Mrože na Tchaj-wanu, den 13.-15. (Kaohsiung)

Dovolená se nám pomalu, ale jistě blíží ke konci a už se pomaloučku mentálně chystáme na návrat do Prahy. Dnes je to poslední den, co jsme se mohli vyhřívat ve slunném Kaohsiungu a ačkoliv jsme tu měli poměrně dost času, nestihli jsme ani zdaleka vše, co jsme chtěli. O tom ale už v dalším souhrnném článku!

Sobota nám začla na pokoji velmi příjemně - snídaní donesenou až do postele. Stejně jako v minulém ubytování, i tady si člověk mohl dopředu navolit, čím chce začínat svůj den. Možnosti bývají obvykle čtyři a i když to možná vypadá na fajn systém, mám mnohem raději snídaně formou bufetu, kde si sama vyberu, co chci a je tam teplé sojové mléko! To mi bude opravdu chybět. Kombinace, co se tu běžně nabízí jsou přinejmenším... zvláštní. Ale co už, měli jsme aspoň něco teplého do žaludku, protože nás čekal celkem dlouhý výlet.

Kaohsiung je poměrně velký a ačkoliv je město slušně propojené skrze MHD, párkrát jsme raději využili k přesunu Uber, protože se tu cesty busem či metrem snadno dokážou natáhnout i na hodinu čistého času. V plánu totiž bylo projít se kolem Lotus pond a prohlédnout si zdejší kolekci chrámů. Je jich zde koncentrovaných na jednom místě asi nejvíce na celém Tchaj-wanu. 

Začali jsme s prohlídkou Dragon and Tiger Pagodas, tedy asi tím nejznámějším landmarkem zde. Ačkoliv pagody (a i ostatní chrámy) mohou působit starobyle, většina z nich není starší než 50 let. Tyto byly dokončeny roku 1976. Ne, že by jim to ubíralo na kráse, ale pro milovníky starší historie tu toho pro cestovatele opravdu moc není. Především v porovnání s naší milovanou Indií. Ale zase je tu třeba funkční infrastruktura a tak :)) Jedinou vadou na kráse tak bylo počasí. Ačkoliv je tu podzim, teploty se opět vyšplhaly nad třicet a celou dobu jsme se snažili utéct kamkoliv do stínu.

Cesta kolem jezera je naštěstí lemovaná zelení a nebyl to tedy takový problém, ale stejně to z nás vysálo dost životních sil. Kousek poblíž pagod se nachází Spring and Autumn Pavilion, před kterými je socha bohyně milosrdenství letící na drakovi. Co mě ale možná zaujalo víc, byla cedule upozorňující na přítomnost želv a vskutku! Kolem chrámu a na menších ostrůvcích okolo něj byly opravdu kolonie vodních želv. A teda taky spousta mrtvých ryb. Nevím, zda to byl důsledek řádění tajfunu, nebo je to tou špinavou vodou, ale těch mrtvolek se tam na hladině vznášelo fakt hodně. A to na celém jezeře.

Trochu delší byl pak výlet k dalšímu konfuciánskému chrámu, který byl původně zbudován v 17. století, ale následně byl přestavěn v roce 1976 a patří mezi ty vůbec největší na celém ostrově. Celkem škoda, že se nezachoval ten původní, ale na to už jsme si tu zvykli. Pokračovali jsme pak dále po břehu jezera, dokud jsme nedošli téměř zpět na začátek. Den ale ještě ani zdaleka nebyl u konce, bylo třeba vymyslet, co podniknout dál!

Mrož objevil, že se v blízkosti nachází Ocean Fantasy Museum a jelikož jsem v té době žila v představě, že ta největší se nám do itineráře už nevejdou, ihned jsem souhlasila. Samotné muzeum se nachází v mnohem větší oblasti kolem dalšího jezera, kde je ještě spoustu dalších atrakcí, ale ty jsme tentokrát přeskočili. Další zvláštností je, že se celá expozice nachází v bývalém vojenském protinukleárním bunkru. Vnitřek i vybavení je už trochu zastaralé, ale zase tu bylo několik exemplářů, které jsme neviděli nikde jinde. Pokud ale nejste tak zapálenými fanoušky, asi tohle místo lze i vynechat. 

Trochu nám z toho chození už i vyhládlo, tak jsme se začali poohlížet po místu, kde bychom si na chvilku oddechli a zase doplnili energii. Objevili jsme tu zvířecí kavárnu, která ovšem nelákala zákazníky na kočky nebo kapybary, ale na kachny! Na malém dvorečku před ní měli skutečně působivou sbírku kachen. A taky obří husu, zajíce, morče a kolouška (ten se mi tam nezdál moc happy, ale bylo vidět, že je o zvířata jinak pečováno). Taky tam byl jeden ochočený birb, který se nechal pohladit. I zdejší nádobí a některé zákusky měly tvar kachen, což bylo nakonec docela cute. 

Hlavně jsme se už dostali trochu blíže centru. Rychle jsme prolítli nedalekou Sin Bin Old Street, ale tam tedy nebylo moc k vidění a největším highlightem se tak stala uřvaná kočka, co nás chvilku i pronásledovala. Alespoň jsme pak ale mohli naskočit na Kaohsiung Light Rail a nechat se svézt blíže k hotelu. 

Znovu jsme se prošli kolem Pier2 Art Center, kde byl opět otevřen nespočet stánků a ještě k nám doléhal přes vodu zvuk z koncertu nějaké (asi velmi kvalitní) punkové kapely. Vzala jsem si na cestu aspoň ogrilovanou chobotnici a vyrazili jsme směr hotel. Byl to nakonec docela náročný den a oba jsme byli poměrně utahaní, takže jsme se rozhodli, že neděli pojmeme trochu odpočinkově a nebudeme nic velkého plánovat.

Kaohsiung - den 3.

Neděle nám nezačala úplně nejlépe; oba jsme se stále cítili ještě dost uondaní a ještě podivně malátní. I ta snídaně nám zrovna moc nesedla, takže jsme se až někdy po 11. vydali směr obchoďák, že třeba aspoň nakoupíme nějaké suvenýry a navíc jsem chtěla dokoupit pár pičičáren v MUJI a podívat se na kufry. Stále operujeme s plánem si tu jeden koupit a naplnit ho čajem :))

Původně byla tedy i ve hře místní zoo, ale jakmile jsem se v komentářích dočetla, že v ní nechávají volně pobíhat opice, které obtěžují turisty a kradou jim jídlo, plán jsem ihned zavrhla. Před námi je stále pár dnů v Taipei, které se pyšní i krásnou zoologickou zahradou a chceme tedy naše štěstí zkusit tam.

Byla tam i malá retro herna

Nasedli jsme tak na bus a vyrazili směr Dream Mall. S námi tu vystupoval i pár důchodců, který se sice sotva vlekl, ale čím blíže byl nákupáku, tím energičtěji působil. A hned jsme zjistili proč. Na místě probíhal Pokemon Go event a celé (nemalé) nádvoří bylo plné lidí všech věkových kategorií lovicích nebo měnících pokémony. Hrozně mi to zvedlo náladu. Samotný mall byl opět obrovský, ne moc dobře organizovaný a procházet jím bylo menší utrpení. Navíc se nám oběma dělalo i zle od žaludku a některá místa jsme tak i vynechali. To nejnutnější jsme ale nějak stihli a pak vyrazili zpátky domů. 

Jedinou další zastávkou byl menší obchod s čajem, kde jsme nabrali tři náhodné oolongy a konečně si zalezli do pelechu. Na chvilku jsem tedy ještě vyběhla ven do 7 eleven nabrat nám něco k večeři, protože tentokrát jsme neměli ani chuť objednávat z Uber eats (což tu funguje taky velmi dobře) a jenom koukali na čínská fantasy dramata, kterým nerozumíme.

Kaohsiung - den 4.

Dnešný program bol pomerne jasný – výlet! Tak ako naposledy, i teraz rezervovaný cez Klook a zase i obdobná klasika, teda bus turistov a sprievodca. Odchod bol hodne skoro ráno, takže sme dokonca vynechali i raňajky a už okolo ôsmej ráno kráčali smerom na neďalekú zastávku. Aspoň Family Mart či 7-Eleven sú fakt všade, takže zásoby sa dajú spraviť hodne jednoducho.

Na mieste nás privítal sprievodca a po chvíľke čakania expedícia vyrazila. Výrazne menej početná než keď nás viedol Tommy – dokopy nás bolo tuším sedemnásť. No a sprievodca mal ešte horšiu angličtinu než Tommy – priznám sa, že drvivú väčšinu toho, čo nám hovoril, som absolútne nepobral. Snažil sa načrtnúť i nejakú tú históriu, asi štyrikrát zopakoval, ako Taiwan vykopli z RB OSN (a vždy pri tom predstieral kopanie) a ako to motivovalo Taiwan k desiatim veľkým projektom, z ktorých, asi, jeden je i diaľnica, po ktorej sme šli?

Naférovku priznávam, že som sa snažil skôr dospať, čo to šlo, a príhovor viac-menej ignoroval. Výlet bol smerom na juh ostrova, k National Museum of Marine Biology & Aquarium. Pretože rybičky predvčerom nám nestačili. Jedná sa o masívne akvárko rozdelené na niekoľko sekcií a ako sa dá čakať, bol to jasný highlight celého výletu. Chválim architektúru – celú jednu časť napríklad dizajnovali ako potopenú loď, časté boli tunely obklopené akváriami, stihli sme dokonca i kŕmenie a všeobecne, na ryby sa pozerá dobre (na tie živé i na tie, čo sú už na tanieri).

Zvyšok zastávok bol menej očarujúci, ale stálo to za to – pláž, kde 97 % tvoria zvyšky mušlí či lastúr, maják (zavretý v pondelok, takže skôr len prechádzka a výhľad) a vyhliadkový kus pobrežia, kde je vidieť taiwanské more a oceán. Všetky miesta ponúkali hlavne výhľady (a prípadne nejaký shop s turist vecami), typicky sa tam došlo, sprievodca hrozne nástojil na tom, že nám musí ukázať a vysvetliť, kde sa máme stretnúť (na miestach, kde sa doslova nedá zablúdiť), čo viedlo k tomu, že sme ho my i zvyšok západných turistov trošku ignorovali a akonáhle povedal čas, kedy sa máme stretnúť, utekali sme po svojom. Raz na nás dokonca z diaľky kričal, nech nechodíme od majáku preč, pretože je to nebezpečné a môžeme zablúdiť – na ceste, ktorá sa nikde nerozvetvovala a bola doslova jediná. Reálne neverím, že sa tam dá zablúdiť, i keby som sa snažil.

Celý výlet zabral prakticky celý deň, po návrate do mesta už bola tma – teda ideál na to navštíviť Night Market a vziať si nejaké dobroty pod zub. Vyskúšali sme grilované mäso, čerstvé mochi, huby, ktoré tu všade propagujú, i pochúťku zo sladkého zemiaku (tá bola najlepšia) a všeobecne, atmoška Night Marketov je super.

Nasledoval návrat na hotel, rýchlo hodenie vecí prať a… hurá baliť, zajtra odchádzame. Škoda, je to tu fakt fajn.