VIP AnimeFest 2018 - report

Je to skoro až k neuvěření, ale letos Brněnské výstaviště hostilo již 15. ročník největšího festivalu japonské kultury v našich (a vlastně i přilehlých) končinách. Jelikož sama patřím už mezi pěkně staré pardály, co pamatují začátky v podobě anime linií na všech těch pragoconech o desítkách lidech, dovolím si před samotným zhodnocením programu i takovou menší nostalgickou vsuvku a zamyšlení. Doufám, že se vám i tento report bude líbit a najdete si v něm to svoje!

Zdroj: https://www.animefest.cz/

Za časů dávných bohů, hrdých náčelníků a králů...

V posledních letech se tak trochu peru s pocitem, že na většinu akcí jezdím z pouhé setrvačnosti, nemám tam vlastně moc co na práci a tím, jak jsem hrozný asociál a nedokážu se cítit jako součást jakéhokoliv uskupení, nenavazuji ani moc nových známostí, tak si tam připadám tak trochu navíc. Rozhodně ale nechci hořekovat nad tím, jak to bylo za starých dob krásné, i když introvertům, jako jsem já komornější akce sedí vždycky lépe. Právě naopak! Anime sleduji už více než dvacet let a měla jsem tak úžasnou možnost v přímém přenosu sledovat, jak se za tu dobu "naše" komunita vyvinula. Je to skutečně až k neuvěření. Od těch pár desítek lidí na malých liniích v rámci fantasy conů, to postupně přerůstalo ke stovkám, až jsme se dostali k tisícovkám fanoušků, kteří do svého koníčku investují neuvěřitelné množství času i dalších prostředků.

Od jednoho přednáškového sálu, kde jsme si na schodech krom hentai pro kamaráda vyměňovali cédéčka se seriály, máme možnost zabírat prostory téměř celého Brněnského výstaviště. Dřív bych si opravdu něco podobného nedokázala představit ani v těch nejdivočejších snech. Přitom to byly možná právě ty, které stály na počátku toho všeho. A těch několik lidí, kterých se nebálo za nimi jít a společnými silami nechali vzniknout akce, jaké se svou atmosférou nemají obdoby. Musím přiznat, že i účast v podobě pouhého pozorovatele je něčím výjimečným a já bych chtěla poděkovat úplně všem, co se na tom jakýmkoliv způsobem podíleli. Ač jsem možná někdy trochu hater, přísná k přednášejícím a neúprosná k chybám v organizaci, považuji tyhle akce jako nedílnou součást svého života, jako něco, co mám skutečně ráda a na čem mi svým způsobem záleží. Především pak na těch pár lidech, které mi to umožnilo poznat a se kterými se tak ráda pravidelně scházím.

Možná právě proto mě tak moc dožral rozhovor s dvojicí znuděných mladých slečen, které si stěžovaly na kde co. Program stojí za hovno, orgové taky, areál je strašně malý, vlastně tu ani být nechci... Upřímně vůbec netuším, jak by si tu akci dokázaly lépe představit a pravda, mám teď poněkud nostalgickou, ale v daný moment mi to skutečně přišlo jako takové sprosté plivnutí do tváře všem,co se celý rok tolik snaží v rámci svého volného času zajistit bohatý program a prostor pro více než 6000 návštěvníků. V tom zuřivém obhajování a snaze dopátrat se nějakých konkrétních odpovědí jsem si hlavně uvědomila, jak vždycky ráda na podobných akcích jsem. I kdyby všechny přednášky stály za starou belu a v areálu nabízeli jen instant, pořád chci být svědkem! Mít možnost zaznamenávat všechny ty důležité první krůčky na trnité cestě životem :) Skutečně máte můj velký obdiv.

Jestli miluju ještě něco tak silně jako anime a malaz, tak rozhodně Ulver. A jo, greku, prostě to je lepší jak originál! -_-

A teď už opravdu k tomu důležitému, na co se většina z vás určitě těší nejvíce. Kritika, hejty, vypjaté emoce, další report z pera nelítostné hit, co se chce aspoň na chvíli stát Velkým otaku a užít si pár hodin slávy.

Pátek, aneb cesty za kultůrou

Musím přiznat, že letos se nám povedlo AF skutečně dobře ošéfovat, s pomocí několika dobrých duší se nám do rukou dostaly VIP vstupenky, které nám umožnily přednostní vstup na veškerý program. Nejdřív jsem si říkala, že bych snad za svůj blog mohla pomalu dostat i press, ale následně jsem zjistila datum prvního tematického reportu  - pochází z roku 2012, tehdy se AnimeFest poprvé konal na Výstavišti a dorazilo na něj kolem dvou tisíc návštěvníků. Bůhvíproč jsem měla dojem, že reporty píšu mnohem déle. Tak možná v roce 2022, to už by šlo, nemyslíte? :)

Mrožovi se navíc povedlo zmrzačit si na posledním LARPu ploutev, tak absenci dlouhých front určitě dvakrát tak ocenil. Vyzbrojeni těmito mocnými artefakty jsme se už v časných ranních hodinách ocitli na brněnském hlavním nádraží. O chvilku později jsme vykládali naše zavazadla ke kámošovi na slavných Kounicových kolejích a vyrazili do víru (velko)města. Vyšlápli jsme si hezky na Špilas, kde měl náš kamarád právě moc pěkně pojatou výstavu Rok 1918 – Co nám válka vzala a dala. Jestli si najdete chvilku času, zvažte návštěvu!
Jako správní příslušníci slovutné pražské kavárny jsme museli náležitě zhodnotit i kvalitu místních podniků a udělit skóre na stupnici havloidnosti. Plány nám tak trochu překazil náš nový společník, jenž se nás rozhodl protáhnout spíše trochu punkovými podniky.

Umění na talíři, café momenta

Skvělý vietnamský oběd jsme si tak užili v krásném umakartovém prostředí za přítomnosti štamgastů s plechovkou, abychom pak pro změnu my obtěžovali výběrem témat k hovoru hipsterké publikum v café momenta (které jinak vřele doporučuji). Kluci si ještě zapálili dýmečku a byli neskutečně spokojení. Následoval exkurz do dalšího punkového doupěte s naprosto luxusními záchody, dokud jsme neskončili v Tenisu. Musím říct, že i já jsem si už tohle místo stihla oblíbit a tato s animefestem naprosto nesouvisející kulturní vložka byla příjemným kulturním zpestřením. Takže pokud se příště budete chystat do Brna, určitě se alespoň v jednom z těchto podniků zastavte, minimálně na vás dýchne opravdická místní atmosféra (možná doslova).

Krátce před šestou hodinou jsme už ale opouštěli ty méně šťastné z nás a vydali se k VIP frontě, abychom nakonec obdrželi takovou menší parodii na visačky, zelený gamerský pásek a mohli se opájet nově získaným statusem. Festovní aplikace projevovala v tu dobu alespoň základní znaky funkčnosti, tak jsem si mohla zakliknout části programu, které určitě nechci zmeškat. Asi není nutné dodávat, že Mrož většinu z toho rovnou zamítl :D Nicméně program zveřejněný na stránkách mi taky přišel jako trochu krok vedle a určitě, jako mnoho jiných, ocením možnost alternativního zobrazení vhodného např. pro tisk. Asi tak, jako to udělal jeden z fanoušků a následně se o přehledné pdfko i podělil. Díky za něj!

Zahájení jsme jako obvykle vynechali a nechali si čas na šmejděníčko po areálu. K naší spokojenosti jsme v horních patrech rotundy nalezli téměř opuštěnou kavárnu, kterou letos obsluhovala Putovní pražírna s opravdu kvalitní, výběrovou kávou. Na poměry místních conů čin zatím nevídaný a námi mnohokrát velebený! Deset sluníček pro Tábor. Navíc měli stánky i v dalších pavilonech, takže nedostatkem životodárného kofeinu jsme rozhodně netrpěli. Stánky s merchem byly opět narvané k prasknutí a já mohla jen s lítostí obdivovat všechny ty kočičí hrnečky a plyšáky, pro které by se v domácnosti bohužel už nenašlo místo. Zahojila jsem se alespoň během následujícího dne nákupem čajové mističky, když mi těsně před conem jedna zlovolná kočka moji oblíbenou rozbila.

První a taky jediné selfíčko z celýho AF. Spokojená s šálkem kávy :) aneb posílám pozdrav kámošům do fronty.

Po řádném rozkoukání a prvotním zhodnocení situace jsme zamířili i na první přednáškou, kterou letos byla  Tokio: Levně a bez japonštiny od Radka Mička. Očekávala jsem strhující info dump s hromadou cenných rad, jak budoucí výlet do Indie vyměnit za vysněné Japonsko. Bohužel to zcela nenaplnilo mé očekávání; přednášející zřejmě neměl dostatek zkušeností s větším publikem a jeho styl vyprávění pro mě nebyl dostatečně poutavý. Mrož to zabalil úplně a zase usnul. Bylo mi to trochu líto, protože sama moc dobře vím, jak ráda vyprávím o svých zážitcích z cest a mučila jsem s tím nejednoho ze svých přátel. Čekala jsem taktéž trochu více praktického infa, třeba nějaké tabulky se srovnáním cen apod. Sice to tam několikrát zaznělo, ale trochu na přeskáčku a programu chyběla ucelenější podoba. Ve výsledku mi z toho tedy vyplynulo, že nejsnazším způsobem, jak se levně vypravit do Japonska, je zařídit si tam práci a doufat, že budete mít i dostatek volného času na cesty. Ano, bylo to zajímavé, ale určitě bych do budoucna více zapracovala na přednesu a struktuře prezentace.

Fotku z přednášky nemám, musí stačit dango!

Jelikož přednáška končila o něco dříve, měli jsme dostatek prostoru k přesunu na Jacindino Proč milujeme záporné postavy aneb dualismus se nenosí. Na tuhle přednášku jsem byla obzvlášť zvědavá, neboť vím, že je Jacinda autorkou jednoho románu a vždycky je dobré, když jde člověk "od fochu" vysvětlit mudlovskému publiku svůj tvůrčí proces. Ostatně proto tak ráda čtu Eriksonovy dekonstrukce některých význačných scén. Krom toho jsem loni nebyla zrovna moc spokojená s grekovým pojetím tohoto tématu na Natsuconu a čekala, kdy se tak zajímavé věci ujme někdo s praktickými zkušenostmi. Ono je totiž hrozně hezké, jak si celá řada z nás v hlavě nosí všechny ty báječné poučky a dokáže o každičkém aspektu sáhodlouze hovořit, ale přenést takový obraz na papír je už trochu jiná liga.

Přesto mě ale ani koncept této přednášky zcela neuspokojil. Jacinda se rozhodla možná pro takovou zábavnější formu, kde si na pomoc vzala žebříček nejoblíbenějších postav a snažila se osvětlit, z jakého důvodu jsou v některých případech lépe hodnocené postavy zlé. Není to rozhodně špatný postup, strašně se mi líbilo úvodní přirovnání anime záporáků s těmi skutečnými a samotný fakt, jak je charisma osoby důležité pro získání si našich sympatií i v těchto případech, by rozhodně stačilo na samostatnou přednášku. Na druhou stranu se tam možná až moc řešila konkrétní čísla, která bych osobně až tak vehementně nezmiňovala a zaměřila se na jádro problému.

Klidně si těch postav vzít o něco méně a provést detailnější rozbor. Krom toho mi přišlo, že občas do pléna zazněly myšlenky tak trochu mimo osnovu přednášky, které ovšem byly skutečně zajímavé a lépe vystihovaly celou problematiku. Závěrečná rada, jak stvořit geniálního záporáka měla dle mého taky trochu mouchy a spíše jsem se shodovala s osobou sedící v publiku, která na otázku, jaké tři vlastnosti by správný záporák měl mít, odpověděla za zlatého bludišťáka. Rozhodně ale doufám, že to nebyla poslední přednáška na podobné téma a určitě si Jacindu přijdu ráda poslechnout zas, protože má opravdu dobrý a rozumný projev. Jednou snad i dostanu přednášku podle svých představ :)

Hromady kočičího merchu!

Hrozně moc jsem pak chtěla na Saintovy Staré zabudnuté klenoty anime, jenže Mrož byl důrazně proti, neboť se prý v době, kdy jsem sledovala anime, ještě nebyl na světě a nic by mu to neřeklo. A stejně je to všecko špatný, škaredý a zas se dočká jen výčtu titulů, které ho nezajímají -_- těžký život s takovým tvorem. Takže jsme nakonec zakempili u promítání soutěžních AMV, měla jsem aspoň radost, že všechny mnou nominované aspoň postoupily a mohla jsem si je užít na větším plátně. Postupně nás však už zmáhala únava a nakonec jsme se dohodli s naším ubytovatelem, že se odebereme pro dnešek do věčných lovišť. Co čert nechtěl, zrovna v okamžiku, kdy jsme procházeli kolem přednášky, byl zmíněn můj oblíbený film Spriggan a následně Vision of Escaflowne. Nenávidím vás! Samozřejmě, že nebyli ochotní tam se mnou zůstat a obdivovat krásné, velké frňáky -_-

Večer s AMV

Sobota

Ranní vstávání je u nás vždycky tak trochu oříšek. Zvlášť, když si můj drahý mrož zvládne během jednoho dne kvůli svému cosplayi oddělat nohy. Navlíknul na sebe všechny 30's originály, včetně bot, které se mu staly osudnými. No horší než ženská, co vám budu povídat. Já jsem byla ve svém normplay náhodné kolemjdoucí nanejvýš spokojená. S tím, že už kvůi nákupu nových bot vynecháme ranní Lusi, jsem se nějak smířila. Isekai jsem taktéž musela oželet, ale Yuffie s Herními urban legends byly prostě must see. VIP magic zafungovala a k rotundě jsme se vycházkovým tempem blížili možná čtvrt hodiny před začátkem. Čekali jsme trochu větší nával, ale zřejmě nejsme jedinými lenivými tvory.

Už samotné téma bylo docela sázkou na jistotu a jakožto správný gamer jsem už kvůli své frakci nesměla chybět. Yuffie si navíc pro svůj program připravila naprosto epické epické video, které bylo ovšem možná také tím nejlepším z celé prezentace. Pojetí ve stylu Věřte nevěřte byl sice taky skvělý tah, jenomže jsem měla pocit, že místy si jím spíš tak trochu pod sebou řezala větev, když ho nedokázala ve všech případech správně udržet. K samotnému výčtu jednotlivých urban legends nemám moc výtek, myslím, že se podařilo vybrat opravdu ty zajímavější a jen vím, že Mrožovi tam hodně chyběl třeba Mortal Kombat. Nakonec on všechny zmíněné na rozdíl ode mě znal. Já tedy aspoň věděla, že Mario může přeskočit vlajku, páč se mi to samotné několikrát povedlo (ve zmíněném levelu často taky omylem) a ocenila jsem zmínku o časopise Pokémon, který jsem v mládí taktéž kupovala :) Bohužel mi celkově přednáška přišla na poměry Yuffie malinko slabší už kvůli zmíněným zádrhelům ve zvoleném formátu. Bavila jsem se, ale musím být fér! :)

Následně jsme se rozhodli vyměnit vzdělávání se za kus žvance. Později by se mi hledala mezera v programu už o něco obtížněji a nakonec byl akorát čas oběda. Tentokrát jsme zamířili do centra na indii v Bishes Gurkha. Uvěřili jsme doporučení od kamaráda a bohužel svého rozhodnutí dost litovali. Pokud máte rádi indickou kuchyni a už jste alespoň někdy ochutnali nějakou trochu lepší, rozhodně sem nechoďte. Jídlo sice na první pohled vypadalo strašně lákavě, jenomže bylo bez špetky chilli, takže úplně ztratilo na chuti. Já opět zkusila jehněčí a tato návštěva mě utvrdila v tom, že mutton jedině v Indii. Zatím ho ani v těch lepších místech nedokázali připravit dobře. Mrožův jelen byla ovšem ještě větší tragédie. Ano, korma patří k jemnějším a sladším pokrmům, ale tohle s tím nemělo moc společného. Příště půjdem asi zas do Annapurny. Zraněná srdíčka jsme si pak museli vyléčit v oblíbeném SKØG Urban Hub šálkem espresso tonicu a dortíkem. Tohle místo nikdy nezklame.

Vrátili jsme se tak akorát na Cosplay soutěž. Bohužel měl program dobrou půlhodinu zpoždění, tak jsme si vyzkoušeli i nějaké to stání ve frontě. Asi nám to příliš nechybělo. Aspoň jsme ale nezmokli, i když rozhodně podporuji návrh prodávat v merch stánku i deštníky. Zvlášť nabízet je návštěvníkům ve frontě na tyto populární akce by se mohlo i vyplatit :) Nakonec jsme byli ale přeci jen pohodlně usazeni v rotundě a kochali se výhledem z prvních řad. A že bylo skutečně na co koukat. Každý rok mi vždycky zůstává rozum stát z těch neuvěřitelně propracovaných kostýmu, samozřejmě v čele s TanakhT cosplay nebo úžasnou Germiou. O parádní RP se pak postarala dvojice Alice. Většina scének se letos vydařila, i když jsem trochu litovala jedné zahraniční účastnice, které během představení odpadla část armoru a bohužel scénku nedokončila. Zahraniční porotci byli však docela mírní a vyjadřovali jí spíše podporu; jen tedy té francouzské angličtině nebylo zrovna moc dobře rozumět. Ovšem z úst Prue zazněla asi nejlepší hláška celého AnimeFestu: "I like bitch" a už jen kvůli tomu to stálo za to. Kdo tam nebyl, nebo neviděl stream, ať si to určitě pustí ze záznamu.

Samozřejmě kupa skvělých cosplayů běhala i po areálu celého výstaviště. Viděla jsem hned několik opravdu skvělých ze Zaklínače, nějaké zástupce Persona fandomu, hromady krásně propracovaných armorů, ale mé srdce si nakonec získal Kravalbot, který v jednu chvíli roztancoval i samotnýho Ježíše. Opravdu palec nahoru za tenhle počin, bylo to dokonalý :)

Párty kravalbot :))

Na Historii otaku se mi bohužel Mrože taky nepodařilo nalákat, tak jsem sledovala Zízu alespoň ze streamu. Můj drahý v tu chvíli nejspíš opět někde lovil kafe, nebo něco k snědku. Byla pravda, že tuhle část jsme letos poněkud podcenili. Dříve jsem si poctivě chystala svačinky, nosila nakrájenou zeleninu, nebo alespoň nějaké ty pytlíky bonbónů, jenže teď jsme se rozhodli spoléhat na zázemí festu. Káva a malinovka od Potulné pražírny se postarala o jednu důležitou část, ale s tím jídlem už to bylo trochu horší. Cenově tam nic nevycházelo zrovna příznivě a ani jeden z ramen stánků nás zrovna moc neoslovil. Když jsme zjistili, že i sámoška naproti Výstavišti zeje prázdnotou, vzali jsme zavděk tuňákovým sendvičem z automatu. Příště se rozhodně vybavím líp. Lovečák a paštiky FTW!

To malé vzadu je Zíza! :)

Z přednášky jsem tak chytla bohužel jen první část hovořící o historii otaku a rozdílném pojetí slova v Japonsku a u nás. Většina skutečností mi už byla známa, ale přesto si myslím, že šlo o docela zajímavou přednášku, která stála za poslech. Bohužel nemohu říct nic k závěru, ale možná si to ještě pustím doma hezky ze záznamu.

Snažili jsme nějak na základě předchozího zpoždění odhadnout, kdy bude v Rotundě vystupovat Meon se svědectvím Jak zničil českou anime komunitu. Přiznám se, že česká youtube scéna je mi absolutně cizí a když už si pouštím nějaké pořady, tak s výjimkou Indyho Neidella nechci vidět na obrazovce obvykle ničí ksicht a toužím pouze po vzdělaní. No dobře, ještě Numberphile je fešák a jak mu září oči, když mluví o číslech, je prostě kouzelný! Celou aféru kolem stahování českých titulků a nějaké to kydání špíny jsem zachytila trochu matně na všech těch Sčítáních a přidružených skupinách, které jsem neustále nucena číst, páč tam mnozí přátelé přispívají! Tak jsem si říkala, že by možná nebylo úplně od věci podívat se tak trochu do zákulisí celé aféry a vyslechnout si prohlášení jedné ze stran.

První část, ve které se přednášející představoval a vysvětloval své pohnutky, mi přišla ještě dobrá, jenže jakmile došlo na screenshoty s korespondencí od nii.sk, začalo to být trochu jednotvárné. Navíc mám takový dojem, že je to už malinko starší kauza a nepřišlo mi na místě do toho takovou dobu ještě šťourat. Jistě, určitě byl v právu, ale využívat takto veřejný prostor k očerňování oponentů se mi prostě nějak nelíbí. Nevím, jak přednáška pokračovala dále, neboť jsme kvůli zdržení museli odejít dřív na FMA. 

A dobře jsme udělali! Alchymie na pozadí Fullmetal Alchemist od Emila Palatína byla rozhodně tím nejlepším, co jsme mohli za poslední roky na conech vidět. A teď skutečně nepřeháním. Při čtení anotace jsem byla samozřejmě trochu skeptická, protože FMA je moje absolutní srdcovka (a není tomu tak dávno, kdy jsem s Mrožem dokoukala Brotherhood) a vždycky mě hrozně bavilo odkrývat pravdy schované v té neskutečně bohaté symbolice. Jenže je to skutečně dost tvrdý oříšek a dovedu si představit, jak by si o něj většina vylámala zuby. Emil měl sice docela svérázný přednes (a mám takový pocit, že zaměnil výrazy zakomplexovaný x komplexní x zakompovaný), ale udělal něco, co málokdo před ním. Šel k původním zdrojům a ty do hloubky nastudoval.

S Mrožem jsme se shodli, že většina přednášek, které jsme v posledních letech viděli, se často dala vytvořit po pár hodinách google-fu. Zvláště ty výčtové; hodíte heslo na internety, vyplivne vám to stovku top 10 videí, článků a vaším jediným úkolem je vybrat ta nejvíc cool meme. Samozřejmě čest všem výjimkám, ale Mrožovo zlaté pravidlo zní, že se chce za tu hodinu v sále dozvědět víc, než by dokázal sám doma u počítače. Docela přísný metr, ale něco na tom rozhodně bude.

Emil si tak ukousl neuvěřitelně velké sousto a snažil se do té kratičké hodiny vměstnat co možná nejvíce informací o skrýtých významech symboliky použité ve FMA. A že už to samotné byl docela pěkný mišmaš, neboť autorka byla opravdu důsledná a skutečně se nebála nastavit naší společnosti kruté zrcadlo. Kromě představení původních alchymistů a jejich odkazu v díle (Paracelsus - von Hohenheim), jsme viděli tři Pravdy (stromy života) ústředních postav Edwarda, Alphonse a Roye Mustanga znázorňující i tři nejdůležitější prvky Tělo, Duši a Oheň. Jednotlivé kousky puzzle do sebe pak začaly pasovat a tvořit mnohovrstevnatý obraz odkazu ukrytém v manze. Sama bych se do toho nejspíš jenom zamotala, protože mám skutečně problém všechny myšlenky vměstnat jen do pár odstavečků, takže zmíním důležité poselství o lékařské vědě, která byla znásilněna a zneužita k hrůzným zvěrstvům a místo zachraňování životů je měla brát (jednotka 731 - dr Marcoh - Ishval). Událost, která by určitě neměla být zapomenuta. A samozřejmě jde jen o malý zlomek.

S přednášejícím jsme pak měli ještě tu čest v tramvaji cestou na koleje, kde jsem sice říkala, jak byla přednáška výborná, jenže měla i své "ale"... chtěla bych to teď ještě uvést na pravou míru. U tak těžkého tématu je dost složité vypořádat se s časem, hovořit tak, aby veškeré myšlenkové pochody dokázalo publikum správně vstřebat a přiznávám, místy jsem s tím trochu chaotickým výkladem měla problém a nejradši bych celému tématu dala mnohonásobně více času, jenže stále mě ta jedna hodina obohatila mnohem víc, než všechny další části programu dokupy. Opravdu doufám, že to nebylo poslední setkání a příště bude vážně stačit zaměřit se jen na jeden prvek. Ostatně jsem dost zvědavá, co na přednášku řeknou ostatní recenzenti :) 

Jelikož se Rotundě nějakým záhadným způsobem podařilo vyrovnat časovou ztrátu, doběhli jsme na Greka pár minut po začátku. Do sálu jsme se dostali jen tak tak, VIP vstupenky byly tentokrát k ničemu, dokonce nás i rozsadili :) Můj milovaný přednášející se tentokrát pustil také do celkem zajímavého tématu: Rozmíšky, půtky, hejty a „oprávněná kritika“ v běhu dvou dekád a byla jsem skutečně zvědavá, jak se s tím vším popere. Už během dne jsem si ho našla v kavárně, abych mu sdělila, jak si na něj brousím zuby. A protože to byl právě on, kdo mi po konci conu oznámil, jak se kolem mé osoby šíří dost prapodivné zvěsti o tom, jak mi přednášející musí chválit oblečení (wtf?) a on tak neučinil (i když si to mé oškubané pončo ze sekáče pořízené na loňském AF nepochybně zaslouží), tak si na něm právem smlsnu. 

Velká část otaku geronstva už tak nějak odrostla fázi, kdy zaníceně hlásala, jak byla dříve ta tráva zelenější, anime lepčejší a svět nebyl plný škodolibých tvorů, co se těšili na každý váš přešlap v diskuzi. A jelikož nám tu pomalu začíná dorůstat další generace šířící poplašné zprávy o možném konci lidstva, podpořená výdobytky moderních technologií, je naší svatou povinností vyvést je z těchto temných bažin omylu. Když si u toho ještě trochu nasypeme popel na hlavu a přidáme historky z natáčení, úspěch by měl být zaručen.


S hejtry musíme nějakým způsobem žít všichni, co jsme se rozhodli nějakým způsobem projevovat ve veřejném prostoru a bylo by dost naivní se domnívat, že jednou někomu buď nešlápneme na kuří oko, případně nebude adekvátně doceněna naše tvůrčí genialita. Určitě jsem taky sama někdy žádala konstruktivní kritiku (též už mám na tenhle patvar alergii) a nemyslela jsem to tak :) Sama se pak často ocitám na obou stranách bariéry, neboť v práci jsem za hatera, páč nechci někde chodit žrát přesolený, smažený hnusy. Oblíbený gifíček haters gonna hate dostanu v obědové konverzaci pokaždé, když řeknu, že chci jít na oběd do veganského bistra :D No řeknu vám, je to k posrání! Stejně tak jako je možná hezké říct, že kritizovat může skutečně každý, ale já tedy rozhodně dost posuzuji i samotnou formu takového aktu. Ono už kolikrát z toho stylu psaní je zřejmé, jak moc upřímně pisatel tu kritiku myslí a používat ji jen proto, aby někoho ponížil, není zrovna košer.

Samotnou devalvaci kritiky náhodnými výkřiky považuji ale též za trochu horší problém, i když z pozice diváka se pak samozřejmě o to víc bavím a taky čekám, kdy na scénu konečně nastoupí Hitler. Mrož je v tomhle opět mnohem větší expert. Abych ale teda konečně přešla sama k nějakému tomu hnidopišství, ten Bob Ross se ti Greku fakt nepoved! :D I když z toho mám asi nejzábavnější storku z celého conu, kdy jsem si skutečně vše pečlivě zapisovala do mobilu, abych to tady pak mohla vytáhnout v reportu, načež se toho posléze chytil i sám Grek. Ano, stále tu existují lidé, co si dělají poznámky, protože je jejich hlava s pokročilejším věkem jen děravější. A tedy přirovnat sám sebe k Prastarým, to chce též hodně odvahy! No, sečteno a podtrženo, byla ta přednáška vlastně celkem dobrá. Bavila jsem se tedy sice v několika částech spíš vlastním přičiněním, ale určitě oceňuji historky z natáčení a špínu na Hintzáka :D Teď jako aspirant na Velkého otaku totiž nějak nevím, na kterou stranu se přiklonit. Jako samozřejmě bych to téma dokázala zpracovat lépe, protože mám spousta praxe z oboru a můj názor je tak o něco hodnotnější než všech těch náhodných individuí na internetu, jenže byste mě zase obvinili z arogance a byl by z toho hroznej hejt. A to jako, vážení, nemám zapotřebí. Párkrát se vás teda ještě zeptám, jestli o můj zasvěcený příspěvek k tématu skutečně chcete, ale budu se setsakramentsky rozmýšlet nad tím, jestli vám sdělím všechny ty nepříjemné životní pravdy, tak!


Říká se, že končit by se mělo v tom nejlepším, takže jsme zbytek sobotního programu vynechali. Pravý důvod byl samozřejmě těn, že Mrožovi se už nikam nechtělo (je to tak, Sušenko, ani tebe nechtěl vidět, sráč jeden!) a náš střechonadhlavou dárce se mezitím opil s lolitkama před výstavištěm. Naštěstí nám předtím svěřil vlastní klíč, takže jsme se po nějaké chvíli celkem příjemného bloumání nočním Brnem vrátili zpět na koleje a zalehli. Hrozně mi to připomnělo staré časy přespávání v tělocvičně. Příští rok už bude prý rekonstrukce u konce a můžeme se těšit na opravdu vymakaný prostory. Že by opáčko? :)

Magic!

Neděle

Plán na neděli bych jednoduchý a jasný. Posbírat si svých pár švestek, rozloučit se s mládím zmoženým kámošem, hodit bagáž do nádražní skříňky (za ty velký chtěj stovku, wtf?! dražsí jak v Berlíně) a stihnout pokud možno Animekvíz. Ano, kryl se s Robertem Waschkou, ale co naděláme? Původně jsme se s Mrožem chtěli i rozdělit, ale nakonec zůstal u mého boku a byli jsme tak oba svědky jedné z nejzábavnějších částí festivalu. Lusi a Syky opět dělali čest svému jménu a kvíz připravili na výbornou. Jako nejzábavnější hodnotím část s rozdáváním papírů a pak lovení odpovědi ukryté kdesi u vstupu do Rotundy. Ty naštvané pohledy staffáků, když změrčili utíkající dav, mi připomněly učitelské hlídky na základní škole. No, snad z toho ti dva nakonec nebudou mít takový průšvih a dočkáme se i dalších ročníků. U kvízu jsem hlavně zjistila, že nic nevím a nejsem si jistá, jak takhle obhájím post Velkého otaku, ale nějaká výmluva se určitě najde. Mrož to pochopitelně celé bojkotoval a jeho univerzální odpovědí bylo "42". Vlastně mu to možná měli i uznat. Všechny rozepisovací zase mohly obsahovat "Re-Pokémon". Bavit se vlastní blbostí je vždycky fajn a jsem ráda, že mi Lusi se Sykym dali ten prostor. I když mi teda docela zatrnulo, když si chtěli na pódium z publika vytáhnout nějaký pár, uf!

Poměrně příjemně naladění jsme se tak opět vydali do města, abychom si dopřáli luxusní brunch v Kafec. Tak trochu jsme doufali, že se k nám připojí i naši kamarádi, jenže ti se na nás vykašlali a tak jsme to celé museli spořádat sami. Nakonec jsme vlastně neměli moc do čeho píchnout, takže jsme dojeli zpět na výstaviště, abych zase po dlouhé době viděla Zakončení. Bohužel byly už tak deset minut před zahájením programu dveře do Rotundy zavřené, tak jsme si sedli aspoň ke streamu a pojídali vafle za stovku. Mám teď aspoň do reportu aktuální info o počtu návštěvníků, staffáků a přehled o dalších perličkách z přípravy conu. Myslím, že to bylo pěkné a hezky pozitivně laděné zakončení. Mohla jsem ještě prohodit i pár slov se známými a nakonec stihla před odchodem z areálu i Greka, který mi poděkoval za mou romantickou sobotní sms ♥ A dozvěděla se o té mimořádně vtipné fámě, co o mně koluje, prý to má od Clover, žádám tedy vysvětlení! :)

Pozorovat pomalé rozebírání stánků a vyprazdňování sálů je v prostorech velikosti výstaviště dvakrát tak smutné, takže jsme na místě moc dlouho nezůstávali a zase se vydali směr centrum. Celý víkend mi nějak hrozně rychle utekl a klidně bych si ho o něco prodloužila (a to jsem ještě v tu chvíli ani netušila, jak se mi ve čt podařilo smazat půlku datovýho skladu, hehe). Po další kafepauze jsme pak po páté nasedali do RegioJetu a vyrazili směr Praha. Zjistila jsem, že cestovat vlakem s sebou přináší spoustu výhod - člověk může na svém reportu začít pracovat v lehkém předstihu a pokud bych možná neměla potřebu si vylévat v úvodní části srdíčko, mohl být hotový už včera. Tak mi to snad odpustíte. Nebo to svedu na nefungující klimošku, to bylo tak trochu nepříejmný.

Sladká tečka na závěr, mám tu fakt nejhezčí fotky jídla :D 

Závěrem

Jako všechny dobré věci jednou končí, blíží se k závěru i můj report. Strašně ráda bych tu teď vyzdvihla tři věci, které mi udělaly opravdu upřímnou radost. První je fakt, že se s vámi všemi mohu již 15 let setkávat a doufám, že minimálně stejně dlouhou dobu máme ještě před sebou. Dále chci vyzdvihnout úžasnou přednášku na téma Pozadí alchymie v FMA, která mi opět vrátila víru v lidstvo a kvalitně připravený program a v neposlední řadě musím poděkovat Putovní pražírně za nepřetržitý přínus kvalitní kávy. Prosím, doražte i na ostatní cony!!!

O některých nedostatcích jsem se zmínila už v textu, ale abych to nějak sesumírovala, stále se mi úplně nelíbí situace a především cenová politika stánků s jídlem. Úplně mi nepřijde, že by tak docela korespondovala s kvalitou pokrmů. Co se přítomnosti barelů s pitnou vodou týče, ano, určitě je možné použít kohoutky na toaletách, ale takové kafe festivaly si občas pozvou třeba prodejce filtrů (na Prague coffee to bylo BWT), což by možná taky mohlo stát za pokus, co co? Ostatně, když už tu máme i tu dobrou kávu... Taková soutěž v anime latté artu. Hmm, anime coffee fest, pojďte do toho!

Chybějící VIP lístky v pátek podvečer byly spíš takovým vtipným zpestřením, než něčím, co by mě nějak podráždilo, ale někdy možná trochu pokulhávala jejich kontrola. S protivnými staffáky jsem se letos nikde nesetkala, naopak musím zmínit Rikisaura (snad to píšu dobře), která byla obvykle u A1 a pokaždé si velmi slušně zjednala pořádek. Samozřejmě taktéž zdravím Wilfreda, který se vždy jako správný Berlíňák ohlásil.


Zdržení u cosplay soutěže bylo poněkud nemilé, neboť se pak dost zle navazovalo s dalším programem a vlastně jsme nikdy nevěděli, jaké je aktuální zpoždění. Možná by bylo dobré podobné věci komunikovat skrze festovní aplikaci. Tam jsem si také všimla, že se mi nechtěly zobrazovat starší zprávy, takže jediným spolehlivým prohlížečem byly nesmazané notifikace na mobilu.

Letošní rozdělení na 4 frakce bylo zábavné a taktéž příjemné zpestření. Sice jsem přispěla pouhým jediným bodem za hlasování v cosplay soutěži, ale tak snaha se snad taky cení! Jsem zvědavá, co tu budeme mít přístě. Také chválím conová videa a samozřejmě jsem byla celou dobu na straně MegaConu. Ono v které jiné hlavě se také mohl zrodit nápad na PragueCon, že? Tuhle konspirační teorii je třeba šířit dál!

Sečteno a podtrženo se opět jednalo o velmi vydařený ročník a rozhodně jsem odjížděla spokojená. Samozřejmě to bylo dost podpořeno vlastnictvím VIP lístku, kdy jsem se nemusela nijak stresovat, jestli se budu moci zúčastnit nějaké části programu a mohla jsem si opravdu s klidem vybírat. Celá akce se tak pro mě nesla v poměrně pohodovém duchu a doufám, že to tak bude příští rok zas!

Tady je Mrožovo...

Tohtoročný program v Brne začal výborne a skutočne som sa bavil. Cesta vlakom bola príjemná, on RegioJet zvyčajne nesklame a Business trieda ujde. Navyše, na rozdiel od cesty na Slovensko je to do Brna i hodne rýchlo, takže človek pár krát zavrie oči, 1-2x pozrie na mobil a zrazu je v Brne.
Program sme začali klasicky ubytovaním, náš drahý kamarád nás nechal na koleji kde som pár rokov trávil štúdium takže značná dávka nostalgie zaručená. Hnusná kúpeľna, maličký prostor, špinavý záchod a buď náhodne protivná alebo totálne znudená bába na recepci, no neber to! ♥

Dva lázenští fešáci :)

Od kolejí sme pokračovali na Špilas kde si nás vyzdvihol starý známy a začala tá správna zábava - jedlo vo vietnamskom bistre s partou nakalených dedkov ktorí nahlas vykládali blbosti, divný týpek čo do nás hustil o magických tanieroch, umakart na stenách a vlastne hodne dobré bun bo. nam bo Nasledoval správne umelecky-hispterský pajzl s epickými záchodmi a jedno pivo, odkiaľ sme sa už povinne presunuli do kavárny. Ako úkol som mal vybrať takú, kde sa dá sedieť vonku a fajčiť dýmka, z dvoch kandidátov ale vyhrala Cafe Momenta pretože som videl v ponuke i nejaké tie rumy. Pripojil sa ďalší známy a spoločne sme tak dobrú hodinku sedeli, popíjali rumík s výborným kafe, užívali si dýmku a pohoršene-šokované pohľady susednej dvojice slečien ktoré asi naše témy moc nevoňali. On ten záber od politiky cez fekál bol i napriek zdaniu a príbuznosti pomerne široký a niekedy sme možno neboli najtichší.
Záverom príjemného času bol lokál Tenis kde sme ešte každý schrumstli dva pivá a rozlúčili sa. Skutočne veľmi vydarene strávený čas a celé som si to užíval a bavil sa.
No a potom začal Animefest.

Bez mučenia priznám, že na prvej prednáške som okamžite vytuhol a jediné na čo si spomínam je silná nenávisť k drahej Hit pretože do mňa stále strkala prstom aby som nespal, že sa to v prvej rade nesluší. Asi nemá zmysel popisovať prednášky, to už drahá zvládla, takže len tak obecne, čo som sa dozvedel a čo som videl:
- nemám rád na prednáške pocit, že za tú hodinu by som sa o danej téme dozvedel ďaleko viac sám s googlom kľudne na mobile, nieto PC. A žiaľ, častokrát som ten pocit mal
- Yuffie mala epické video, to človek musí pochváliť
- FMA bola to najlepšie čo som na týchto conoch kde ma stále Hit ťahá za poslednú dobu videl
- Animekomunita má asi hodne issues
- bezpochyby najlepšie kafe aké som kedy na cone mal, nasrať na maidky, sláva baristom
- jedlo bolo drahé a nie moc dobré a drahšie nie vždy znamená lepšie. Ramen za 70 bol totiž na úrovni vifonky s troškou nejakej Babica ázia 4v1 zmes kým ten za 50 aspoň trochu ramen pripomínal ale tak či onak sklamal
- Vafle za stovku boli vlastne docela dobré

Z Brna si tak odnášam príjemné spomienky i tie spomienky z Animefestu. A nové boty, pretože som dement. Celú dobu som kňučal že tam nechcem byť a na srdci ma hrial len pocit, že vždy keď sedím a spím na prednáške blokujem miesto niekomu kto narozdiel odo mňa, VIP master race, stál polhoďku vo fronte a beztak sa nedostal. Tak snáď ma tam už nik ťahať nebude -_-