Minirecenze: Sword Art Online

    Není tomu tak dávno, co jsem nadšeně psala, jak se letošní podzimní sezóna opravdu vydařila. Po dlouhé době jsem opět začala stahovat jednotlivé díly a mnohá pokračování se skutečně těšila. Mezi tyto tituly patřil zpočátku i Sword Art Online, který mě svou premisou, jakožto hráčku MMORPG her, opravdu zaujal. Vkládala jsem do toho tedy poměrně velké naděje a byla schopná odpustit i leckterý nedostatek. Jenže čeho je moc...

Příběh 3/10

Základní myšlenka seriálu je opravdu zajímavá; deset tisíc hráčů má skvělou příležitost vyzkoušet si revoluční novinku v oblasti virtuální reality - MMORPG hru, která se může chlubit dokonalým převedením charakteru do atraktivního fantasy světa, kde spíš než magie, mají hlavní slovo chladné zbraně. Veškeré vjemy z hry působí na lidskou psychiku tak skutečně, že již téměř nelze rozeznat hranici mezi reálným a fiktivním světem. Zní to jako skvělá zábava, zvlášť pro našeho hlavního hrdinu, který je tak trochu asociál a jediné, v čem je opravdu dobrý, je právě hraní her. Jenže všechno má nějaký háček; záhy se dozvídáme, že tvůrce hry (podle všeho opravdu jen jedna! osoba) je tak trochu sociopat a rozhodl se tuto novou technologii zneužít pro poměrně zajímavý sociální experiment. Aby hráči získali opravdu ten správný feeling, znemožnil jim se ze hry odlogovat a ještě jen tak mimochodem upozornil, že smrt v tomto světě bude znamenat totéž i v tom reálném. Nerv Gear, přes který se připojují, jim jednoduše usmaží mozek. Jediným východiskem je vyčištění všech lvlů obrovského "dungeonu" a zabití finálního bosse. 

Prostě nádhera! V prvních dílech si užíváme paniky, kterou toto prohlášení pochopitelně způsobí, marné pokusy o odpojení ze hry a i první smrti. S tím i spojenou nejistotu, zda GM hovořil pravdu. Opravdu krásný materiál pro to, abychom si užili celou řadu angsty scén, rozebírali tu rozdíly mezi naším a virtuálním světem, ptali se na to, co nás vlastně činí skutečnými a čeho všeho jsou lidé schopni pro to, aby si zachránili vlastní zadek (krásným takovým případem by tu byla PKčka). Ale ouha. My se v tomto anime ničeho z toho NEDOČKÁME! 

Místo toho nám tu (po nesmyslně rychlých krocích) po světě pobíhá ultrahustodémonskej Kirito, kterýžto jako beta tester hry měl možnost si osahat její mechaniky a místo toho, aby své schopnosti chtěl využít pro nějaké veřejné blaho, rozhodl se jít cestou sólisty a hru pokořit sám. Ok, to bych ještě brala, zpočátku mi to bylo i lehce sympatický. Prostě takovej asociální bastard. Jen, kdyby se tak choval stále. Stačí jen roztomilý kukuč nějaké bishinky a vše, co vám o sobě hrdina v předchozích minutách prozradil, rázem neplatí. V tomhle anime vůbec vyniká, zvlášť, když nám tu jsou vysvětlovány jakékoliv herní mechaniky. Naprosto nesmyslně se pak pouští do akcí, ve kterých ohrožuje životy svých (údajně) blízkých a ačkoliv se mu takové jednání několikrát vymstí, stále v něm pokračuje. Jak alespoň zpočátku s hrdiny soucítíme a hrozba smrti působí opravdu reálně, postupem času vše jaksi ztrácí na významu a scény, ve kterých je vzpomínáno na tyto tragické události jsou nám podsouvány jen ve chvilkách, kdy potřebujeme na tváři hl. hrdiny vyloudit nějaký tragický výraz, aby mu podlehla další bishinka. 

První díly alespoň slibovaly nějakou tu akci (a že jsou v tomhle ohledu některé bojové scény celkem povedené), jenže postupně se vše začalo měnit v naprosto tragické harémové slice of life, které vůbec nedávalo žádný smysl. Korunu tomu všemu nasadily díly, kdy se náš protagonista s "vítěznou" bitch usadil v nějakém domku u jezera a hráli si na rodinu ( ke "zrození" Yui se snad ani nechci vyjadřovat, bojím se zvýšeného tlaku ). Opět, člověk by něco podobného pochopil, jenže u jiných typů postav a co si budeme povídat, sledovat tyhle scény nebylo ani trochu zábavné. Všechny zajímavé části se tedy zřejmě děly někde na pozadí a divák se o některých událostech dozvěděl jen z velmi kratičkých útržků nějakých rozhovorů. Čekala bych třeba více zaměření se na to, co se děje ve skutečném světě - co se děje s těly všech těch ve hře uvězněných lidí (nehledě na to, že by to byl skvělý prostředek k navození té správné dramatické atmosféry - úplně vidím hromadu těch zoufalým rodinných příslušníků, co rvou nerv geary z hlav dětí a dívají se na to, jak jim před očima umírají) a jak do celé věci zasahuje vláda, policejní složky apod. Ne, tohle se prostě NEŘEŠÍ. A ne, ten jeden díl o tom, jak je vezou do nemocnic a ze zpráv se dozvídáme nějaké ty náznaky fakt nestačí.

Samotný závěr této frašky je pak také kapitolou samou pro sebe. Člověk by předpokládal, že hra je tak nějak tvořena kódem obsahujícím celou řadu funkcí způsobujících např. takové věci jako je smrt postavy či ochromení, jež nastane při splnění nějakých podmínek a případně trvá i nějakou tu dobu. Jistě, do jakéhokoliv programu je možné se nabourat a náš hlavní hrdina byl zřejmě profesionální hacker, neboť se mu každou chvíli dařilo všechny možné věci obcházet. Na samotě u lesa tomu zřejmě učil i Asunu, která se díky své nezměrné "power of love" dokázala právě vymanit z působení paralýzy. No, tohle někdy zkusim u hraní Guild Warsů :) Dále bych čekala, že pokud už se ve hře objeví nějaký ten hacker, bude ostatními hráči vynášen do nebe a všichni budou tak nějak spolupracovat, aby se z toho dostali. Ne, cheateři jsou tu vnímáni jako největší ubožáci a gildy jsou naprosto nesmyslně proti sobě. A ano, Kirito samozřejmě přežije díky své vůli a neoblomné touze žít, i když jeho health bar klesne pod nulu. Aby si pak mohl hezky popovídat z tvůrcem a vůbec. 

Tohle je bohužel jen půlka celé té hrůzy. Místo toho, aby tento ještě celkem zajímavý arc natáhli na 25 dílů a řešili tam vše zmíněné, se autoři rozhodli, že nás raději pošlou do světa obývaném vílami - ano, čtete dobře :/ V této chvíli dosáhla má frustrace seriálem maximálních výšin. Kirito se celý šťastný po dvou letech v nemocnici probral a užuž chtěl i v reálném světě ojet Asunu, aby zjistil, že byla mezitím "přepojena" do jiné hry, která je vlastně nástupcem SAO (to to fakt mohl někdo povolit? WTF! navíc, když jde zase o další nebezpečný experiment) a rozhodne se jí zachránit. Má na to však jen týden, páč za tu dobu si ji má vzít nějaký zlořád, co ji strašně rád olizuje.

Traumata, která si odnesl ze SAO se už teda asi nějak vstřebala a vlezl do toho zas. Aby na to nebyl sám, našel si k sobě opět další partnerku, kterým nebyl nikdo jiný, než jeho sestra (vlastně sestřenice, jak se později dozvídáme, abychom tu neměli incesti). Samozřejmě se ti dva vůbec nepoznají, vznikne mezi nimi totálně patetický vztah, který nikdy nemůže dojít naplnění (ó bóže, tolik jsem se u toho naplakala). Aby mohl  tuhle hru pokořit za tak krátkou dobu, už od začátku měl převedené staty ze SAO a všem novým mechanikám (jež se jiní učili týdny) přišel na kloub během prvních vteřin. Opravdu neuvěřitelně lame. Nějak se mi ani nechce tuhle část víc rozepisovat, sledovat tyhle díly bylo hotovým utrpením a míra stupidity neustále stoupala. Konec této části ani nemusím vyzrazovat, byl od počátku předvídatelný a vlastně jsme se ani nedočkali nějakých pěkných dějových zvratů. 

Zbyla z toho tedy dost laciná harémovka z poměrně zajímavého prostředí (o kterém se toho bohužel moc nedozvíme a když už, je vše následně překopáno - asi nějaký velký patche, jinak si to nedovedu vysvětlit) s hromadou naprosto fatálních (a bohužel zcela zbytečných) chyb - z nichž jsem vyjmenovala opravdu jen některé. 

Animace 7/10

Nějak jsem se v předchozí části rozvášnila, takže teď budu už o něco stručnější. Animace je v této sérii na dostatečné úrovni. Některé souboje byly dokonce zvládnuty velmi dobře a celkově se na to dobře koukalo. Je sice pravda, že si v tomhle ohledu lecčeho nevšimnu, ale dokud mi to nějak výrazně nekazí požitek z příběhu, nemám důvod si stěžovat. Postavy byly navrženy taktéž poměrně dobře, zvlášť milovníci fanservisu si museli přijít na své. Hodnotím tedy lehce nadprůměrně, v porovnání s ostatními seriály se jedna spíše o standard a žádná "přidaná umělecká hodnota" se také nekoná :)

Hudba 6.5/10

Prakticky stejný případ, jako kategorie výše. Kajiura Yuki nezklamala, ale ani vyloženě nenadchla. Dovedu si vybavit skutečně jen pár silnějších melodií a zbytek mi tak nějak splynul. Víceméně to odpovídá hudbě ve většině PC her :) OSTčko si nejspíš shánět ani nebudu, na to mám letos jiné kandidáty (Shinsekai Yori například). Voice Acting byl též na slušné úrovni, především pak v případě některých vedlejších postav a většina dramatických scén byla v tomto ohledu zvládnuta poměrně dobře (i když v některých chvílích jsem i vůči tomuto měla nějaké výhrady, ale už si nevzpomenu, co přesně za část to bylo :)).

Postavy 4/10

Stupidní příběh mohou ve velmi výjimečných případech zachránit alespoň postavy. Bohužel zde to jde tak nějak ruku v ruce. Začněme u hlavních aktérů; o Kiritovi jsem se už tak nějak zmiňovala. Většina jeho akcí byla dost nepochopitelná vzhledem k tomu, co po celou dobu hlásal (a nevěřím tvůrcům, že by to mohl být záměr), ale ani zdaleka se to nevyrovná totálně nelogickému jednání ostatních hrdinů. Asuna, zpočátku představená jako velmi silná ženská hrdinka, jež má pod sebou stovky hráčů se po setkání s Kiritem (jež zde působí jako typický Gary Stu) změní v ufňukanou nánu, která si bez něj snad ani není schopná zavázat tkaničky. Existuje tam vlastně jen proto, aby mohlo být divákovi servírováno, jak je Kirito totálně awesome. V druhé půlce seriálu je její degradace dotažena do dokonalosti - uvězněná v kleci pouze čeká, než si pro ni její milovaný Kirito přiběhne (a jen tak náhodou mu dolů hází potřebný věci a tak vůbec...uf, nesmim se rozčilovat). Na její místo na chvilku nastoupí Sugu (Kiritova sestra), která je typickým archetypem tohoto typu postavy, takže si tu ani víc jak jeden řádek nezaslouží. Funguje úplně stejně, jen má větší prsa. 

O něco zajímavější byly vedlejší postavy a obecně části, kdy se ukazovalo, že za pomocí spolupráce je možné dosahovat (překvapivě!) lepších výsledků. Bohužel tyto vedlejší dějové linky byly dost přehlíženy a nedostalo se jim adekvátního prostoru. Za všechny mohu jmenovat třeba vystupování Heathcliffa, ze kterého se nakonec vyklube hlavní antagonista a odhalení jeho pravé totožnosti bylo jedním z těch světlejších momentů. Či Kuradeel, člen gildy PKček. Přitom samotný setting nabízel v tomto ohledu tak skvělé možnosti. 

Nějakého vývoje postav se tu také moc nedočkáme, naopak jsme svědky spíše opačných tendencí. Těžko říci, proč tomu tak je. Netuším, zda je tento neduh čistě záležitostí anime, nebo ani předloha nenabízí víc. Jisté však je, že to nehodlám zkoumat. Nechci tomuto dílu věnovat další čas a energii. 

Celkově 4/10

Dost jsem přemýšlela nad tím, zda mohu seriálu dát skutečně takto nízké hodnocení, když jsem se vlastně v první části i přes všechny ty chyby nějakým způsobem u sledování bavila. Nerada bych byla zařazená mezi hatery (minimálně moji spolubydlové vědí, že jsem seriál poměrně dlouhou dobu hájila), ale ve chvíli, kdy jsem čekala, že anime konečně nabere nějaký lepší směr, jsem se dočkala pravého opaku a to, co jsem v jisté míře byla občas schopná tolerovat v první části, bylo v té druhé znásobeno tak, že dalece překlenuli moji hranici snesitelnosti. Poslední díly jsem sledovala víceméně ze setrvačnosti a nepřestávala se divit, kolik chvály bylo na jejich adresu mířeno. Nevím, buď jsem to nějak nepochopila, nebo jsem naprosto nepozorný divák a vysvětlení všech těch nesmyslů, co jsem popsala výše bylo ukryto někde mezi řádky a já je ve své hlouposti nebyla schopná dešifrovat. Či to jsou takové malichernosti, jež by mi vlastně vůbec neměli bránit v užívání si tak skvělého a zajímavého příběhu...

Jenže když mi tu naservírují virtuální svět, který by ale opravdu měl fungovat podle nějakých pravidel a vzápětí sleduji, jak se tato skutečnost v základech hroutí, mám problém. Navíc jediným způsobem, jak hru pokořit není pomocí využití všech dostupných mechanismů, ale pouze jejich obcházením. (Což mě přivádí ještě k otázce, jež mě po celou dobu taky docela trápila, jak to vlastně bylo s fungováním teleportačních krystalů a léčivých předmětů - pokaždé, když naši hrdinové dostali do rukou něco podobného, tak vlastně jen proto, aby to náhle přestalo fungovat, nebo byly účinky jiné, než se předpokládalo.) Právě z těchto důvodů nemohu hodnotit lépe. Pokud jste seriál ještě neviděli, pak doporučuji zhlédnout pouze první polovinu, samostatně víceméně obstojí a pokud od toho nebudete čekat moc, můžete si tam třeba ten jeden bod připočíst, bude se pak skutečně jednat o průměrné anime.  

A nakonec jedna perlička na závěr :) Bohužel zcela pravdivá...