Natsucon 2018 - report

Letošní Natsucon se konal trochu netradičně již druhý červencový víkend a fanoušci japonských  kreslených seriálů pro děti měli opět možnost obdivovat krásy pražského Karlína a jeho okolí. Pracující lid jistě ocenil prostory zdejší Obchodní akademie, kde se mohl alespoň na chvilku opět vrátit do školních lavic a tomu zbytku to snad připomnělo, jak rychle ty prázdniny utíkají! Cha! Teď už ale opět k mému tradičnímu reportu :)

Úvod

Tématem pro letošek bylo studio Ghibli (fskutočnosti yaio - poznámka Mrože), což se promítlo především na neuvěřitelně krásném merchandisingu a projekci filmů jako je Cesta do Fantazie či  Arrietty. Přednášky se objevily také dvě, ale zato obsahově velmi zajímavé. Tuším, že spousta Ghiblovin se pak ještě objevovala v různých soutěžích. Žádné z nich jsem se sice nezúčastnila, i achievement game mě zanechávala chladnou, ale dle reakcí ostatních návštěvníků si své fanoušky rozhodně našla. 

Program byl tradičně rozmístěn do tří přednáškových sálů (rozuměj trochu větších tříd), další učebny pak zabíraly workshopy, deskoherna, maid kavárna, skillzone či fotokoutek. Na venkovním hřišti tradičně probíhalo promítání a bylo zde připravené posezení i s občerstvením. Nejvíce v tomto děkuji přítomnosti Cukrárny Alchymista a jejich milému baristovi za úžasné flat white, které mi vždy dokázalo vykouzlit úsměv na rtech. Zvlášť, když jsem ho jednou mohla dostat z kameninového hrnku, páč každý správný hipster ví, že káva z papírového kelímku je velké fuj! Dodávka občerstvení a pití během pátečního podvečera sice trochu pokulhávala, ale v okolí je naštěstí dostatečný počet večerek a restaurací, kde si vybere snad každý. K dispozici byla letos i Natsuconí appka, kde bylo možné si předem naklikat své oblíbence a rozhodně jsem ocenila i záložku s mapkami jednotlivých podlaží školy.

Natsucon je navíc krásně komorní akce, takže se člověk neustále nestresuje, že by snad nestihl nějaký program a nepotřebuje vystávat hodinovou frontu na své oblíbence. Právě ta uvolněná, pohodová atmosféra je to, co mě na téhle akci baví asi ze všeho nejvíce. Dokonce je tu i dostatek prostoru pro nějakou tu socializaci a nemusela jsem letošek jako největší auťák trávit jenom na přednáškách. Pár se mi jich do jízdního řádu ale přeci jen vešlo, a i když jsem letos vynechala neděli, je rozhodně o čem psát. Začněme tedy hezky od začátku.

Pátek

Jsem ráda, že mohu žít v Praze. A to nejen díky té skvělé sociální bublině, která mě mocně chrání před okolním světem a náhledy do okolí si mohu dávkovat dle své libuvůle a míry, na kterou jsem připravená. Mohu se tak totiž v klidu zvednout od pracovního PC, dojet na Florenc a vycházkovým tempem dorazit až ke škole. Letos jsem opět trochu prokaučovala nákup lupenů a zprávu "Dnes máte poslední možnost zakoupit vstupenky..." jsem si četla s denním zpožděním. No, stane se. Trestem mi budiž ošklivá papírová páska, která mě jednoznačně přede všemi identifikovala jako lenocha. S Mrožem jsem byla domluvená, že přijde někdy později, tak jsem šla aspoň hledat nějaké známé tváře. Infostánek je většinou jistota. Dokonce se mi dostalo i pochvaly mých šatů. Jak všichni dobře víte, jsem na to extrémně háklivá (Sušenka má velký černý puntík!) a pokud se někdo z conu neobětuje, začnu být strašně zlá a hejtím, kudy chodím!

Podstatné pro mě ovšem bylo chytit Micháka, aby mě opět propašoval na vyvýšené VIP pódium v Edu, kde začínala AMV Soutěž. Je to už taková tradiční zábava a i letos se přihlásilo pár velmi vydařených kousků. Samozřejmě tu musím zmínit geniální Houseparty, kterou určitě třeba takový Grek neocení, ale u mě ta míra retardace zvoleného hudebního podkresu dosáhla laťky nadšení a občas si to čistě masochisticky pouštím ještě doma. 

Během promítání jsem se ještě snažila koordinovat Mrože, abychom se spolu mohli vydat na Yes homo, more queer od  Blizzy a Mešitky. Ačkoliv do BL sekce zavítám spíše sporadicky, na tyhle dvě je celkem spoleh a i tentokrát dokázaly téma pojmout zábavnou a stravitelnou formou. Nejdřív došlo na popis toho, jak takové typické a hloupoučké yaoi často vypadá, byli seznámeni s úžasnou parodií dorito faced bad touch sempai san and shota boy, aby pak došlo i na rozbor dalších - už o něco zajímavějších scénařů. Láska má přeci mnoho podob a nabývá různých intenzit, tak proč bychom měli být třeba my, demisexuálové, ochuzeni o věrné zobrazení příběhů, do kterých se můžeme snáze vžít. Takové jsou ale samozřejmě zastoupeny v naprostém minimu a najít něco obstojné kvality bude dost oříšek. Stejný problém tu bude asi přímo s asexuály (páč koho by to asi u tohodle žánru zajímalo, žejo :D) či "neexistujícími" bisexuály. Přednáška každopádně odsýpala svižně a s jejím pojetím jsem byla spokojená. I o BL se dá přednášet dobře!

V přednáškové místnosti jsme rovnou zůstali, protože po holkách přišla na řadu Yuffie s přednáškou Fetiše, sexualita a sexuální komunity kolem videoher, na které jsme se z malinkaté části též podíleli. Musím se pochopitelně pochlubit, že onen krásný snímek ze hry Conan Exiles (a informace s ním spojnené) pocházely právě od Mrožovců, kteří se zatím vcelku nenápadně vyskytují na jednom z RP serverů obsahujících mody umožňující ten roleplay trochu okořenit. Yuffie nás nejdříve seznámila s počátky erotiky ve hrách, přihodila menší kontroverze a pak už došlo na samotný rozbor jednotlivých komunit a celkovém vnímání těchto herních aspektů očima hráčů i samotných vývojářů. Celé téma bylo pojaté vcelku seriózně, ale určitě by mu slušelo mnohem víc času k nějakým hlubším rozborům. Kromě nejznámějších modů ať už pro single, tak i multiplayer došlo i na téma virtuálního sexu, fenoménu zvanému healslutting (přiznávám, že o tomhle termínu jsem neměla ani tušení) a pornhub žebříčky, kde na prvních místech vyhledávání vévodil tradičně Overwatch a Pokémoni. Yuffie si většinu zkusila i na vlastní kůži a neváhala si rozšířit svoji sbírku her i o takové skvosty jako je Moe Chronicle nebo obskurní příručky k dnd Vaginas are Magic. Takové nasazení je samozřejmě nutné ocenit, stejně tak vkusnou cenzuru použitou na nemravných srceenshotech. 

Jinak ale jsou i tací, co nehrají DA jako dating sim, ale zbožňují jeho lore a věnují mu stejně tolik času jako vzdychání nad Solasem! 

Slibuji, že příště si fakt vezmu foťák, dokumentovat vše mobilem je peklo :D

Pro Mrože byla Yuffie už tečkou za pátečním večerem a utekl mi (zřejmě sexovat -_-) domů ke Conan Exiles. Já se v doprovodu Ariana s menším zpožděním protáhla do přeplněného Eda na letošní přehlídku AMV Pekla. Některé příspěvky byly zvlášť vypečené a upřímně doufám, že budou brzo někde online, abych se na ně mohla podívat znovu. Neměla jsem zrovna nejlepší úhel a ještě mi utekl začátek (zlá Yuffie!!). K letošní náloži pak přidali tuším ještě třetí sérii a myslím, že jsem si účastí na tomto kousku programu prodloužila život o hezkých pár let. 

Po konci se sál hezky vyprázdnil, takže jsem si na AMV 365 pečlivě vybrané DrPenguinem mohla i sednout. Byl to takový průřez zajímavými kousky vzniknuvšími za poslední rok. Do paměti se mi zapsal především tento kousek na OST k Moulin Rouge. Ale bacha, je 18+!

Den se pomalu blížil ke konci a byl tak nejvyšší čas vyrazit zpátky domů a zalézt do postele. Stále ve společnosti Ariana jsem tedy nasedla do tramvaje a nechala se odvézt do centra a pak pokračovala až do Vršovic. Cestou domů jsem tedy trochu nezodpovědně zvolila cestu boční, temnou uličkou, takže jsem si užila i trochu toho večerního dramatu, když se v dálce objevila podezřelá osoba v dlouhém, černém kabátu a její kroky se neomylně blížily! Chvatně jsem zabočila zpět k hlavní ulici a přežila tak možný útok vršovického predátora! 

Sobota

Jelikož mi letos nedošlo, jak brzy Natsu je, nezvládla jsem si připravit žádný kostým. Nechtělo se mi ani vstávat o dvě hodiny dříve, abych rozhrabala všechny své skříně a něco na sebe navlíkla. Beztak bych určitě jen skončila v depresích, že se do některých oblíbených kousků už nevejdu. Takhle jsem zase nahodila civil, ale abych zachovala aspoň trochu té conové slušnosti, opatřila jsem si tematické tričko. Opět mi bylo během dne pochváleno, takže je Natsu dobrá akce!

Vyrazila jsem někdy kolem déváté a líného Mrože nechala zachumlaného v peřinkách. Celou dobu jsem se totiž těšila na snídani v Antonínově pekařství, kde prodávají mimojiné chleba s vajíčkovou pomazánkou. Tu prostě zbožňuju a nedovedla jsem si představit lepší způsob, jak začít den. V blízkých večerkách jsem pak doplnila zásobu tekutin i cukříků, aby mě na akci nic nevyvedlo z míry. Všechno to bylo naprosto brilantně naplánované tak, abych stihla jednu z nejlepičtějších přednášek tohoto ročníku od Winetyho Úvod do světa lampioňáků aneb fandom jednoho muže. Lucernistika je sice velmi mladý obor, ale o to byla účast jejich předního vědce nezapomenutelným zážitkem a především poctou pro všechny zúčastněné. Z lampioňáků se totiž dochovala jediná stehenní kost (sice velmi podobná té lidské, ale vše nasvědčuje tomu, že jde skutečně o tajemného Lampioňáka), takže se po jejím dlouhém zkoumání podařilo vědcům zjistit, jak takový lampioňák vypadal a jakým způsobem žil. 

Na těch slajdech fakt nebylo nic vidět, ale zbožňuju výraz přednášejícího :D

Dozvěděli jsme se o jejich dávné historii, působení ve starověkém Egyptě i zkazkách, které po sobě zanechali například i v Itálii, odkud se dochovala i milostná balada. Lampioňáci byli (a vlastně možná ještě jsou) kočovným národem putujícím na východ, za Sluncem. Takto se dokonce dostali i na území Japonska, dokud podle všeho neskončili v zemi zaslíbené - Americe. Zajímavý byl především fakt, že ačkoliv má lampioňák velmi podobnou stavbu těla jako člověk, jednoznačně se odlišuje svým mocným sixpackem a pochopitelně lampionem, který pod sebou ovšem neskrývá hlavu, jak by se někdo mohl mylně domnívat. Podle všeho lampiony ani nesvítí. Přesto dokáží nějak komunikovat a nám se dostalo i možnosti naučit se několiv slov z lampionštiny. Netřeba asi dodávat, jak dechberoucí zážitek to byl!

Druhá část už se týkala věcí spíše světských a dozvěděli jsme se, jakým způsobem se člověk může stát slavným zakladatelem fandomu. Doporučuje 11 z 10 lampioňáků!

V reportu prostě nesmí chybět fotka flat white ♥

Po takovém intenzivním zážitku jsem jednoduše nemohla zapadnout do dalšího sálu a musela se projít na čerstvý vzduch. K mému překvapení nebyla japonská cukrárna ještě kompletně vyžraná, tak jsem se zásobila hromadou sladkostí, yuzu limčou a mašírovala rovnou k venkovnímu posezení. Stoly obalené potravinovou fólií sice nepředstavovaly nejlepší pozadí pro instafotky, ale zase jsem aspoň mohla věnovat více času reálnému světu a okolí. Povedlo se mi tak stát se například součástí lezbického workshopu pod taktovkou Bubu a Yuffie, kde mi bylo osvětleno, v jak strašně nudném heterosexuálním životě žiji. Rozhodně tu nemáme škálu femme-traktoristka, kam bychom se mohli podle našeho chování zařadit. Pro ilustraci jsem našla jednu hezkou s Pokémonama. Dokonce došlo i na hranou scénku, jak vypadá takové setkání femme s butch v baru a jak se tedy podle svého zařazení do škatule správně chovat. Vzhledem k tomu, jak často jsem slyšela o "yaoiconu" si myslím, že by podobné doprovodné workshopy měly být pravidelnou a oficiální součástí akce!

Mrož se měl dostavit až někdy po obědě, takže jsem pak drze zaútočila na skupinku kolem Hintzáka a pod záminkou, že si jdu jenom vypít kafe se nechala začlenit do zajímavé debaty na téma GDPR, PragueCon a data science. Měla jsem tu kliku, že byl přítomen i Matěj, který si u mě získal plusové body už jen za zmínku o Numberphilovi, do kterého jsem momentálně platonicky zamilovaná. Na chvilku jsem si užila i já svých několika minut slávy, když jsem rozdávala rozumy ohledně cestování po Indii. Bavit se i s někým dalším krom Mrože o tom, jakými všemi způsoby se vás snaží Indové ochcat, je prostě k nezaplacení. 

Bylo mi pak skoro až líto, že jsem se musela před druhou zvednout, abych s Mrožem zašla na plánovanou Cosplay Soutěž. Moderování se opět ujala Rin a celkem přišlo o přízeň diváků soutěžit devět účinkujících. Připravit si nějaký program v tak malých prostorách, jako je školní učebna, chce pořádnou dávku kreativitiy, takže se zde objevují spíše vtipnější příspěvky. I úroveň kostýmů je oproti takovému AnimeFestu úplně jinde, ale k celkové atmosféře Natsu to prostě sedí a některé kousky se mimořádně povedly. Třeba Yubaba nebo Yondu "Poppins" ze Strážců galaxie. Rin svou práci odváděla také dobře, jen tedy škoda poroty, která nebyla zrovna moc sdílná.

Místo cosplayů sem hodím fotku jídla!

Program končil o něco dříve, takže jsme se před hvězdou sobotního dne, samotným velkým Grekem, stihli ještě trochu občerstvit a já si u svého miniona Miche vyzvedla oficiální vlaječku našeho fandomu. Jelikož byla místnost otevřena o něco dřív, zaujala jsem čestné místo v první řadě, odkud jsem mohla svého idola náležitě povzbuzovat. Nejedna jiskra mezi námi v ten moment přeskočila ♥!

Politicko-umělecké okénko studia Ghibli mělo poněkud nicneříkající anotaci a upřímně jsem čekala malinko jiný obsah. Celková náplň ale naštěstí nakonec nezklamala a Grek nás postupně seznámil s třemi nejdůležitějšími figurkami tvořícími jádro studia, jejich minulostí a tím, jak se jejich životní příběhy a názory promítaly do jednotlivých děl. Někomu možná trochu zkazil iluze o Cestě do fantazie, když odhalil, co se za tímto možná na první pohled pohádkově vyhlížejícím dílem skrývá a upozornil i na ty podivné "světlušky" na plakátech k Hrobu světlušek, ale já musím takové konání samozřejmě jen ocenit. Největším přínosem pro mě byla rozhodně historie samotného Miyazakiho s jeho odbory a zmínka o Suzukim. Mou první asociací byly předtím taky motorky. Grek navíc dokázal svoje oblíbené "ano" na začátku každého slajdu vyměnit alespoň na začátku na "tak", ale ne s takovou pravidelností, takže mě od přísunu informací nic nerušilo. Tento výstup musím tedy hodnotit kladně a pomyslný bodík strhávám jen za tu retardovanou anotaci :) někteří návštěvníci to fakt čtou!

Důkaz místo slibů. Greku, milujeme tě!

Od Greka jsme pospíchali do spodního patra na Worldbuilding: stavění světa od hlíny až po hrady od Moriho, kde se přednášející toto nesmírně široké téma pokusil narvat do jedné hodiny, což vyústilo v přednes s kadencí kulometu a mnohdy nepěkným zobecňováním některých okruhů. Místy jsem měla dost problém stačit Moriho tempu a i když jde evidentně o člověka znalého, v praxi kovaného, předat mi to moc dobře nedokázal. Mám pocit, že v tak krátkém časovém okně to ani nejde, jedna hodina by možná tak stačila na jeden ze zmíněných okruhů, takto jsem si z přednášky vlastně nic nového neodnesla (možná pak reklamu na program, který může pisatelům trochu usnadnit život). Tedy novinkou pro mě byly ještě Sandersonovy Laws of magic. Ale spíš mi to připomnělo, že bych měla dočíst Cestu králů. Nicméně Prachmistři mě teď baví mnohem víc. Přednášky je to ale rozhodně dost škoda, protože mám tohle téma sama strašně ráda a každou chvíli si čtu všelijaké diskuze na redditu a příspěvky autorů. Nejraději samozřejmě ty od Stevena Eriksona, který v tomto určitě dost vyniká. 

Během následující hodiny jsme se pak museli stihnout najíst v nějakém blízkém restauračním zařízení, což nevyvolalo zrovna libé pocity našeho dočasného doprovodu. Situace to byla poměrně nepříjemná, Bún bò Nam Bộ v jednom z blízkých vietnamských bister nesneslo porovnání s pokrmy podávanými v SAPA, ale na nejlepší bod celého Natsuconu jsme se alespoň dostali včas.

MyAnimeList očima datového vědce v podání Matěje Račinského donutilo i někoho jako je Mrož chrochtat blahem (ušlo to - poznámka Mrož). Já tedy nebudu předstírat, že bych všemu, co se objevilo na plátně rozuměla, takže jestli si tam pro nás přichystal nějaký joke, z mé strany bude neodhalen, ale samotná interpretace dat získaná z databáze MyAnimeListu rozhodně stála za to. Ať už šlo o počáteční úsměvný "vliv znamení na šanci, že budete otaku" - což by určitě nejedno české médium bez jakýchkoliv skrupulí bylo schopné vydat po smutný fakt, že většina anime je skutečně pro dětské publikum. Z hromady grafů jsme se mmj dozvěděli, jaké je například zastoupení jednotlivých prvků (tagů) v produkci studií a jejich vývoj v čase, či jaké prvky k sobě mají nejblíže. Zajímavé byly i celkové počty vydaných titulů a reakce průmyslu na významné světové události. Přednáška to rozhodně nebyla úplně dokonalá, několik anime historie znalejších diváků poukázalo na menší mezery a otázky hodnocení jednotlivých titulů jsou také vzorkem zaneseným hromadem balastu  a lživých dat. Obsah celé přednášky včetně zdrojů si pak můžete prohlédnout zde a já tomu rozhodně ještě nějaký čas ke zkoumání věnuji. Matěj tak od Mrožovců dostává spešl ocenění za nejlepší přednášku a chceme víc podobných!

Science, bitch!

Plni pozitivních dojmů jsme chtěli náš zážitek ještě vylepšit šálkem lahodného flat white, ale k naší smůle měl stánek již zavřeno a než jsme vymysleli, kde seženeme náhradní zdroj kofeinu ve stravitelné podobě, stali jsme se součástí dalšího debatního kroužku, kde se probíraly jen ty nejzlotřilejší plány zahrnující unášení mladých otaku k amorálním pokusům! Taktéž jsem se dozvěděla, že mé oblíbené Mahoutsukai no Yome je prý overrated, ale zato nejsem jediná, kdo je trochu rozpačitý z anime "Housenky a kuny". Nicméně doufám, že se zlé tlakshow dvojici povede do sklepa zatáhnout ty mladé nevinné duše a budu se těšit na výsledky jejich experimentů!

Abychom si trochu zkrátili čekání na blok experimentálních přednášek, vydali jsme se s Mrožem i na Temnou stranu fandomu z pera Hoples a Arakangy. Sice s touto dvojicí nemáme zrovna nejlepší zkušenosti, ale anotace i první věty slibovaly vážnější pojetí celé problematiky, tak jsme se to rozhodli risknout. Bohužel se ale opakoval scénář z předchozích setkání. Arakanga mluvila dobře a k věci, Hoples nikoliv. Struktura přednášky byla vlastně taky poněkud zmatená a jelikož se tímto tématem na ostatních conech zaobíral už i Grek, Hintzu nebo třeba Arashi, konkurence byla vysoká. Zde jsme se dočkali vlastně jen tumblr hejtu, nesmyslnému vyjmenovávání údajně nejtoxtičtějších fandomů a naprostému přehlížení faktu, že často je hromada zmíněných shitstormů účelově vyvolaná trolly z 4chanu. Také by mě více zajímala situace u nás a nějaké konkrétní případy z okolních končin, než těch několik profláklých ze světa. Ono kopat do tumbleru a vytáhnout těch několik exemplářů není žádná velká věda. Příliš vážného pojetí jsme se taky nedočkali, pořád tu co chvíli probliklo nějaké to memečko a herecké výkony Hoples tomu moc nepomáhaly. Nejzajímavější částí pak asi byly vstupy z publika s konkrétními příklady, jinak mě přednáška skutečně moc neoslovila. Přitom jde opět o skvělé téma. 

No, aspoň jsme si hezky vyhřáli místo pro Blok experimentálních přednášek, na který jsem se celý den docela těšila. Obvykle bývá takovou příjemnou tečkou za celým dnem. Jenže v tomhle byl letošní Natsucon dosti odlišný, ale pojďme to vzít hezky popořadě. 

Jako první se na scénu odvážila Lusi se svým návodem, jak se pomocí mnemotechnických pomůcek naučit 6 základních japonských slovíček. Došlo i na obligátního aligátora, ale nám asi v paměti nejvíce utkvělo Slovensko a jeden nejmenovaný internetový prohlížeč.

Další se představila Bubu s Kytičkami ve zvířecí říši, u které se mě Mrož po konci zcela vážně zeptal, jestli jsme teď opravdu "slyšeli přednášku o č*rácích". Já mám rozhodně veškeré příspěvky ze světa zviřátek moc ráda, ať už se týkají naprosto čehokoliv, včetně rozmnožování, takže se mi metafora v podobě kytičky i květináče velmi zamlouvala a oceňuji i zařazení Mrože, z toho máme teď doma pochopitelně druhý Vánoce. 

V následujícím bloku nás Akiko a Blizzy nalákaly na "Vliv sexuální orientace organizátorů na rozložení programových sekcí conů", což byl jen prachsprostý clickbait a ve skutečnosti jsme se jenom dozvěděli, jak moc se v čase měnilo zastoupení jednotlivých témat v přednáškách a že toho yaoi je tam vlastně pořád tak nějak stejně. Prakticky nám vymyzely přednášky na téma anime/manga a postupně je nahrazují spíše hry a především cosplay. Účel to splnilo a vtip taktéž nepostrádalo, takže za mě určitě dobrý! Až na ten clickbait samozřejmě! 

Yuffie taktéž nezklamala, přišla nám sdělit, jak si nepřipravila experimentální přednášku. Jako správný umělec je i Yuffie zdrcena tím neustálým přívalem geniálních nápadů, z nichž jednoduše není možné tak snadno vytáhnout ten nejzářivější diamant. Proto nám představila hned několik klenotů ze své cenné sbírky s vysvětlením, proč zrovna tenhle není ten pravý. Osobně za ten nejzářivější považuji asi přednášku stylizovanou do devadesátek nebo kapraviny a jajoj s kulturním přesahem a odkazy na další umělce naší otaku scény*. 

Poslední příspěvek byl ovšem něčím, co nejspíš nikdo z nás nečekal. Syky se rozhodl s námi podělit o svůj životní příběh a co ze začátku vypadalo jako další uvolněnější vyprávění se proměnilo ve zpověď, kterou upřímně doteď nedokážu asi pořádně zpracovat. Příčí se mi o něčem takovém vůbec cokoliv psát, jelikož se jedná o nesmírně citlivé téma a já bych se strašně nerada zachovala jakkoliv neuctivě a necitlivě. Nicméně to, co si u nás musel jeden člověk prožít, je jeden z důvodů, proč se stydím na lidstvo a trpívám záchvaty misantropie. Hovořit o tom muselo chtít neskutečnou dávky odvahy a já za ní děkuji a jsem opravdu ráda, že to mohlo při takové příležitosti zaznít. Čím dál více lidí z mého okolí se osměluje hovořit o svých traumatech a je to potřeba. Jinak se jako společnost nikdy nezměníme. Člověk je až překvapen, co hrozného se všem těm usmívajícím se lidem v minulosti stalo. Já sama mám za sebou víc než rok v depresích a stále trpím občasnými záchvaty úzkosti. Ale naštěstí v takové fázi, že si z toho nakonec mohu dělat legraci. Ale v případě fyzického i psychického násilí páchaného na lidech, kteří se prostě jen nějakým způsobem liší, ať už vyznáním, barvou pleti či orientací, je lajna, která nikdy neměla být překročena. Díky moc, Syky, za to, že jsi k nám byl upřímný a hodně sil! Myslím, že tu nejsi sám! :)

Závěrem

Na nedělní program se mi už zrovna moc nechtělo. Dostala jsem svou obvyklou asociální náladu a nějak si nenašla v anotacích nic, kvůli čemuž bych chtěla vstávat a znovu absolvovat cestu na con. Místo toho jsem si postavila domek v Conan Exiles a užila si volné neděle. Vynechala jsem i plánovaný koncert Ventolina, ale snad mi to bude odpuštěno.

Nu, co říct závěrem? Natsucon jsem si užila. Byla jsem ráda, že jsem měla tentokrát možnost si více pohovořit s lidmi, většina programu mě nezklamala, až na chybějící občerstvení po páteční otvíračce jsem nenarazila na žádný technický problém. Klimatizace v třídách fungovala, takže byl následný pochod chodbou vždy takovým menším očistcem, ale to už tak nějak člověk v polovině července čeká. Vlastně i doufám, že bude Natsu příští rok ve stejném termínu, neboť opět plánuji výjezd do Indie a nerada bych o tuhle fajn akci přišla! :) 

Děkuji tedy všem, co mě nechali se větřít k jejich skupinkám a chváličům mé garderóby! 

* V žádném případě tu ale nechci tvrdit, že by snad Yuffie byla podobným otaku umělcem! :D