Jakožto správní milovníci jídla jsme si nemohli nechat ujít tuhle báječnou akci, kde máte možnost ochutnat streetfood z různých koutů světa. Tentokrát se s festivalem vrátili ke cross][clubu, tak jsem měla ještě možnost zavzpomínat na staré dobré časy spojené s pobýváním na nedalekých kolejích 17. listopadu. Více infa a především fotek pod perexem!
Jelikož jsme skoro celou sobotu prolenošili a vytáhly paty z domu jen na nedaleký farmářský trh, abychom si tam dopřáli lahodnou snídani pod širým nebem, bylo potřeba vymyslet aspoň na neděli nějaký trochu akčnější plán. Street Food Festival nám tak přišel opravdu vhod. Původně jsem plánovala dorazit už hezky na desátou, abych se vyhnula větším frontám, ale jelikož jsme opět do rána čučeli na filmy - mimochodem opravdu doporučuji horor The Witch, z plánu nakonec sešlo a ještě s dalším kolegou jsme si dali sraz v sympatických 13:00 u metra.
Bohužel se do té doby stihlo značně pokazit počasí, docela nepříjemně foukalo a místy i poprchávalo. To mě však nemohlo odradit! Dokud bude na místě jídlo a já nebudu zmrzlá na kost, nehodlám se vzdát dalších chuťových orgií. Taky jsem doufala, že to dost lidí odradí a na místo buď nedorazí, nebo aspoň rychle zdrhnou. Bohužel se tak nestalo, ale obvykle se nám vždycky povedlo vychytat menší fronty a ochutnali jsme vše, co jsme chtěli. A vlastně i spoustu věcí navíc :)
I pro mě existuje docela dlouhý seznam exotických jídel, které se zatím zdráhám ochutnat, ale zde se mi podařilo úspěšně vyškrtnout zase jednu položku. Za dlouhatánskou frontou mířící k stánku Tamarind Tree byl totiž schován nenápadný stánek nabízející vietnamské speciality pod záštitou skupiny Sapa Trip. Hned jsme tak chmátli po červících a žabích stehýnkách, i když nám hromada osazenstva festivalu věnovala dost zhnusené, nebo aspoň zděšené pohledy. Obojí byla ale skutečná delikatesa!
Ovšem na ono tajemné, hrůzou opředené jídlo, jsme si museli ještě chvilinku počkat. Dostali jsme se k němu až mnohem později...
Nejdřív jsme si museli dát velmi lákavě vypadající olihňový burger s kalamáry. Pro mořské potvory máme slabost, takže jsem přežila i fakt, že musím pojídat něco tak hrozného jako je burger :)) Jíst takové dobré ingredience nahňácané v housce mi trochu sprosté připadá! :) Nicméně tohle byla skutečně lahůdka.
Poté jsme se přesunuli k Thajcům na pad thai. Vynechat krevety by byl skutečně hřích a navíc to byla asi největší porce jídla, co jsme tam za těch 80,- Kč dostali - většina jídel se pohybovala právě v této cenové relaci, takže jsme po festivalu skutečně odcházeli s prázdnou peněženkou a očima pro pláč.
Prague Jerk Station pro změnu nabízel ve svém BBQ stánku trhané hovězí s mangovým přelivem a zatímco jsem čekala na svou porci, Mrož odběhl pro pití a Martin pro sladké crêpes. Sešli jsme se pak na lavičce, kam můj drahý místo dalšího kelímku limči donesl sushi a docela bojovali s vlezlou zimou a odlétávajícími ubrousky. Někteří pak i s karamelem na oblečení :D
Já pak ještě doběhla k Tibeťatům, kde už stačila zmizet fronta a objednala pár momo knedlíčků s šálkem tibetského čaje. Konečně jsem měla možnost tenhle slaný nápoj ochutnat a musím říct, že mi přešel opravdu supr. Na tu zvláštní příchuť si člověk docela rychle zvykne. Knedlíčky byly také vynikající, jeden se špenátem a druhý, docela ostrý, s mrkví a zázvorem.
Po takové hromadě dobrot byl konečně čas na kávu. Opět jsme si rozdělili role, Martin nám šel pro donuty, Mrož pro víno a já čekala na další dvojici flat white. Docela jsem si tenhle nápoj poslední dobou oblíbili. Už i já si konečně v dobrých kavárnách objednávám něco jiného než klasické espresso. Ještě větší bomba je ale espresso tonic, zatím nám nejvíc chutnal v kavárně Místo, ale rozhodně pro něj musím zaskočit i do onesip coffee.
Tahle sladká pauza ale nebyla onou tečkou na závěr! Po krátkém vystávání u košů s ohněm (mimochodem skvělý nápad, i s těmi buřty!) jsme se vrátili na první místo činu pro onu úžasnou pochoutku. Čekal tu na nás totiž balut! Martin měl možnost jej ochutnat už ve Filipínách a já to zatím skutečně nijak nevyhledávala. Nakonec to ale vůbec nebylo tak špatný! Jo, trochu jsem se zdráhala a měla při žvýkání kachního embrya trochu zvláštní pocit, ale chuťově to byla docela delikatesa.
Pak už jsme se zastavili jenom u Mexičanů a dalšího vietnamského stánku nabízejícího sladkosti (které jsem ovšem nestihla vyfotit) a byli jsme zralí na odchod. Zvlášť, když se mi povedlo Martina poprskat náplní z nějakých sladkých rýžových knedlíčků :D Samozřejmě se po odchodu počasí jako mávnutím kouzelného proutku vylepšilo, ale aspoň si můžeme říkat, že jsme se nemuseli prodírat těmi davy, co se tam zcela jistě nahrnuly.
Celou akci tedy mohu považovat za velmi vydařenou a doma jsme tuhle hitparádu chutí završili ještě úžasnou večeří v podobě pečené zeleniny - poslední dobou mám na podobná jednoduchá jídla hroznou chuť. Teď byl v hlavní roli tuřín, mrkev a sladké brambory. K tomu jenom čerstvě rozemletý pepř. himalájská sůl a olivový olej ;)
Abych nezapomněla, opět jsem začala přispívat fotkama na instáč, tak mě tam můžete sledovat ;) Příště se tu určitě potkáme u reportu festivalu Mezi ploty a Prague Food!
Jelikož jsme skoro celou sobotu prolenošili a vytáhly paty z domu jen na nedaleký farmářský trh, abychom si tam dopřáli lahodnou snídani pod širým nebem, bylo potřeba vymyslet aspoň na neděli nějaký trochu akčnější plán. Street Food Festival nám tak přišel opravdu vhod. Původně jsem plánovala dorazit už hezky na desátou, abych se vyhnula větším frontám, ale jelikož jsme opět do rána čučeli na filmy - mimochodem opravdu doporučuji horor The Witch, z plánu nakonec sešlo a ještě s dalším kolegou jsme si dali sraz v sympatických 13:00 u metra.
Bohužel se do té doby stihlo značně pokazit počasí, docela nepříjemně foukalo a místy i poprchávalo. To mě však nemohlo odradit! Dokud bude na místě jídlo a já nebudu zmrzlá na kost, nehodlám se vzdát dalších chuťových orgií. Taky jsem doufala, že to dost lidí odradí a na místo buď nedorazí, nebo aspoň rychle zdrhnou. Bohužel se tak nestalo, ale obvykle se nám vždycky povedlo vychytat menší fronty a ochutnali jsme vše, co jsme chtěli. A vlastně i spoustu věcí navíc :)
 |
| Cedule, co pobavila :) |
I pro mě existuje docela dlouhý seznam exotických jídel, které se zatím zdráhám ochutnat, ale zde se mi podařilo úspěšně vyškrtnout zase jednu položku. Za dlouhatánskou frontou mířící k stánku Tamarind Tree byl totiž schován nenápadný stánek nabízející vietnamské speciality pod záštitou skupiny Sapa Trip. Hned jsme tak chmátli po červících a žabích stehýnkách, i když nám hromada osazenstva festivalu věnovala dost zhnusené, nebo aspoň zděšené pohledy. Obojí byla ale skutečná delikatesa!
 |
| Červíci a žabí stehýnka :) |
Ovšem na ono tajemné, hrůzou opředené jídlo, jsme si museli ještě chvilinku počkat. Dostali jsme se k němu až mnohem později...
Nejdřív jsme si museli dát velmi lákavě vypadající olihňový burger s kalamáry. Pro mořské potvory máme slabost, takže jsem přežila i fakt, že musím pojídat něco tak hrozného jako je burger :)) Jíst takové dobré ingredience nahňácané v housce mi trochu sprosté připadá! :) Nicméně tohle byla skutečně lahůdka.
Poté jsme se přesunuli k Thajcům na pad thai. Vynechat krevety by byl skutečně hřích a navíc to byla asi největší porce jídla, co jsme tam za těch 80,- Kč dostali - většina jídel se pohybovala právě v této cenové relaci, takže jsme po festivalu skutečně odcházeli s prázdnou peněženkou a očima pro pláč.
 |
| pad thai |
Prague Jerk Station pro změnu nabízel ve svém BBQ stánku trhané hovězí s mangovým přelivem a zatímco jsem čekala na svou porci, Mrož odběhl pro pití a Martin pro sladké crêpes. Sešli jsme se pak na lavičce, kam můj drahý místo dalšího kelímku limči donesl sushi a docela bojovali s vlezlou zimou a odlétávajícími ubrousky. Někteří pak i s karamelem na oblečení :D
Já pak ještě doběhla k Tibeťatům, kde už stačila zmizet fronta a objednala pár momo knedlíčků s šálkem tibetského čaje. Konečně jsem měla možnost tenhle slaný nápoj ochutnat a musím říct, že mi přešel opravdu supr. Na tu zvláštní příchuť si člověk docela rychle zvykne. Knedlíčky byly také vynikající, jeden se špenátem a druhý, docela ostrý, s mrkví a zázvorem.
Po takové hromadě dobrot byl konečně čas na kávu. Opět jsme si rozdělili role, Martin nám šel pro donuty, Mrož pro víno a já čekala na další dvojici flat white. Docela jsem si tenhle nápoj poslední dobou oblíbili. Už i já si konečně v dobrých kavárnách objednávám něco jiného než klasické espresso. Ještě větší bomba je ale espresso tonic, zatím nám nejvíc chutnal v kavárně Místo, ale rozhodně pro něj musím zaskočit i do onesip coffee.
 |
| flat white a čerstvý donut :) |
Tahle sladká pauza ale nebyla onou tečkou na závěr! Po krátkém vystávání u košů s ohněm (mimochodem skvělý nápad, i s těmi buřty!) jsme se vrátili na první místo činu pro onu úžasnou pochoutku. Čekal tu na nás totiž balut! Martin měl možnost jej ochutnat už ve Filipínách a já to zatím skutečně nijak nevyhledávala. Nakonec to ale vůbec nebylo tak špatný! Jo, trochu jsem se zdráhala a měla při žvýkání kachního embrya trochu zvláštní pocit, ale chuťově to byla docela delikatesa.
 |
| balut |
Pak už jsme se zastavili jenom u Mexičanů a dalšího vietnamského stánku nabízejícího sladkosti (které jsem ovšem nestihla vyfotit) a byli jsme zralí na odchod. Zvlášť, když se mi povedlo Martina poprskat náplní z nějakých sladkých rýžových knedlíčků :D Samozřejmě se po odchodu počasí jako mávnutím kouzelného proutku vylepšilo, ale aspoň si můžeme říkat, že jsme se nemuseli prodírat těmi davy, co se tam zcela jistě nahrnuly.
Celou akci tedy mohu považovat za velmi vydařenou a doma jsme tuhle hitparádu chutí završili ještě úžasnou večeří v podobě pečené zeleniny - poslední dobou mám na podobná jednoduchá jídla hroznou chuť. Teď byl v hlavní roli tuřín, mrkev a sladké brambory. K tomu jenom čerstvě rozemletý pepř. himalájská sůl a olivový olej ;)
 |
| Mrož se sklenkou oranžového vína :) |
Žádné komentáře:
Okomentovat