Jednání se zástupci
severovýchodních klanů
Konečně po dlouhé době pokračování našeho příběhu :) Tentokrát se však všechno vešlo na necelé 4 stránky, ale stejně jsem se rozhodla příspěvek zveřejnit, aby bylo jasný, že se neflákám. Bohužel se jedná o trochu nudnější část, slibuji, že pokračování bude o dost zajímavější. Musím s tím nějak pohnout, abych se co nejdříve dostala k aktuálnímu dění, které bude pro mě, jakožto pisatele, docela výzvou :)
Opatrně jsem vzala bratra do náruče a odnesla jej až domů.
Prsten od Tajwuna mi pomohl alespoň z části překonat odpor, který jsem u
toho pociťovala. Uložila jsem jej do postele a nechala odpočívat. Ostatně dle
slov Ilany právě tohle potřeboval. Sama jsem byla posledními událostmi dost
vyčerpaná, ale stále se mi dařilo tomu všemu nějakým způsobem odolávat. Musela
jsem. Časně z rána se u mě zastavila Ilana. Hodlala vyřešit záležitosti
týkající se severovýchodních kmenů a vyžádala si i mou přítomnost. Obávala se,
že na místě může dojít ke konfliktu a Corwen se měl ocitnout v přímém
ohrožení. Měla jsem na vše dohlížet. To ovšem vyžadovalo souhlas mých
nadřízených; počkala jsem si na další pravidelné otevření portálů na ostrov a
vydala se rovnou na velitelství. Zamířila jsem rovnou za Tajwunem, abych mu
předala zprávu o naší poslední misi a řekla mu o všem, co se událo na ostrově.
Víno mi možná rozvázalo jazyk až příliš a ještě jsem se vzpamatovávala
z událostí na ostrově. Nakonec on byl jedním z mála, s kým jsem
i o těchto věcech mohla hovořit. To by se ovšem nesměl opět snažit využít
situace. Těžko říct, která z mých uštěpačných poznámek ho urazila natolik,
že mi prásknul s dveřmi, ale bylo jasné, že tentokrát budu muset se vším
za Peliorem sama. Nemělo smysl se zdržovat; nechala jsem se dopravit na frontu
a během pár chvil jsem už byla před velitelským stanem.
Pelior nebyl z mého příchodu zrovna nadšen. A já
nepřinášela zrovna dobré zprávy. Přetlumočila jsem mu vše, co jsem prve sdělila
jeho vrchnímu mágovi a ještě se zmínila o dalších schopnostech Jižního císaře.
Zvlášť tento druh informací jej znepokojoval. Navíc, má-li opravdu být výsledkem
snažení Ochránce, Naalova protikladu. V takovém případě by ovšem ti dva
neměli mít důvod k dalším konfliktům. Snažila jsem se Peliora znovu
přesvědčit o tom, že nemusí vládu nad svou říší přenechávat v rukou
generálů, ale nevypadalo to, že by mým slovům přikládal nějakou váhu. Jeho
odpovědí bylo jako obvykle mlčení, které mohlo znamenat cokoliv. V tomhle
byl vždycky lepší Tajwun, jeho přítomnost jsem v tuto chvíli skutečně
postrádala. Raději jsem pak stočila řeč k Ilaně a jejímu jednání se
Severovýchodem. Požádala jsem o povolení k účasti a přesunu k místu
setkání. Během vyplňování příslušných dokumentů mě vládce upozornil, na koho si
mám dávat zvlášť pozor. Krom zajištění Ilanina bezpečí jsem měla zjistit úmysly
vůdců jednotlivých klanů; zvlášť Hadích šupin. Jisté obavy měl i ze Sigurda,
jež byl všeobecně znám pro svou horkokrevnost. Hned jsem se mentálně spojila
s Ilanou, abych se ujistila, zda je vše v pořádku a sdělila jí, že
již vyrážím na cestu. Nabídla mi, že mě na místo může přesunout portálem a
během pár chvil se přede mnou vykreslil obraz obrovské síně zaplněné zástupci
všech klanů. Jakmile je spatřil Pelior, rozhodl se, že mě bude následovat. Už
předtím se mi zmínil o tom, že by si rád promluvil i s Ilanou. Ovšem hned,
co jsme prošli, se před námi objevil rozložitý postarší muž; jeho tělo, zpola
zahalené do kožešin bylo pokryto řadou jizev. Na nic nečekal, sevřel pevněji
jílec meče a na vládce zaútočil. Chtěla jsem zakročit, ale Pelior mi naznačil,
že mám zůstat na místě. Neochotně jsem ustoupila a pozorovala souboj obou
válečníků. Nebyl příliš vyrovnaný, stačilo několik úderů, aby Pelior svému
protivníkovi vyrazil zbraň z rukou a zápas ukončil.
Podobné výstřelky tu byly na denním pořádku. Kdokoliv mohl
vyzvat vůdce a v případě, že v boji uspěl, usedl na jeho místo. Bylo
až s podivem, že jednací sál zatím zůstal celý. Bohužel jsme jejich pomoc
potřebovali. Díky jejich necivilizovanosti byly alespoň dobře manipulovatelní.
Jen málokterý z nich měl nějaké vyšší ambice a dostatečný vhled do
situace. Koutkem oka jsem zahlédla, jak Ilana upřeně hledí na Peliora. Na
chvilku se zarazila a bylo zřejmé, že spolu mluví skrze myšlenky. Já se mezitím
seznámila s ostatními účastníky porady. Když spolu ti dva dohovořili,
objevil se další portál a vládce bez jediného slova na vysvětlenou odešel. Ani
Ilana mi nechtěla říct, co se stálo a požádala mě jen o to, ať jsem poblíž.
Nechala jsem se spolu s ní zavést k velkému hodovnímu stolu uprostřed
sálu a snažila se odhadnout, s kým mám tu čest. Zdejší jednání neprobíhaly
příliš formálně; všichni se navzájem překřikovali a nejednou využili situace
k tomu, aby si mohli připomínat odvěké osobní spory. Jedinou výjimkou byl
právě vůdce Hadích šupin, který se dal hned do řeči s Ilanou. Jako jediný
zřejmě přišel na to, že se dá spojenectví s námi využít a chtěl se na něm
přiživit. Několikrát během rozhovoru zmínil i svého syna, Aleka. Nalezla jsem
ho v sálu; mladého muže, stále plného ideálů, jež věřil v Ilanu.
Procházela jsem jeho vzpomínkami, zahlédla obrazy sporů s jeho otcem i
jeho představy o budoucím směřování jejich klanu. Rozhodně by pro nás bylo
výhodnější jednat právě s ním, díky jeho naivním představám byl stále
velmi snadno ovlivnitelný. Neměla jsem však možnost zjistit víc, čekaly nás
ještě další schůzky. Konečná jednání měla probíhat až k večeru a my se
musely ujistit, že budou všichni důležití členové přítomni. Další byl na řadě
Moudrý medvěd. Opustili jsme sál a vydaly se na kraj jejich osady
k obrovskému stromu. Už z dálky k nám doléhala jeho prazvláštní
aura a ten pocit sílil s každým krokem, jak jsme se k němu
přibližovaly.
Zastavily jsme se kus
před jeho silným kmenem a obzor nám zcela zakrylo mohutné větvoví. Vzduch se
zavlnil magií a z kůry začala vystupovat mužská postava. Pomalu začala
nabírat ostřejších rysů a očima zalétla k nám. Moudrý medvěd byl postarší
rozložitý muž, vyzařoval z něj ten typický druh moudrosti vlastní těmto
národům. Zde si o jeho slovech snad nikdo neodvážil pochybovat a on o tom velmi
dobře věděl. Nejprve začal mluvit s Ilanou, poděkoval ji za oživení
Sigurda a další laskavosti, co pro ně udělala. Snažila jsem se mezitím proniknout
skrze jeho mentální bariéry, ale marně. Tady, ve svém prostředí byl dokonale
chráněn. Dokonce se mu podařilo mé snahy zachytit. Jeho sympatie jsem si tím
očividně nezasloužila, ale kvůli tomu jsem tu beztak nebyla. Na rozdíl od
ostatních alespoň tušil, s čím se spojenecké armády musí potýkat. Několik
klanů již bylo napadeno nemrtvými a uvědomoval si rizika, jaká by postup
nepřátel pro ostatní znamenal. S jeho podporou jsme podle všeho mohli
počítat. Už zbývalo promluvit jen s jednou ženou; Marou. Rozloučily jsme
se s Moudrým medvědem a vydaly se k jejímu domu. Skrze dveře jsme
tlumeně zaslechly její autoritativní hlas, jak štěkala na své podřízené nějaké
rozkazy. Ilana na ní zaklepala a nechaly jsme se vpustit dovnitř. Veškeré
jednání jsem nechala opět na ní, abych mohla zjistit, co všechno se skrývá za
jejími slovy. Žádala, abychom ji vzaly na frontu, kde by se mohla na vlastní
oči přesvědčit o tom, zda jim Corwen říkal pravdu. Jeho slovům o hrůzách, jež
tam zažil, odmítala uvěřit. Její prosbu Ilana odmítla a místo toho ji nechala
nahlédnout na jednu z mnoha vzpomínek na bitvy, kterých se účastnila.
Vnímala jsem, jak to ženou před námi hluboce otřáslo. Zvlášť poznámka, že tohle tam probíhá každým večerem. Strach
byl opravdu mocným nástrojem; nebylo třeba sdělovat víc, byla na naší straně.
Porada se konala v místní hospodě. Dorazily jsme s Ilanou
o něco dříve a já si mohla dát alespoň něco k jídlu. Tušila jsem, že se to
protáhne. Na místě byl už Alek a hned Ilanu zval na pití. Nakonec jeden pohár podstrčili
i mně; kořalka to byla zatraceně silná. Další jsem už raději odmítla a jen
pozorovala Aleka, jak je sám těžce rozdýchává. Musela jsem zůstat při smyslech.
Poté se Ilana vydala nahoru pro Corwena a já zůstala sama sedět mezi stále se
zvětšující společností. Na první pohled probíhalo tohle setkání zatím v překvapivě
přátelském duchu. Avšak někde na samém okraji cosi zavadilo o mé instinkty.
Měla jsem zlé tušení, že je tu něco v nepořádku. Znovu jsem propátrala
místnost, hledala cokoliv podezřelého, ale marně. Zapojila jsem tedy i další
smysly; opatrně jsem pátrala po myslích přítomných, hledala jakékoliv zrádné a
vražedné myšlenky. Až jsem nakonec došla k cíli; byli dva, pod rouškou
neviditelnosti se skrývali v jednom ze vzdálenějších rohů místnosti.
Z toho letmého doteku se mi podařilo zjistit, že šlo o členy Zlatých
zbrojí. Měli vyřídit všechny, co se účastnili přímého jednání s Ilanou.
Zatím však vyčkávali. Předala jsem o nich krátkou zprávu Ilaně s tím, že
se o ně postarám. Zvedla jsem se s omluvou od stolu a zamířila za dveře,
ke schodišti vedoucímu do pokojů. Místo toho, abych se vydala nahoru, jsem se
sama vloudila do stínů. Zamířila jsem
rovnou k místu, kde se schovávali. Cestou jsem proběhla ještě okolo
jednoho měňavce a tiše ho upozornila na nebezpečí. Naštěstí se zachoval klidně,
rozdělili jsme si je. Já se měla postarat o toho, co se skrýval nahoře, na
jednom z trámů a on měl zaútočit na postavu v rohu. Přiblížila jsem
se k dřevěnému nosníku a naslepo po něm zašmátrala. Měla jsem štěstí,
podařilo se mi jej zachytit za kus oděvu a jedním trhnutím jej dostala dolů.
Dřív, než se stačil jakkoliv vzpamatovat, prořízla jsem mu hrdlo. V ten samý
okamžik už válečník nabíral na další trám dalšího útočníka a prorazil i s ním
kus budovy. Cítila jsem, jak z těla mé oběti pomalu vyprchává život, ale i
těch pár posledních momentů stačilo k tomu, aby se pokusil do okolí
vypustit proud ničivé magie. Právě včas jsem zachytila proud myšlenek
směřujících k pojistce, jež měl v sobě každý z nich, abych je
nechala vyznít do prázdna.
Tušila jsem, že to nebude vše. Řekla jsem Ilaně, ať varuje i
ostatní a sama vyběhla směrem ke stromu, kde měl odpočívat Moudrý medvěd.
Cestou jsem narazila na další dvojici spojenou zvláštní linkou. Neměla jsem
tušení, o co se může jednat, vycítila jsem jen slabé záchvěvy magie. Přiblížila
jsem se na několik kroků. Mé silné odčarování nečekali. Každý z nich držel
jeden konec lanka, napnutého v úrovni lýtek. Čekali tu na ty, co měli
vyběhnout z hostince. Využila jsem momentu překvapení a na jednoho z nich
mentálně zaútočila. Bohužel pozdě. Ve chvíli, kdy jsem dosáhla k jeho mysli,
už spustil proces sebezničení. Výbuch mě odhodil několik sáhů dozadu a jen s velkým
štěstím jsem vyvázla bez těžších zranění nebo zlomenin. Druhý se však mezitím
stačil teleportovat. Zvedla jsem se ze země a znovu se vydala ke stromu na
okraji osady. Moudrého medvěda jsem nalezla zcela vyčerpaného. O útoku věděl,
celou dobu nějakým způsobem sledoval útočníky. Viděla jsem, jak strčil svou
ruku hluboko do půdy, aby mu sama zem vyzradila, zda se tu nenachází ještě
někdo. Podle všeho byli už všichni pryč. Zrušila jsem své ochranné kouzlo a
doprovodila muže k místu schůzky. Tam už na nás čekala i Ilana. Jakmile
spatřila medvěda, začala mu ošetřovat rány. Ačkoliv měl být vzduch už čistý,
nepříjemný pocit mě neopouštěl. Navíc se jednalo o Zlaté zbroje, jež tu byly
přímo na Ewanův rozkaz. Ten by se nikdy nevzdával tak snadno a musel mít v záloze
ještě minimálně jedno překvapení. Vzápětí jsem ucítila charakteristickou
příchuť taktické magie, okamžitě jsem přiskočila k Sigurdovi a na ostatní
křikla, ať lehnou k zemi. Ilana ustoupila od Moudrého medvěda a vyrazila
vzhůru, kde se začala postupně formovat obrovská černá koule. Jakmile byla
Zářící na dosah, obklopila ji a začala se rozpínat.
Začaly do nás narážet proudy divoké magie, strhla jsem
Sigurda k zemi a chránila ho vlastním tělem v naději, že se mi podaří
většinu z toho působení vyrušit. Když už byla ta podivná hmota téměř nad
našimi hlavami, začala se energie uvnitř vstřebávat, až zmizela docela. Pomohla
jsem Sigurdovi znovu na nohy a sama jsem se rozhlédla, abych zjistila, jaké
škody byly napáchány. Má přirozená ochrana proti magii fungovala bohužel až moc
dobře; většina budov byla poničená a jen tímto letmým pohledem jsem zahlédla
nejméně pět mrtvých. Všichni se pomalu začali stahovat do hodovní síně, kde
byly vedle sebe naskládány i oběti útoku. U nich už stála Ilana s Rielem po
boku. Dávala si to celé za vinu, nakonec sem byly Zlaté zbroje vyslány právě
kvůli ní. Nechala jsem ji v péči jejího milence a čekala na stráži opodál.
Po nějaké době ke mně dolehla známá slova, jimiž spřádala složitý rituál
oživení. Během té chvíle jsem si znovu prošla celou oblast. Něco mi říkalo, že
ještě není všemu konec. A právě ve chvíli, kdy jsem se vracela k síni, zachytila
jsem něčí přítomnost. Muže chystajícího se vyhodit celý sál do povětří.
Rozeběhla jsem se proti němu a srazila ho k zemi. Jenže výbuchu už
nedokázalo nic zabránit. Mohla jsem udělat jen to, co předtím; snažit se
většinu energie vstřebat vlastním tělem. Cítila jsem obrovský žár i to, jak se
tělo pode mnou rozpadalo v prach. Záblesk z exploze mě na několik
vteřin oslepil, ale když se mi zrak začal postupně vracet, zjistila jsem, že
nikdo okolo mě nebyl zraněn. Sama jsem byla vyčerpaná, cítila jsem, jak mi
četné popáleniny napínají kůži a na některých místech se začaly tvořit puchýře.
Tělo jsem měla přesycené magií, až jsem z toho začínala mít záchvaty
nevolnosti. Byl vůbec div, že jsem něco takového přežila.
Zatímco jsem se postupně vzpamatovávala, podařilo se Ilaně
vrátit těch několik mrtvých k životu. Donesla se ke mně i zpráva, že se
jim podařilo zlikvidovat ještě další dva útočníky. Vypadalo to, že bylo
skutečně po všem. Nechala jsem si od Riela a ještě dalšího muže pomoci do
jednoho z domů, kde mě mohli v klidu ošetřit. Probrala jsem se až
krátce před polednem. Vzbudil mě Ilanin hlas, svěřila se mi, že se jí podařilo
získat zpět Einara. Chtěla, ať se postarám o Riela a vrátím se spolu s ním
na ostrov. Našla jsem ho v hostinci právě ve chvíli, kdy zástupcům
jednotlivých klanů rozdával úkoly. Přidala jsem se k němu a vyzradila jim,
jakým způsobem identifikovat Ewanovy jednotky a jak proti nim účinně zasáhnout.
Bohužel jsme se tu nemohli zdržet déle a dalo se očekávat, že s nimi ještě
někdy budou mít tu čest. O to už se ale budou muset postarat sami. Jakmile jsem
Rielovi předala Ilaninu zprávu, nechtěl se tu už ani on déle zdržovat.
Spojenectví bylo uzavřeno a věděli, co mají dělat. Skrze portál jsme opět vkročili
na půdu Ilanina ostrova.
----------------------------------------
Jelikož je tento zápis tak krátký, dovolím si jednu menší kulturní vložku pod čarou. Jak to vypadá, když se na SV paří :))
Žádné komentáře:
Okomentovat