Z mého milovaného blogu se pomalu, ale jistě začíná stávat internetová zdechlina. Moc tomu asi ani nenapomáhá ten počet rozepsaných článků, které jsem z nějakého prazvláštního důvodu nechtěla dokončit (třeba o různých festival, epickém výletu do Berlína,...). Mou poslední spásou se tak může stát jarní anime sezóna. Co nám tentokrát připravila, se dozvíte v článku!
Persona 5 the Animation
A začneme hnedka kouskem, na který jsme se snad oba těšili ze všeho nejvíc. V Personě jsme totiž nechali dobrých 120+ hodin našeho života a trvat ta hra dvakrát tak dlouho, sedíme u ní ještě teď. Je to naprostá pecka, sice extrémně stylizovaná, což možná může některé jedince zpočátku malinko odrazovat (mluvím k tobě, Mrož!), ale nakonec vás to chytne tak, že nedokážete přestat, to mi věřte! Samotné anime je pak připomínkou všech těch úžasných chvilek strávených ve hře - ano, pro neznalce předlohy musí některé scény působit možná až trochu retardovaně, zpočátku má hlavně člověk pocit, že sleduje jen herní cutscény a dokonce i střih zachovali. Ještě k tomu máme i stejnou hudbu a fight scény s následným outrem. Všechno tohle v nás obvykle vyvolává nehorázné výbuchy smíchu a jsem opravdu zvědavá, jak moc se bude tento "průchod" hrou lišit. Jestli třeba bude hlavní hrdina taky romancovat úplně všechny holky, aby pak dostal košem, ehm. Ale scéna to byla vážně epická! Upřímně úplně nevím, jak moc anime doporučit lidem, co hru nehráli, asi to má rozhodně svoje kvality, ale zážitek to bude poloviční. Například u Utawarerumono neznalost hry opravdu ničemu nevadila (mám pocit, že jsem ji hrála právě až po zhlédnutí anime), ale tady mohou některé prvky působit poněkud rušivě. Jsem taktéž zvědavá, jak si anime poradí se zpracováním některých závažnějších témat z hry - upřímně jsem s vyústěním některých linek nebyla zcela spokojená a například u Ann tam provedli vzhledem k úvodní lince nejeden nehezký kiks. I tak ale s nadšením očekávám další díl.
Mahou shoujo site
To si takhle asi někdo řekl, že už tu dlouho nebyla nějaká správná mahou shoujo angsty hororovka a okopírovat Madoku přeci nebude tak složitý. A když k tomu přidáme ještě o to víc gore prvků a traumátek, může to být jenom lepší! No, nebude. Upřímně, vydrželi jsme u toho celé 4 díly, kdyby se třeba nějakým zázrakem z tohodle ufňukanýho hnusu stalo něco použitelného aspoň pro guilty pleasure momenty. Nestalo. Nenaleznete tu jediného uvěřitelného hrdinu - u každého si totiž vybrali autoři jednu až dvě vlastnosti, které natáhli ad absurdum a na zbytek se tak nějak vysrali. Hlavní hrdinka kníká víc jak náš čunč a takovou pomyslnou třešničkou na dortu je pak její nejvíc ultraangsty bratr nenávidící celý svět okolo. Heleďte, já jsem taky docela misantrop, ale co je moc... U posledního dílu jsme tak oba vlastně jen obraceli oči v sloup a řekli si, že na to vážně nemáme. A ono by možná jenom stačilo na pár místech o trochu ubrat a mohlo to být aspoň průměrné anime, takhle je z toho odpad sezóny.
Caligula
Další kousek je už o něco zajímavější, zvlášť, když si uvědomíme, že herní předlohu psal tentýž člověk, co pracoval i na prvních Personách. Veškeré další podrobnosti mě naštěstí minuly, neboť u tohodle anime platí, že čím méně o něm víte, tím více si ho užijete. Už první díl se zpočátku tváří poměrně civilně; sledujeme život průměrného nerda, co se zhlédl v psychologii a strašně rád kolem sebe šíří všelijaká hluboká moudra. Teda je trochu s podivem, že dokáže tolerovat tak tupé obecenstvo, ale asi nakonec lepší nějaké než žádné. Jenže už v polovině se to celé nějak zvrtne a závěr první epizody je docela solidní mindfuck. A rozhodně takový, který ve mně vzbudil zájem i o další epizody, i když jsem byla zpočátku docela skeptická. Budeme tu mít rozhodně tu čest s tématy jako jsou problémy současné generace, útěků od reality a jejího vnímání. Nechci prozrazovat víc a vlastně jsem sama docela ráda, že mě anime i po třech epizodách nechává v některých ohledech tápat. Mám sice stále trochu obavu z toho, že se bude snažit až moc tlačit na pilu a přítomnost některých bytostí (Aria, ehm) je dost vysírající. Nicméně líbí se mi premisa i pocit určitého diskomfortu, který ve mně zanechal první díl, takže sleduji dál.
Sword Art Online Alternative: Gun Gale Online
Možná teď opravdu naštvu hodně lidí, ale skutečně nemám ráda SAO. Žádný z nich. Původní seriál jsem tu kdysi taky trochu zhejtila a nedávno viděla i film. Obojí považuji za dost podprůměrné dílo po všech stránkách. Přesto jsem si řekla, že dám tomuto novému počinu šanci. Bohužel se skutečně nijak neliší od svých předchůdců. Místo mečů a magie tu máme nesympatického růžového midgeta se svojí FN P90 přezdívanou p-chan. Schopnou se svým stealth levelem kojima vyřídit tým profíků. Na jednu stranu se tu snaží působit hrozně seriózně, předhazovat divákovi jednak rozličná fakta o zbraních, bojových taktikách a pak všechny prostě sejme skřet vyskočivší z kufru. Doufám, že ji v druhém dílu aspoň zabanovali jako cheatera. Určitě musela zneužít nějakých glitchů ve hře. Asi jako ta banda Číňanů, co nám v Conan Exiles zničila pracně postavené sídlo! Hanba jim všem. Na SAO nekoukat! :)
Golden Kamuy
Je krátce po rusko-japonské válce a říká se, že kdesi na ostrově Hokkaido se nacházelo obrovské ložisko zlata, které se povedlo vytěžit domorodým lidem ainu. Někdo ale celou jejich vesnici vyvraždil a tajemství o úložišti obrovského pokladu si odnesl do jedné z nejstřeženějších věznic. Říká se, že na těla spoluvěňů nechal vytetovat mapu vedoucí k úkrytu. A vězňům se díky chamtivosti armády a dozorců podařilo uprchnout. Co je na celém příběhu pravdy se snaží zjistit "Nesmrtelný Sugimoto", veterán z války, jehož nedokázala zastavit jediná kulka a na své cestě se dokázal prosekat bezpočty nepřátel. Když pak na své cestě potká mladou Asirpu, jejíž otec byl kvůli ukradenému zlatu zavražděn, rozhodne se vydat po jeho stopách. Aby splnil slib, který dal svému příteli...
Jestli mě nějaké anime dokázalo tuto sezónu skutečně nadchnout, tak právě Golden Kamuy. Jeho historické zasazení, hlavní postavy, témata i celkové zpracování z něj dělají skutečnou perlu v seinen žánru. Ano, je tu pár scén s poměrně retardovaným CGI, ale i když jsem první díl viděla dokonce dvakrát, nemohu říct, že by mě nějak zvlášť rušilo a jestli bylo záměrem oddělit svět lidí a zvířat, povedlo se to vlastně docela dobře. I po dalších epizodách je to pro mě zatím to nejlepší, co jarní sezóna nabízí.
Wotakoi: Love Is Hard for Otaku
Mám ráda anime o nerdech. Zvlášť takové, kde je hlavní hrdina nucen poprat se s nástrahami dospělého života a vztahy. Je to vlastně celkem nasnadě, sama jsem nerd a moc dobře vím, kolik skvělého materiálu se z nás autistů dá vytěžit. V tomhle otaku dating simu se sice nemohu tak úplně sžít s hlavní hrdinkou jako třeba v geniálním Netojuu no Susume, protože jsem asi všechno jen ne yaoi fangirl, ale takový Hirotaka, to už je jiné kafe. Samozřejmě se jedná o hrozně guilty pleasure materiál, který má ale určitě i pro "běžného" diváka nějaký potenciál. Minimálně jako odpočinkový seriál s docela slušně napsanými hrdiny. Uvidíme, jestli mě bude těšit stejně jako již zmíněný Netojuu.
3D Kanojo: Real Girl
Jak mohou dva na první pohled dost podobné seriály působit úplně jinak si můžeme ukázat na příkladu 3D Kanojo. Kde Wotakoi exceluje, Real Girl selhává. Přičemž obě anime začínají takřka stejně, zaspávačkou, střihem na anime klíčenku, jenže místo do práce běží tady hlavní otaku hrdina do školy. Kde se mu podaří, světe div se, zamilovat do skutečný holky. Tsutsui a Igarashi jsou úplnými protiklady, on je zakomplexovaný šikanovaný otaku, co se rozhodl raději se vyhýbat holkám a ona (ne)populární kráska randící nezřídka s více kluky naráz. Což je asi celé jádro problému; udělat uvěřitelné středoškolské anime je celkem oříšek a když k tomu ještě chcete zakomponovat tematiku otaku, je velká šance na vznik ošklivého paskvilu. Postavy jsou ještě méně uvěřitelné než obvykle, jejich starosti vás opravdu nezajímají a jen těžko k nim nacházíte jakékoliv sympatie. Netuším, jak tento kousek působí na mladšího diváka, ale mě skutečně moc nepřesvědčil.
Aggretsuko
Pochválen buď Netflix a jeho výběr anime! Už v minulé sezóně jsem si našla hned několik velmi dobrých kousků a musím říct, že jsem s nabídkou vysílaných kousků opravdu spokojená. Hlavní hrdinkou seriálu je malá panda bojující o své místo na zemi ve zdech zlého korporátu. Aby se dokázala vyrovnat s veškerým stresem a nástrahami kariéry typické office lady, vypouští veškerý svůj nahromaděný vztek ve večerním karaoke - zpěvem death metalu. Milovala jsem Detroit Metal City, miluju i agresivní pandu! Opravdu, je to skvělé. Zvlášt, jestli jste někdy měli tu čest s prací v opravdickém korporátu (což jsem já měla), budete se skutečně bavit. Skvělý hudební doprovod je už pak jen takovým milým doplňkem. Jo a za Retsuko může Sanrio, asi je OK mít i ve 30 rád Hello Kitty! :)
Megalobox
Už dlouho jsem nevidělá žádné poctivé shounen anime a musím říct, že už v prvních vteřinách sledování Megalobox na mě dýchla nostalgie. Kresbou skutečně připomíná legendární Ashita no Joe a bude nejspíš i hezkou připomínkou oslav 50. výročí této frančízy. Samotný děj je zasazen kamsi do budoucnosti, kde box není jen tak obyčejným sportem, ale zápasníci své dovednosti ještě podporují mechanickými vylepšováky. Ti nejlepší z nejlepších se pak utkají v turnaji zvaném Megalonia, kterého se mohou zúčastnit naprosto všichni občané z jakéhokoliv koutu světa. jenže v tom je také hlavní zádrhel pro našeho hlavního hrdinu - ten totiž občanství nemá a účastní se pouze undergroundových zápasů, které jsou i podle jeho mínění pod jeho úroveň. Vše ale změní jedno jediné setkání...
Stylově určitě naprostá pecka, ale měla jsem při sledování první epizody trochu problém s tempem. Místy jsem se bohužel i nudila. Věřím, že půjde určitě o dobrý seriál a ráda bych mu dala šanci, ale jelikož je tu ještě několik žhavějších kandidátů, možná si odložím Megalobox na později. Mnohé z vás má ale určitě šanci nadchnout.
Hisone to Masotan
Jestli v téhle sezóně opravdu vyšla nějaká opravdická divnost, tak je to rozhodně Hisone no Masotan. A stále se nějak nemohu rozhodnout, jestli se mi to opravdu líbilo, nebo je to taková chujovina. Hisone tak nějak neví, co se svbým životem a když se má po ukončení střední školy rozhodnout, čím se chce stát, nenastoupí do mekáče ani korporátu, ale vybere si službu v japonské armádě. Tedy v jejích obraných složkách samozřejmě! A zrovinka Japonsko je zemí, která používá takzvané OTF (Organic Transformed Flyer), což jsou v podstatě draci, kteří se "přeměňují" na letadla. A řídí je holčičky. A mají podivné přijímací rituály zahrnující sežvejkání a vyplivnutí, v horším případě to možná jde i jiným otvorem. A tak Hisone, i když o to vlastně ze začátku vůbec nestála, se stane onou vyvolenou - pilotkou draka Masotana. Vypadá to tak, jak to zní. Je to opravdu trochu bizár, ale zase celkem příjemný a svým způsobem i roztomilý. Je jasné, že tenhle kousek nemůže brát člověk v žádném ohledu vážně a buď mu svou milou kresbou a podáním sedne nebo nikoliv. Já jsem stále trochu na rozpacích. Asi to zkusím ukázat Mrožovi :D Ale podívejte se na to, aspoň na první díl!
Tak, to bychom měli. Pokračování seriálů jako je Shokugeki či Fullmetal Panic asi netřeba zmiňovat. Pokud jste fanoušky, je to rozhodně jasná volba. Já kromě těch několika málo zmíněných pecek musím ještě dohnat resty z předchozí sezóny jako je například Violet Evergarden, Children of the Whales a Mahou Tsukai no Yome (u toho mě mrzí asi nejvíc, že se Mrožovi vůbec nelíbí) a samozřejmě dohrát celou řadu PC her. Teď je navíc venku už zase krásně. Život nerda je opravdu strašně těžký!
Žádné komentáře:
Okomentovat