladů na úkor jeho osobních názorů na Psycho-pass :) Vybrat třeba pár takových pěkných recenzí z csfd a hezky si je rozebrat. Zrovna na podobných serverech je to jedna perla za druhou; a především sbírka pseudointelektuálních žvástů a geniálních slovních spojení. Zrovna v posledním čísle Levelu některé z nich zmínil Dan Vávra, patřím sice k jeho věrným hejtrům, ale zde jsem mu musela dát za pravdu. Celkově se tedy žádné velké nadšení nekonalo a jeho vystoupení bych zařadila do průměru. Grek to prostě umí lépe. Možná exceloval v Podivnostech na školní půdě, ale ty už jsem bohužel neviděla.

Zachytili jsme i Greka při činu!

Jelikož jsme s přítelem od přírody líní tvorové, zůstali jsme sedět na místě, abychom si poslechli prvního zahraničního hosta, a to cosplayerku Iloon s The Art of Costume Performance. Tématem víceméně kopírovala vystoupení Arashi, ale osobně se mi o dost lépe poslouchala. Dozvěděli jsme se něco víc o jednotlivých soutěžích, opět bylo shrnuto, jakým způsobem se chovat na jevišti, o rozdílech jednotlivých stage a nutnosti přizpůsobovat vystoupení. Informačně nejspíš o něco bohatší a především lépe podané. Příště ale možná přeci jen raději zaskočíme na jiný druh programu, i když tady nebylo zrovna moc alternativ (pokud bychom si nepočkali na Abbeho).

Povinné selfíčko ;)

Vzhledem k nemoci a sílícímu kašli jsme se rozhodli pomalu vyrazit domů. Bohužel nám tak utekl Festovní dabing, ale aspoň jsme měli možnost se trochu prospat. Příště budu věnovat více pozornosti všem soutěžním částem programu :)

Poslušně jsme si tak došli na zastávku a čekali na jeden z nočních spojů - jenže marně. Po nějaké době nám bylo sděleno, že nic nejede. K tomu poprchávalo, paráda :D Dali jsme se tak mimoděk do řeči s dvojicí neznámých otaku, kteří celí bezradní koukali zmateně okolo. Netušili, jak se dostat k tělocvičně, kde měli být ubytováni. Přátelsky jsme se jim nabídli, že je doprovodíme. Naše společná romantická procházka nočním Brnem byla asi nejlepším bodem pátečního programu, i když nás ve výsledku možná stála zdraví. Dvojice nám byla vděčná a nás hřálo svědomí, že jsme udělali tak dobrý skutek (nebo to bylo možná jen horečka :D).

Zataženo, na hovno světlo a tak vůbec :)

Sobota

Hlavní den festu není radno podcenit. Proto jsme si nařídili budíka na osmou hodinu ranní, abych měla dostatek času navléct se do svého slutty pirate kostýmu. Příště jej doplním ještě o nějaký fešný klobouček z sexshopu a bude to dokonalý. Originalita jak sviň, ale baví mě zkoušet všechny možné kombinace. Vstala jsem nakonec ale jen já a můj drahý mě odbýval svým oblíbeným "ještě minutku". Zkoušela jsem si teda bezradně nalepit umělé řasy, ale jelikož jsem si na to doma zapomněla ten spešl udělátor, nakonec jsem se na to vykašlala. Najednou bylo devět. Vyhnala jsem líného mrože z peřin, připravila celou sadu léků, kterýma jsme se museli oba nadopovat a začala se soukat do kostýmu. Zjistila jsem, že jsem v Praze nechala i lak na vlasy, takže jsem si nemohla pořádně upravit paruku, což mělo za následek nejméně polovinu zkažených fotek, jelikož se mi vždycky nějak rozlítala ofina a nikdo mě na to neupozornil :D

Sobota :)

Ze streamu jsem během strojení poslouchala Angie, ale bohužel se mi nedařilo její přednes moc dobře vnímat, což je docela škoda. Původně jsem na ni chtěla samozřejmě jít, ale jsme lemry líný. Živý přednost si ale rozhodně zaslouží pochválit, stejně tak promítání programu z rotundy v jednom z velkých venkovních stanů. Sama jsem tam sice nebyla, ale myslím, že nejeden návštěvník tohle řešení opravdu ocenil. Fronty na stěžejní body programu byly opravdu šílené :)

Do areálu Výstaviště jsme dorazili akorát pět minut po začátku Aikido workshopu. Příteli se sice "po zvonění" do sálu už nechtělo, ale nakonec jsem ho přesvědčila, že i jako šprt si to jednou dovolit může. A neprohloupili jsme. Boyokan dojo mělo opravdu skvěle připravené scénky a vybrali si i skvělého moderátora, který velmi dobře komunikoval s publikem. Celý program byl tak i velmi zábavný a poučný. Sál byl sice tak přeplněný, že se v něm dalo sotva dýchat (zvlášť v korzetu), ale zvládli jsme to až do konce - trochu tomu pomohly i otevřené dveře. Za mě tedy palec nahoru!

Na dalšího Greka se nám už moc nechtělo, takže jsme si domluvili sraz s dalším známým a vyrazili společně na jídlo do nedaleké Železné Růže. Nevaří tu vůbec špatně, jen ty ceny jsou dle mého celkem přehnané. Ale aspoň jsme dodržovali vždy jedno pořádné jídlo denně. Bohužel jsme na jídlo i poměrně dlouho čekali, takže jsme se po návratu na AF rovnou zařadili do obří fronty na cosplay soutěž, která se začala pomalu, ale jistě vytvářet. Tuším, že jsme tam byli již krátce po druhé a nakonec ulovili místo v poslední řadě. Během čekání jsme vždycky střídavě odbíhali, abychom nafotili nějaké cosplaye nebo si koupili matcha tea - u bubblu byla vždycky neskutečná fronta. Teplý čaj se zázvorem, citronem a medem mi i docela pomohl. Navíc jsme během čekání potkali ještě Atelwen a zkrátili si to utrpení rozhovorem o kočkách. Společnost nám ještě dělala i jedna negativní larva, která celou tu hodinu a půl opakovala, že se tam určitě nedostaneme! A všichni tu zemřeme!!! Měla jsem chuť dodat...

Na(ne)štěstí se nestalo ani jedno. Dav byl tentokrát i poměrně civilizovaný a my se v klidu posadili na místa. Překvapením pro mě tedy byl i fakt, že bylo možné zakoupit si i místenky, o čemž jsme stejně jako mnozí ostatní neměli ani páru. Nevím, kde to bylo avizované, ale kolem mě to rozhodně neprošlo. Negativní larva se z toho ale téměř pomočila.

Naštěstí jsem nikde poblíž neměla hodinky, takže netuším, s jakým zpožděním letos cosplay soutěž začala. Co nás ale už v úvodu nakrklo, byl výběr moderátora. Zpočátku zřejmě potřeboval nasyslit nějaký čas, ale to jeho žvanění se opravdu nedalo poslouchat. Tohle si účinkující a diváci opravdu nezasloužili. Když pomineme jeho nadmíru trapný úvod, selhával i v komunikaci se soutěžícími a nepřečetl snad ani jeden název anime a postavy dobře. Probůh aspoň na tohle si mohl dát bacha! Pro leckoho možná i hlavní bod celého festu trpěl pod nánosy donebevolajícího amatérismu.

 Je to opravdu velká škoda, protože cosplayeři si opravdu dali záležet a nejednou nám obdivem spadla brada. Vrcholem byl pak výstup Rizzracka z Doty, který překvapil i svou pohyblivostí a vtipnou scénkou. Favoritů jsem ale měla víc, Arashi, Smeraldina jako Tira byla též excelentní, nebo teprve sedmnáctiletý Varian Wrynn. Zároveň z toho každý rok chytám mírné deprese, neboť je mi jasné, že já bych něco podobného nikdy nesvedla a dveře do světa cosplay jsou mi tudíž navěky uzavřené (nemám ráda, když se věcí dělají polovičatě a není nic horšího než si pak mrvit své oblíbené postavy). Porota působila též velmi sympaticky a líbilo se mi, jak dokázali každého z vystupujících ocenit. I přes nesčetné snahy sprovodit je ze světa si udrželi pozitivní náladu.

I přes těch několik zmíněných nepříjemností byla cosplay soutěž z pohledu diváka poměrně zdařilá a jsem ráda, že jsem se na ni dostala. Netuším, jak moc bavila mého drahého, který obecně na kostýmy moc není (ani ty mé nemá moc rád), ale příliš si nestěžoval.

Poté jsme se šli znovu nadechnout čerstvého vzduchu a hnedle se zařadili do fronty na Tlakshow. Na tuhle část programu jsem se těšila snad ze všeho nejvíc, protože cokoliv dalšího bych klidně i vynechala :) V řadě se k nám připojila ještě Mitsuki se Stříbrem, tak jsem měli aspoň možnost si čekání opět zpříjemnit fajn rozhovorem. Znovu jsem byla lákána na workshop šití korzetu, o kterém teď musím stále uvažovat -_-

Ač byl had před rotundou skutečně veliký, v sálu bylo nakonec skoro poloprázdno. Netuším, zda návštěvníci čekali na nějaký jiný bod programu, nebo mám skutečně tak zkreslené vidění světa :D každopádně jsme si ukořistili místa hned v prvních řadách, abychom měli parádní výhled. Sice z boku, takže jsme většinu času obdivovali něčí záda, ale já byla spokojená.

Idol a lamač dívčích srdcí ve frontě! :))

Tlakshow byla jedním slovem epická! Především musím vyzdvihnout veškeré natočené materiály se Sykyho přednáškou o parybách v čele. Opravdu mě chytla za srdíčko a při posledních scénách dokumentujících jeho úspěch jsem měla slzy na krajíčku! Jejich humor, místy krásně politicky nekorektní nemusí možná sednout všem, ale mně se rozhodně trefili do vkusu. I výběr hostů byl podařený, i když mě o dost více potěšila část s Hintzákem než rozhovor se skupinou RG H.I.V., o jejíž existenci jsem doposud neměla ani tušení. Závěrečný taneček to ale aspoň trochu vynahradil. Jsem rozhodně pro zařazení více podobných bloků! Nya-chan byl v roli Marka Ebena taktéž přesvědčivý. Jak už jsem se zmiňovala na internetech, pro mě bylo Tlakshow nejlepším bodem programu.

Venku bylo ještě celkem světlo, tak jsme se rozhodli dát si ještě pár koleček s foťákem. Sobota byla totiž jediným dnem, kdy bylo aspoň trochu pěkně a sem tam vykouklo i sluníčko. S novou hračkou jsme se vyřádili dostatečně a doteď jsem se nezvládla probrat většinou materiálu.

Na chvilku jsme se zastavili i v kavárně v horním patře rotundy, kde jsem se šla krom jiného kochat doplňky od českých návrhářů. Samozřejmě nezůstalo jenom u koukání a já si odnesla epesní klobouček, který mi akorát ladil ke kostýmu. Na místě se mi dokonce dostalo pochvaly za korzet a hned jsem dostala pozvánku na steampunkový dýchánek (kterého se bohužel nebudu moci zúčastnit, neboť budu tou dobou pobíhat po Indii) - i tak mě to velmi potěšilo, stejně jako několik dalších pochvalných komentářů. Bylo jich sice dost poskrovnu, ale o to více hřály na srdci.

Kávu musím též pochválit. Na můj vkus vybrali sice možná trochu kyselejší odrůdu (dávám přednost spíše těm do oříškova), ale chutnala skvěle. Jako zákusek jsem vyzkoušela trubičku, kterou jsem se zvládla celá podrobit (k radosti mých spolustolovníků) a jen doufám, že si toho nikdo jiný moc nevšiml. Stejně tak jako mého věčného schovávání kapesníků do výstřihu :D

Venku už se pomalu stmívalo a sobota se chýlila ke konci. Byla jsem skoro až překvapená z mé výdrže. Korzet jsem si tentokrát příliš nestahovala, takže odpadly typické večerní bolesti, zimnice a křeče. Rýmička stačila sama o sobě :) Program ovšem ještě nekončil.

Od devíti hodin se v jednom ze stanů sešla parta příznivců Roberta Waschky, aby se naučila, jak se účinně bránit před úchyláky a dotěry. Tam jsme pochopitelně nemohli chybět - nemohu si přeci nechat ujít příležitost k šikanování mého drahého chlapce :) Opět jsme si vyzkoušeli nějaké ty páky a dobře se bavili. Pointa celého workshopu byla pak následující: "I drobná slečna se může ubránit, každý útočník má oči, které tak snadno lupají."

Po příjemné rozcvičce jsme si všimli, že fronta před bubble tea stánkem od Monsters značně prořídla. Konečně jsme se tak dočkali prvního nápoje! Potěšila mě varianta na kokosovém základu, které konkurenční Bubbleology nenabízí. V kombinaci s medovým melounem, mangovými kuličkami a liči želé byl naprosto nepřekonatelný. Opravdu jsem ráda, že bubbleology nakonec nedorazilo, z jejich nápoje mi bylo akorát blivno a ještě jsou tuším o něco dražší.

Fotka speciálně pro Pátka s uměleckým hipsafiltrem :D

Na naléhání dvojice, která mě celou dobu doprovázela, jsme se poté vydali na přednášku Nadkolenky (nejen) v anime od Nya-chan Production. Na rozdíl od svých společníků jsem přesně věděla, na co jdu a trochu potměšile oba přesvědčovala, jak dobré to bude, neboť přednášejícího znám. Kluci pochopitelně čekali nějaký prasárničky a fetišismy, ne historii výroby ponožek a jejich dělení. Dovnitř jsme se sice dostali jen díky naší úžasné schopnosti proklouznout davem, ale jak některým lidem začalo docházet, že tu jsou nejspíš špatně, začala se místa alespoň z těch zadních řad docela uvolňovat. Sama musím přiznat, že jsem v tu dobu byla už značně jetá, ukýchaná a Wolfiiho přednes mě místy taky celkem uspával, ale víceméně jsem se dočkala toho, co jsem od programu očekávala. Nikterak odvařená jsem z něj nebyla, ale aspoň jsem se dozvěděla pár zajímavých faktů.

Tímto pro nás sobota skončila a v poklidu jsme se vrátili na koleje. Jestli můj milý letos úspěšně zakončí studium v Brně a přesune se do Prahy, budu na tyto chvíle skutečně ráda vzpomínat. Teď, abych ujišťovala, v jaké ubytovně složit hlavu a dopřát si alespoň pár hodin kvalitního spánku. Jó, kde jsou ty časy, kdy jsem zvládla jet nonstop!

Takhle jsme dopadli po sobotě :) Arian mě jen s tou rudou rtěnkou měl prý problém poznat :D

Neděle

Poslední den byl opravdu kritický. Oba jsme se probrali v dost zbídačeném stavu a mně bylo nejspíš ještě zle z předávkování práškama. Mrože si od rána stěžovalo na bolesti hlavy a podmračená obloha nám na optimismu taky příliš nedodala. Rychle jsem se navlékla do třetího (a možná i nejlepšího) kostýmu a pak jsme v rekordně brzkou hodinu vyrazili.

Tak akorát včas, abychom se procpali do rotundy na Nagatiny Archetypy postav v homoerotické literatuře. Obvykle na podobně zaměřené přednášky chodím čistě pro ukájení svých masochistických choutek, ale tentokrát jsem na podobné skopičiny neměla ani moc náladu. Téma mi přišlo (zvlášť na poměry yaoi sekce) opravdu zajímavé a v hlavě mi vyskakovaly asociace k Jungově tvorbě, což je jedna z mých skrytých vášní a s radostí hltám snad každý článek či studii, která se o to jen otře. Bohužel se mi důsledkem toho nejspíš zapomněl spustit vnitřní alarm, kterýžto by mě upozornil na fakt, že Nagatino jméno ke mně prosáklo v ne zrovna lichotivém světle. Každopádně jsem věděla, že je to děsná celebrita, a už z toho důvodu na to člověk jednou jít musí.
Uf, kde začít. Celé to bylo špatně. Už jen dát do rotundy někoho, kdo se bude chlubit tím, jak prezentaci domatlal někdy ve 4 ráno, je slušný fail. Dokud ještě vtipkovala o zobrazování homosexuálů v médiích, bylo to poslouchatelné, jakmile se ale pokoušela zabředávat do "gender studies", začalo jít do tuhého. Největší wtf přišlo ale se stěžejním tématem přednášky, kde chtěla jednotlivé archetypy představit jako herní volbu postavu. Což prostě vůbec nefungovalo, bylo to celé zmatené a jejich styl přednesu tomu ani trochu nepomáhal. Výzkum, kde zkoumala "atributy" jednotlivých atributů mi taky přišel naprosto o ničem. Jediným vtipnějším bodem byl návod, jak psát M/M novely doplněná o její zážitky ze čtení/her etc. Nutno uznat, že je zřejmě alespoň co se tohoto žánru týče, poměrně sečtělá, ale to samo o sobě pochopitelně nestačí. Též jsem zaznamenala nadprůměrný výskyt slova "prostě" a dalších neduhů. Bohužel značně přetahovala a my trpěli jak zvířata.

Na závěr jsme skutečně čekali jako na smilování a museli se uklidňovat tím, že máme aspoň supr místa na Školní bitky, žádné blitky v podání Waschky. Robert je neuvěřitelný showmen, který si dokáže obtočit publikum kolem prstu během chvilky. Dozvěděli jsme se, jaký je rozdíl mezi šikanou a školní bitkou a dostalo se nám hromady praktických ukázek. Největší aplaus sklidila nejspíš ta s krycím názvem "zmlať si svého Waschku". Násilí, krev, vyhřezlé vnitřnosti, vypíchnutá očička atakdále prostě táhnou a my se přidali k nadšenému davu. K žádným vážným zraněním mimo plátno, kde se promítaly ukázky z všelijakých anime, samozřejmě nedošlo. I když došlo i na střelbu :) Společně s Tlakshow a ukázkou z aikida se jednalo o nejlepší okamžiky conu a doufám, že se něčeho podobného dočkáme i příště.

A protože se má v nejlepším přestat, rozhodli jsme se po přednášce vyrazit vstříc obyčejnému životu. Přítelův zdravotní stav se navíc dost zhoršil, takže jsme velmi uvítali pohodlí kolejního pokoje. Já se mohla odstrojit z kostýmu, trochu si odpočinout a pak jsme si udělali další výlet do Olomoucké. Líbí se mi, jak na tržnici už mého drahého znají a pokaždé nás nadšeně zdraví, když zavítáme na jídlo. Já zkusila novinku v menu - bun bo nam bo a Maroš si dal vynikající rybí polévku, kterou ale bohužel nezvládl ani dojíst. Ještě jsme si došli nakoupit kafe do jednoho z vedlejších krámků, kde mi prodavačka vrátila o 10,- Kč více - jelikož bylo již po conu a já se tak mohla zbavit nálepky delikventa, poctivě jsem částku vrátila. Dostalo se mi za to poděkování a odměny v podobě pytlíčku obalovaných arašídů. Samosebou jsem se nemohla zachovat jinak, ale opravdu mě překvapila ta nesmírně vřelá reakce.

Mrožátku se bohužel ještě přitížilo a jestli jsem předtím zaznamenala lehce navýšenou teplotu, po příchodu na koleje celý hořel, až jsem o něj měla skutečné obavy. Rozhodla jsem se odjet až pozdějším spojem, ale furt jsem si jeho stav kladla za vinu. Ostatně jsem to byla skutečně já, kdo přitáhl domů virózu a trval na návštěvě festivalu. Sama jsem si to odnesla a nachlazená jsem doteď :)

Závěrem...

Jak už je možná z mého reportu patrné, nebyl pro mě letošní Animefest tak peckovní jako například ten loňský nebo dokonce předloňský "Berserkfest". Obvykle mívám problém vybrat si program a nevím, kam dřív skočit. Letos tomu bylo spíš naopak; leccos jsem navštívila skoro "z nouze" a na akci jsem jela hlavně proto, že už je to taková tradice. Kvůli lidem na cony také nejezdím, protože se většinu času pohybuji ve společnosti svého přítele a letos jsem měla na naši pražskou sekci i celkem smůlu. Dříve jsem s nimi chodívala i na společné obědy, ale jelikož o mou přítomnost nikdo zájem neprojevil, byla jsem o tuto část conování ochuzená. Možná by pak i letošní AF dopadl v mých očích lépe, takhle jej bohužel řadím k těm spíše slabším ročníkům.
Letos jsem taktéž neměla čas procházet soutěžní AMV a celkově si všímat doprovodných programů. V Artist Alley jsem se mihla jenom na chvilku a prodejní stánky též vynechala - ostatně jejich zboží se zrovna moc nemění a anime serepetičky nesbírám.

Už v civilu v Olomoucké :) Kdo uhádne motiv na tričku, má u mě bludišťáka ;)

Samotná organizace akce z mého pohledu dopadla celkem dobře; nevšimla jsem si až na pár drobností žádných vážných nedostatků, i když to možná jen proto, že jsem se neúčastnila až tolika programových bloků a nezajímala se o zákulisní drby :) překvapil mě jen opravdu nízký věk některých staffáků - upřímně netuším, jak mohly některé z těch malých holčiček kočírovat dav.
Pár technických much by se možná také našlo, ale opět jsem v tomto ohledu měla dost kliku a con zvládla přežít bez větší újmy na mém psychickém stavu (když si odmyslím tu jednu přednášku). Akci tedy mohu považovat za úspěšnou a doufám, že příští ročník se mi lépe trefí do vkusu!

Speciál: Akicon jaro

Pokud jste pozorní čtenáři a náhodou jste měli při ruce i animefestí program, určitě jste si všimli, že jsem vynechala hnedle několik časových oken. Jistě, mohla jsem tou dobou lelkovat po areálu, ale já měla naštěstí možnost zúčastnit se přísně tajné akce s názvem Akicon jaro jen pro zvané.
Ano! Byla jsem s přítelem jedna z mála z těch, co měli tu možnost být ve společnosti největších elit naší otaku scény. Cítila jsem se tím skutečně poctěná a ještě teď, když si na to jen vzpomenu, mi začne vzrušením bušit srdce. Vchod na tuto elitní akci se nacházel v druhém patře rotundy a vpuštěni byli jen ti, co znali vstupní heslo. Cítila jsem se skoro jako člen nějaké utajované sekty, ale v tom pozitivnějším slova smyslu. Být vybrán do tak úzkého kruhu ostatně každého pošimrá po egu.

Dveře na Akicon jaro

Prostory byly pro akci vybrány opravdu dokonale. Jelikož bylo samotných účastníků opravdu málo, vystačili jsme si s několika útulnými místnostmi, kde probíhaly jak klasické přednášky, tak workshopy. Nechyběla ani čajovna s občasnými programovými okénky.

Velmi jsem ocenila workshopy: "Přednášej jako grek!" či "Přivlastni si vlastní con", ze kterých jsem si odnesla opravdu nepřeberné množství cenných rad a rozhodně mě to navnadilo k tomu, abych na sobě stále pracovala. Však kdožví, tentokrát jsem byla pouhopouhým hostem (možná právě díky tomuto blogu), ale příště bych se mohla podílet i na programu! Udělám proto rozhodně vše, co bude v mých silách.

Spešl vydání Playbišíku!

Za zmínku stojí i VIP čajový dýchánek, kde jsme měla možnost se všemi otaku veterány dopodrobna rozebrat vývoj naší otaku scény, její současný stav i budoucí směřování. Zde jsem si uvědomila, že jsou to právě ONI, kdo drží osud komunity ve svých rukách a kdo tahá za ty pomyslné nitky. Po těchto hlubokomyslných debatách jsme se ale nakonec oddali i prachobyčejnému tlachání, abychom ukázali, že jsme nakonec také jenom lidi.

Co vám budu povídat, byla jsem okouzlena a doufám, že se akce bude i příští rok ve stejném, nebo alespoň velmi podobném složení opakovat.


Akiconu zdar!